Cikánkovo poslední spojení se světem

Ondřej Vaculík

O Romech neradno psát, protože se autorovi okamžitě dostane negativních reakcí. „Slušní lidé“ ho zahrnou nekončícím výčtem alotrií, co všechno „cikáni“ dělají a jak společnosti škodí. Tu kolotočivou mantru všichni v duchu slyšíme a mnozí se teď k ní připojí.

Asi také máte téma, které je neodbytné, a máte pocit, že je, bohužel, vaše, že číhá hlavně na vás. A přepadne vás v nejméně vhodné chvíli, kdy i vám je úzko a máte svých problémů dost.

Náhorní plošina Slavkovského lesa, tvrdé klimatické podmínky ve výšce přes osm set metrů nad mořem, vichr, minus sedm stupňů. Lokalitě se říká Křížky, na jihozápadě se rozkládají rezervace Kladské rašeliny, které tvoří zásobárnu vod mariánskolázeňských pramenů, na východě se do masivu horské povahy vřezává řeka Teplá. Tři kříže se tyčí na hadcové skále, nechal je tu někdo postavit v roce 1859 jako poděkování za vyléčení z vážné nemoci. Současnou civilizaci tu připomínají pouze dráty vysokého napětí, které vedou odněkud od Sokolova. Ve velké dáli se na obzoru rýsuje špice kostela, jinak kol kolem pastviny, mokřadní louky, lesy a lesy. Silničku, která propojuje Novou Ves a obec Prameny, zavály duny sněhu. Náš řidič, dvaadvacetiletý kluk, obléká kola auta České televize do řetězů, vichr mu rve návod z rukou. Řetízky se mu všelijak motají, ó, jak jsem rád, že nejsem na jeho místě. Zachoval klid a rozvahu a za chvíli můžeme jet dále.

V Nové Vsi zastavujeme na návsi. Pan režisér si jde do místního konzumu koupit rohlík, kameraman zatím natáčí kostel s ulomenou špicí, v jeho zasněžené střeše zejí černé díry. Kostel má ale komín — z doby, kdy byl v padesátých letech přestrojen na kulturní dům a kino. Po převratu se leckdo snažil o jeho záchranu, ale jak vidno, stav je ještě horší. Dvacet let dalšího chátrání. Za kostelem jsou dvou- či třípatrové bytovky asi z šedesátých let, vedle kostela ruina nového kulturního domu, nebo čeho, z let sedmdesátých, nebo jakých. Jdu k obecnímu úřadu, čtu si na jeho úřední vývěsce. Samé exekuční výměry, soudní vystěhování z bytu. Chudáci lidi, kdo to jsou? Nu ano, samá cikánská jména. Dochází mi, že těm lidem, i když jsou třebas i věřící, je vskutku v tuto chvíli nejméně zapotřebí kostela. Ledaže by urvali jeho rezavý zámek, na dlažbu naskládali kavalce a ke komínu připojili veliká kamna.

×
Diskuse
February 8, 2011 v 8.52
Dobrý den pane Vaculíku,
díky za hezký článek!
Takový článek by měl být s obrázkama! Zejména s upolínem.
OW
February 8, 2011 v 16.58
Taky děkuji za hezký článek.
Ondřej
Děkuji za článek i za dodatek pana Škabrahy
SH
February 14, 2011 v 16.43
A co Človek v tísni?
Tento text by měla namnožit a do škol rozdávat ta mravopočestná iniciativa Člověk v tísni, či jak se vlastně jmenují ti opoždění komunistobijci, otravující dětské mozečky minulou nenávistí.
JM
March 22, 2011 v 12.59
Ano, endemity je třeba chránit před invazivními druhy. Jinak pak už tu žádný bílý kvítek nebude a vše znečistí cizorodé akáty, bolševníky a nepůvodní druhy jim podobné. Jistě i mnohé ty druhy, které dnes označujeme za endemity, tu nebyli odjakživa, ale oproti druhům, které masově způsobují biologickou invazi v posledních stovkách let, sem jaksi už přirozeně patří.

Jak praví tento článek: http://www.tyden.cz/rubriky/veda/veda-a-my/invazni-druhy-ohrozuji-evropu-varuji-vedci_113175.html

Dosavadní snahy evropských zemí invazím čelit jsou podle nedostatečné. Pouze 34 druhů (většinou obratlovců) se podařilo z postižených oblastí opět vyhnat. Legislativní opatření jsou nejúčinnější u druhů, jejichž nebezpečnost je patrná na první pohled.
JM
March 22, 2011 v 13.20
Třeba velmi oceňuji snahu těch, kteří se v poslední době snaží dostat akáty pryč od Hostivařské přehrady. Je ovšem možné, že jsou i tací, kteří by financovali, aby tam tento cizorodý invazivní druh mohl nerušeně růst a dávali by mu dokonce státem či obcí financované výhody proti původním druhům rostlin.