Kapitalismus bez dluhů je ryba bez vody
Jiří PeheKdybychom přijali teorie o tom, že dluhy jsou špatné a žádné raději neměli, zhroutil by se systém. Současná krize je nazývána krizí dluhovou. Ve skutečnosti je ale krizí paradigmatu civilizace, z niž vzešel moderní kapitalismus.
Finanční trhy prý hrají v podstatě pozitivní roli, když nyní odmítají další půjčky zadluženým státům, a to i za cenu toho, že některé z nich už dohnaly na pokraj bankrotu. Je údajně třeba šetřit. A to doslova všude.
Věcí minulosti jsou prý i snahy států stimulovat růst s pomocí vypůjčených peněz v naději, že budoucí vyšší výkon ekonomiky pomůže splatit minulé dluhy.
Ekonom Tomáš Sedláček tak nedávno usoudil, „že jsme dluhové zdroje (ochotu privátních věřitelů půjčovat státu) vyčerpali. Už se nediskutuje o tom, zda stimulovat, nebo ne, protože i dluh je vzácný zdroj, který se sice jevil jako nekonečný, ale nekonečný nebyl a není. Je konec dluhového financování, nebo alespoň začátek konce. Teď jde jen o to, jak dlouho bude trvat, než nám to dojde. Mnoha státům již investoři za únosný úrok prostě půjčovat nechtějí a nemohou.“
Pokud je to pravda, pak lze ovšem argumentovat, že začal útok na samotnou podstatu kapitalismu. Ten je totiž s dluhovým financováním bytostně spojen. Dokonce bychom mohli argumentovat, že kapitalistická modernita začala před zhruba dvěma staletími v okamžiku, kdy se žití a investování na dluh stalo morálně přijatelným. Není náhodou, že v němčině dodnes existuje pro slovo dluh a vina jen jedno slovo: Schuld.
Odmítnutí morálního selhání před Bohem v případě žití na dluh souviselo především s osvícenským nástupem víry v nezastavitelný pokrok, tedy víry ve stálý ekonomický a vědecko-technický růst. V hospodářské sféře zmutovala pak víra v pokrok do honby za neustálým růstem, který lze financovat zadlužováním, protože věříme-li v neustálý pokrok, pak věříme, že naše dnešní dluhy zaplatí bohatší zítřek.
Podnikání i život na dluh jsou tak jednou z esencí západní civilizace od dob osvícenství. Zadlužené nejsou jenom státy, ale vzájemně si dluží subjekty v soukromém sektoru, existují ohromné dluhy mezi bankami, jakož i celý průmysl spotřebitelských a hypotéčních úvěrů jednotlivcům.
Postupem času vzniknul extrémně složitý propletenec vzájemného zadlužení, v němž se dluhy odpoutaly od dlužníků a začaly žít vlastním životem. Staly se obchodními „produkty“, a ačkoliv byly často nesplatitelné, mnohé investiční banky je porcovaly do různých „toxických produktů“.
Náš případ je obdobný. Není náhodou, že rozpočtové problémy vyvrcholily záhy po zrušení progesivního zdanění, snížení korporátní daně, zrušení dědické daně (když začínají umírat první novodobí milionáři) a zavedení nesmyslných nákladových paušálů (to se dá nazvat sabotáží). To má vyřešit tzv. reforma, což není nic jiného než likvidace státu a povede jen k další privatizaci a bohatnutí jednotlivců na úkor většiny. Tato situace bude trvat tak dlouho, dokud budou v kursu teze o závistivosti chudých a zasloužené odměně za úspěch pro bohaté.
Jde doopravdy jen o lítý boj o moc uvnitř elity samé?
... souhlasím s p.Novákem - pouze v případě dědické daně připomínám, že pokud jsou mé informace správné, tak její výnos byl údajně v ČR zhruba stejný jako náklady na její provozování.
Je-li tomu tak, pak nevidím důvod, proč zdaňovat sebevětšího boháče
Ale je ještě jedno řešení - uvažovat, jak snížit ty náklady na výběr daně - aby větší nebyly ...
Dost dobře nechápu, proč neprobíhá diskuze o tom, jaké funkce má stát plnit, kolik to bude stát a kolik je potřeba vybrat daní. To, co probíhá, jsou naprosto chaotické experimenty. Jsou vyvolány politickými tlaky zainteresovaných skupin, tentokrát z pravého spektra. Stačí se podívat na nervózní reakci svazu živnostníků na nápad Kalouska vrátit paušály na původní stav. Bohužel jejich názor má evidentně větší sílu než miliony občanů postižených zvýšením DPH.
no, jistě - anebo zvýšit sazbu příslušné daně.
Až na to, že jsou daně, které mohou být sazebně únosně sebevětší - a stejně v absolutní částce nevyberete dost.
Znovunastolení ekonomicky i ekologicky přijatelnější míry úroků, by mohlo oddálit krach vědeckotechnické civilizace.
Žádná alternativa se nerýsuje.
A pokud chceme aspoň získat čas, když na víc se nezmůžeme, pak by zřejmě bylo dobré se zeptat, jak to udělalo Švédsko, že snížilo veřejný dluh na polovinu ve stejné době, kdy v Japonsku vyrostl na trojnásobek (i když věřitelé jsou díky bohu hlavně sami Japonci).
Ovšem kdovíjakou rotyku by mohlo způsobit, kdyby to, co Švédsko, zopakovali všichni.
To je jako s Německem v jiném tématu -. může být vzorným superexportérem, kdyř existují importéři ...
http://www.youtube.com/watch?v=CAFGVhlLpYo
2.36.30
Ne každá perioda kapitalismu pozvedla na oltář kvaziteologický pojem neviditelná ruka trhu. Reformace kterékoliv víry je přirozená, nutná a té dnešní velmi kýžená.
"A pokud chceme alespoň něco řešit, tak je třeba se podívat, jako to dělají ti, co mají malé dluhy, a přitom prosperují (třeba to Švédsko), a pokusit se tyto zkušenosti opatrně prosazovat v nadnárodním prostoru (a tady je to hodně o nadnárodně uznávaných standardech zdanění..). "
rád bych připomněl ze svého textu něco, s čím jste se, pane Novotný, nevypořádal :
"Ovšem kdovíjakou rotyku by mohlo způsobit, kdyby to, co Švédsko, zopakovali všichni.
To je jako s Německem v jiném tématu -. může být vzorným superexportérem, kdyř existují importéři ..."
Apokalypsa?
Já myslím, že ani pořádně nepoznáte, ve který den kapík skončil ...
Jako nemůžete uvést žádné datum, kdy skončil feudalismus.
Nebyl to ani rok 1648 v Anglii, ani někdy 70 let předtím v severním Nizozemí - natož 14.7.1789 ...
Diskuse týkající se míry přerozdělování či struktur ekonomiky vidím jako podružné.