Je reálné nahradit jadernou a fosilní energii? - II

Milan Smrž

Autor zveřejňuje druhou část textů o obnovitelných energiích. Tentokrát o zákonné podpoře obnovitelných zdrojů, postoji veřejnosti, inteligentních sítích, obnovitelné energii a podpoře vědy a výzkumu.

Cesty a zákony na podporu obnovitelné energie

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Historicky vzato mají obnovitelné zdroje velikou tradici, mnohem větší a delší než současné fosilní a jaderné zdroje. Původní energetický systém byl do určité historické chvíle obnovitelný. Tradiční bylo využívání biomasy, tekoucí vody a větru a nepřímo i slunečního svitu a tepla. Efektivita získávání použitelné energie z obnovitelných zdrojů byla ale nízká a odpovídala celkovým neefektivním procesům i relativně malému počtu obyvatel, pro něž byla výtěžnost obnovitelné energie do určité doby dostačující. Samozřejmě v některých oblastech docházelo v průběhu první sluneční éry k odlesnění kvůli zvýšené spotřebě dřeva a kořistnickému způsobu hospodaření. Za antiky to byla velká oblast Středomoří, v současné době určité části Subsaharské Afriky.

Ke skutečnému rozvoji dochází až na úplném konci dvacátého století, kdy se rozjíždí průmyslová výroba obnovitelných zdrojů. Je potřeba si uvědomit, že počínající branže nových obnovitelných technologií přichází v době, kdy jsou stále ještě primární energetické zdroje relativně levné. Novému energetickému odvětví je třeba zajistit tržní prostor, protože jinak by nebylo schopno konkurovat centrálně dotovaným a dlouhou dobu již amortizovaným tepelným či jaderným elektrárnám.

V principu existují tři hlavní typy podpory obnovitelných zdrojů. Jedním je zákon, který byl také přijat koncem roku 2005 v ČR a který v principu vychází z německého zákona, přijatého v roce 2000. Nazývá se zákonem pevných výkupních cen. Za tímto zákonem stáli němečtí politici, zastánci obnovitelných zdrojů energie - především Hermann Scheer a Hans Josef Fell. Tento zákon byl analogicky do dnešní doby přijat více než padesáti různými zeměmi světa a stal se základním legislativním nástrojem pro úspěšné zavádění obnovitelných zdrojů. Zákon definuje povinnost příslušného distributora vykupovat po určitou dobu (většinou dvacet až pětadvacet let) všechnu obnovitelně vyrobenou elektřinu podle definice této energie a proplácet ji zvýšenou cenou, přičemž vícenáklady se rozpočítávají na všechny povinné zákazníky.

Druhým typem podpory zavádění obnovitelných zdrojů je takzvaný systém kvót. Zde, na základě mezinárodních úmluv a indikativních cílů, vláda vypisuje požadavek na procentuální objem obnovitelné elektřiny v síti a jednotliví distributoři jsou povinni pod sankcí tento podíl zajistit. Vypisují tendry na výstavbu obnovitelných zdrojů, sami výstavbu realizují či financují nebo kofinancují, případně tuto energii nakupují od jiných subjektů. Jak plyne z porovnání různých zemí (Anglie vs. Německo), je model pevných výkupních cen řádově úspěšnějším zákonem. Jeho předností je především skutečnost, že výstavbu energetických zařízení obnovitelné energetiky provádí kdokoliv, což využívá nejširší iniciativu podnikatelů, občanů, spolků a dalších subjektů. V současné době (2011) se v BRD nejvýše podporuje ten  fotovoltaicky generovaný proud, který výrobce sám spotřebuje.

Třetím základním typem je především v USA používaný tzv. net metering. Princip je prostý, elektroměr se točí oběma směry - přičítá vlastní čistou spotřebu a odčítá vlastní čistou výrobu.

Existují i další, převážně kombinované nebo nějakým způsobem limitované shora uvedené způsoby.

Postoj veřejnosti

Je důležité mít na paměti, že obnovitelné energie potřebují podporu veřejnosti. Bohužel u nás mají podporu malou, rovněž proto, že v mediích se stále poukazuje na to, že údajně nemohou pokrývat energetickou spotřebu. Také proto, že nejsou centrálním zdrojem, nebudou mít opravdovou podporu současné politické garnitury. V některých jiných evropských zemích je ovšem situace jiná. V Dánsku, Rakousku a Německu je podpora veřejnosti velmi vysoká. Tradičně se jedná o osmdesát až pětaosmdesát procent obyvatel, kteří podporují obnovitelné zdroje a požadují jejich rychlejší výstavbu. Desítky procent jsou ochotny zaplatit i vyšší cenu za zelenou elektřinu. V uvedených zemích je vysoké procento obnovitelných zdrojů vlastněno občanskou sférou, lokálními zemědělci, jednotlivci, družstvy či nekomerčními organizacemi. V Německu to je přes padesát procent.

Dánský větrný park Middelgrunden, stojící v  mělkém moři v kodaňské zátoce, je příkladem zdařilé občanské spolupráce v rámci společného energetického projektu. Větrným park byl dán do provozu v roce 2001 a má celkem dvacet turbín o celkovém výkonu 40 MW. Tato větrná farma je vlastněna 8500 spolumajiteli, mezi nimiž je mnoho obyvatel Velké Kodaně, ale také komerční společnosti, dánský odborový svaz učitelů a generální odbory. Již tehdy byla pro výstavbu veliká část dánské společnosti, sedmdesát procent pro výstavbu a pouhých pět procent proti.

Při nedávném výzkumu bylo zjištěno, že osmdesát šest procent spolkových německých občanů považuje za důležité nebo velice důležité, aby Německo své zásobování elektrickou energií postavilo výhradně na obnovitelných zdrojích. Polovina domácností je podle průzkumu ochotna zaplatit za obnovitelnou elektřinu zřetelně více, než platí v současné chvíli.

Obnovitelné zdroje současně vnesou do společnosti i do průmyslu žádoucí novou dynamiku. Podnikatelé se zaměří na výrobu komponent obnovitelné energetiky, a přitom jistě nezapomenou na to, aby technologicky a energeticky racionalizovali vlastní výrobu i administraci. Jednotlivci a rodiny se více budou zajímat o to, co spotřebovávají, inteligentní sítě umožní šetřit vlastní prostředky za energie, protože mohou spotřebovávat především tehdy, kdy nabídka bude překračovat poptávku.

Přes polovinu prostředků v západních zemích investovaných do obnovitelných zdrojů energie je vlastněno soukromými osobami, družstvy nebo komunálními vlastníky. Vlastnická struktura samozřejmě vytváří pozitivní postoj k obnovitelným zdrojům.

Dalším důvodem českého nepřijetí obnovitelných zdrojů a především fotovoltaiky je nepřipravenost české veřejnosti na instalace obnovitelných zdrojů, vysoká výkupní cena počátkem roku 2010 pro fotovoltaické elektrárny na volném prostranství, anonymní investoři a instalace elektráren na polích, místo aby se stavěly na starých vojenských letištích nebo průmyslových brownfieldech, na zavezených skládkách či byly především včleněny do fasád či střech budov. Výkupní ceny za elektřinu pro volně stojící fotovoltaické elektrárny byly v ČR o šedesát sedm procent vyšší než v BRD, což je navíc podtrženo nižší příjmovou hladinou české populace.

Je otázkou, zda tento trend byl dán špatnou koordinací a politickou nedbalostí, či zda byl výslednicí tlaku některých zájmových skupin.

Můžeme konstatovat veliký rozdíl mezi vnímáním obnovitelných zdrojů v České republice a v Německu, v Rakousku nebo Dánsku. Zatímco většina veřejnosti u nás pochybuje o jejich významu pro komplexní obnovitelné řešení - je tomu u našich západních sousedů diametrálně jinak. Rozdíl je patrně dán špatnou informovaností a manipulací veřejnosti ve prospěch velikých energetických monopolistů.

S podivem je ambivalence postoje české veřejnosti k velikým energetických společnostem (ČEZ), které jsou mnohým trnem v oku, zatímco centralizované zdroje jsou na výsluní zájmu. Že by stávající monopol ČEZ nemohl existovat bez velikých centralizovaných zdrojů, bohužel většině uniká.

Podpora výzkumu v různých vědeckých oborech

Mnohdy se ve prospěch jádra argumentuje také tím, že jaderný průmysl podporuje vědecký pokrok, a proto jej z noetických důvodů nelze opustit. Rozsah vědeckých oborů pro výzkumné práce v oblasti obnovitelných zdrojů energie je ale mnohem širší než výzkum jaderného průmyslu. Nelze se tedy obávat zániku nebo omezení vědeckých oblastí. Obě odvětví mají určitá společná pole a obory - především materiálové inženýrství, konstrukce tepelných zařízení, IT, elektrotechniku a bezpečnost. Jádro navíc jadernou fyziku a další jaderné obory.

Ale obnovitelné obory rozvíjejí mnohem více oblastí, například geologii (geotermální vrty a aquifery), biotechnologii, botaniku a zemědělství (pěstování, sklizeň, uskladnění a zpracování surovinové a  energetické biomasy), aerodynamiku a meteorologii (větrné elektrárny, fotovoltaika, předpověď počasí pro plánování ve smart grids), elektrochemii, chemii a biochemii (elektrické a termické akumulátory, přeměny biomasy, reakce oxidu uhličitého, barvivové fotovoltaické články), fyziku polovodičů, vakuovou techniku a robotizaci (fotovoltaika), hydrodynamiku a hydroenergetiku (vodní, příbojové a přílivové elektrárny), stavitelství a architektura (pasivní a solar plus domy, sluneční urbanismus), strojírenství (elektromobily, setrvačníkové akumulátory a větrné elektrárny) a  nanotechnologie (fotovoltaika, akumulace, speciální povrchové sorbční vrstvy).

Tyto výzkumné oblasti spadají do množství vědeckých oborů, které se na základě zájmu průmyslu a trhu mohou přirozeně rozvíjet. Obnovitelné zdroje ve srovnání s jádrem tedy nepředstavují žádný výzkumný útlum, ale naopak rozvoj.

Inteligentní sítě

Při vyšší integraci obnovitelných zdrojů jsou nezbytnou komponentou celkového energetického systému Inteligentní sítě, tzv. smart grids. Inteligentními sítěmi se zabývají jak tradiční velicí hráči energetického byznysu, tak i univerzity a specializované ústavy. Smart grids umožní přenášet vedle proudu i informace, které ve vzájemné interakci spotřebitele a dodavatele budou přinášet následující možnosti a profity. Hlavním nástrojem by měla být dynamická tvorba ceny.

Nejdůležitější výhodou smart grids bude snížení odběrových špiček, snížení rozdílů mezi maximálními a minimálními odběry, snížení spotřeby, řízení spotřebičů (např. nabíjení elektromobilů, zapínání elektrických bojlerů), řízení ceny podle okamžité nabídky proudu, řízení, plánování a příprava výroby i spotřeby podle předpovědi počasí, získávání dat spotřebitelského chování a podobně. Tyto složité funkce lze poměrně jednoduše řídit pomocí inteligentních elektroměrů s dalšími funkcemi.

Možnosti budoucích inteligentních sítí byly testovány v projektu „Pereme se Sluncem“, kterou realizoval Frauenhoferův institut v roce 2006. Sto domácností bylo vedle síťového transformátoru napojeno na  kogenerační jednotku o výkonu 30 kW, fotovoltaickou elektrárnu 28 kW, více malých fotovoltaických jednotek a bateriový záložní systém 80 kWh. Dlouhodobým cílem bylo zajistit po, pokud možno, dlouhé časové období rovnováhu mezi lokální výrobou a spotřebou i to, aby lokálně vyrobená energie byla optimálně využita. Projekt ukázal, že koncoví zákazníci v soukromých domech časově přesouvají část elektrické zátěže, pakliže toto chování podporují potřebné informace a osobní prospěch (ekonomický a morální).

Zákazníci byli informování pomocí SMS zprávy, že mohou spustit pračku. V domácnosti byl umístěn přístroj, který registroval zapojení pračky v požadovanou chvíli. Za každé praní získali zákazníci bonus půl eura. Toto opatření vedlo ke snížení špiček asi o třicet procent. Snížení špiček odběrů elektřiny změnou spotřebitelského chování může přinést významné úspory v instalacích i provozu drahých špičkových zdrojů, které by jinak pracovaly jenom malou část dne. Vedle čistě technického řešení se takto otevírají další možnosti strategií v nízkonapěťových sítích a minisítích.

Určitou část problémů s nestálostí nabídky proudu z větru a ze slunečního záření lze eliminovat kombinací vhodného poměru jejich instalované kapacity, protože v obdobích, kdy více vane vítr (zima a časné jaro a pozdní podzim), zase méně svítí slunce a naopak.

V dalším díle: akumulace energie, obnovitelná architektura, přímé využití sluneční energie.

    Diskuse
    VW
    April 6, 2011 v 16.22
    Jak je to s realitou nahrazování jaderné a fosilní energie
    Je velice, pěkné, že v Rakousku a Německu je většina obyvatelstva pro rychlý přechod k obnovitelným zdrojům. Ovšem podstatné je, zda je to realizovatelné a čísla ukazují, že ne. V Rakousku je téměř bezbřehá podpora obnovitelných už více než třicet let, přesto tam z větru produkují jen 3,0 % a pomocí slunečních elektráren pouze 0,04 % elektrické energie. A 29 % produkují pomocí uhlí z Polska a plynu i ropy z Ruska. Jediné, co je zachraňuje jsou Alpské řeky a hydrocentrály na nich (dodávají 60 %). A ty většinou v jiných místech nejsou. Myslíte, že kdyby byl přechod od uhlí na fotovoltaiku a vítr možný, tak by ho v Rakousku neuskutečnili? Německo rozhodlo o zavření jaderných elektráren už dávno a je tam také extrémní podpora obnovitelných zdrojů. Přesto jsou čísla jasná, vítr pouze necelých sedm procent, zatímco fosilní zdroje přes šedesát procent. A v současnosti by se bez dodávek energie z jádra z Francie a Česka neobešlo. Švédsko si také odhlasovalo zavření jaderných elektráren. Na rozdíl od Německa si však také zakázalo stavět nové elektrárny na fosilní paliva. Nemohlo tedy udělat to, co dělá Německo a nahrazovat jádro plynem a uhlím. Zákaz jádra tak bylo nuceno odpískat. A přechod k obnovitelným zdrojům tam měl a má také extrémně velkou podporu.
    Je třeba si také uvědomit, že vysoká finanční dotace do ceny elektřiny z větru a ze slunce, o kterých píšete, jsou možné jen díky tomu, že máte uhlí (v Rakousku i vodu) a jádro, které umožňují cenu elektřiny pro spotřebitele snižovat a udržet v rozumných mezích. Pokud však má být podíl obnovitelných zdrojů dominantní, tak cenu určí právě tyto zdroje. Navíc, pokud budou dominantní, tak nelze zaručovat odběr veškeré jimi dodávané energie. Teď se dá jejich fluktuace vyvažovat vypínáním a snižováním výkonu u plynových, uhelných a jaderných elektráren. Pak už to nepůjde a při silném větru nebo slunečním dnu se bude muset část větrných a solárních elektráren vypínat. Prostě nebude jim možno zaručit odběr veškeré energie. A to sníží jejich efektivitu a zvýší cenu energie z nich. Ale o tom všem jsem už tady psal ve svých článcích.
    Zavedení chytrých sítí je velmi dlouhodobou a finančně náročnou záležitost. V současnosti nikde na světě pro ně nejsou připraveny ani zákonné podmínky. Je třeba si uvědomit, že tato síť bude vypínat a zapínat nejen spotřebiče ale i zdroje. Je třeba mít zákonem podchyceno v jakém pořadí a jak se budou kompenzovat ti, co nebudou na rozdíl od jiných v dané chvíli smět dodávat či odebírat elektřinu. I toto je náročné a mnohem náročnější bude technické a finanční řešení těchto sítí. A navíc tyto sítě nevyřeší přenosy obrovských výkonů (větrných či solárních polí) a jejich zálohování v případě bezvětrné noci či zamračené oblohy.
    PH
    April 6, 2011 v 22.42
    Článek dobře odpovídá na otázku
    - ano lze nahradit a je to potřebné, neboť zastánci jádra nevidí dál než na pár stovek let dopředu, ale lidstvo tady bude, doufejme, i poté, když uran dojde.
    K chytrým sítím - nebude třeba SMS, neboť, jak je známo i po sítích vn se dají přenášet informace obousměrně podobně jako Internetem. Nebude problém napsat aplikaci, která vyřeší problematiku jak koho zapínat včetně všech možných vyhodnocení a kompenzací.
    Jde o to, vidět nejen problémy, ale poukazovat i na dobré příklady a tím podněcovat technologický rozvoj. To, myslím, článek splňuje.
    MS
    April 7, 2011 v 20.4
    Drahé je jádro a ne přestavba na obnovitelné zdroje
    Atomová energie má podle smlouvy EURATOM mnoho různých finančních výhod, mimo jiné se neplatí se daně z prostředků na budoucí likvidace a uložení, v mnoha zemích existuje hranice finančního jištění při NPN, neplatí se DPH ze speciálního zařízení. To není dostatečně dobře veřejnosti známo, zatímco příplatek na OZE se objevuje na každém vyúčtování za dodávku elektřiny. To je přinejmenším diskriminující.
    Na jaderný R&D bylo v posledních 55 letech z celkového rozpočtu zemí OECD věnováno 90% z celkového rozpočtu téměř 900 miliard USD. Na obnovitelné zdroje v tomto rozmezí let šla pouhá 3%.
    Podle současné projaderné vlády BRD, ale i z pohledu IEA, kterou jistě nelze vinit ze zásadních obnovitelně energetických spádů má podíl jaderné energie v EU klesat. Podle IEA lze očekávat v roce 2030 ve srovnání s rokem 2000 pokles jaderného podílu v celkové mixu EU na polovinu a vláda Angely Merkelové považuje jádro za přechodnou technologii - „Brückentechnologie“. Ani předpověď světového energetiockého mixu, kterou uveřejnila vědecká rada spolkové republiky Německo, do konce století není pro jádro nijak příznivá. Kolem roku 2045 se počítá s úplným útlumem jaderné energetiky.
    Proč tedy ke všem rizikům, externalitám jaderné výroby elektřiny, k minimalizovatelným nicméně neodstranitelným obrovským rizikům stavět něco, co nemá ani ekonomickou budoucnost? Máme podporovat zdokonalování obnovitelných zdrojů tím, že budeme brzdit jejich instalaci? I tehdy je-li v těchto letech jejich roční instalovaný výkon o řád vyšší než roční instalovaný výkon jaderných elektráren (Amory Lovins, Mycle Schneider Consulting) ?
    K jádru nelze přijmout ani kompromisní stanovisko a to nejenom ze zásadových postojů, ale rovněž i z důvodů zcela praktických. Veliké, špatně regulovatelné a centralizované zdroje (především jádro a veliké hnědouhelné elektrárny) nejsou kompatibilní se zdroji fluktuujícími (vítr, fotovoltaika, z části i mořské aplikace). S těmi jsou kompatibilní vhodně koncipované jiné fluktuující zdroje, k větru slunce ve vzájemném poměru podle místních podmínek, rychle nabíhající plynové elektrárny, koncipované s výhodou jako decentrální kogenerační zdroje a akumulační kapacity.
    Obnovitelná energetika má mít především decentrální rozměr. Samostatné domy, samostatné obce a regiony, energeticky samostatná města (Peter Droege), energeticky samostatné výroby (BMW). To je cesta. Síť by měla do budoucna být „záskokovým“ zdrojem.
    Veliké větrné nebo solární zdroje ovšem s touto filozofií také nejsou kompatibilní a měly by být pokryty optimálními akumulačními kapacitami. O těch v dalších dílech.
    VW
    April 7, 2011 v 22.39
    Krásný důkaz kruhem :-)
    Vážený pane Smrži, současná německá vláda převzala strategii vlády předchozí o odstoupení od jádra. Rozhodnutí o odstoupení od jádra nebylo založeno ani na technických a ani ekonomických důvodech. Bylo to čistě rozhodnutí politické. Jestliže zakážu stavbu jaderných elektráren, tak pak pochopitelně asi zkonstatuji, že postupně bude jaderných elektráren ubývat :-) A přesně to konstatují jak Merkelová tak IEA. Politický zákaz není důkazem ekonomické neperspektivnosti. Další věc je, jaké elektrárny je nahrazují. A jak jsem ukázal na číslech, tak je to hlavně uhlí a plyn. Staví se sice teď velký výkon větrných elektráren (velká přímořská pole) a plynu, ale většinu elektřiny pak vyrobí ten plyn, který větrné záluhuje. Ale to už jsem ukazoval v tom svém prvním článku. Já neříkám, že Německo nezvládne odstoupit od jádra, tvrdím jen, že v tom případě bude mít stále se zvětšující podíl plynu a uhlí. Však se teď uvidí
    April 8, 2011 v 12.38
    "však se teď uvidí"
    Pan Wagner svojí poslední větou, které předchází skeptický odstavec, míří k obecnému problému, který se týká nejenom energetických zdrojů, a který spočívá v tom, že je třeba ZREALIZOVAT (tedy nejen vyprojektovat do podoby modelů) dostatečně relevantní příklad energeticky soběstačné země, která se zbaví jádra (případně do něj nenastoupí) a vyřeší problém jinak - navzdory tomu, že nebude mít např. tolik jinde neopakovatelných alpských či fjordských řek apod., aby takový příklad nemohl být v PR ekvlibristikách snižován a marginalizován. Německo by se v horizontu dvaceti let takovým příkladem stát mohlo. Prostředky, které vlivem politického rozhodnutí nebudou utopeny v bezedné jámě výstavby nových jaderných zdrojů a jejich jištění budou bohatě větší, aby mohly krýt - vedle nákupu energie z uhlí a plynu - i dostatečně intenzivní vývoj alternativ. Václav Bělohradský má ve své knize Společnost nevolnosti krásnou esej Každý může být stou opicí, kde ukazuje, jak k proměně společenského vědomí může docházet nelineárně, skokem, je-li určitá nová zkušenost sdílena dostatečně velkým, ne nutně většinovým počtem jedinců. U jaderné energetiky už není třeba čekat na další a další zkušenosti "až se uvidí" - žádné nové nebudou, možná jen horší co do intenzity (včetně "vedlejších" produktů v podobě nových a lepších jaderných zbraní). Potřebujeme novou zkušenost s alternativními zdroji resp. alternativním vyřešením energetiky. Snad to budou třeba právě Němci, kteří si v těchto týdnech vytvářejí dobré předpoklady k tomu, aby se o to mohli vážně a s dostatečným zázemím pokusit.
    VW
    April 8, 2011 v 16.48
    Zákazem jádra vývoj obnovitelných zdrojů nezrychlíte, spíše naopak
    Vážený pane Janeček, problém je, že u jaderné energetiky se prokázalo, že je schopna zajistit dominantní i téměř úplnou náhradu fosilních paliv při výrobě elektrické energie i v měřítku velkých celků. U obnovitelných zdrojů se to neprokázalo, spíše naopak. Jsou ekonomicky silné a technologicky vyspělé státy, které už dlouho mají zakázánu jadernou energetiku, žádný jaderný průmysl či loby, ani vlastní zdroje fosilních paliv a tedy nějakou „uhelnou“ loby. Čistě silnou podporu obnovitelných zdrojů. A přesto v nich vítr, slunce a biomasa zaujímají jen velmi malý podíl na výrobě elektřiny. Kromě už zmiňovaného Rakouska je to třeba i Itálie, která má dohromady slunce, vítr a biomasu pouze 4 % a fosilní (hlavně plyn) celých 79 %. Navíc musí dovážet hlavně z francouzských jaderek téměř 13 % své spotřeby. Ve Spojených státech protijaderní aktivisté dosáhli toho, že se tam už téměř dvě desetiletí nezačal stavět jaderný reaktor. A také je tam již dlouho obrovský tlak na rozvoj obnovitelných zdrojů. Tedy už skoro dvacet let se žádné finance neutápí ve stavbě nových jaderných zdrojů ale pouze ve zdrojích obnovitelných. Přesto je ze slunce, větru a biomasy pouze 3 % elektrické energie a z fosilních paliv plných 71 %. Co si myslíte, že nahradí nynější 19 % podíl jádra, když se jaderné elektrárny zavřou? Je možné, že v dlouhodobém horizontu se podaří najít efektivní zdroje skladování energie a efektivnější fungování obnovitelných zdrojů a budou moci mít větší podíl na výrobě elektřiny. Ovšem vědecký výzkum a technologický vývoj chce svůj čas a nelze čekat zázraky. Tím, že zakáži jádro, tak ho neurychlím. Právě naopak. Pokud bude nedostatek elektrické energie a bude velice drahá, tak to zpomalí i tuto oblast vývoje lidské civilizace. Navíc se spotřebuji rychleji fosilní paliva, která by se mohla využít jinde. Vaše úvahy mi připomínají případ, kdy je někdo na vysoké skále a potřebuje se dostat dolů. Má potřeby ke slaňování. Vy mu je však zakážete použít a přikážete mu skočit. Vždyť tak bude dole rychleji a bude donucen rychleji vymyslet, jak se před dopadem zbrzdit či naučit létat, takže to určitě vymyslí. Říkám Vám, že je to hodně málo pravděpodobné. Na závěr ještě poznámka k Vaší větě „včetně "vedlejších" produktů v podobě nových a lepších jaderných zbraní“. Nějak jsem si nevšiml, že by třeba Spojené státy uvažovaly o odstoupení od jaderných zbraní. Tlakem protijaderných aktivistů proti mírovému atomu může sice dojít k odstoupení od jaderné energetiky i tam, ale existenci jaderných zbraní a jejich stále lepších variant to nezruší.
    Pan Hlávka říká, že zastánci jádra nevidí dál než na pár stovek let, na které vystačí uran. K tomu je možno poznamenat dvě věci. Pár stovek let je to v případě klasických typů reaktorů, v případě množivých reaktorů by to bylo tisíciletí. A i kdybychom používali jen klasické reaktory. Na základě svých fyzikálních a technologických znalostí nevěřím, že se dá vyřešit skladování energie a dominantní využívání obnovitelných zdrojů v nejbližších desetiletích. Pokud budeme mít na vývoj pár století, které nám poskytnou jaderné zdroje, tak už je vysoká pravděpodobnost, že se to zvládne. Ale na vývoj efektivních postupů skladování energie a využívání obnovitelných zdrojů potřebujeme rozvinutou vyspělou civilizaci s dostatkem zdrojů energie.
    April 8, 2011 v 21.11
    Je to otázka paradigmatu
    Pane Wagnere, Vaše argumenty jsou relevantní potud, pokud s budoucností pracují aproximativním způsobem - z toho co je, lze i v delším horizontu odvodit, co bude. Mě se jeví (a dá se to nakonec i statisticky doložit - např. zde: http://www.unisdr.org/disaster-statistics/occurrence-trends-century.htm), že příroda (či šířeji realita, chcete-li) směřuje spíše k větší četnosti nerovnovážných stavů a tedy větší četnosti diskontinuit - což také zasahuje sítě i uzly průmyslové civlizace.

    Každá krize je výzvou ke změně a nakonec je to otázka víry v určitý rámec reality, která rozhoduje, jak pevně se dá se stávajícím stavem identifikovat. Vaše víra svého druhu se mi jeví být kauzální aproximací - v rámci které to vypadá, že jiná řešení, než ta co známe (včetně rychlosti jejich vývoje) neexistují. Já opírám svůj rámec náhledu - tedy víru svého druhu - spíše o diskontinuitní model. Proto se mi jeví, že např. Němci - i když to z krátkodobého hlediska může vypadat jako nerozum či alibismus - prostě dají přednost snížení rizika, při snížení zisků a možná i zvýšení (provozních) nákladů narozdíl třeba od ČR, kde veřejnost - a odráží to mentální stav společnosti - je nastavena spíše preferenci větších zisků při větších rizicích (nechci se pouštět do toho proč).
    V Německu ale právě ten politicky vyvolaný deficit (menší zisky a vyšší náklady) jistě bude indukovat větší úsilí k nalézání alternativ, než když by se dlouhodobě rozhodli opřít se o jádro a jakože hledat přitom.

    Ale navíc - řešení přece nespočívají jen v tom, kde vyrobit stávající množství energie nebo v tuto chvíli myslitelných úsporách, ale i ve významných změnách životního stylu (k němuž v případě diskontinuit dochází tak jako tak, ale vynuceně) a spolu s ním průmyslových standardů, které mohou využívat stávajících výsledků vědy a technologií a mohou spotřebu energie významně snížit. Abych byl konkrétní, jde třeba o životnost průmyslových výrobků. V drtivě většině se u takových, které existují desetiletí (počínaje domácími spotřebiči a konče třeba auty) spotřební cyklus stále zkracuje - a počínaje výrobou též životnost (což je pohyb proti smyslu vývoje technologií). Je to z obchodních důvodů - aby se roztáčela spotřeba - a s ní spotřeba energie. Prodloužit životnost na dvoj či trojnásobek a k tomu vytvořit vstřícnou atmosféru ve společnosti, méně posedlou módou a neprodukující mindráky, pokud někdo nemá zrovna poslední model tamtoho či onoho, dokud to slouží, a v makročíslech může spotřeba energie vesele klesat. Takovýto nástin v sobě jistě nese spoustu jiných otázek, ale přijde mi důležité začít brát v potaz i jiná, než aproximativní paradigmata - naděje se tím zvyšuje.
    PH
    April 8, 2011 v 22.14
    Páně Wagnerovy názory
    jsou totiž pořád ještě z dob obdivu k výrobě tun oceli, uhlí a kWh, kde se zastavil čas. Je placen z peněz na vývoj jádra. Moderní technika je však něco jiného. Souhlasím pane Janečku však s tím, že životnost výrobků z obchodních důvodů klesá.
    Panu Wagnerovi: mluvíte o řádu tisíciletí v případě množivých reaktorů, ale budoucnosti lidstva je, troufám si doufat, téměř nekonečná. Země je však konečná a nelze ji stále přerýpávat a exploatovat z ní suroviny. JE jsou tedy jen odsouváním problému, který budou muset řešit naše děti, v případě skladů vyhořelého paliva dokonce po stovky tisíc let, kdy už tady žádné JE nebudou.
    VW
    April 8, 2011 v 22.41
    Takže zase sociální experiment?
    Jestli Vám dobře rozumím pane Janeček, tak pro Vás je zákaz jaderné energetiky prostředek, jak dosáhnout nedostatku energie a přinutit společnost k šetření a Vámi definovanému "mravnímu" životu. Problém ovšem je, že tohle se může opravdu zle vymknout. Já už jsem to tu psal, ale zopakuji. Ani to, že bychom se zřekli všech nadstandardů, netočili filmy , nechodili na ně, zrušili kina a všechny jiné kulturní akce zbytečně spotřebující energie. Zřekly se všeho rozmaru, který nepotřebujeme k přežití a začali žít opravdu spartansky, tak to zase tolik nepomůže. Nejvíc energie potřebujeme na prosté zajištění čisté vody, jídla, tepla, světla a bezpečí pro všechno obyvatelstvo (alespoň v Evropě). Tedy to, že nemusíme uvažovat o tom, zda budeme mít zítra co pít, jíst, nebude nám zima a kdykoliv si můžeme posvítit a přečíst knihu. Máme spojení se světem. Když nás postíhne nemoc, tak přijede záchranka a spousta lidí se stará o to, abychom přežili, když dojde k přírodní katastrofě, tak v případě, že přežijeme, tak přiletí či přijedou záchranáři a po nějaké ne zase tak dlouhé době máme opět ty už zmíněné vymoženosti. Vy to asi považujete, jako většina za samozřejmost. Já se svými znalostmi přírodních zákonitostí a techniky však vím, že to samozřejmost není a je to relativně i velice křehké. A opravdu nechci vidět, až tu najednou tyto "samozřejmosti" začnou chybět. A volat po provádění sociálních experimentů s vyvoláváním krize v rámci testů, zda existuje i něco jiného než aproximativní paradigma bych si tedy opravdu raději rozmyslel.
    Pokud už mluvíte o pomalejší obměně třeba vozového parku či elektronických přístrojů, tak je zase vidět, že technice moc nerozumíte. Trochu Vám něco připomenu. Jaké je srovnání spotřeby, bezpečnosti a ekologičnosti starých a nových vozů? Jaká je ekologičnost a úspornost nových a starých domů? Jaká je spotřeba energie u nových a starých elektronických přístrojů? Než něco začnete navrhovat, je třeba tomu alespoň trochu rozumět a domyslet všechny důsledky.
    A ještě jedna věc.Jestli dobře rozumím, tak vy patříte ke klimaskeptikům, které zvyšující se produkce oxidu uhličitého nijak nevzrušuje? Usuzuji to z toho, že voláte po uhlí a plynu. I tak bych Vám připomenul, že veškerá nákladná ekologická a úsporná opatření za posledních dvacet let vedla v Německu ke snížení produkce oxidu uhličitého zhruba o deset procent (dalších deset procent šlo na vrub kolapsu východoněmeckého špinavého průmyslu). To se teď podle odhadů smazalo odstavením sedmi jaderných bloků a jejich částečnou náhradou zvýšenou produkcí elektřiny pomocí uhlí a plynu. Zbytek je nahrazen dovozem. Zavření dalších jaderných bloků pak bude znamenat zrychlující se nárůst produkce tohoto plynu.
    Vážený pane Hlávka, nechte už prosím Vás toho napadání. Jsem pracovníkem Akademie věd. Ta není placena z peněz na vývoj jádra. O trapnosti takových úvah, které tady prezentujete, teď psal redaktor Britských listů Štěpán Kotrba, tak nechám promluvit jeho: http://www.blisty.cz/art/58132.html Pokud Vám nemáte faktické argumenty, tak prostě nepište. Osobní napadání a nadávky argumentem nejsou.

    April 10, 2011 v 0.33
    "Problém ovšem je, že tohle se může opravdu zle vymknout."
    Pane Wagnere, problém ovšem je, že vymknout se mohou obě cesty. Překvapuje mě, že můj příklad s trvanlivostí, resp. prodloužením spotřebního cyklu, protože vznik každého výrobku je energeticky náročný jak na vstupu - při výrobě, tak na výstupu - při likvidaci či recyklaci, na přírodního vědce poněkud emocionálně zobecňujete na "zřeknutí se všeho rozmaru". Největšími spotřebiteli elektrické energie jsou velkoodběratelé průmyslové výroby - proto úvahy o změnách v tomto segmentu mohou vést k nejpodstatnějším výsledkům. Změny v segmentu domácností, tedy např. osvětlení, se už začaly konkrétně realizovat např. tím, že EU ukončila výrobu klasických žárovek, které nahrazují několikanásobně životnější a několikanásobně úspornější žárovky nové generace. Hlavním problémem změn v průmyslové výrobě v případě společensky / politicky motivovaného tlaku na delší spotřební cyklus resp. trvanlivost výrobků (při možném tlaku na jejich energetickou úspornost) by byla pravděpodobně hrozba omezování pracovních míst, k němuž ale nejspíš stejně bude docházet s tím, jak se čím dál více výrob automatizuje.

    

Sám jsem taky nemluvil o okamžitém zákazu jaderné energetiky, který mi vkládáte do úst, ale o postupném přechodu na jiné formy výroby, kterému ale logicky musí předcházet v určitém bodě zastavení budoucích projektů - osobně si myslím, že právě nyní je vhodná chvíle. Podobně je to se starými vozy, domy, přístroji ap. - při neskutečné nadvýrobě, která je charakteristická pro naší technocivilizaci, by tlak na výrobu pouze trvanlivých výrobků (které by byly dražší, ale lidé by je déle užívali) nemusel vést ani ke snížení nabídky. 



    Když mluvím o diskontinuitách a modelu reality, který počítá s tím, že aproximativní statistiky nemusí vystihovat vývoj budoucnosti, není to žádný sociální experiment, ale dá se říci že jen pozorování, ve kterém je jeden důležitý člen "rovnice" budoucího vývoje nahrazen proměnnou tam, kde u Vás figuruje konstanta. Rizika ve světě rostou - ať už vlivem přírodních anomálií (viz statistika uvedená v mém předchozím příspěvku), tak vlivem jednání lidí (nejviditelnější je to ve svém nejextrémnějším případě - tedy sebevražedném útoku, které našemu území prozatím vyhýbají, ale jejich četnost globálně roste a zhoršujícící se ekonomická i ekologická situace obrovských lidských společenství nenaznačuje, že by to mělo být do budoucna lepší).

    

K příkladu Německa bych jen dodal, že Němci jsou signatáři Kjotského protokolu a tudíž dlouhodobě sotva budou řešit výrobu energie zvyšováním CO2 produkujících výrob, dlouhodobé řešení dovozem energie se jim zase bude prodražovat - tedy vzniká intenzivní společenská poptávka po nových řešeních, které mohou ukázat cestu i dalším. Ale to už se vracíme zase do kategorie "uvidíme, jak to bude".
    + Další komentáře