Roman Smetana, řidič olomoucké MHD, který byl poslán do vězení za pomalování předvolebních plakátů a následné odmítání trestu i přesto, že uhradil vzniklou škodu, by mohl být během pár dnů doma. Jelikož patřím k zásadním kritikům současných poměrů, případ Romana Smetany jsem sledoval od samého začátku a i přes zdánlivou politickou nekorektnost zdůrazňoval, že Roman Smetana je špičkou ledovce mezi desítkami dalších politicky pronásledovaných.

Pakliže by Roman Smetana nebyl odsouzen v politickém procesu, rozsudek je spravedlivý a měl by tedy platit. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se však zřejmě zalekl tvrdé kritiky ze strany Českého helsinského výboru a předal případ k Nejvyššímu soudu, údajně z důvodu „ustálení judikatury“ do budoucna. Tím si však naběhl na smeč, neboť jako člen strany, která jej kvůli poškození plakátů sama žalovala, nepřímo přiznal, že Smetana je skutečně politický vězeň. Jak jsem již psal výše - pokud by byl Smetana odsouzen spravedlivě, není důvod případ dále přezkoumávat.

Chování ministra Pospíšila vnímám jako další z excesů současné vlády, jejíž pravá ruka neví, co dělá ta levá a namísto propracovaného konceptu předkládá občanům politiku ad hoc. Navíc v situaci, kdy dochází k erozi jednoho z koaličních partnerů, je tento politický styl jen logickým vyústěním vládní bezradnosti a zmatenosti. Trochu to připomíná chování normalizačních papalášů, kteří zcela bez skrupulí potlačovali základní svobody občanů, aby se následně chlubili jejich podporou. Trochu mi to připomíná jednu normalizační anekdotu. S jedním rozdílem - Pospíšil v tom (bohužel?) umí trochu líp chodit:

Milouš Jakeš přichází za Gustávem Husákem a ukazuje mu petici Několik vět.

„Tak tohle podepisují!“ volá Jakeš pobouřeně, „toho Havla musíme zase zavřít.“

Husák si to přečte a říká: „Ale vždyť to já znám! To jsem v Helsinkách podepsal taky!“