Jako Jihoameričan se tu cítím doma. Míra korupce v České republice je velmi podobná. Zejména co se týká její beztrestnosti. U nás, jako u vás, se politici už ani nestydí, když jsou chyceni se špinavýma rukama. I lidé z Kavkazu se tu mohou cítit jako doma, protože kde jinde na světě může manželka politika soudit případ, který souvisí s jeho stranou?

Markéta Langerová deklarovala, že se necítí podjatá v případě člověka, který poškodil politické plakáty mimo jiné i z ODS. A že ho tudíž může klidně soudit. V civilizované zemi by její nadřízení takovou nehoráznost nedovolili.

To, že se paní Langerová nestydí, je jasné. Jinak by se styděla za vlastního manžela. Například za jeho lobbování za podnikatele Luďka Sekyru, napojeného na šéfa podsvětí Františka Mrázka, nebo za to, že její manžel nevýhodně pronajal lázeňské domy v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních a Luhačovicích a tím stát připravil o skoro sto miliónů korun… Nebo za zakázku na praní uniforem za čtyřiapadesát milionů korun bez výběrového řízení, které provedla firma jeho kamaráda Tomáše Paclíka.

Ale v zemi, kde člověk který vedl zpravodajství ve veřejnoprávní televizi, a dále v ní vykonává vysoké funkce, aniž by přitom viděl sebemenší problém v naštěvování narozeninových oslav toho samého Ivana Langera, tedy člověka, o kterém se otevřeně mluví jako o jednom z největších Machiavelli české politiky, se není co divit.

Milan Fridrich říkal, že je to jeho soukromá věc, a to je stejně důvěryhodné jako pocit paní Langerové, že není podjatá. Nerozumí, že císařově manželce nestačí být věrná, že tak musí i vypadat. Jeho i její arogance jsou důkazem, jak vůbec nechápou, že za jejich práci platíme my, nikoliv soukromá sféra.

Česká televize teď docela evidentně hraje karty podle Klausovy a Nečasovy linie. Je zajímavé, jak třeba pořadu Q - zaměřenému na homosexuály - po vstupu nového vedení začali každý týden posouvat vysílací čas. Nyní je vysílán v čase, který je určen pro reprízy - 0:20. Asi doufají, že Ladislav Bátora v té době již spí.

Česká republika spadla na úroveň třetího světa, co se týká zneužívání moci a kašlání na názor veřejnosti. Proto Langer dál v zákulisí vede své loutky navzdory tomu, že voliči docela nestandardně dali najevo, zakroužkováním jiných kandidátů, že nechtějí aby tento člověk spojený s kmotry pokračoval ve své „práci“.

Žijeme v zemi, kde žena, která zcela evidentně dostala vysokoškolský diplom podezřelým způsobem, neumí jmenovat ani jednoho profesora a ani adresu fakulty, kam prý chodila, není vůbec potrestaná, a stále hraje důležitou politickou roli a zůstává ve funkci poslankyně v parlamentu. V zemi, kde se zavírá fakulta, ale neodebírají se podezřelé diplomy, kvůli kterým má být zrušena. Zkrátka v zemi „fintařů“, kde ti u moci jsou Švejkem a my ostatní jsme sabotovanými Rakušany.

Nestydí se ani média, která dál dávají prostor Vítu Bártovi, i poté co jsme slyšeli nahrávku, která by byla někde jinde vážným důvodem, aby zmizel z veřejného života. Kde Alexandr Vondra a Pavel Bém platí našimi penězi absurdní částky za jinak daleko levnější služby. Kde ministr školství otevřeně lže, že nedostal dopis z Evropské Unie, a kde radní Českého rozhlasu evidentně protizákonně vykonává práci na jeho ministerstvu.

Občan Roman Smetana se chová jako cizinec. Protože typický Čech mlčí. Smetana radši půjde na sto dní do vězení, než by přijal trest za něco, za co by měl být spíše oceněn. Smetana měl pravdu, když odmítl zaplatit pokutu nebo vykonat sto hodin obecně prospěšných prací, protože si žádný trest nezaslouží. A to proto, že každá civilizovaná společnost akceptuje určitou míru občanského protestu neboli „civil disobedience“.

Kdyby poškodil normální majetek, měl by za to být potrestán, ale v momentě, kdy poškodil politické plakáty, dělal to v rámci svého práva na protest proti politické situaci. Je to jako rozdíl mezi sprejerem, který kvůli vlastnímu egu píše své jméno na zeď, a tím, který chce vyjádřit nějaký politický nebo umělecký názor. Samozřejmě pokud nejde o chráněnou budovu nebo majetek. Jinak by si všichni disidenti v bývalém režimu zasloužili své tresty za občanskou neposlušnost.

Smetana to udělal správně, protože chce poukázat, jak se trestají malé ryby, zatímco ty velké, včetně manžela paní soudkyně, stále plavou v rybníce.

Postoj Smetany je obdivuhodný. Málokdo v České republice by obětoval svojí vlastní svobodu vyššímu ideálu. Stala se zemí, kde se cení být bezpáteřným a hledat jen vlastní pohodlí. Kde lidé už přestali chápat poctivou práci jako správnou cestu k bohatství, a kde se bere demokracie jako něco, co přijde shora a nikoliv jako systém, který musí vytvořit oni sami. Národ opatrníků, kde revoluce může vznikat jedině, pokud se zdraží pivo nebo rohlíky.

Proto není divu, že skoro jednotně drtivá většina Čechů jde proti Romům. Našli si někoho, kdo je ještě horší než oni sami. To vidím i díky tomu, že když píšu kritiku na Českou republiku, nejtypičtější reakce je  „a je to snad lepší u vás?“ Jako kdyby to byl zápas v tom, kdo je horší. Pokud budeme pokračovat v tomto směru, za chvíli bude jen málo zemí ke srovnávání.

Nechtělo se mi věřit, když mi jeden známý právník tvrdil, že za milion koupíte rozsudek v nižší instanci a za pět milionů až na té nejvyšší. Jak můžeme vědět, jestli je to pravda, pokud tady investigativní novinář je mnohdy člověkem, který místo hledání informací v terénu sedí v redakci a dostane na stůl hotové kauzy od vlivných lidí z policie nebo zájmových skupin?

Bravo, pane Smetano! A hanba paní Langerové!