Formálně vzato je dvojkou Věcí veřejných jejich výkonný místopředseda Jaroslav Škárka. Svým místem ve stranické hierarchii stojí na úrovni Bohuslava Sobotky v ČSSD, Miroslava Kalouska v TOP 09 anebo Miroslavy Němcové v ODS. Na rozdíl od této trojice jsme ale o něm od voleb skoro neslyšeli. Za VV nevyjednával o vládě. Nestal se ministrem. A nezískal ani významnější pozici v Poslanecké sněmovně, nepočítáme-li v to funkci místopředsedy jejího kontrolního výboru.

Jaroslav Škárka má jako výkonný místopředseda Věcí veřejných nejen pravomoci politické, ale i organizační a administrativní. Je to například on, kdo zodpovídá za zaměstnávání lidí v nevolených funkcích. Přemíra administrativní práce by mohla být důvodem jeho „politické neviditelnosti“. Přijde mi ale, že jde spíše o snahu Škárkových kumpánů skrýt před veřejností i politickými soupeři své pravé cíle. Tento neviditelný politik podle mě totiž krystalicky ukazuje způsob myšlení vrcholových manažerů VV.

Jak moc byste se například chtěli bavit s člověkem, který stávku považuje za „akt vydírání“, uniká mu smysl tohoto nástroje a nevidí „jediný důvod, proč otravovat [stávkou] život lidem, kteří se situací nemají nic společného“ (Stávka — nástroj platových vyděračů)?