Žijeme v době paradoxů, nálepek a zkratek. Je jich plno na internetu, v novinách i v televizi. Nosíme je v našich myslích. Neumíme se před nimi ukrýt. Můžeme se s nimi ale celkem snadno vypořádat. Třeba tím, že pojmenujeme alespoň některé z nich.

Zatímco slabí jsou takzvanými reformami obíráni až na dřeň, úředníci na ministerstvu práce a sociálních věcí jsou za to škrcení ještě odměňováni. Vždyť (na lidech) ušetřili miliardu, hájí sumu osm milionů korun rozdělenou na bonusech mezi vysoké manažery ministr Jaromír Drábek (TOP 09).

Zatímco ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) volá po tom, že se musí šetřit a mnoho lidí pracujících na úřadech či ve službách žije téměř „z ruky do pusy“, odbory spočítaly, že nejrůznější veřejné zakázky jsou ročně předražovány přibližně o sto miliard korun (tedy takřka o deficit státního rozpočtu).

Zatímco majetková přiznání pro lidi s vysokými příjmy se především ODS a TOP 09 zajídají, protože by to prý byl trest za úspěch (stejně jako progresivní zdanění), soukromí exekutoři řádí jak pominutí a berou chudým — za dluh v řádu pár stovek nezřídka zaplatí vším, co mají, někdy i střechou nad hlavou.

Zatímco Kateřina Jacques (SZ), která byla v minulém volebním období vyhodnocena jako nejpracovitější poslankyně, je čas od času vláčena po internetových serverech kvůli jednomu vystoupení v satirickém pořadu, na exministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka (ODS), který „odklonil“ peníze od manželky, internetoví chytrolíni už takřka zapomněli. Mimochodem, zapomenou tak rychle i na to, co je na nahrávce s lobbistou Romanem Janouškem a bývalým primátorem Pavlem Bémem?

Zatímco poslankyně KSČM Marta Semelová je nálepkována jako „stalinistka“ jen proto, že je přímočará a neskrývá své názory (aniž by se nemilosrdní kritici vůbec zajímali o její názory na současné dění), za velevážené a schopné občany jsou považováni ti, kteří se umějí přizpůsobit všem podmínkám a žádný vlastní názor, za který by se dokázali hádat, pro jistotu nemají.

Zatímco předseda poslanců Věcí veřejných Vít Bárta je postaven před „online“ soud za to, že dvěma nevěrohodným lidem půjčil či věnoval v součtu necelých sedm set tisíc korun z vlastních peněz, ti, kteří drahná léta různými způsoby čerpají miliony a miliardy z peněz veřejných (a týká se to i regionů a městských částí), beztrestně „úřadují“ dál.

Zatímco v Japonsku se dodnes potýkají s následky výbuchu jaderné elektrárny Fukušima a v mnoha zemích proto oprávněně bijí na poplach a hledají alternativu, v České republice je jádro považováno takřka za evangelium a jen málokdo naslouchá odborným hlasům někdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka (SZ) či dalších ekologů, kteří na možná rizika upozorňují.

Zatímco olomoucký řidič Roman Smetana byl manželkou bývalého ministra vnitra Ivana Langera (ODS) odsouzen za to, že v předvolební kampani k představitelům ODS přimaloval tykadla, pražská trestní oznámení z roku 2006 na aktivistu Ondřeje Liteckého a iniciativu Trikem proti komunismu za publikování nápisu „Zabij komunistu, posílíš mír“, tedy za šíření nenávisti vůči skupině obyvatel, byla smetena pod stůl. Některé strany jsou holt „rovnější“.

Jak se oněm pojmenovaným i dalším paradoxům, nálepkám a zkratkám bránit? Jednoduše — používat vlastní mozek. Ne vše, co je psáno, je totiž také dáno.