Statečný postoj občana Romana Smetany
Fabiano GolgoPostoj Romana Smetany je obdivuhodný. Je správné, že odmítl zaplatit pokutu a vykonat obecně prospěšné práce. Jeho čin byl totiž politickým protestem.
Jako Jihoameričan se tu cítím doma. Míra korupce v České republice je velmi podobná. Zejména co se týká její beztrestnosti. U nás, jako u vás, se politici už ani nestydí, když jsou chyceni se špinavýma rukama. I lidé z Kavkazu se tu mohou cítit jako doma, protože kde jinde na světě může manželka politika soudit případ, který souvisí s jeho stranou?
Markéta Langerová deklarovala, že se necítí podjatá v případě člověka, který poškodil politické plakáty mimo jiné i z ODS. A že ho tudíž může klidně soudit. V civilizované zemi by její nadřízení takovou nehoráznost nedovolili.
To, že se paní Langerová nestydí, je jasné. Jinak by se styděla za vlastního manžela. Například za jeho lobbování za podnikatele Luďka Sekyru, napojeného na šéfa podsvětí Františka Mrázka, nebo za to, že její manžel nevýhodně pronajal lázeňské domy v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních a Luhačovicích a tím stát připravil o skoro sto miliónů korun… Nebo za zakázku na praní uniforem za čtyřiapadesát milionů korun bez výběrového řízení, které provedla firma jeho kamaráda Tomáše Paclíka.
Ale v zemi, kde člověk který vedl zpravodajství ve veřejnoprávní televizi, a dále v ní vykonává vysoké funkce, aniž by přitom viděl sebemenší problém v naštěvování narozeninových oslav toho samého Ivana Langera, tedy člověka, o kterém se otevřeně mluví jako o jednom z největších Machiavelli české politiky, se není co divit.
Paní Langerové patří vlastně dík. Smetanovi to chtě nechtě sežrala i s navijákem a jestli ho fakt nechá zatknout, budeme mít "lidového Havla"...
Předně je nesmysl psát o tom, že by v civilizované věci "nadřízení" soudkyně Langerové něco nedovolili. V civilizované zemi nemá soudce žádné "nadřízené" a nikdo, ani předseda soudu, mu nemůže říkat, jak má soudit.
Pokud sám účastník řízení neuplatnil námitku podjatosti, kdy navíc vůbec není jisté, zda by byla za podjatou skutečně uznána, nemohl se podjatostí soudkyně nikdo zabývat. Soudkyně navíc sama výslovně upozornila na svůj poměr k Ivanu Langerovi.
Neměla však poměr k věci (není straničkou ODS) ani poměr k účastníkovi (viděla ho poprvé v životě). Pokud se sama podjatá necítila (např. soudí totéž po x-té a rozhoduje vždy stejně), není důvod ji z podjatosti podezřívat ani ex-post.
Možná se měla za podjatou (vyloučeno z projednávání věci) označit sama, ušetřila by si zájem médií. Na druhé straně by pak každý, kdo k ní přijde, mohl říct, že nesnáší ODS, a proto nemůže jeho věc soudit, čímž by brzy nemusela mít o čem rozhodovat.
Takže je třeba vážit okolnosti a detaily.