Robert Fico a jeho Smer řeší na Slovensku problém: po naprostém debaklu tamní pravice dostali ve volbách tolik moci, že se o ni nemusí s nikým dělit. Dokážou ale naplnit všechna očekávání, která do nich voliči investovali? A dokážou nepodlehnout pokušení zakopat se u moci orbánovskou lopatičkou, jak se obávají Ficovi oponenti?

Bohuslav Sobotka a jeho ČSSD tento problém řešit nikdy nebudou. Žádný debakl české pravice nebude nikdy dost velký na to, aby sociálním demokratům dovolil vládnout bez tiché (případně hlasitější) podpory KSČM. Jakoukoliv spolupráci s komunisty na vládní úrovni přitom Sobotkovi nedovolí zaprvé Haškovo antikomunistické křídlo, preferující kolaboraci s pravicovým nepřítelem, zadruhé poněkud sebezničující rétorika samotných komunistů, kteří škytnou radostí pokaždé, když do nich někdo nespravedlivě kopne (mají tak další důkaz o nespravedlivých poměrech), a zatřetí očekávatelná tsunami odporu proti novému „vítěznému únoru“, v jejímž rámci by rozhněvaní mladí lidé zasypali lídra sociální demokracie něčím mnohem tvrdším, než byla vajíčka pro jeho předchůdce.

To by bylo mimochodem poučení pro levicové romantiky, kteří se těší na synergii mezi nespokojenou ulicí a zdravějšími elementy v ČSSD. Ostatně sociální demokracie o nějakou synergii s ulicí nestojí, a to včetně svých zdravějších elementů. Výskyt Bohuslava Sobotky na demonstracích a jeho vstřícnost vůči vyznavačům NGOismu totiž znamená jen to, že protesty a občanskou společnost podporuje za svoji osobu, nikoliv za svoji stranu. Jejím předsedou sice pořád ještě je, zatím to ale vypadá spíš tak, že kolem ní obchází jako kolem balvanu a nemůže najít pevný bod, pomocí kterého by s ní pohnul.

Zvenku bohužel tohle jeho obcházení vypadá jako bludný kruh kolem kaše, která rychle stydne. Sociální demokracie jako celek je vůči české společnosti inertní a jenom čeká, až jí spadnou do klína příští volby. Hýbat se není proč, stačí vydávat tiskové zprávy, chodit k Moravcovi a neříkat moc nahlas, že na těch poplatcích ve zdravotnictví přece jenom něco bude.

Naslouchání nespokojené společnosti a účinná rezonance s jejími požadavky by přitom ČSSD mohly přinést podporu dosud ostentativně apolitické skupiny (ne)voličů. Kromě kompenzace levicového břemene s krycím názvem KSČM by taková spolupráce mohla proměnit samotnou partaj z občas překážejícího a občas dokonce škodícího balvanu na užitečný pilíř autentické demokracie. Jenomže kdyby sociální demokraté skutečně drželi prst na zápěstí doby, pravděpodobně by se chopili příležitosti, o které zde o víkendu psal Jakub Patočka, a stali by se rezonanční membránou všech těch, kteří se účastnili Týdne neklidu a které netěší rozhodnutí ministra školství Josefa Dobeše vrátit do hry plzeňská práva. Ne jednorázově a slovně, ale systematicky a plnou vahou svého politického vlivu.

To by ovšem mezi její lídry nesměli patřit například již zmíněný „maďarský doktor“ Michal Hašek nebo třeba „nejlepší primátor“ Roman Onderka, jejichž akademické tituly a diplomové práce svou proslulostí již dávno přerostly domovské Krno.

Jenomže co s náčelníkem všech hejtmanů a sociálnědemokratickým mužem číslo dvě, který se za svou krotkou kritiku prezidentských mouder vzápětí opatrně omlouvá? Co s primátorem největšího českého města (protože Praha je kraj), který kvůli kanalizaci zplanýruje rozpočty brněnských kulturních institucí? A co se všemi ostatními „pragmatickými“ sociálními demokraty, kteří vědí, jak chutná moc, a o kterých vědí všichni ostatní, že jim ta moc opravdu chutná? Někdy se zdá, že kromě Jiřího Dienstbiera v té partaji snad ani nikdo jiný než tihle šíbři není.

Současná vládní koalice naštěstí plánuje udělat z republiky hladomornu, a tak naštvaným lidem nezbude než vystydlou socanskou kaši zase jednou spořádat. Jakýkoliv Sobotkův volební úspěch přitom vynese pragmatiky ještě výš, než jsou momentálně, a jakýkoliv neúspěch strany vinou studené pragmatické kaše naopak oslabí Sobotku, který na rozdíl od slovenského Fica nedokázal zařídit spolustraníkům korýtka. Jenomže čím silnější pragmatici jsou, tím méně protestních hlasů ČSSD získá. No a pokud pragmatici nakonec Sobotku společně s Dienstbierem vyšoupnou, zabijí tím jakoukoliv naději, že se sociální demokracie bude v praktické politice chovat jinak než jako béčko občanských demokratů.

Relativně progresivní šéf ČSSD by ale měl aspoň zkusit s tím kašovitým balvanem pohnout - od toho je sakra předseda! Kromě naslouchání občanské veřejnosti musí Sobotka svým spolustraníkům názorně ukázat, kdo je tady alfa samec, a přimět je, aby veřejnosti naslouchali všichni společně. A především jí byli něco platní. Jinak jsou tam totiž jenom na ozdobu.

Eventuálně na splácení nových bytů z poslaneckých náhrad.