Nečasova vláda a lidská práva
Michaela Marksová-TominováNečasova vláda včera projednávala Zprávu o stavu lidských práv. Zároveň minulý týden uběhl rok od jejího jmenování. Hodnotit její působení v lidskoprávní oblasti je tedy velmi aktuální. Autorka popisuje všechna faux pas, kterých se vláda dopustila.
Skutečnost, že lidská práva nebudou prioritou stávající vlády, se ukázala hned na začátku. Post ministra pro lidská práva byl zrušen a zůstal pouze post zmocněnce. Rozdíl z vnějšího pohledu nepatrný, ve faktickém významu ale naprosto zásadní: Ministr či ministryně se totiž účastní zasedání vlády a tudíž možnost ovlivňovat nejrůznější agendy ve prospěch lidských práv a rovných příležitostí má nesrovnatelně větší.
Poradce a zmocněnkyně
Nejenže byla lidská práva v úřednické hierarchii ponížena, ale vládní představitelé zároveň dlouho marně hledali osobnost, která by na post zmocněnce po Michalu Kocábovi nastoupila. A tak se první osobou zodpovědnou oficiálně na Úřadu vlády za lidská práva ve funkci premiérova poradce stal Roman Joch, bývalý ředitel superkonzervativního fundamentalistického Občanského institutu, odpůrce antidiskriminačního zákona a konceptu lidských práv tak, jak je dnes vnímán mezinárodními institucemi. Lidskoprávní organizace proti jeho jmenování dokonce protestovaly. Když pak Nečasova vláda po půl roce hledání konečně našla, přišla s nynější zmocněnkyní Monikou Šimůnkovou — osobou naprosto neznámou většině těch, kteří se na poli lidských práv v naší zemi léta angažují, osobou bez zkušenosti se státní správou, která ani nebyla výraznou osobností dlouhodobě se v boji za lidská práva angažující. Dnes, po pěti měsících jejího působení, lze konstatovat, že se naplnily obavy v době jejího jmenování: jedná se o nevýraznou úřednici, která pokud vůbec na veřejnosti vystoupí, pak se striktně drží hesla „hlavně nic kontroverzního“. Nakonec není se čemu divit: Vláda, které je lidskoprávní agenda lidských práv úplně ukradená, si na takový post žádného aktivního bojovníka či bojovnici posadit nemůže.
Totéž se týká i dotačních titulů - ta pasáž vůbec vyznívá jakoby lidská práva měla být v prvé řadě či dokonce výlučně starostí nevládních organizací. Pokud by se vláda při hodnocení lidskoprávních dopadů svých rozhodnutí bez nevládek neobešla, pak je malér v tom, že nemá potřebný aparát a nevykonává životně důležitou činnost (to jistě neznamená, že by vláda měla nevládky obcházet :-)
/ krom dotací z EU, of course /
Jestliže ano, tak máte mou plnou podporu : vyhlašte sbírku, dejte Ženy dohromady, ať platí a Vy nám ukážete, jak máme žít a tvořit.
Držím palce a přeji úspěch.
David Sekanina
, o rovnosti ani nemluvě.
To ta proklatá francouzská revoluce.....
S úctou
DS
že budeme hladat způsob, jak do mateřinek přivést děti z rodin ohrožených inkluzí;
že provedeme revizi obsahů vzdělávání na prvním stupni a budeme usilovat o hlavní důraz na základní gramotnosti a o rozsah, který může dítě zvládnou bez pomoci matky, která nemá středoškolské vzdělání (to dnes nejde od třetí třídy výše). Teprve pak má smysl pracovat s školami s celodenním programem, se strukturou doučujících učitelů,s kluby pro rodiče ohrožených dětí atd.
Samostatnou kapitolu představují asistenti pro sociálně znevýhodněné děti. Báječná a potřebná věc,ale ne ve škole, která s nimi neumí pracovat. A to je většina českých škol...
Psal bych o konkretizaci tohoto principu dlouho a dlouho, pár let jsem s tím problémem strávil - ale o to v mé reakci nešlo, tam se jednalo o mnohem subtilnější problém organizační struktury ministerstva. Problém, který autorka článku zná stejně jak já na vlastní kůži - a já vím stejně jako ono,že Dobeš nezrušil ten inkluzivistický odbor proto, že by chtěl problematiku lépe zabezpečit, ale protože chtěl práci na něm zlikvidovat. Jenomže bych byl nerad, kdyby se z špatné organizace stal vytoužený cíl jenom proto, že to,co přišlo po ní bylo ještě horší.
Omlouvám, že píši o konkrétnech, která asi nejsou mimo uzavřenou láhev kvasinek zvanou MŠMT příliš pochopitelné, ale popravdě jste mne s tou knížecí radou dost nadzvedl.
Pro pana Sekaninu, asi jsem se špatně vyjádřil, ale chtěl jsem říci asi to samé, co vy, pokud já rozumím vám: svoboda bez spravedlnosti je karikatura svobody, stejně jako rovnost bez svobody je karikaturou spravedlnosti, obého jsme si užili už dost.