Svatořečení Ronalda Reagana

Jiří Pehe

Ač byl Ronald Reagan nesporně významným politikem své doby, je snaha interpretovat pád komunismu jako jeho zásluhu úsměvná. Nekritický přístup české pravice k tomuto muži poukazuje na tendenční výklad dějin, který snad bude již brzy překonán.

Kdyby záleželo na české pravici, byl by bývalý americký prezident už prohlášen za svatého. Česká pravice ale naštěstí není Vatikán, takže po Reaganovi byla jen pojmenována pražská ulice, a „svatořečení“ zůstalo na úrovni oslavných projevů na mezinárodní konferenci v Praze.

Což o to, Reagan si jistě zaslouží uznání přinejmenším za to, že svým tvrdým postojem k Sovětskému svazu, včetně odhodlání vyhrát s tehdejším Kremlem válku ve zbrojení, akceleroval pád sovětského komunismu, rozpad sovětského bloku a konec bipolárního světa. Na druhou stranu jsou trochu úsměvné pokusy obdivovatelů Reagana tvrdit, že jeho politika byla hlavním důvodem pádu komunismu.

Stejnou roli hrál ještě před příchodem Reagana polský papež, stejně jako úspěch Solidarity, vznik disidentských hnutí pod vlivem Helsinských dohod, či neschopnost sovětského komunismu hospodářsky soutěžit se Západem po nástupu postindustriálních společností v západních zemích. Ani Michal Gorbačov nespustil perestrojku a glasnosť jen kvůli tlaku Reaganových USA.

Mechanistický výklad historie ve stylu „Reagan = hlavní důvod konce sovětského komunismu“ je spíše dokladem o ideologickém výkladu dějin českou či americkou pravicí než objektivním hodnocením. Na to si budeme, jak se zdá, ještě muset počkat.

Součástí takového hodnocení možná bude také skutečnost, že to byl právě Reagan (v tandemu s Margaret Thatcherovou ve Velké Británii), kdo začal v praxi uplatňovat ideologické postuláty ekonomických neoliberálů, což vedlo k postupnému oslabení společenské solidarity, privatizaci státu a rozšíření ideologie osobního sobectví pod heslem maximalizace individuálních svobod.

Deregulace trhu, s níž začal právě Reagan, je spoluodpovědná za rozsáhlé machinace finančního kapitálu, které vedly až k ekonomické krizi v roce 2008.

Až do Reaganova nástupu k moci se Americe, a to přinejmenším od konce 2. světové války, dařilo postupně snižovat podíl nejbohatší skupiny lidí na kontrole celkového bohatství a rovnoměrněji distribuovat bohatství této nejbohatší země na světě mezi její obyvatelstvo. Reaganova ideologie osobního úspěchu, doprovázená neoliberálním útokem na údajně zbytnělý stát, vedla mimo jiné zcela logicky k nárůstu kriminality působené lidmi, kteří už neměli ekonomicky a společensky co ztratit, takže bylo nutné posilovat represivní složky.

USA dnes mají největší počet vězňů na hlavu na světě. Zatímco ještě v roce 1972 měly USA pouhých 174 tisíc vězňů, v roce 2010 to bylo bezmála milión a půl.

Během Reaganovy vlády také došlo k několika skandálům, které sice souvisely se zdánlivě bohulibými snahami šířit demokracii, ale obcházely pravidla demokratické hry v USA. Jako příklady mohou posloužit skandál známý jako Irán-Contras nebo podpora pro nikaragujského diktátora Manuela Noriegu.

Jakkoliv se dnes někteří zanícení tvůrci Reaganova údajně mimořádného historického odkazu snaží tohoto amerického prezidenta vykreslovat jako muže idejí a politického stratéga, pravdou je, že Reagan nebyl žádný génius. Jeho nejsilnější politickou devizou byla neobyčejná komunikační dovednost a charisma, jakož i schopnost vybrat si kvalitní spolupracovníky.

Jeho historický odkaz těží z toho, že působil v období na konci studené války, v němž se dobře uplatnilo jeho černobílé, poměrně jednoduché vidění světa.

Reagan byl bezpochyby významný politik své doby. Jeho dědictví je ovšem uměle nafouknuté tím, že sovětský blok se sesypal krátce po konci jeho prezidentství. Kdyby k tomu došlo o pár let později, což se klidně mohlo stát, bylo by jeho místo v historii poněkud jiné.

Historii ale píší vítězové, a tou byly v daném okamžiku nejenom reaganovsko-bushovské USA, ale na mnoho let také, a možná ještě více, neoliberální doktrína a s ní spojená interpretace světa.

Tahle éra se, jak se zdá ovšem chýlí ke konci. Nejenom proto, že upadá význam USA, ale i proto, že stále více lidí si uvědomuje, že vypjatý ekonomický liberalismus, který politicky posvětili Reagan a Thatcherová, se v podobě globálního kapitalismu stává nebezpečím nejen pro ekonomickou stabilitu ale i pro samotnou liberální demokracii.

    Diskuse (17 příspěvků)
    DV
    Daniel Veselý, Překladatel
    July 5, 2011 v 14.26
    Reagan naopak rozpad totalitarismu v SSSR brzdil
    Že se vyzvedává údajná Reaganova zásluha na poražení totalitních režimů ve východním bloku a uzbrojení Sovětského svazu? Americký historik William Blum k tomuto přesycenému mýtu ve své fundované publikaci Killing Hope: US Military and CIA Intervention Since World War II píše: „Bývalý velvyslanec Spojených států v Moskvě a otec „teorie zadržování komunismu“ George F. Kennan tvrdil, že domněnka o tom, že by vláda Spojených států měla moc účinně ovlivnit kurz obrovského politického povstání v další velké zemi na druhé straně polokoule, je dětinská. Podle Kennana extrémní militarizace americké politiky uskutečňovaná Ronaldem Reaganem posílila v Sovětském svazu zastánce tvrdé linie, a tudíž spíše zpozdila než uspíšila významné politické změny tamtéž.“ http://blisty.cz/art/59295.html
    DV
    Daniel Veselý, Překladatel
    July 5, 2011 v 14.52
    Rovněž nechápu, proč se s Reaganem pořád zmiňuje aféra Írán-Contras
    což byla v porovnání s jeho přímou vinou na zavraždění statisíců lidí v Jižní Americe a jeho vojenskou a diplomatickou podporou při vraždění dalších desetitisíců na Blízkém Východě a ve Východním Timoru, malichernost.

    Co např. jeho vojenská podpora JAR při jejích agresích v Angole a Mosambiku navzdory zákazu Kongresu a mezinárodním sankcím, kdy podle OSN jen během Reaganova prezidenství bylo zabito 1.5 milionu lidí (včetně tisíců obětí apartheidu v samotné JAR)?

    Co jeho vojenská podpora Husajna při napadení a válce proti Íránu (milion usmrcených Íránců)?

    Tahle kreatura si zaslouží jen silný odsudek, nic jiného.
    MT
    Miroslav Tejkl
    July 5, 2011 v 16.26
    Noriega byl snad panamský diktátor - za reagana už snad v Nicaraguy vládloi sandinovci (mimochodem členové Socialsitické internacionály).

    důležitější byl Gorby pokud jde o pád reálsocu ...
    DV
    Daniel Veselý, Překladatel
    July 5, 2011 v 16.48
    Noriega byl během Reaganova období na výplatní pásce CIA
    a v té době páchal největší zločiny. Později pomáhal sandinistům a dostal se mimo kontrolu US. Tak ho šel Bush na podzim 1989 sejmout do Panamy a zabil přitom až 4000 lidí (přibližně stejný počet zabitých během ZNÁMÉ SSSR invaze do Maďarska 1956).
    Martin Šimsa, filosof
    July 5, 2011 v 18.54
    přeceňování Reagana a Thatcherové
    je výsledkem krátké politické paměti a to i Václava Havla. Když vystoupila Charta 77 v roce 1977, tak ji z politiků nejvýrazněji podpořili Bruno Kreisky a Olof Palme, oba sociálně demokratičtí premiéři, v Americe Jimmy Carter, který to s politikou lidských práv myslel vážněji a upřímněji než Reagan a oba Bushové. Také to byli eurokomunisté, především italští, kteří podporovali vydávání Listů, také se otevřeně zasadili o Plastic People a český underground - díky jejich rozhořčení, že jsou v Československu politicky pronásledovaní mladí nekonformní dělníci, bylo asi 10 lidí propuštěno a souzeni jen "intelektuálové" Jirous, Karásek, Soukup a Brabenec. Tehdejší evropská pravice se spokojila jen s paušálním odsouzením komunistického režimu. Jezdilo sem a o situaci zde se zajímalo velké množství západních mírových skupin, samozřejmě mnozí z nich byli naivní, ale také mnozí z nich nám říkali, a v tom měli pravdu, že na Západě to všechno není růžové a možnosti nekonformních občanů ovlivnit velkou politiku jsou omezené.Thatcherová a Reagan se začali k situaci více vyjadřovat až koncem osmdesátých let. Proto jejich vyzvedávání Havlem přispělo k budování pravicového mýtu, že to byli oni, kdo se hlavně zasadili o změnu režimu.
    DV
    Daniel Veselý, Překladatel
    July 5, 2011 v 23.5
    Hmm, Carter
    který dodal v pravé chvíli Suhartovi zbraně při decimaci Východního Timoru v letech 1977-78 a který podporoval Somozu během jeho největších masakrů to opravdu s mírem myslel vážně...

    Co takhle Carterova doktrina? Ta byla taky mírová?
    Honza Macháček, chemik
    July 6, 2011 v 10.41
    Postavme sochu na Letné!
    Co když si Reagan opravdu zaslouží obří sochu na Letné jako vítěz nad komunismem, možná v páru s Thatcherovou?

    My, levičáci, Reagana podceňujeme. Ptáme se, co udělal pro lidi, odpovíme si, že nic dobrého, a hned je nám jasné, že nebyl žádný velikán. Ptáme se, jak jeho politika přispěla k šíření svobody a demokracie, odpovíme si, že svobodě a demokracii spíš uškodila, a hned je nám jasné, že byla neúspěšná. Ale copak smyslem Reaganovy politiky bylo šířit svobodu a demokracii? Copak se Reagan snažil dělat něco dobrého pro lidi?

    Co vlastně rozbilo Sovětský svaz?

    George Orwell, možná jako jediný, předpověděl pád SSSR velmi přesně, ve „Farmě zvířat‟ trefně zachytil, že kapitalismus je špatný (lidé vykořisťují zvířata), ale socialistická (zvířecí) revoluce ztroskotá, protože její vůdcové (prasata) se stanou novými vykořisťovateli, socialismus se nakonec vrátí zpět ke kapitalismu (Farma zvířat se stane běžnou farmou, prasata se spřátelí s okolními farmáři), a nikdo nerozezná bývalé revoluční vůdce (prasata) od kapitalistů (lidí). Navzdory oblibě Orwella mezi disidenty mám dojem, že si málokdo vzal k srdci jeho varování, že změna přijde shora, ne zdola, a nebude k lepšímu.

    Obyčejní lidé v socialistickém bloku sice koukali na Západ a záviděli tamní bohatství, ale rozbili snad Sovětský svaz obyčejní lidé? Nerozebrali ho spíše staří prominenti, noví oligarchové? A nebyla to právě Reaganova politika, co ukázalo prominentům komunistického režimu cestu na dráhu oligarchů?

    Kdyby záleželo na vůli obyčejných lidí, reaganomika a thatcherismus by zachránily socialistický blok. Rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými, zbídačování obyčejných lidí na Západě, by naučilo obyčejné lidi Východu vážit si socialistického zřízení. Jenomže tím, co rozhoduje, je vůle bohatých.

    Thatcherová a Reagan pochopili, že obyčejní lidé nemají moc, že lůzy se není třeba bát. Demontáží sociálního státu umožnili smetánce odpoutat se majetkově od plebsu a začít pohádkově bohatnout. Tak prominenti socialistického bloku uviděli, že v kapitalismu se dá zbohatnout víc. Zatím se možná báli, že demokracie by mohla ohrozit jejich moc, že bez cenzury by bylo jejich bohatství moc vidět a někdo by jim je mohl vyčítat. Thatcherová a Reagan jim ukázali, že formální demokracie rozhodně není na překážku a výčitky plebejců, nejen že nebolí, ale ani nejsou slyšet. Byli to Thatcherová a Reagan, kdo otevřel komunistickým prominentům oči, kdo jim dokázal, že kapitalismus jim nabízí větší bohatství a větší moc.

    Nač potom udržovat drahý totalitní stát?

    Nač se zaklínat komunismem na ochranu před hněvem lůzy, když můžete otevřeně uctívat mamon, a lůza se mu pokloní s vámi?

    Není to tak, že Thatcherová a Reagan právě svou asociálností skutečně porazili komunismus?
    MT
    Miroslav Tejkl
    July 6, 2011 v 11.33

    řekl bych, že asi budete mít pravdu, pane Macháčku ...
    kdyby nebylo sameťáku vůbec rozložila by to sama bolševická špička - časem ...

    nikde reálsoc - v Číně k převratu nedošlo ...
    ... a je to v podstatě jedno ...

    kapíku může zlomit vaz jenom kapík sám
    DV
    Daniel Veselý, Překladatel
    July 6, 2011 v 12.36
    Ad příspěvek p. Macháčka
    zajímavá úvaha. Tak Gorbačovova perestrojka byla v podstatě takový předvoj brutální privatizace SSSR v 90.letech, která to poslední fungující sociální zázemí zemi úplně zničila...

    Jinak, tuším, že jen ze zemí LA šlo do US bohatství v přepočtu 800 miliard dolarů jen v 80. letech, zatímco SSSR v té době spíš svý satelity dotoval a byl na tom sám ekonomicky hůř..
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    July 6, 2011 v 13.47
    Článek p. Macháčka
    patří k nejzajímavějším a nejobjevnějším v těchto diskusích. Jak se z komunistických nomenklaturních kádrů mohli stát první "porevoluční kapitalisté" - to zatím není dostatečně zmapováno ani sociologicky, ani historicky. Jeden můj známý ovšem v 90.letech v jedněch volbách hlasoval pro KSČM (že děkuje straně, že z něho udělala - dnes bychom řekli - vrcholového manažera) a v následujících hned pro ODS (aby nám ten kapitalismus "nikdo nerozvracel").

    Ostatně, co se děje teď na Kubě, je taky výmluvné. Zajímavé je, že nikde se neřeší problémy reálsoc ekonomiky přechodem k nějakému demokratičtějšímu, samosprávnému, ale tržnímu socialismu (pane Hellere!!), nýbrž řeší se postupným, avšak jistým návratem ke kapitalismu...
    + Další komentáře