Mám sen: na tiskové konferenci na Pražském hradě se shromažďují novináři ve stejné sestavě jako obvykle. Přichází mezi ně nominální český prezident Václav Klaus se svou bizarní suitou, s Jaklem a s Ochvatem z opic i se stvořeným Hájkem, prostě se svou kompletní partičkou. Standarta s Masarykovým nápisem Pravda vítězí vlaje nad Hradem a Klaus novinářům přednáší něco o tom, proč právě zase zrovna nemůže dodržovat ústavu, případně jak vláda ničí důvěru v politiku. Po této tortuře konečně dojde na dotazy.

Zvedne se první ruka a její majitel položí prostou otázku: „Pane prezidente, jste před celým světem usvědčený zloděj a lhář. Kdy hodláte rezignovat?“ Klaus, jak ho známe, zrudne a začne dotyčnému či dotyčné — mohla by to být Nora Fridrichová — hrubě lát. Udělá ale chybu, a když dosupí, mluvčí Ochvat požádá o další dotaz. Kdo se přihlásí, jen prostě zopakuje: „Pane prezidente, jste usvědčený zloděj a lhář. Kdy hodláte rezignovat?“

Tisková konference skončí nejspíše vzápětí, ale nejpozději v okamžiku, kdy Klaus pochopí, že jinou otázku už nedostane. Všechny noviny o tom napíší na titulní straně: „Klaus je usvědčený zloděj a lhář. Měl by rezignovat.“ A budou na tom trvat, dokud to nevynutí. Tady sen končí.

To se samozřejmě nestane, na to Lidové Právo DNES bohužel nemá, ale byl by to věru náramný způsob, jak trochu vyspravit reputaci novinářského stavu, hrubě narušenou mimo jiné právě tím, jak servilně většina z nás s politickou kuriozitou obývající už osmý rok Pražský hrad zacházela. My, čeští novináři, jsme se ve své většině ke Klausovi chovali jako žáby zvolna vařené v hrnci. Co všechno jsme si už nechali líbit!

Mimořádně podezřelé okolnosti první i druhé volby, opakované porušování ústavy, nejprve v případě podpisu Lisabonské smlouvy a nyní v přijímání navržených demisí, příchylnost ke spodině české i evropské politiky, tmářské popírání klimatických změn i jiných příznaků stupňující se ekologické krize, pohrdání lidskými právy, kamarádíčkování se zločinci, vyznamenávání psychopatů, omilostňování lupičů, kádrování intelektuálů a umělců... Ale co je moc, to je moc. Pod Masarykovým praporem přece nemůže přebývat zloděj a lhář.

Bylo by skvělé, kdyby si jeho odchod vynutila sama české média, především pro ně by to bylo skvělé. Ale realisticky se to očekávat nedá. Bez médií se to přitom může podařit jen stěží, přesto by si i česká veřejnost sama velmi pomohla, kdyby nyní dokázala sebrat všechny síly k pokusu Klause z Hradu dostat.

Jedná se totiž o otázku elementární občanské sebeúcty, ale také o důležitou křižovatku rozhodující o budoucí síle občanské společnosti i kvalitě české demokracie. Kampaň za Klausovu rezignaci může mít velký smysl, i kdyby nevedla k bezprostřednímu úspěchu: posílí občanské sebevědomí, pomůže ve společnosti obnovit smysl pro proporce a především ztíží pozici všem, kdo by z Klause někdy v budoucnosti chtěli dělat symbol, na nějž by bylo možné v čemkoli navazovat. To stojí za pokus takové hnutí rozvinout.

Zajímalo by mě, čím by případné odmítnutí podpisu žádosti o Klausovu rezignaci zdůvodnil například současný pražský arcibiskup či různí ultrakonzervativci typu Romana Jocha. Vše, co se na české pravici vydává za morální, by mělo dostat možnost takovou žádost podepsat.