Vězení pro Smetanu za politický protest může odvrátit už jen Klaus nebo Pospíšil
Vratislav DostálŘidič autobusu, jenž popisoval předvolební plakáty, byl odsouzen na sto dnů vězení. Podle Anny Šabatové je nejspíš zvolený výklad formálně právně možný, ale přitom zjevně pochybný nejen proto, že se jedná o politický protest.
Roman Smetana se před necelými dvěma lety rozhodl k politickému protestu, za nějž byl tento týden odsouzen na sto dnů do vězení. Celá kauza začala na jaře roku 2010, kdy olomoucký řidič autobusu psal slogany na předvolební plakáty všech velkých politických stran a politikům přikresloval tykadla.
Podle zjištění MF Dnes patřilo nejvíc pokreslených plakátů občanským demokratům, kteří se také jako jediní u soudu domáhali, aby jim řidič zaplatil škodu patnáct tisíc korun. Krom toho mu původní rozsudek uložil odpracování sto hodin obecně prospěšných prací.
Smetana tresty odmítl. „Odmítám vykonat uložený trest obecně prospěšných prací, stejně tak odmítám, aby mi byl přeměněn na odnětí svobody. Jsem přesvědčen, že slušní a poctiví lidé do vězení nepatří," napsal tehdy Smetana v prohlášení Probační a mediační službě, která měla dohlížet na vykonání trestu.
Vzápětí odmítl i náhradní trest v podobě domácího vězení, který soudkyně zvažovala. Soudkyně Markéta Langerová, žena exposlance a jednoho z nejvlivnějších politiků ODS posledního desetiletí Ivana Langera, mu proto trest změnila na sto dní vězení. Tedy v poměru 1:1. Za jednu hodinu práce jeden den ve vězení.
Zpochybňuje i legitimitu toho paragrafového hvozdu + jeho praktického používání, kteréžto ho za drobnou klukovinu perzekuují. Činí tak tím, že se tomu zcela vydává na ne/milost a nebojuje s mocí žádnými paragrafi a institucemi, nevěří v legitimitu ani neovlivnitelnost systému a jeho služebníků. Langerová to prezentuje jako "tvrdohlavost", to je však nepochopení právničky, Smetanův postoj zřejmě nemá jiné východisko než to co dělá Smetana. Je otázkou, nakolik je Smetanův postoj k systému práva vlastní i ostatním občanům.
Mohli bychom propadat dojmu, jak je ta dnešní krize hodnot nebývale špatná. Dovolte však citaci:
"Mluvímel-li o autoritě, myslíme racionální či iracionální autoritu? Racionální autorita má svůj původ v pravomoci. Osoba, jejíž autorita je respektována, vykonává svou funkci odpovědně s cílem, kterým byla pověřena těmi, kdo na ni autoritu přenesli. Nepotřebuje ani zastrašovat, ani vzbuzovat obdiv magickými vlastnostmi; pokud odpovědně pomáhá místo toho, aby vykořisťovala, spočívá její autorita na racionální základně a nevyžaduje žádný iracionální strach. Rac.aut. nejen připouští stálou kontrolu a kritiku ze strany těch, kteří jsou jí podrobeni, nýbrž právě takovou kritiku vyžaduje. Je vždy časově omezená. Její uznávání je závislé na tom, jak plní svůj úkol.
Iracionální autorita má naproti tomu vždy svůj původ v moci, kterou má nad lidmi. Tato moc se může projevovat skutečně nebo pouze relativně a je vyjádřena strachem a bezmocností oněch osob, které se této autoritě podrobují. Na jedné straně moc, na druhé strach, to jsou vždy opory, na nichž je založena irac.aut. Kritika aut. se nejen nevyžaduje, je dokonce zakázána. (Rac.aut. spočívá na rovnosti obou, aut. a subjektu. Odlišuje se toliko stupněm vědění a schopnosti v nějaké zvláštní oblasti.) Irac.aut. spočívá svou povahou na nerovnosti a předpoládá rozlišení v hodnotách. Kde se používá pojmu ´autoritativní etika´, myslí se vždy irac. aut. ....
Autoritativní etika se liší od humanistické etiky dvěma kritérii, formálním a materiálním. Formálně aut.et. upírá člověku schopnost vědět, co je dobré a co zlé. Tvůrcem norem je vždy autorita, která přesahuje individuum. Takový systém se nezakládá na rozumu a vědění, alena strachu před aut. a pocitu slabosti a závislosti. ... Materiálně-obsahově odpovídá aut.et. na otázku co je dobré nebo zlé, především pokud jde o zájmy aut. nikoliv o zájmy subjektu. .."
Fromm Erich 1947