Většinou levicový volič
Patrik EichlerSpolupráci s VV bylo již před rokem možné odmítnout pro jejich sklon k autoritářství. Nikdo nemusel čekat na vevevarieté, ve kterém se dnes dovídáme, že Mirek v ničem nejede, že Kristýna by si měla doma uklízet a že Radek Petra strašlivě štve.
Citoval jsem v pátek v České televizi z volebního programu Věcí veřejných. V pasáži věnované „extremismu“ se v něm kromě jiného píše, že Věci veřejné navrhují „nekompromisní stěhování chronických neplatičů a nepřizpůsobivých (prověřovat opakující se stížnosti)“. Jejich program důsledně hovoří o „nepřizpůsobivých občanech“ anebo „nepřizpůsobivé minoritě“.
Říkal jsem, že se v tom odráží sklon Věcí veřejných k autoritativnímu stylu vládnutí. A že to jedno sousloví o nekompromisním stěhování nepřizpůsobivých bylo, a to již před rokem, dostatečným důvodem pro odmítnutí jakékoli spolupráce s touto formací. Na dnešní vevevarieté nemusel čekat nikdo.
Citovaná pasáž z programu nejmenšího vládního uskupení totiž odráží tolik nebezpečný sociální a zastřeně i etnický rasismus. To potvrzují i tehdejší texty bývalého výkonného místopředsedy Jaroslava Škárky. Věci veřejné nechtěly řešit problémy lidí. Plánovali lidi i s jejich problémy odsunout z dohledu dosud nepostižené části veřejnosti.
Ještě v pátek mi přišel podepsaný e-mail, ve kterém se pisatel, starší muž, ptá, co mi vadí „na myšlence vystěhovat neplatiče a nepřizpůsobivé“. Příklady podle něj táhnou, „a pokud si řádný občan (…) uvědomí, že je vlastně hloupý, když řádně žije a platí svoje faktury, a přestane to dělat — pak tento stát rychle zkrachuje“. Zároveň klade otázku, zda takový přístup podporuji.
Pisatele rád ujišťuji, že nepodporuji ani rezignaci řádných lidí na řádný život, ani krach státu. Důrazně se ale zároveň stavím proti nucenému stěhování lidí (na ulici) — tím spíše, že neobsazených a údajně také neprodejných bytů je v republice dostatek. Při živelních katastrofách stavíme pro postižené stanová městečka, aby měli alespoň nějakou střechu nad hlavou. Vystěhovávat kohokoli na ulici ve chvíli, kdy žádnou katastrofu nezažíváme, by bylo v naprostém rozporu s úctou, kterou jsme povinováni životu každého člověka. O nic jiného by totiž, jak tu před časem správně napsal Ondřej Vaculík (Cikánovo poslední spojení se světem), v řadě případů nešlo.
Pisatel, kterého jsem citoval, sám sebe popsal jako „většinou levicového voliče“. Politická levice ale od svého vzniku stojí na snaze o demokratizaci společnosti a její emancipaci.
Byla to — levicová — sociální demokracie, která bojovala za všeobecné a rovné volební právo. Podle levice totiž mají lidé právo rozhodovat o svém životě a chodu společnosti bez ohledu na to, jak movití byli jejich rodiče, nebo jak movití jsou oni sami.
Programem levice byla odborová organizovanost a vzdělávání dělníků. Aby se učili samosprávě a aby lépe zvládali hájit svá práva na slušnou mzdu za odvedenou práci, bydlení a spokojený život). Teze o nuceném stěhovávání lidí nemá s levicí nic společného mimo jiné proto, že abyste mohli člověka vzdělávat, alespoň tu střechu nad hlavou mu musíte dát; dát, ne pronajmout.
Dnes je programem levice udržet klasické výdobytky jejího úsilí — třeba proti pokusům o likvidaci veřejných služeb, jako je zásahy do systému důchodů, vzdělávání nebo zdravotnické péče předvádí stávající pravicová koalice.
Pokud jsou tu skupiny, které jsou systémově znevýhodněné, v českém a slovenském prostředí se často hovoří o Romech, pak emancipační program levice pro nejbližších patnáct let by mohl znít: kandidatura romské ženy na prezidentku nebo předsedkyni vlády je představa, nad kterou se nikdo ani jen nepozastaví. Že volí všichni muži a nejen ti bohatí, nám dnes ostatně také nijak divné nepřijde. Nejde přitom o to, aby například ČSSD romskou ženu do této funkce kandidovala nebo prosadila. Cílem emancipační politiky levice má být, aby taková žena kandidovat mohla — třeba za ODS.
Když si čtu v programu Věcí veřejných, nevidím v něm zájem o klidný nebo bezpečný život „řádných občanů“. Čtu v něm, že Věci veřejné chtějí trestat chudé za jejich sociální postavení. A že nabízejí represi a sledování, a ne zlepšení jejich sociální situace a kvality života nás všech.
Kam a jak - zaplatit jim letenku do Kanady, zbavit se problému odsunem do sousední obce či kraje a nebo rovnou do dobytčáků a směr Indie ?
Možná by pak bylo jasněji jak by ten jednoduchý plán který ostatní nedovtipy nenapadl vlastně fungoval.
Ale přiznám, že jsem se nikdy nepodíval do programu této strany a po zveřejnění toho, co je v článklu Patrika Eichlera je mi už zcela jasno. S touto firmou tvářící se jako strana už nic. Resp. už jen sledování jejích kroků v celku koalice a ostrá kritika až do konečného smetení vlády rozhněvaným voličstvem.
A teď, Pán Bůh s námi a zlé (tzn. megatunelářské reformy) pryč.
S "etébáckými" metodami v poltice je to podobné - nic nového pod sluncem, jde jen o míru a čas. ABL zřejmě fízluje, ale i opozičně čistá ČSSD zažila svou akci "Plumbum" a příteli ODS Kubicemu jen náhodou 4 dny před volbami unikly nějaké drby z "Mrázkova" spisu.
Možná máte na mysli obvyklé moralistické hodnocní zástupců politických směrů. Havlovský politický moralismus, kde "my" představujeme dobro a jiné politické směry "zlo". Myslím, že to je nepoctivé. Nelze čekat, že poslanci zvolení zlodějským národem budou poctiví. Důležitější je volební program, jakož i a ochota a schopnost ho prosazovat. Čistota úmyslů, ochota spíše sloužit než se v politice prosadit a vydělat si, to myslím těžko zjistíme. Kdo jedná zločinně, může být trestně stíhán. Šířit fámy o mafiánských praktikách a nemít důkazy, to je malé a poltiicky nepraktické.
Plány na vystěhování "nepřizpůsobivých" do lágrů na okrtaji např. Prahy a nejen Prahy přece existují. Že různí činitelé Věcí veřených se vyjadřovali asociálně a mírně rasisticky, to je známo od předvolební kampaně. Řekl bych po zkušenostech, že strany vládní koalice jsou si podobnější než se dosud zdálo.
A možná při tom připomínání prohřešků politických stran proti dobrým mravům by nebylo špatné připomenout shánění sponzorských darů významnými politiky KSČM, což? Neodsuzuji, jen bych radši používal metody padni, komu padni.
Když jsme u těch programů, tak i tady je třeba rozlišovat : pan Škarka nebo i paní Bobošíková se vyjadřují na mé gusto populisticky, jejich případnou xenofobii neobhajuji, ale těžko je obviním z překračování norem. VV či Solidarita prostě pro mne nejsou extremistická Národní strana či Dělnická strana či dokonce Autonomové etc a mou s nimi komunikovat o některých paktických věcech..
Když argumentujete údajnými plány na vyhnání nepřizpůsobivých z Prahy, ale byla také tak trochu předvolební mediální bublina (realita byla složitější - žádné koncentráky, ale pouze výměna lokalit). Realita a mediální realita se někdy prostě liší, padni komu padni - naučme se i s mediálními infomacemi pracovat kriticky. I ty denunciační metody v pravo i vlevo organizují konkrétní lidé a logicky nejsou v politických programech.
To je mimochodem ještě více ten případ onoho sponzorství, které jste připomněla kde se nic nemorálního natož nelegálního nedělo i když byla velká snaha v sugerovat aby to tak vypadalo. To jsou situace kdy mlžete jako ochranu před sugestibilitou takových kampaní spoléhat na zdravý rozum jako konečnou instanci.
Takže moje hlavní připomínka shrnuto je ta, že mezio postoji Komorouse, Johna, Bobošíkové a Vandase jsou rozdíly, ale (dialekticky?) i kontinuita.
Pěkné svátky jara, popřípadě i velikonoc přeji.
Tou dialektickou jednotou mezi vandasem a komorousem jste mne pobavil. Dráhu pana komorouse jsem sledoval - je to můj vrstevník a zatímco já v Praze studoval ekonomii, tak on práva. Formovala ho stejná doba, ale intelektuální prostředí výzkumného ústavu formuje jinak než práce v represivních složkách a tak se pochopitelně výrazně lišíme. Viz moje vidění kauzy Czechtech atp.
Přesto si myslím, že on není zrovna příklad toho arcišpatného
v policejních složkách - tím je pro mne především úplatný policista zapletený do politických machinací nebo dokonce do mafiánských struktur.
U represivních složek se někdy objevují inklinace k pravicovému extremismu, ale to by už byl jiný příběh. Brumlat si písně D. Landy asi nebude něco odsouzeníhodného.
Vypadá to na krásné svátky, tak také přeji hezké a pokojné velikonoce.