Kapitalismus bez dluhů je ryba bez vody

Jiří Pehe

Kdybychom přijali teorie o tom, že dluhy jsou špatné a žádné raději neměli, zhroutil by se systém. Současná krize je nazývána krizí dluhovou. Ve skutečnosti je ale krizí paradigmatu civilizace, z niž vzešel moderní kapitalismus.

Finanční trhy prý hrají v podstatě pozitivní roli, když nyní odmítají další půjčky zadluženým státům, a to i za cenu toho, že některé z nich už dohnaly na pokraj bankrotu. Je údajně třeba šetřit. A to doslova všude.

Věcí minulosti jsou prý i snahy států stimulovat růst s pomocí vypůjčených peněz v naději, že budoucí vyšší výkon ekonomiky pomůže splatit minulé dluhy.

Ekonom Tomáš Sedláček tak nedávno usoudil, „že jsme dluhové zdroje (ochotu privátních věřitelů půjčovat státu) vyčerpali. Už se nediskutuje o tom, zda stimulovat, nebo ne, protože i dluh je vzácný zdroj, který se sice jevil jako nekonečný, ale nekonečný nebyl a není. Je konec dluhového financování, nebo alespoň začátek konce. Teď jde jen o to, jak dlouho bude trvat, než nám to dojde. Mnoha státům již investoři za únosný úrok prostě půjčovat nechtějí a nemohou.“

Pokud je to pravda, pak lze ovšem argumentovat, že začal útok na samotnou podstatu kapitalismu. Ten je totiž s dluhovým financováním bytostně spojen. Dokonce bychom mohli argumentovat, že kapitalistická modernita začala před zhruba dvěma staletími v okamžiku, kdy se žití a investování na dluh stalo morálně přijatelným. Není náhodou, že v němčině dodnes existuje pro slovo dluh a vina jen jedno slovo: Schuld.

Odmítnutí morálního selhání před Bohem v případě žití na dluh souviselo především s osvícenským nástupem víry v nezastavitelný pokrok, tedy víry ve stálý ekonomický a vědecko-technický růst. V hospodářské sféře zmutovala pak víra v pokrok do honby za neustálým růstem, který lze financovat zadlužováním, protože věříme-li v neustálý pokrok, pak věříme, že naše dnešní dluhy zaplatí bohatší zítřek.

Podnikání i život na dluh jsou tak jednou z esencí západní civilizace od dob osvícenství. Zadlužené nejsou jenom státy, ale vzájemně si dluží subjekty v soukromém sektoru, existují ohromné dluhy mezi bankami, jakož i celý průmysl spotřebitelských a hypotéčních úvěrů jednotlivcům.

Postupem času vzniknul extrémně složitý propletenec vzájemného zadlužení, v němž se dluhy odpoutaly od dlužníků a začaly žít vlastním životem. Staly se obchodními „produkty“, a ačkoliv byly často nesplatitelné, mnohé investiční banky je porcovaly do různých „toxických produktů“.

×
Diskuse
MN
January 10, 2012 v 12.30
Není náhodou,
že se problémy se státními dluhy začaly projevovat záhy poté, co bylo celosvětově zredukováno progresivní zdanění bohatých. Nebudu to rozvádět, ale astronomické příjmy jednotlivců nejsou v pořádku nejen po morální stránce, ale ani po ekonomické.
Náš případ je obdobný. Není náhodou, že rozpočtové problémy vyvrcholily záhy po zrušení progesivního zdanění, snížení korporátní daně, zrušení dědické daně (když začínají umírat první novodobí milionáři) a zavedení nesmyslných nákladových paušálů (to se dá nazvat sabotáží). To má vyřešit tzv. reforma, což není nic jiného než likvidace státu a povede jen k další privatizaci a bohatnutí jednotlivců na úkor většiny. Tato situace bude trvat tak dlouho, dokud budou v kursu teze o závistivosti chudých a zasloužené odměně za úspěch pro bohaté.
PM
January 10, 2012 v 22.29
Kde ale máme hledat motivy,
které vedou elitu k nezájmu o souměrnost moci mezi elitou a na elitě závislými ?
Jde doopravdy jen o lítý boj o moc uvnitř elity samé?
MT
January 11, 2012 v 7.46


... souhlasím s p.Novákem - pouze v případě dědické daně připomínám, že pokud jsou mé informace správné, tak její výnos byl údajně v ČR zhruba stejný jako náklady na její provozování.

Je-li tomu tak, pak nevidím důvod, proč zdaňovat sebevětšího boháče

Ale je ještě jedno řešení - uvažovat, jak snížit ty náklady na výběr daně - aby větší nebyly ...

MN
January 11, 2012 v 19.07
Pro p. Tejkla
Ohledně dědické daně - v mnoha zemích Evropy dosahuje výše této daně 10 - 20% (často je i progresivní). V tom případě jistě náklady na výběr nepřevažují. To jenom falešný argument odpůrců daní.
Dost dobře nechápu, proč neprobíhá diskuze o tom, jaké funkce má stát plnit, kolik to bude stát a kolik je potřeba vybrat daní. To, co probíhá, jsou naprosto chaotické experimenty. Jsou vyvolány politickými tlaky zainteresovaných skupin, tentokrát z pravého spektra. Stačí se podívat na nervózní reakci svazu živnostníků na nápad Kalouska vrátit paušály na původní stav. Bohužel jejich názor má evidentně větší sílu než miliony občanů postižených zvýšením DPH.
MT
January 11, 2012 v 19.23

no, jistě - anebo zvýšit sazbu příslušné daně.

Až na to, že jsou daně, které mohou být sazebně únosně sebevětší - a stejně v absolutní částce nevyberete dost.

SH
January 12, 2012 v 20.48
SMYSL A CÍL DLUHU
Po přečtení nedávného textu pana Peheho o liberální demokracii, se mi poněkud rozvolnil termín kapitalismus. A asi i jemu samotnému, když nyní začíná psát o jakémsi moderním kapitalismu. Nevím totiž, co to je. Základním smyslem dluhu je ekonomický růst; dlužník je nucen vyrobit více, aby zaplatil úroky. Druhým smyslem a já tvrdím že definitivním cílem dluhu, jenž není rysem jakéhosi moderního kapitalismu, ale samou podstatou nadvlády vrstvy globálních finančníků, alias „investorů“ v novém, globálním společnostním řádu, který ještě ani není pojmenován. Pracovně se třeba hovoří o korporátním kapitalismu.
PM
January 13, 2012 v 11.12
K zajištování moci
používají elity i zadlužení. Periodicky se zvrhává soupeření uvnitř elit v otevřený bratrovražedný boj a ve ztrátu pudu sebezáchovy. To je i současný stav a boj se projevuje mj. zbraněmi úrokových sazeb s potenciálem zbraně hromadného ničení. Otázkou je zda jsou dnešní elity schopny se z tohoto pohlcujícího víru vymanit vlastní silou.
Znovunastolení ekonomicky i ekologicky přijatelnější míry úroků, by mohlo oddálit krach vědeckotechnické civilizace.
RL
March 8, 2012 v 1.17
Alternativa?
Kritiky tohoto stavu jsou dnes četné, i tato je trefná, ale co postavíte jako alternativu k současnému stavu, pane doktore?
MT
March 8, 2012 v 7.15

Žádná alternativa se nerýsuje.

A pokud chceme aspoň získat čas, když na víc se nezmůžeme, pak by zřejmě bylo dobré se zeptat, jak to udělalo Švédsko, že snížilo veřejný dluh na polovinu ve stejné době, kdy v Japonsku vyrostl na trojnásobek (i když věřitelé jsou díky bohu hlavně sami Japonci).

Ovšem kdovíjakou rotyku by mohlo způsobit, kdyby to, co Švédsko, zopakovali všichni.

To je jako s Německem v jiném tématu -. může být vzorným superexportérem, kdyř existují importéři ...


March 9, 2012 v 8.48
This is the end
No dobře, tak kapitalismus očividně končí. Jak bude ale tenhle konec vypadat? Má už Hollywood v zásobě apokalyptický film o konci kapitalismu? A bude se konec kapitalismu podobat apokalypse nebo spíš velké hippiesácké party? Čeká nás podobná scéna jako v závěru filmu Zeitgeist?
http://www.youtube.com/watch?v=CAFGVhlLpYo
‎2.36.30
ON
March 10, 2012 v 9.44
Hurá, tak jsme zase porazili kapitalismus. Bohužel jen v hlavě, protože dovedeno do konce, tohle oddlužení kapitalismu znamená konec trhu, směny, peněz a takovou situaci si lze představit hypoteticky jen po vymření minimálně padesáti (?) příštích generací, tedy pouze ve světle velmi pravděpodobné hypotézy „nic netrvá věčně, že…“. Ale pak o té alternativě nelze opravdu nic vážného říci, jako by neexistovala. A pak se fantazii meze nekladou a Hollywood může točit filmy o konci kapitalismu do aleluja…. Analýzy podobného druhu vlastně potvrzují onu děsivou tezi, že „kapitalismus je věčný“. Asi bude lepší se vrátit k prozaickému zjištění, že i když dluhy všichni hřešíme, tak existují dluhy relativně dobré, u kterých převažují (alespoň dočasně) pozitivní efekty a dluhy vyloženě špatné, u kterých převažují negativní efekty. A pokud chceme alespoň něco řešit, tak je třeba se podívat, jako to dělají ti, co mají malé dluhy, a přitom prosperují (třeba to Švédsko), a pokusit se tyto zkušenosti opatrně prosazovat v nadnárodním prostoru (a tady je to hodně o nadnárodně uznávaných standardech zdanění..). Jiří Pehe by měl navázat na konec svého velkého vyprávění o dluhu jako dědičném hříchu naší civilizace malých vyprávěním, co by měli hříšníci dělat, aby se alespoň trochu polepšili.
PM
March 10, 2012 v 10.04
Pan Pehe pouze opomenul kroužek na u - paradigmatůůůůů
ve větě: ...I proto stojíme na prahu krize, kterou sice můžeme eufemisticky dál nazývat „krizí dluhovou“, ale která je v podstatě krizí paradigmatu civilizace, z niž vzešel moderní kapitalismus....
Ne každá perioda kapitalismu pozvedla na oltář kvaziteologický pojem neviditelná ruka trhu. Reformace kterékoliv víry je přirozená, nutná a té dnešní velmi kýžená.
MT
March 10, 2012 v 11.04

"A pokud chceme alespoň něco řešit, tak je třeba se podívat, jako to dělají ti, co mají malé dluhy, a přitom prosperují (třeba to Švédsko), a pokusit se tyto zkušenosti opatrně prosazovat v nadnárodním prostoru (a tady je to hodně o nadnárodně uznávaných standardech zdanění..). "


rád bych připomněl ze svého textu něco, s čím jste se, pane Novotný, nevypořádal :


"Ovšem kdovíjakou rotyku by mohlo způsobit, kdyby to, co Švédsko, zopakovali všichni.

To je jako s Německem v jiném tématu -. může být vzorným superexportérem, kdyř existují importéři ..."


Apokalypsa?

Já myslím, že ani pořádně nepoznáte, ve který den kapík skončil ...

Jako nemůžete uvést žádné datum, kdy skončil feudalismus.

Nebyl to ani rok 1648 v Anglii, ani někdy 70 let předtím v severním Nizozemí - natož 14.7.1789 ...

FJ
March 10, 2012 v 13.32
problém dluhů?
Ne je to problém systému, právě toho kapitalismu. Prestě přestala se jako měřítko rozvoje a pokroku brát výroba, ale spekulace a přestalo se invesztovat, půjčuje se a dluží se je špatně nastavené hodnotové měřítko ceny a produktu, čili výsledku včetně odměn. Nejvíce a největší příjmy mají ti co devastují, tj. politici a finační oligarchie.
FZ
Domnívám se, že hlavní příčinou současných ekonomických problémů Západu je jeho relativní úpadek. Západ ztrácí ekonomickou i jinou dominantu ve světě, ta se pozvolna vrací tam, kde byla do 18. století- do Asie.
Diskuse týkající se míry přerozdělování či struktur ekonomiky vidím jako podružné.
+ Další komentáře