V jakékoli zemi dbalé základních pravidel demokratické politické kultury by se už ministr školství Josef Dobeš dávno musel poroučet ze svého úřadu, pomineme-li okolnost, že by se v něm především nikdy nemohl vůbec ocitnout. Jeho výkony jsou ovšem pedagogickým působením svého druhu.

Stejně tak jako kousky exministrů Bárty a Johna je potřeba vzít i jeho sloní tance v porcelánu jako spravedlivou odměnu voličům Věcí veřejných za to, že se nezajímají dost o věci veřejné, takže si pak nechají nabulíkovat, aby ve jménu boje s politickým dinosaury zvolily do Sněmovny politickou divizi bezpečnostní agentury.

Je to paradox, ale jeho oběti není důvod litovat. Kdyby se voliči Věcí veřejných více zajímali o věci veřejné, nikdy by se volbou této prolhané strany sami na sobě nemohli provinit a nám ostatní působit takové škody. Ne že by ostatní dvě vládní strany programově a přesvědčeně každá po svém neškodily, ale aspoň jsou to strany.