O nikom jiném než o Pavlu Drobilovi dnes psát nelze. Zkusme to však obšírněji.

U nás v Olomouckém kraji jsme se po sněmovních i komunálních volbách dočkali řady změn. Z nejvyšších pater vypadly dlouholeté stranické opory ČSSD a ODS (Miloslav Vlček a Ivan Langer, předseda Poslanecké sněmovny a ministr vnitra), nahradili je zástupci jiných subjektů (například Věci veřejné zastupují dvě poslankyně). V podzimních komunálních volbách občané znovu použili svůj nejmocnější nástroj, preferenční hlasování. Opět přišla řada změn, přičemž některé rozhodly o definitivním konci politiků, jiné umožnily bleskové zahájení kariéry, když až ze spodních pater kandidátky voliči upřednostnili mnohé osobnosti.

Olomoucký kraj v tomto směru není výjimkou, voličskou revoluci jsme zaznamenali v celé republice. V tomto kontextu je potřeba interpretovat změny také v našem kraji, přičemž hlavním hybatelem nebyla nedůvěra v demokracii, ale po dvaceti letech se dostavila přirozená únava z demokracie. Snaha „něco“ udělat a změnit.

V komunální politice, jíž občané přirozeně rozumějí mnohem lépe než té celostátní, posuzovali i jiné kvality kandidátů, vždyť místní politiky potkávají takřka celý den a mohou sledovat jejich práci. Ačkoliv je tuzemský volič konzervativní, přesto nutnost změny politiky dokáže vnímat. Dlouholetí čelní představitelé stran v lokální politice už vůbec nekandidovali, nebo jim kandidatura byla stranickým vedením odmítnuta, jiní se dozvěděli nepříjemnou pravdu: voliči je nezvolili. Nebo naopak: získali mnohem více hlasů než kdy dříve. Razantnost změn byla leckde skutečně hluboká. Je to jistě dobrá zpráva pro celou společnost, k volbám se chodit vyplatí. Přirozeně ne vše se podle přání podařilo. V několika případech byla vítězná či vlivná strana „vynechána“, a další čtyři roky se bude pokračovat po starém, ale za to již voliči odpovědnost nenesou.

V této souvislosti mne napadá jiná otázka. Došel tento pohyb v české společnosti konečného cíle, nebo budou změny pokračovat? Je obrovská ztráta parlamentních stran v lokální politice a další nástup nezávislých definitivní? Patrně ne. Volič vyspívá a bude stále kritičtější. Ovšem v české politice už mnoho témat, jak prorazit, nezbývá. V podstatě předposlední šance se chopila vláda Nečasova: protikorupční tažení.

Posledním tématem je populismus, na svou příležitost čeká Jana Bobošíková. Vláda Petra Nečase jí preference zvyšuje a nadále zvyšovat bude.

Nejlepším důkazem je právě kauza, která se stala na ministerstvu životního prostředí. Jde zřejmě o typický úkaz nekalého financování politických stran. Po aférách v roce 1997 se všechny subjekty alespoň na čas snažily nepodvádět. Stupňující se náklady na provoz politických stran (kampaně) tuto skutečnost měnily. Případ Pavla Drobila není výjimkou, ale typickým úkazem stavu české politiky, jehož mechanismus nebyl doposud podrobně prokázán. Pavel Drobil je jen jeden z mnoha, vše nasvědčuje tomu, že je však nejtypičtějším příkladem české politiky. Skutečná změna potrvá zřejmě desítky let. Možná i více.