Asi také máte téma, které je neodbytné, a máte pocit, že je, bohužel, vaše, že číhá hlavně na vás. A přepadne vás v nejméně vhodné chvíli, kdy i vám je úzko a máte svých problémů dost.

Náhorní plošina Slavkovského lesa, tvrdé klimatické podmínky ve výšce přes osm set metrů nad mořem, vichr, minus sedm stupňů. Lokalitě se říká Křížky, na jihozápadě se rozkládají rezervace Kladské rašeliny, které tvoří zásobárnu vod mariánskolázeňských pramenů, na východě se do masivu horské povahy vřezává řeka Teplá. Tři kříže se tyčí na hadcové skále, nechal je tu někdo postavit v roce 1859 jako poděkování za vyléčení z vážné nemoci. Současnou civilizaci tu připomínají pouze dráty vysokého napětí, které vedou odněkud od Sokolova. Ve velké dáli se na obzoru rýsuje špice kostela, jinak kol kolem pastviny, mokřadní louky, lesy a lesy. Silničku, která propojuje Novou Ves a obec Prameny, zavály duny sněhu. Náš řidič, dvaadvacetiletý kluk, obléká kola auta České televize do řetězů, vichr mu rve návod z rukou. Řetízky se mu všelijak motají, ó, jak jsem rád, že nejsem na jeho místě. Zachoval klid a rozvahu a za chvíli můžeme jet dále.

V Nové Vsi zastavujeme na návsi. Pan režisér si jde do místního konzumu koupit rohlík, kameraman zatím natáčí kostel s ulomenou špicí, v jeho zasněžené střeše zejí černé díry. Kostel má ale komín — z doby, kdy byl v padesátých letech přestrojen na kulturní dům a kino. Po převratu se leckdo snažil o jeho záchranu, ale jak vidno, stav je ještě horší. Dvacet let dalšího chátrání. Za kostelem jsou dvou- či třípatrové bytovky asi z šedesátých let, vedle kostela ruina nového kulturního domu, nebo čeho, z let sedmdesátých, nebo jakých. Jdu k obecnímu úřadu, čtu si na jeho úřední vývěsce. Samé exekuční výměry, soudní vystěhování z bytu. Chudáci lidi, kdo to jsou? Nu ano, samá cikánská jména. Dochází mi, že těm lidem, i když jsou třebas i věřící, je vskutku v tuto chvíli nejméně zapotřebí kostela. Ledaže by urvali jeho rezavý zámek, na dlažbu naskládali kavalce a ke komínu připojili veliká kamna.