Vězení pro Smetanu za politický protest může odvrátit už jen Klaus nebo Pospíšil
Vratislav DostálŘidič autobusu, jenž popisoval předvolební plakáty, byl odsouzen na sto dnů vězení. Podle Anny Šabatové je nejspíš zvolený výklad formálně právně možný, ale přitom zjevně pochybný nejen proto, že se jedná o politický protest.
Roman Smetana se před necelými dvěma lety rozhodl k politickému protestu, za nějž byl tento týden odsouzen na sto dnů do vězení. Celá kauza začala na jaře roku 2010, kdy olomoucký řidič autobusu psal slogany na předvolební plakáty všech velkých politických stran a politikům přikresloval tykadla.
Podle zjištění MF Dnes patřilo nejvíc pokreslených plakátů občanským demokratům, kteří se také jako jediní u soudu domáhali, aby jim řidič zaplatil škodu patnáct tisíc korun. Krom toho mu původní rozsudek uložil odpracování sto hodin obecně prospěšných prací.
Smetana tresty odmítl. „Odmítám vykonat uložený trest obecně prospěšných prací, stejně tak odmítám, aby mi byl přeměněn na odnětí svobody. Jsem přesvědčen, že slušní a poctiví lidé do vězení nepatří," napsal tehdy Smetana v prohlášení Probační a mediační službě, která měla dohlížet na vykonání trestu.
Vzápětí odmítl i náhradní trest v podobě domácího vězení, který soudkyně zvažovala. Soudkyně Markéta Langerová, žena exposlance a jednoho z nejvlivnějších politiků ODS posledního desetiletí Ivana Langera, mu proto trest změnila na sto dní vězení. Tedy v poměru 1:1. Za jednu hodinu práce jeden den ve vězení.
„Vím, kdo je váš manžel. Je to jeden z největších gaunerů v ODS i v celé české politice. Přesto vás osobně nepovažuji za podjatou," uvedl v květnu loňského roku s tím, že slovo gauner nepovažuje za vulgarismus. „Gauner je dnes už téměř synonymem pro příjmení vašeho manžela," dodal.
Předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová hodnotí trest uložený Romanu Smetanovi kriticky. „Osobně mám sympatie pro občana Romana Smetanu. Nevidím v něm vandala, který poškozuje cizí majetek,“ uvedla Šabatová pro Deník Referendum.
„Jeho čin, právě v kontextu jeho dalšího jednání, se odlišuje od běžných předvolebních aktivit obdobného typu. Dostal skutečně politickou dimenzi, i když formálně právně je zvolený výklad asi možný. Ale i zde zůstává pochybnost,“ myslí si Šabatová.
Poškození cizí věci je podle ní totiž především „antisprejerský paragraf“, který směřuje spíše k ochraně budov či jiných hodnot, jež jsou trvale esteticky znehodnoceny například pošplícháním černou barvu. „Což je u předvolebního plakátu problematické, protože po nějaké době bude takový plakát stejně strhnut nebo přelepen jiným, z povahy věci,“ vysvětlila.
Argument, že v tomto případě jde o vyjádření politického názoru, je podle ní navíc přesvědčivý. „A ještě silnějším se stal v kontextu dalšího jednání pana Romana Smetany. Odmítnutí vykonat i mírný trest obecně prospěšných prací i odmítnutí peněz ze sbírky, kterou spontánně zahájili sympatizující občané, politickou dimenzi represe jenom podtrhuje,“ myslí si Šabatová.
„Ovšem vydala-li se státní moc směrem, kterým se vydala na počátku, nemá cestu zpátky. Neodpracované hodiny musí ze zákona na nepodmíněný trest odnětí svobody proměnit,“ vysvětlila v rozhovoru pro Deník Referendum předsedkyně Českého helsinského výboru.
Možná si už teď někteří podle Anny Šabatové s klasikem říkají „kdybych to byl býval věděl, tak bych se tou cestou nebyl býval vydal“. Také předseda Ligy lidských práv David Záhumenský se domnívá, že celá věc mohla dopadnout jinak, neboť mělo platit, že trestní právo má sloužit až jako krajní řešení, které se použije pouze tehdy, pokud mírnější prostředky nepostačují.
„Konkrétně ve věci pana Smetany mohli politici, pokud se domnívali, že jim byla způsobena škoda, podat žalobu k civilnímu soudu. Kdyby soud přesvědčili, přiznal by jim náhradu a pokud by řidič neplnil dobrovolně, došlápl by si na něj exekutor,“ uvedl Záhumenský.
Řidič Smetana po skončení pondělního jednání soudu řekl, že ani teď se verdiktu nepodvolí. „Do vězení nenastoupím, bude na mne muset vydat zatykač a nechat mne zadržet," vzkázal podle Mf Dnes soudkyni Langerové. Hrozí tak, že se absurdnost nepoměru mězi proviněním a trestem ještě prohloubí. Romanu Smetanovi bude totiž hrozit další stíhání za maření výkonu úředního rozhodnutí a další navýšení trestu až na tři roky nepodmíněně.
„Pokud nechce strávit přes tři měsíce za mřížemi, mohl by se obrátit na pana prezidenta s žádostí o milost,“ doplnil předseda Ligy Lidských práv. To vzhledem ke zvolenému přístupu pasivní rezistence Roman Smetana zřejmě neudělá. Kvůli tomu, že se nenechal zastupovat advokátem a nepodával odvolání, nenabízí se nyní ani možnost domáhat se zrušení rozsudku u Ústavního soudu.
Podle advokáta Pavla Čižinského ho tak před vězením mohou ochránit pouze dvě možnosti. Buď mu prezident udělí milost z vlastní iniciativy či na žádost jiných občanů. Anebo se někdo obrátí na ministra spravedlnosti s žádostí, aby odložil výkon trestu a podal stížnost pro porušení zákona, kterou by se pak zabýval Nejvyšší soud.
Zpochybňuje i legitimitu toho paragrafového hvozdu + jeho praktického používání, kteréžto ho za drobnou klukovinu perzekuují. Činí tak tím, že se tomu zcela vydává na ne/milost a nebojuje s mocí žádnými paragrafi a institucemi, nevěří v legitimitu ani neovlivnitelnost systému a jeho služebníků. Langerová to prezentuje jako "tvrdohlavost", to je však nepochopení právničky, Smetanův postoj zřejmě nemá jiné východisko než to co dělá Smetana. Je otázkou, nakolik je Smetanův postoj k systému práva vlastní i ostatním občanům.
Mohli bychom propadat dojmu, jak je ta dnešní krize hodnot nebývale špatná. Dovolte však citaci:
"Mluvímel-li o autoritě, myslíme racionální či iracionální autoritu? Racionální autorita má svůj původ v pravomoci. Osoba, jejíž autorita je respektována, vykonává svou funkci odpovědně s cílem, kterým byla pověřena těmi, kdo na ni autoritu přenesli. Nepotřebuje ani zastrašovat, ani vzbuzovat obdiv magickými vlastnostmi; pokud odpovědně pomáhá místo toho, aby vykořisťovala, spočívá její autorita na racionální základně a nevyžaduje žádný iracionální strach. Rac.aut. nejen připouští stálou kontrolu a kritiku ze strany těch, kteří jsou jí podrobeni, nýbrž právě takovou kritiku vyžaduje. Je vždy časově omezená. Její uznávání je závislé na tom, jak plní svůj úkol.
Iracionální autorita má naproti tomu vždy svůj původ v moci, kterou má nad lidmi. Tato moc se může projevovat skutečně nebo pouze relativně a je vyjádřena strachem a bezmocností oněch osob, které se této autoritě podrobují. Na jedné straně moc, na druhé strach, to jsou vždy opory, na nichž je založena irac.aut. Kritika aut. se nejen nevyžaduje, je dokonce zakázána. (Rac.aut. spočívá na rovnosti obou, aut. a subjektu. Odlišuje se toliko stupněm vědění a schopnosti v nějaké zvláštní oblasti.) Irac.aut. spočívá svou povahou na nerovnosti a předpoládá rozlišení v hodnotách. Kde se používá pojmu ´autoritativní etika´, myslí se vždy irac. aut. ....
Autoritativní etika se liší od humanistické etiky dvěma kritérii, formálním a materiálním. Formálně aut.et. upírá člověku schopnost vědět, co je dobré a co zlé. Tvůrcem norem je vždy autorita, která přesahuje individuum. Takový systém se nezakládá na rozumu a vědění, alena strachu před aut. a pocitu slabosti a závislosti. ... Materiálně-obsahově odpovídá aut.et. na otázku co je dobré nebo zlé, především pokud jde o zájmy aut. nikoliv o zájmy subjektu. .."
Fromm Erich 1947