Byla jsem, jsem, a budu — Rosa Luxemburgová

Jan Májíček

„Byla jsem, jsem, a budu“ jsou poslední slova, která napsala Rosa Luxemburgová. A skutečně: i dnes si klademe podobné otázky a stojíme před výzvami, které tato žena ve svých dílech analyzuje.

„Byla jsem, jsem, a budu“ jsou poslední slova, která napsala Rosa Luxemburgová 14. Ledna 1919. Co nám může dnes říci revolucionářka, teoretička i organizátorka německé levice konce 19. a začátku 20.století ve století 21.?

Rosa Luxemburgová byla zavražděna oddíly Freikorps, které na potlačení Německé revoluce poslal sociálně demokratický ministr vnitra Noska a prezident a předseda Německé sociální demokracie (SPD) Friedrich Ebert.

Nebyla to náhoda, ale cílený útok. Rosa Luxemburgová byla vedoucí představitelkou německé levice, která konzistentně trvala na principech emancipace pracujících. Té emancipace, kterou měl na mysli Marx, když psal o společnosti kde svobodný rozvoj jedince bude podmínkou svobodného rozvoje všech. Neměla to být svoboda formální, ale založená a hospodářské rovnosti a sociální rovnosti. Nová socialistická společnost se měla zbavit iracionality a opakujících se krizí kapitalismu, které ničily (a ničí) životy milionů lidí, zatímco hrstka na nich vydělává.

Tuhle politiku SPD vyměnila za parlamentní posty, uznání starých struktur císařského Německa a opatrných měšťáku, kteří chtějí hlavně klid a pořádek. Císařské Německo sice skončilo, ale teplá parlamentní křesla zůstala.

Na zpohodlnění sociálních demokratů v parlamentě Luxemburgová často upozorňovala. Stejně tak nešetřila kritikou dobyvační války, kterou tato strana v roce 1914 podpořila hlasováním o válečných úvěrech. I přes přímý zákaz, zorganizovala Luxemburgová protiválečnou manifestaci v Frankfurtu nad Mohanem, kde vojenské rekruty vyzvala k dezerci. Za to byla postavena před soud, kde pronesla svou slavnou řeč, která byla později otištěna pod názvem Militarismus, válka a dělnická třída.

I přes pobyt ve vězení, chatrné zdraví a neustálý boj proti silnějším protivníkům, zůstávala Rosa Luxemburgová odhodlaná. Svým způsobem ztělesňovala heslo svého italského protějšku Antonia Gramsciho „Pesimismus rozumu, optimismus vůle“.

Nebyla významná teoretická debata té doby, aby k ní Rosa Luxemburgová nenapsala nějaké své vyjádření. Ať šlo o otázku práva národů na sebeurčení, debatu o významu a povaze masové stávky, vývoji a osudu Ruské revoluce, povaze reformismu nebo o ekonomických kořenech války.

Nikdy nebyla ale pouhým teoretikem. Vždy aktivně organizovala, mobilizovala a agitovala. Proti většině v SPD neváhala zorganizovat společně se svými druhy vnitřní a později otevřenou opozici.

Byla tou marxistickou teoretičkou, která proti mainstreamu tehdejší doby razila kritickou marxovskou metodu nelítostné kritiky, která měla vždy jen jeden cíl: přispět k pochopení, objasnění a určení politické situace i nutných kroků, které povedou k oné „poslední bitvě“ za lidskou svobodu. Musela tak čelit jak nenávisti staré prušácké společnosti, tak „ctihodným“ a „zasloužilým“ pánům sociálním demokratům.

V tom je neustále inspirující a zvláštně přitažlivá pro českou radikální levici, která se musí vypořádat jak s tlakem měšťácké společnosti, tak s existencí reformistické „konstruktivní“ levice v podobě ČSSD a KSČM.

Dílo Rosy Luxemburgové má pro všechny její čtenáře ještě jedno pozitivum a to, že se výborně čte. Luxemburgová je jízlivá, cynická, uštěpačná, jedovatá, ale přitom vysoce inteligentní, přesná, logická a jasná. Ať už čtete Sociální reformu nebo sociální revoluci? nebo Masovou stávku, stranu a odbory, vždy má schopnost vás tento text pohltit. Navíc se vypořádává s otázkami, které ani po tak dlouhé době nejsou neaktuální. Jaký je vztah mezi stávkou za vyšší platy a politickou změnou, máme podporovat odbory v jejich partikulárních zájmech? A co napojení na sociální demokracie? Nebo otázka zda sázet na reformy nebo své úsilí namířit k novému systému. To vše je obsaženo v díle Rosy Luxemburgové stejně jako v dnešních debatách.

    Diskuse
    MP
    February 9, 2012 v 14.33
    Nechci snižovat význam Luxemburgové,
    ale sociální demokraté se hájí tím, že Luxemburgová chtěla v Německu nastolit "sovětský", tedy v zásadě totalitní systém. Budu rád, když na tuto námitku zareagujete.
    February 10, 2012 v 4.48
    Aby zabránili násilí, tak spáchali násilí?
    Pane Plevo, o sovětském systému se dopředu nevědělo, že bude totalitní, přestože revoluce byla provedena násilím. Co si o tom myslel třeba Jiří Wolker, by se možná dalo soudit z jeho mini-hry nebo spíš scénky "Rosa Luxemburgová", kterou jsem našla v jednom starším výboru z jeho díla. Je to o tom, jak Rosa ve vězení slyší různé hlasy a končí to takhle:
    (Ve východním okně se objeví pěticípá hvězda)
    Hle, hvězda - jitřenka a z jejich pěti hran
    světlo se line jak krev z pěti Kristových ran,
    má prsa jsou pole na jaře osetá,
    tvým světlem úrodným dej, ať vše rozkvétá
    a vše se rozklíčí a prudce roste dál,
    ať praskne kámen stěn, železo, kriminál
    SH
    February 10, 2012 v 20.19
    TOTALITA?!
    A ví tady někdo, co je to fakticky ta totalita, pokud pouze nebude drmolit kupříkladu moudrosti Hannah Arendotové, která se tím textem vykupovala ze svého intimního vztahu k Hitlerovu obdivovateli?! Já kupříkladu neznám v dějinách větší totalitu, než jakou je současná nadvláda několika stovek rodin prostřednictvím globálního finančního trhu.
    MT
    February 11, 2012 v 11.26

    Když je poslal Noske, tak proč byli vrazi Luxemburgové ve výmarské republice souzení - a odsouzeni (i když dostali málo a nacisté pustili ty, co ještě "seděli")??
    MT
    May 27, 2012 v 11.12


    Když je poslal Noske, tak proč historik Isaac Deutcher napsal ke smrti Rosy Luxemburgové:

    „V její vraždě oslavilo Hohenzollernské Německo svůj poslední triumf a nacistické Německo svůj první.“

    MP
    May 27, 2012 v 21.24
    Pro M. Tejkla
    Bohužel, vraždu Rosy Luxemburgové má opravdu zcela bez diskuse na svědomí sociálně demokratická vláda. Samozřejmě Májíček používá literární zkratku, tu vraždící soldatesku neposlal přímo předseda vlády a ani Noske nedal k vraždě přímý rozkaz.
    A právě tak obstojí mnohem spíš interpretace, že se Noske et cons. báli o šanci mít vládu než obava ze sovětského systému, jak píše M. Pleva.

    MT
    May 28, 2012 v 11.32

    proč "bez diskuse"?

    nikdy není nic tak samozřejmé, aby to bylo "bez diskuse" ...

    A opakuji ještě jednou - proč tedy proběhl za výmarské "lidové" (jak říkal Sweezy) republiky soud s jejími vrahy?


    May 28, 2012 v 18.22
    větší zdrženlivost
    by asi byla na místě v případě "historických tvrzení", jak co se týče vrahů Rosy Luxemburgové - zvláště pokud to nelze historicky jasně doložit, tak co se týče vyjádření ohledně Arendtové pojednání o hitlerovské i stalinské diktatuře.

    Arendtová jako německá Židovka měla nejen plné právo obě hrůzné diktatury popsat a odsoudit, ale měli bychom ji za to být vděční a ne ji povrchně urážet. Srovnání Stalinovy a Hitlerovy krutovlády se současným globálním trhem by bylo pouze komické, kdyby to nebylo urážlivé vůči miliónům jejich obětí.

    Na druhé straně je potřeba vystavit kritice, co se s tímto srovnáním obou režimů dělo u nás po listopadové revoluci, za to ale nemůže Arendtová, ale Václav Klaus and his anticommunist boys.
    May 28, 2012 v 20.44
    Hannah Arendt
    ve své knize o totálním panství vycházela z Luxemburgové teorie imperialismu. To není nijak zvlášť překvapivé, jelikož její manžel patřil ke Spartakovcům a účastnil se také bojů v Berlíně v roce 1919. Jeho vliv na knihu (a vůbec její vznik) je neporovnatelně větší než vliv Heideggerův.

    (K panu Hoškovi: To, že byla H.A. ve veřejných projevech vůči Heideggerovi přehnaně shovívavá, dost kontrastuje s tím, že z osobních dokumentů (např. korespondence), je patrné, že přesně věděla, co to bylo za ptáčka.)

    Z toho, co historici shromáždili není moc důvodů o spoluvině sociálně-demokratických špiček na zavraždění Luxemburgové pochybovat. V tom mám Martin Profant pravdu.

    A nakonec: zbudou-li nám po Hitlerovi a Stalinovi jen fráze o "krutovládě", bude to dokladem, že jsme nic nepochopili a možná se ani pochopit nesnažili. -- Navíc je mi záhadnou, proč by měla mít německá Židovka větší (plnější) právo popisovat a odsuzovat diktatury než irský katolík nebo český ateista.
    MP
    May 28, 2012 v 21.9
    Miroslavu Tejklovi a Martinovi Šimsovi
    Nevím přesně, co bych si měl představit pod tvrzením, že spoluodpovědnost SPD, resp. jejího ministra Noska, na vraždě RL a KL "nelze historicky jasně doložit".
    V Berlíně je -- nikoliv jako účastníky ozbrojeného povstání -- zajala "občanská garda" na základě vládního zatykače, byli internováni v hotelu Eden v rukou paramilitantní jednotky - Freikorps. Tu k pacifikaci města povolal sociálně demokratický předseda vlády a její příslušníci RL a KL zavraždili. Velitel Freikorps, Waldemar Pabst, prokazatelně - listinné doklady -- konzultoval před vraždou s ministrem Noskem a v roce 1966 sám výslovně potvrdil, že k vraždám dostal jeho souhlas.

    A k tomu soudu: vrazi Karla Liebknechta byli osvobozeni, v kauze Luxemburgová byl odsouzen ke dvěma letům Runge - pro nedokonané neúmyslné zabití (udeřil na chodbě hotelu RL do hlavy pažbou pušky), a dále Vogel (muž, který podle všeho RL zastřelil), ten ke čtyřem měsícům -- které si neodseděl -- za "nenahlášení mrtvoly a neoprávně nakládání s ní" (nechal tělo RL hodit do plavebního kanálu). Vrazi Lea Jogichese, životního druha RL zavražděného na policejní stanici o čtyři měsíce později, nesoudili vůbec.

    Nicméně těmi slovy o tom, že "vraždu RL má bez diskuse na svědomí sociálně demokratická vláda" jsem neměl na mysli historické doklady o komplotu, ale morální odpovědnost. SPD nemůže účast v komplotu odčinit, může se k ní ale postavit čelem a přijmout vinu, nevymlouvat se, nesnažit se to oddiskutovat. A SPD právě to noblesně dělá.
    + Další komentáře