Formálně vzato je dvojkou Věcí veřejných jejich výkonný místopředseda Jaroslav Škárka. Svým místem ve stranické hierarchii stojí na úrovni Bohuslava Sobotky v ČSSD, Miroslava Kalouska v TOP 09 anebo Miroslavy Němcové v ODS. Na rozdíl od této trojice jsme ale o něm od voleb skoro neslyšeli. Za VV nevyjednával o vládě. Nestal se ministrem. A nezískal ani významnější pozici v Poslanecké sněmovně, nepočítáme-li v to funkci místopředsedy jejího kontrolního výboru.

Jaroslav Škárka má jako výkonný místopředseda Věcí veřejných nejen pravomoci politické, ale i organizační a administrativní. Je to například on, kdo zodpovídá za zaměstnávání lidí v nevolených funkcích. Přemíra administrativní práce by mohla být důvodem jeho „politické neviditelnosti“. Přijde mi ale, že jde spíše o snahu Škárkových kumpánů skrýt před veřejností i politickými soupeři své pravé cíle. Tento neviditelný politik podle mě totiž krystalicky ukazuje způsob myšlení vrcholových manažerů VV.

Jak moc byste se například chtěli bavit s člověkem, který stávku považuje za „akt vydírání“, uniká mu smysl tohoto nástroje a nevidí „jediný důvod, proč otravovat [stávkou] život lidem, kteří se situací nemají nic společného“ (Stávka — nástroj platových vyděračů)?

Uměli byste oponovat člověku, pro kterého jsou Greenpeace, Hnutí DUHA a „všechny možné ‚matky‘“ „ekoteroristické sekty“ (Zelení všech zemí běžte do)?

A nebáli byste se strany, za kterou o věcech veřejných hovoří člověk, podle kterého nemá česká společnost ráda pitbulteriéry, protože se z ní vytrácejí jejich typické vlastnosti — hrdost a sebevědomí (Pitbulteriér — pes, kterému společnost nerozumí)?

Ve svém blogu o plánované stávce v pražském dopravním podniku Škárka ještě doplňuje: „Vědomí toho, že zmeškám spoustu schůzek a jednání kvůli nefunkční MHD, rozhodně nepřinese odborářským svazům v mém pohledu lichotivější hodnocení.“ Na druhou stranu ale nedoplňuje, že MHD de facto nejezdí (Škárka: Tramvají nejezdím, ukrajinští dělníci jsou špinaví, bezdomovci smrdí). Autorova omluva (Mrzí mě interpretace mého blogu) totiž v kontextu Škárkových názorů na vyznění původního textu (Alternativní akce v Praze dvakrát jinak) nemění nic.

Nic nezmění ani fakt, že místo Škárky na veřejnosti vystupují jeho kumpáni. Něco z naší budoucnosti ukázali minulou sobotu v Právu a v Lidových novinách v celostránkových rozhovorech veřejní ministři školství Josef Dobeš a dopravy Vít Bárta.

„Radka znají všude. Já jsem ve stranické struktuře dvojka, po celé republice jsem zakládal pobočky, a stejně jsem v očích straníků jen polovina Radka Johna,“ říká v Lidovkách Josef Dobeš. Zároveň se dělá hezčím než Škárka, který by s učitelem tramvají nejel. „Na mně i na Radkovi,“ upozorňuje, „si můžete všimnout, jak jsme přilnuli k resortům a zaměstnancům, které zastupujeme.“ Proto také doufá, že se ve svém resortu vyhne protestům: „Učitel je“ podle Dobeše „konzervativní a pokorný. Učitel nepůjde do ulic, protože ví, že on musí být ten zodpovědný.“ Pokud by ovšem nevystačilo charisma designovaného ministra školství, pomůže taktika a Vítek Bárta, kterého ve Věcech veřejných „všichni uznáváme“.

Jak si pomoc Pepovi představuje, naformuloval Vítek v sobotním Právu. „U učitelů to je jednoznačné, tam se nesmí sahat na mzdy. Je tam ale veliké množství nepedagogických zaměstnanců, kde je situace jiná.“ Radost tak má po víkendu zkaženou především školník František Kučera, který se loni v březnu po půlroční stávce domohl (Školník po půl roce ukončil stávku, přidají mu necelé dva tisíce) zvýšení mzdy o cirka dvanáct procent na cirka čtrnáct tisíc korun. O peníze přijde a stávkovat mu zakážou ze sekretariátu výkonného místopředsedy VV, protože si přeci nebude brát za rukojmí lidi, kterým po něm nic není.

Jeho kolegové-učitelé budou mít náladu zkaženou možná až po pololetních prázdninách. Bárta totiž na mzdy pedagogů sahat nechce, ale bude muset. „Proto je třeba,“ říká, „aby opatření bylo v maximální možné míře selektivní, i když u desítek tisíc zaměstnanců je to složité.“ Půjde tedy o to zaměstnance ve školství proti sobě rozeštvat. Nejprve školníky a kuchaře s pedagogy a pak pedagogy mezi sebou. Proč by na sebe měli sobecky doplácet. Pro ženy v daných pozicích platí totéž.

Jára je ve VV formálně dvojkou. Pepa se o to místo v sobotu přihlásil. Vítek nemá ve VV žádnou vrcholnou funkci, ale zase si ho tam všichni váží. Mohl by tedy být dvojkou za Radkem. Možná je ale Radek dvojkou za Vítkem a ani o tom neví (Na prvním zasedání vlády). Několik z těch dvojek je na každý pád cinknutých. Radek, Vítek, Pepa i Jára jsou reprezentanty jedné politiky a jednoho způsobu myšlení. Koaliční i opoziční soupeři této formace by ji měli posuzovat skrze její vedení. Pro voliče i voličky v daných pozicích platí totéž.