Společnost se posouvá směrem k extremismu. Kde se zastaví?
František KostlánAtmosféra v české společnosti se proměňuje. Posun norem zasáhl celou společnost, a projevuje se tak v celém politickém spektru. Již delší dobu je přijatelné označovat paušálně Romy jako nepřizpůsobivé či je rovnou vykreslovat jako nepřátele.
Společenská atmosféra. Může houstnout, stát se dusnou a trvat neúnosně dlouho. A téměř vždy se její konzistence mění kvůli politice, politikům, tedy kvůli viditelným personám, jejichž konání je vnímáno jako normotvorné. I proto změna atmosféry předchází zásadní společenské zlomy. A je docela dobře možné, že taková změna momentálně přichází, protože tradiční hodnoty se zvolna mění ve svou karikaturu a výraz „lidská práva“ je mnohými vnímán více jako nadávka než zásadní pojem, k němuž jsme se historií velmi bolestně proklopýtali.
Zlo v obecném zájmu
„Měli bychom mít jasno v tom, že skutečnou novotou dvacátého století byl totalitní stát a Osvětim. Osvětim je možno vysvětlovat také běžnými, archaickými pojmy antisemitismu. Musíme pochopit, že tady neexistuje jasná organická souvislost. Naše doba není věkem antisemitismu, ale věkem Osvětimi. A antisemita dneška se už neobrací proti Židům, ale chce Osvětim, holocaust… Není lehké být konfrontován s brutálním faktem, že ten nejhlubší bod existence, na nějž člověk v minulém století klesl, není jen skličujícím příběhem jedné či dvou generací, ale že představuje zkušenostní normu, která zahrnuje za určitých okolností i naši vlastní možnost,“ upozorňuje spisovatel Imre Kertész, který ve svých patnácti letech prošel nacistickými koncentráky v Buchenwaldu a Osvětimi (Čekání na hodinu pravdy, Respekt 25, 2007).
Dodejme, že Kertészova myšlenka o zkušenostní normě je univerzální, netýká se pouze Židů a šoa. Slovinka Marija, která v 90. letech přežila v Sarajevu válku, rozjímá v knize Marijin Dvor (Dominika Prejzová, nakladatelství Dauphin, 2009) o změně společenské atmosféry před válkou krom jiného i takto:
Čím dál víc se ale obávám, že ten hazard se zastaví teprv tehdy, až za něj tvrdě zaplatí někdo, kdo ho vůbec nechtěl hrát. Jinými slovy, někdo nevinný.
Ondřej
"Velká" politická strana pravděpodobně přijímá všelijaké latentní nenávistné nálady, rasismus, extrémismus jako politické zboží. Extrémistu samého pak opravdu jako zástěrku pro vlastní problémy, výkonnou ruku pro špinavou práci - ovšem i něco, na co se dá ukázat prstem, distancovat se, když chce vypadat humánně a spravedlivě. Prostě předmět pro použití a (případné) znehodnocení.
Extrémista sám se ovšem chápe smrtelně vážně až mesiánsky. Bezesporu je nebezpečný stejně tak v roli nástroje (ať už ví či neví, že je nástrojem), tak i sám o sobě. Zamiloval se do násilí (a jeho zdůvodnění) a podle toho bude myslet i jednat, dokud to smýšlení sám nezmění. Nezávisle na tom, zda politicky "krytý" nebo odvržený. Je samostnou entitou.
Myslím, že Bydžovské dění je naprosto přesnou smutnou ilustrací všech těchto mechanismů. "Velkostraník" Louda vypustil džina z láhve, možná se ho opravdu i zalekl a rád by ho vrátil zpět. Jenže už to jednak nejde, jednak ho tam tam nechce vrátit až tak moc a to ještě jenom tehdy, když bude mít profit nejen z vypuštění, ale i z vrácení.
Pokud opravdu chceme být humanisty, musíme se stejnou měrou postavit jak proti politickým chytrákům a manipulantům, tak proti přesvědčeným extrémistům samotným. Nechci spekulovat, zda jde o dvě strany téže mince, či nejde. Možná jak kdy a jak kde. Každopádně, pokud "velká" politická strana sáhne po vědomé či nevědomé "pomoci" extrémistů z důvodů čistě utilitárních, velmi rádi se tito vymknou z ruky a jedou po vlastní dráze.
Ovšem odmítnout vidět nebo chtít relativizovat jedno nebezpečí pro druhé je v první fázi alibistické vůči prvním postiženým, v další fázi pak sebevražedné.
Ondřej
Ano posun k extremismu tu je. A musíme to zastavit my, co jsme nebyli jako oni a nějak nám uniklo, že jsme se stali my.
No a pokud v N.Bydžově se angažuje známá politička z Chomutova, kde se proslavila v řadě kauz a následně a paralelně velmi zdařile si opatřila titul práv bez znalosti vyučujících a prostor , kde se univerzita nachází se blýská svým právnickým a humánním přístupem k věci, což je patrné na každém kroku a určitě to povede ke zlepšení zákonů. To a správná orientace v pavučinách moci ji povýšila je zákonodárce s imunitou. Určitě přispěchá s pomocí i další renomovaný právník M.Benda....také s imunitou a vynikajícím právním a morálním renomé....
Zlo podle mne zůstává zlem, ať už jeho protagonista obléká bomber a kanady nebo sako a kravatu.
Ondřej