Kdysi jsem pro cyklus rozhlasových dokumentů „ismy po česku“ natočila pořad o globalizaci. Díky zkušenostem tehdejší své velké rodiny jsem z celého složitého problému pořádně prozkoumala především fenomén konzumu a obchodních řetězců. To, co jsem zjistila, ví dnes čtenář Deníku Referendum z vlastní zkušenosti i z dalších, třeba televizních dokumentů k tématu (např.Ivo Bystřičana).

Hodně se člověk k problematice dočte i v Novém prostoru. Někteří dodavatelé se už nechtějí nechat vydírat a sem tam zasáhly i kontroly z pracovních i spotřebitelských úřadů.

Mně to ale od té doby nedá a téma sleduji dál. Nejde jen o to, že jsme společnost konzumu, měli bychom si uvědomovat, co se to s naším spotřebním chováním děje, kam se vyvíjí a jaké máme možnosti, kdybychom chtěli situaci změnit?

Když v Praze začaly panovat super a hypermarkety, snažili jsme se řídit heslem Podporuj svého hokynáře. Ještě byly normální obchody s potravinami, velice rychle ale začaly mizet (zákonitě), až nezbyly žádné. Snad někdo, kdo mohl obchod provozovat ve vlastním domě a nemusel platit nájem, ještě vydržel, ale pak přišel na to, že námaha neodpovídá výtěžku a že bude jednodušší prostor pronajmout. V té čtvrti, kde jsme tehdy bydleli, se místo hokynářství objevily herny.