Je reálné nahradit jadernou a fosilní energii? - II
Milan SmržAutor zveřejňuje druhou část textů o obnovitelných energiích. Tentokrát o zákonné podpoře obnovitelných zdrojů, postoji veřejnosti, inteligentních sítích, obnovitelné energii a podpoře vědy a výzkumu.
Cesty a zákony na podporu obnovitelné energie
Historicky vzato mají obnovitelné zdroje velikou tradici, mnohem větší a delší než současné fosilní a jaderné zdroje. Původní energetický systém byl do určité historické chvíle obnovitelný. Tradiční bylo využívání biomasy, tekoucí vody a větru a nepřímo i slunečního svitu a tepla. Efektivita získávání použitelné energie z obnovitelných zdrojů byla ale nízká a odpovídala celkovým neefektivním procesům i relativně malému počtu obyvatel, pro něž byla výtěžnost obnovitelné energie do určité doby dostačující. Samozřejmě v některých oblastech docházelo v průběhu první sluneční éry k odlesnění kvůli zvýšené spotřebě dřeva a kořistnickému způsobu hospodaření. Za antiky to byla velká oblast Středomoří, v současné době určité části Subsaharské Afriky.
Ke skutečnému rozvoji dochází až na úplném konci dvacátého století, kdy se rozjíždí průmyslová výroba obnovitelných zdrojů. Je potřeba si uvědomit, že počínající branže nových obnovitelných technologií přichází v době, kdy jsou stále ještě primární energetické zdroje relativně levné. Novému energetickému odvětví je třeba zajistit tržní prostor, protože jinak by nebylo schopno konkurovat centrálně dotovaným a dlouhou dobu již amortizovaným tepelným či jaderným elektrárnám.
V principu existují tři hlavní typy podpory obnovitelných zdrojů. Jedním je zákon, který byl také přijat koncem roku 2005 v ČR a který v principu vychází z německého zákona, přijatého v roce 2000. Nazývá se zákonem pevných výkupních cen. Za tímto zákonem stáli němečtí politici, zastánci obnovitelných zdrojů energie - především Hermann Scheer a Hans Josef Fell. Tento zákon byl analogicky do dnešní doby přijat více než padesáti různými zeměmi světa a stal se základním legislativním nástrojem pro úspěšné zavádění obnovitelných zdrojů. Zákon definuje povinnost příslušného distributora vykupovat po určitou dobu (většinou dvacet až pětadvacet let) všechnu obnovitelně vyrobenou elektřinu podle definice této energie a proplácet ji zvýšenou cenou, přičemž vícenáklady se rozpočítávají na všechny povinné zákazníky.
Druhým typem podpory zavádění obnovitelných zdrojů je takzvaný systém kvót. Zde, na základě mezinárodních úmluv a indikativních cílů, vláda vypisuje požadavek na procentuální objem obnovitelné elektřiny v síti a jednotliví distributoři jsou povinni pod sankcí tento podíl zajistit. Vypisují tendry na výstavbu obnovitelných zdrojů, sami výstavbu realizují či financují nebo kofinancují, případně tuto energii nakupují od jiných subjektů. Jak plyne z porovnání různých zemí (Anglie vs. Německo), je model pevných výkupních cen řádově úspěšnějším zákonem. Jeho předností je především skutečnost, že výstavbu energetických zařízení obnovitelné energetiky provádí kdokoliv, což využívá nejširší iniciativu podnikatelů, občanů, spolků a dalších subjektů. V současné době (2011) se v BRD nejvýše podporuje ten fotovoltaicky generovaný proud, který výrobce sám spotřebuje.
Třetím základním typem je především v USA používaný tzv. net metering. Princip je prostý, elektroměr se točí oběma směry - přičítá vlastní čistou spotřebu a odčítá vlastní čistou výrobu.
Existují i další, převážně kombinované nebo nějakým způsobem limitované shora uvedené způsoby.
Postoj veřejnosti
Je důležité mít na paměti, že obnovitelné energie potřebují podporu veřejnosti. Bohužel u nás mají podporu malou, rovněž proto, že v mediích se stále poukazuje na to, že údajně nemohou pokrývat energetickou spotřebu. Také proto, že nejsou centrálním zdrojem, nebudou mít opravdovou podporu současné politické garnitury. V některých jiných evropských zemích je ovšem situace jiná. V Dánsku, Rakousku a Německu je podpora veřejnosti velmi vysoká. Tradičně se jedná o osmdesát až pětaosmdesát procent obyvatel, kteří podporují obnovitelné zdroje a požadují jejich rychlejší výstavbu. Desítky procent jsou ochotny zaplatit i vyšší cenu za zelenou elektřinu. V uvedených zemích je vysoké procento obnovitelných zdrojů vlastněno občanskou sférou, lokálními zemědělci, jednotlivci, družstvy či nekomerčními organizacemi. V Německu to je přes padesát procent.
Dánský větrný park Middelgrunden, stojící v mělkém moři v kodaňské zátoce, je příkladem zdařilé občanské spolupráce v rámci společného energetického projektu. Větrným park byl dán do provozu v roce 2001 a má celkem dvacet turbín o celkovém výkonu 40 MW. Tato větrná farma je vlastněna 8500 spolumajiteli, mezi nimiž je mnoho obyvatel Velké Kodaně, ale také komerční společnosti, dánský odborový svaz učitelů a generální odbory. Již tehdy byla pro výstavbu veliká část dánské společnosti, sedmdesát procent pro výstavbu a pouhých pět procent proti.
Při nedávném výzkumu bylo zjištěno, že osmdesát šest procent spolkových německých občanů považuje za důležité nebo velice důležité, aby Německo své zásobování elektrickou energií postavilo výhradně na obnovitelných zdrojích. Polovina domácností je podle průzkumu ochotna zaplatit za obnovitelnou elektřinu zřetelně více, než platí v současné chvíli.
Obnovitelné zdroje současně vnesou do společnosti i do průmyslu žádoucí novou dynamiku. Podnikatelé se zaměří na výrobu komponent obnovitelné energetiky, a přitom jistě nezapomenou na to, aby technologicky a energeticky racionalizovali vlastní výrobu i administraci. Jednotlivci a rodiny se více budou zajímat o to, co spotřebovávají, inteligentní sítě umožní šetřit vlastní prostředky za energie, protože mohou spotřebovávat především tehdy, kdy nabídka bude překračovat poptávku.
Přes polovinu prostředků v západních zemích investovaných do obnovitelných zdrojů energie je vlastněno soukromými osobami, družstvy nebo komunálními vlastníky. Vlastnická struktura samozřejmě vytváří pozitivní postoj k obnovitelným zdrojům.
Dalším důvodem českého nepřijetí obnovitelných zdrojů a především fotovoltaiky je nepřipravenost české veřejnosti na instalace obnovitelných zdrojů, vysoká výkupní cena počátkem roku 2010 pro fotovoltaické elektrárny na volném prostranství, anonymní investoři a instalace elektráren na polích, místo aby se stavěly na starých vojenských letištích nebo průmyslových brownfieldech, na zavezených skládkách či byly především včleněny do fasád či střech budov. Výkupní ceny za elektřinu pro volně stojící fotovoltaické elektrárny byly v ČR o šedesát sedm procent vyšší než v BRD, což je navíc podtrženo nižší příjmovou hladinou české populace.
Je otázkou, zda tento trend byl dán špatnou koordinací a politickou nedbalostí, či zda byl výslednicí tlaku některých zájmových skupin.
Můžeme konstatovat veliký rozdíl mezi vnímáním obnovitelných zdrojů v České republice a v Německu, v Rakousku nebo Dánsku. Zatímco většina veřejnosti u nás pochybuje o jejich významu pro komplexní obnovitelné řešení - je tomu u našich západních sousedů diametrálně jinak. Rozdíl je patrně dán špatnou informovaností a manipulací veřejnosti ve prospěch velikých energetických monopolistů.
S podivem je ambivalence postoje české veřejnosti k velikým energetických společnostem (ČEZ), které jsou mnohým trnem v oku, zatímco centralizované zdroje jsou na výsluní zájmu. Že by stávající monopol ČEZ nemohl existovat bez velikých centralizovaných zdrojů, bohužel většině uniká.
Podpora výzkumu v různých vědeckých oborech
Mnohdy se ve prospěch jádra argumentuje také tím, že jaderný průmysl podporuje vědecký pokrok, a proto jej z noetických důvodů nelze opustit. Rozsah vědeckých oborů pro výzkumné práce v oblasti obnovitelných zdrojů energie je ale mnohem širší než výzkum jaderného průmyslu. Nelze se tedy obávat zániku nebo omezení vědeckých oblastí. Obě odvětví mají určitá společná pole a obory - především materiálové inženýrství, konstrukce tepelných zařízení, IT, elektrotechniku a bezpečnost. Jádro navíc jadernou fyziku a další jaderné obory.
Ale obnovitelné obory rozvíjejí mnohem více oblastí, například geologii (geotermální vrty a aquifery), biotechnologii, botaniku a zemědělství (pěstování, sklizeň, uskladnění a zpracování surovinové a energetické biomasy), aerodynamiku a meteorologii (větrné elektrárny, fotovoltaika, předpověď počasí pro plánování ve smart grids), elektrochemii, chemii a biochemii (elektrické a termické akumulátory, přeměny biomasy, reakce oxidu uhličitého, barvivové fotovoltaické články), fyziku polovodičů, vakuovou techniku a robotizaci (fotovoltaika), hydrodynamiku a hydroenergetiku (vodní, příbojové a přílivové elektrárny), stavitelství a architektura (pasivní a solar plus domy, sluneční urbanismus), strojírenství (elektromobily, setrvačníkové akumulátory a větrné elektrárny) a nanotechnologie (fotovoltaika, akumulace, speciální povrchové sorbční vrstvy).
Tyto výzkumné oblasti spadají do množství vědeckých oborů, které se na základě zájmu průmyslu a trhu mohou přirozeně rozvíjet. Obnovitelné zdroje ve srovnání s jádrem tedy nepředstavují žádný výzkumný útlum, ale naopak rozvoj.
Inteligentní sítě
Při vyšší integraci obnovitelných zdrojů jsou nezbytnou komponentou celkového energetického systému Inteligentní sítě, tzv. smart grids. Inteligentními sítěmi se zabývají jak tradiční velicí hráči energetického byznysu, tak i univerzity a specializované ústavy. Smart grids umožní přenášet vedle proudu i informace, které ve vzájemné interakci spotřebitele a dodavatele budou přinášet následující možnosti a profity. Hlavním nástrojem by měla být dynamická tvorba ceny.
Nejdůležitější výhodou smart grids bude snížení odběrových špiček, snížení rozdílů mezi maximálními a minimálními odběry, snížení spotřeby, řízení spotřebičů (např. nabíjení elektromobilů, zapínání elektrických bojlerů), řízení ceny podle okamžité nabídky proudu, řízení, plánování a příprava výroby i spotřeby podle předpovědi počasí, získávání dat spotřebitelského chování a podobně. Tyto složité funkce lze poměrně jednoduše řídit pomocí inteligentních elektroměrů s dalšími funkcemi.
Možnosti budoucích inteligentních sítí byly testovány v projektu „Pereme se Sluncem“, kterou realizoval Frauenhoferův institut v roce 2006. Sto domácností bylo vedle síťového transformátoru napojeno na kogenerační jednotku o výkonu 30 kW, fotovoltaickou elektrárnu 28 kW, více malých fotovoltaických jednotek a bateriový záložní systém 80 kWh. Dlouhodobým cílem bylo zajistit po, pokud možno, dlouhé časové období rovnováhu mezi lokální výrobou a spotřebou i to, aby lokálně vyrobená energie byla optimálně využita. Projekt ukázal, že koncoví zákazníci v soukromých domech časově přesouvají část elektrické zátěže, pakliže toto chování podporují potřebné informace a osobní prospěch (ekonomický a morální).
Zákazníci byli informování pomocí SMS zprávy, že mohou spustit pračku. V domácnosti byl umístěn přístroj, který registroval zapojení pračky v požadovanou chvíli. Za každé praní získali zákazníci bonus půl eura. Toto opatření vedlo ke snížení špiček asi o třicet procent. Snížení špiček odběrů elektřiny změnou spotřebitelského chování může přinést významné úspory v instalacích i provozu drahých špičkových zdrojů, které by jinak pracovaly jenom malou část dne. Vedle čistě technického řešení se takto otevírají další možnosti strategií v nízkonapěťových sítích a minisítích.
Určitou část problémů s nestálostí nabídky proudu z větru a ze slunečního záření lze eliminovat kombinací vhodného poměru jejich instalované kapacity, protože v obdobích, kdy více vane vítr (zima a časné jaro a pozdní podzim), zase méně svítí slunce a naopak.
V dalším díle: akumulace energie, obnovitelná architektura, přímé využití sluneční energie.
Je třeba si také uvědomit, že vysoká finanční dotace do ceny elektřiny z větru a ze slunce, o kterých píšete, jsou možné jen díky tomu, že máte uhlí (v Rakousku i vodu) a jádro, které umožňují cenu elektřiny pro spotřebitele snižovat a udržet v rozumných mezích. Pokud však má být podíl obnovitelných zdrojů dominantní, tak cenu určí právě tyto zdroje. Navíc, pokud budou dominantní, tak nelze zaručovat odběr veškeré jimi dodávané energie. Teď se dá jejich fluktuace vyvažovat vypínáním a snižováním výkonu u plynových, uhelných a jaderných elektráren. Pak už to nepůjde a při silném větru nebo slunečním dnu se bude muset část větrných a solárních elektráren vypínat. Prostě nebude jim možno zaručit odběr veškeré energie. A to sníží jejich efektivitu a zvýší cenu energie z nich. Ale o tom všem jsem už tady psal ve svých článcích.
Zavedení chytrých sítí je velmi dlouhodobou a finančně náročnou záležitost. V současnosti nikde na světě pro ně nejsou připraveny ani zákonné podmínky. Je třeba si uvědomit, že tato síť bude vypínat a zapínat nejen spotřebiče ale i zdroje. Je třeba mít zákonem podchyceno v jakém pořadí a jak se budou kompenzovat ti, co nebudou na rozdíl od jiných v dané chvíli smět dodávat či odebírat elektřinu. I toto je náročné a mnohem náročnější bude technické a finanční řešení těchto sítí. A navíc tyto sítě nevyřeší přenosy obrovských výkonů (větrných či solárních polí) a jejich zálohování v případě bezvětrné noci či zamračené oblohy.
K chytrým sítím - nebude třeba SMS, neboť, jak je známo i po sítích vn se dají přenášet informace obousměrně podobně jako Internetem. Nebude problém napsat aplikaci, která vyřeší problematiku jak koho zapínat včetně všech možných vyhodnocení a kompenzací.
Jde o to, vidět nejen problémy, ale poukazovat i na dobré příklady a tím podněcovat technologický rozvoj. To, myslím, článek splňuje.
Na jaderný R&D bylo v posledních 55 letech z celkového rozpočtu zemí OECD věnováno 90% z celkového rozpočtu téměř 900 miliard USD. Na obnovitelné zdroje v tomto rozmezí let šla pouhá 3%.
Podle současné projaderné vlády BRD, ale i z pohledu IEA, kterou jistě nelze vinit ze zásadních obnovitelně energetických spádů má podíl jaderné energie v EU klesat. Podle IEA lze očekávat v roce 2030 ve srovnání s rokem 2000 pokles jaderného podílu v celkové mixu EU na polovinu a vláda Angely Merkelové považuje jádro za přechodnou technologii - „Brückentechnologie“. Ani předpověď světového energetiockého mixu, kterou uveřejnila vědecká rada spolkové republiky Německo, do konce století není pro jádro nijak příznivá. Kolem roku 2045 se počítá s úplným útlumem jaderné energetiky.
Proč tedy ke všem rizikům, externalitám jaderné výroby elektřiny, k minimalizovatelným nicméně neodstranitelným obrovským rizikům stavět něco, co nemá ani ekonomickou budoucnost? Máme podporovat zdokonalování obnovitelných zdrojů tím, že budeme brzdit jejich instalaci? I tehdy je-li v těchto letech jejich roční instalovaný výkon o řád vyšší než roční instalovaný výkon jaderných elektráren (Amory Lovins, Mycle Schneider Consulting) ?
K jádru nelze přijmout ani kompromisní stanovisko a to nejenom ze zásadových postojů, ale rovněž i z důvodů zcela praktických. Veliké, špatně regulovatelné a centralizované zdroje (především jádro a veliké hnědouhelné elektrárny) nejsou kompatibilní se zdroji fluktuujícími (vítr, fotovoltaika, z části i mořské aplikace). S těmi jsou kompatibilní vhodně koncipované jiné fluktuující zdroje, k větru slunce ve vzájemném poměru podle místních podmínek, rychle nabíhající plynové elektrárny, koncipované s výhodou jako decentrální kogenerační zdroje a akumulační kapacity.
Obnovitelná energetika má mít především decentrální rozměr. Samostatné domy, samostatné obce a regiony, energeticky samostatná města (Peter Droege), energeticky samostatné výroby (BMW). To je cesta. Síť by měla do budoucna být „záskokovým“ zdrojem.
Veliké větrné nebo solární zdroje ovšem s touto filozofií také nejsou kompatibilní a měly by být pokryty optimálními akumulačními kapacitami. O těch v dalších dílech.
Pan Hlávka říká, že zastánci jádra nevidí dál než na pár stovek let, na které vystačí uran. K tomu je možno poznamenat dvě věci. Pár stovek let je to v případě klasických typů reaktorů, v případě množivých reaktorů by to bylo tisíciletí. A i kdybychom používali jen klasické reaktory. Na základě svých fyzikálních a technologických znalostí nevěřím, že se dá vyřešit skladování energie a dominantní využívání obnovitelných zdrojů v nejbližších desetiletích. Pokud budeme mít na vývoj pár století, které nám poskytnou jaderné zdroje, tak už je vysoká pravděpodobnost, že se to zvládne. Ale na vývoj efektivních postupů skladování energie a využívání obnovitelných zdrojů potřebujeme rozvinutou vyspělou civilizaci s dostatkem zdrojů energie.
Každá krize je výzvou ke změně a nakonec je to otázka víry v určitý rámec reality, která rozhoduje, jak pevně se dá se stávajícím stavem identifikovat. Vaše víra svého druhu se mi jeví být kauzální aproximací - v rámci které to vypadá, že jiná řešení, než ta co známe (včetně rychlosti jejich vývoje) neexistují. Já opírám svůj rámec náhledu - tedy víru svého druhu - spíše o diskontinuitní model. Proto se mi jeví, že např. Němci - i když to z krátkodobého hlediska může vypadat jako nerozum či alibismus - prostě dají přednost snížení rizika, při snížení zisků a možná i zvýšení (provozních) nákladů narozdíl třeba od ČR, kde veřejnost - a odráží to mentální stav společnosti - je nastavena spíše preferenci větších zisků při větších rizicích (nechci se pouštět do toho proč).
V Německu ale právě ten politicky vyvolaný deficit (menší zisky a vyšší náklady) jistě bude indukovat větší úsilí k nalézání alternativ, než když by se dlouhodobě rozhodli opřít se o jádro a jakože hledat přitom.
Ale navíc - řešení přece nespočívají jen v tom, kde vyrobit stávající množství energie nebo v tuto chvíli myslitelných úsporách, ale i ve významných změnách životního stylu (k němuž v případě diskontinuit dochází tak jako tak, ale vynuceně) a spolu s ním průmyslových standardů, které mohou využívat stávajících výsledků vědy a technologií a mohou spotřebu energie významně snížit. Abych byl konkrétní, jde třeba o životnost průmyslových výrobků. V drtivě většině se u takových, které existují desetiletí (počínaje domácími spotřebiči a konče třeba auty) spotřební cyklus stále zkracuje - a počínaje výrobou též životnost (což je pohyb proti smyslu vývoje technologií). Je to z obchodních důvodů - aby se roztáčela spotřeba - a s ní spotřeba energie. Prodloužit životnost na dvoj či trojnásobek a k tomu vytvořit vstřícnou atmosféru ve společnosti, méně posedlou módou a neprodukující mindráky, pokud někdo nemá zrovna poslední model tamtoho či onoho, dokud to slouží, a v makročíslech může spotřeba energie vesele klesat. Takovýto nástin v sobě jistě nese spoustu jiných otázek, ale přijde mi důležité začít brát v potaz i jiná, než aproximativní paradigmata - naděje se tím zvyšuje.
Panu Wagnerovi: mluvíte o řádu tisíciletí v případě množivých reaktorů, ale budoucnosti lidstva je, troufám si doufat, téměř nekonečná. Země je však konečná a nelze ji stále přerýpávat a exploatovat z ní suroviny. JE jsou tedy jen odsouváním problému, který budou muset řešit naše děti, v případě skladů vyhořelého paliva dokonce po stovky tisíc let, kdy už tady žádné JE nebudou.
Pokud už mluvíte o pomalejší obměně třeba vozového parku či elektronických přístrojů, tak je zase vidět, že technice moc nerozumíte. Trochu Vám něco připomenu. Jaké je srovnání spotřeby, bezpečnosti a ekologičnosti starých a nových vozů? Jaká je ekologičnost a úspornost nových a starých domů? Jaká je spotřeba energie u nových a starých elektronických přístrojů? Než něco začnete navrhovat, je třeba tomu alespoň trochu rozumět a domyslet všechny důsledky.
A ještě jedna věc.Jestli dobře rozumím, tak vy patříte ke klimaskeptikům, které zvyšující se produkce oxidu uhličitého nijak nevzrušuje? Usuzuji to z toho, že voláte po uhlí a plynu. I tak bych Vám připomenul, že veškerá nákladná ekologická a úsporná opatření za posledních dvacet let vedla v Německu ke snížení produkce oxidu uhličitého zhruba o deset procent (dalších deset procent šlo na vrub kolapsu východoněmeckého špinavého průmyslu). To se teď podle odhadů smazalo odstavením sedmi jaderných bloků a jejich částečnou náhradou zvýšenou produkcí elektřiny pomocí uhlí a plynu. Zbytek je nahrazen dovozem. Zavření dalších jaderných bloků pak bude znamenat zrychlující se nárůst produkce tohoto plynu.
Vážený pane Hlávka, nechte už prosím Vás toho napadání. Jsem pracovníkem Akademie věd. Ta není placena z peněz na vývoj jádra. O trapnosti takových úvah, které tady prezentujete, teď psal redaktor Britských listů Štěpán Kotrba, tak nechám promluvit jeho: http://www.blisty.cz/art/58132.html Pokud Vám nemáte faktické argumenty, tak prostě nepište. Osobní napadání a nadávky argumentem nejsou.
Sám jsem taky nemluvil o okamžitém zákazu jaderné energetiky, který mi vkládáte do úst, ale o postupném přechodu na jiné formy výroby, kterému ale logicky musí předcházet v určitém bodě zastavení budoucích projektů - osobně si myslím, že právě nyní je vhodná chvíle. Podobně je to se starými vozy, domy, přístroji ap. - při neskutečné nadvýrobě, která je charakteristická pro naší technocivilizaci, by tlak na výrobu pouze trvanlivých výrobků (které by byly dražší, ale lidé by je déle užívali) nemusel vést ani ke snížení nabídky.
Když mluvím o diskontinuitách a modelu reality, který počítá s tím, že aproximativní statistiky nemusí vystihovat vývoj budoucnosti, není to žádný sociální experiment, ale dá se říci že jen pozorování, ve kterém je jeden důležitý člen "rovnice" budoucího vývoje nahrazen proměnnou tam, kde u Vás figuruje konstanta. Rizika ve světě rostou - ať už vlivem přírodních anomálií (viz statistika uvedená v mém předchozím příspěvku), tak vlivem jednání lidí (nejviditelnější je to ve svém nejextrémnějším případě - tedy sebevražedném útoku, které našemu území prozatím vyhýbají, ale jejich četnost globálně roste a zhoršujícící se ekonomická i ekologická situace obrovských lidských společenství nenaznačuje, že by to mělo být do budoucna lepší).
K příkladu Německa bych jen dodal, že Němci jsou signatáři Kjotského protokolu a tudíž dlouhodobě sotva budou řešit výrobu energie zvyšováním CO2 produkujících výrob, dlouhodobé řešení dovozem energie se jim zase bude prodražovat - tedy vzniká intenzivní společenská poptávka po nových řešeních, které mohou ukázat cestu i dalším. Ale to už se vracíme zase do kategorie "uvidíme, jak to bude".
Dále by mě zajímalo, jak je v AV zastoupen vývoj alternativních zdrojů el.energie - mohl byste mi na to odpovědět?
Také si dovolím upozornit, že jste vstupoval do diskusí na DR jako zastánce vyváženého přístupu ke zdrojům el.energie (to jsem si na Vás cenil) a nyní plamenně obhajujete pouze jádro a na alternativách vidíte stále nějaké chyby a problémy :-(
Mám dvě hlavní oblasti vědeckého zájmu. Přičemž obě jsou v oblasti základního výzkumu. První je studium velmi horké a husté hmoty při srážkách těžkých jader. A podílím se třeba na experimentu ALICE na urychlovači LHC. Tedy momentální světová špička ve zkoumání struktury hmoty, to jenom k vašemu zastavení času. Druhá je studium produkce neutronů v tříštivých reakcí a jejich transportu v různých materiálech. Tyto poznatky jsou sice využitelné i v případných budoucích pokročilých systémech v jaderné energetice. Ale stejně tak u intenzivních zdrojů neutronů, které jsou potřeba pro studium materiálů a jejich modifikací. Právě třeba i hledání lepších materiálů pro fotovoltaiku nebo efektivnější a lepší elektronické komponenty, různé systémy s tvarovou pamětí a další komponenty, které mohou být pochopitelně využitelné i pro lepší budoucí obnovitelné zdroje.
Jinak se v AV pochopitelně dělá řada materiálových výzkumů, které hledají materiály pro efektivnější solární články. Dále také postupy a materiály, které jsou potřeba pro vývoj lepších baterií či akumulátorů. Pochopitelně se zkoumájí i možnosti geneticky modifikovaných organismů, které by mohli být využity pro energetické využití biomasy. Lepší pochopení dějů v atmosféře určitě přispěje k efektivnějšímu využití větrných i slunečních elektráren. To je jen malá škála problémů, které se v AV řeší a mohou přispět k budoucímu pokroku v oblasti alternativních zdrojů. Co si ale musíte uvědomit je, že AV je primárně určena pro základní výzkum. A tedy jak v oblasti jaderné fyziky tak i v jiných oblastech zkoumá věci, které se do oblasti aplikací dostávají až v dlouhodobějším horizontu.
Obviňujete mě, že Vám podsouvám, co jsem neřekl. Ovšem sám mi podsouváte, že na alternativách vidím stále nějaké chyby. Já neobhajuji pouze jádro. Pouze konstatuji, že v nejbližších desetiletích nemohou obnovitelné zdroje nahradit fosilní a jaderné zdroje. A pokud se zakáže jádro, pak to zákonitě vede k vyššímu podílu fosilních zdrojů. Mým názorem je, že by se měly alternativní zdroje použít všude, kde je to možné a efektivní. Jen konstatuji, že se v nejbližších desetiletích (dáno přírodními zákonitostmi a našimi současnými technologickými možnostmi) nemohou stát těmi dominantními zdroji elektřiny.
Nejprve bych rád vyjádřil obdiv s jakou vervou se pokoušíte vnést světlo rozumu do místních diskusí. Sám jsem se o to pokoušel, leč taktéž s pramalým úspěchem.
Přestože naše argumenty proti unáhlenému vypínání AE jsou v „jádru“ stejné (Vy je však mnohonásobně předčíte erudicí) mám z Vás podobně jako ostatní místní diskutující pocit, že Váš odosobněný a čistě racionální pohled na problematiku AE je přetvářka. Myslím, že to je ostatně i důvod proč pan Patočka utnul Vaše příspěvky. Tady totiž nelze stát mimo dobro a zlo a případně se zaštiťovat řečmi já nic - já dělám jen základní výzkum. Zásadní otázka je jak Vy, jako člověk, vlastně vnímáte takovou typickou jadernou elektrárnu. Pro naprostou většinu z nás je to moloch a molocha je třeba zničit. Naše názorové souznění má tedy, dle mého názoru, paradoxně diametrálně odlišnou motivaci. Mou snahou bylo vždy pokusit se usměrnit vášnivou radikalitu zapálených odpůrců JE u nichž nedostatečné vzdělaní v technických oborech a z toho plynoucí snadná manipulovatelnost může snadno přerůst v roli tzv. užitečných idiotů. Domnívám se tedy, že strategicky je skutečně nutné ještě nějakou dobu JE strpět ( a to včetně nárůstu jejich počtu), ale pro mne je to pouze ta nejsnazší cesta jak se jich jednou konečně zbavit (Logiku tohoto zdánlivého sylogismu jsem zde již několikrát vysvětloval – stručně – opírá se o přesvědčení, že změnu energetického paradigmatu si může dovolit pouze společnost, která netrpí zimou a hladem).
Roli ekologických hnutí dneška vidím v neustálém apelu na zvyšování bezpečnosti JE a tlačit na vyúčtování komplexní ekologické stopy těchto zařízení a to včetně havárií. Souběžně pak tlačit na lidi aby přestali zneužívat energii k pokleslým účelům. Poněkud těžší cesta než razí kovaní bořiči JE typu pana Smrže či Beránka...
http://neviditelnypes.lidovky.cz/energetika-japonska-tsunami-a-nemecke-jaderne-elektrarny-pzr-/p_ekonomika.asp?c=A110410_211814_p_ekonomika_wag
http://byznys.lidovky.cz/spinavy-proud-se-vraci-firmy-vidi-v-konci-jadra-sanci-pca-/firmy-trhy.asp?c=A110411_091434_firmy-trhy_nev
"Moratorium způsobilo a ještě způsobí mnohým zodpovědným osobám v německé elektroenergetice bezesné noci. Lze očekávat, že se jedná pouze o začátek dlouhodobějších potíží, protože na květen jsou plánovány pravidelné odstávky dalších 8000 MW uhelných a jaderných elektráren. A to už se dispečeři síťových operátorů možná začnou obávat chodit do práce."
Jde tedy především o to, aby měli pracovníci v energetice v práci pohodu?
K autorovi textu patří navíc tato biografická informace: "Autor je absolvent ČVUT, fakulty elektrotechnické, specializace jaderné elektrárny. Od ukončení studií v r. 1988 pracuje ve společnosti ČEZ a.s., jaderná elektrárna Temelín - v současné době jako senior specialista inženýrinku elektro v útvaru Výstavba jaderných elektráren."
Pokud se mediích vysloví třeba nějaký aktivista Greenpeace, který se stejným problémem zabývá stejnou dobu z jiného úhlu, je to hysterie, pokud se vysloví člověk, který zevnitř systému tento systém buduje, zajišťuje a rozhojňuje, je to "vnášení světla rozumu"? Abych citoval pana Mistríka.
Spor o jádro není sporem o technický problém, jak ukazuje právě Fukušima, která popírá všechny dosavadní statistiky pravděpodobnosti stran zabezpečení a způsob nereflektovanosti slepé skvrny ze strany některých přírodních vědců ukazuje, že vzhledem k otázkám celku není ani přírodní věda univerzálním arbitrem. Tak jako není jenom právník arbitrem uspořádání společenských vztahů na nejrůznějších úrovních, jak je upravují zákony - a proto není nutné, aby ve sněmovně seděli jenom právníci, přestože tam zákony vznikají.
Nesouhlasím s tónem některých diskutujících, s nímž se obraceli na pana Wagnera v těch pasážích, kde byl schopný diskutovat s chladnou hlavou (což bylo většinou). Přesto se však zde - přímo explicitně v posledním vstupu pana Mistríka - projevuje ten typ nenápadné inkviziční arogance, který je vlastní každé disciplíně, jejíž nositelé získávají vlivem okolností v dané době společenskou převahu - ať to byla svého dávného času katolická církev, komunistická strana nebo v době dnešní český model "pravice" či atomové lobby.
Ale asi už nemá cenu příliš planě diskutovat, už to nejsou žádná nová fakta. Pobavíme se o tom zase za pár let. To už bude jasno.
Financování výzkumu se bezprostředně dotýká mých zájmů, narozdíl od jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů. Pokud jde vážně tak drtivá většina prostředků do výzkumu pro jadernou energetiku, měl bych se zjevně ve svém oboru poohlédnout po tématech, na která mohu z toho balíku něco dostat, případně rovnou změnit obor bádání.
Ale moc se mi to nezdá, 90% je příliš velké číslo. To nesedí ani za předpokladu, že Milan Smrž položil diletantsky rovnítko mezi jadernou fyziku a jadernou energetiku a za výzkum pro jadernou energetiku považuje urychlovače částic v CERNu. Pokud vím, částicová fyzika na velkých urychlovačích (která nemá nic společného s výrobou energie štěpením těžkých jader) patří k nejdražším odvětvím současného výzkumu, ale není jediná drahá. Podobně drahá zařízení využívá fyzika plazmatu (z jejíchž poznatků by jednou mohla vzejít výroba energie jadernou fúzí, dokonce je to hlavní lákadlo, na které plazmoví fyzici získávají finance, takže tohle za výzkum pro jadernou energetiku v zásadě považovat lze, i když jde o jadernou energetiku konkurenční vůči té štěpné). Velmi drahá jsou některá astronomická zařízení a astronomicky drahá kosmonautika. A já osobně samozřejmě doufám, že i na další obory, které nesouvisí s jadernou energetikou a nevyužívají ani nápadná a nápadně drahá zařízení, jde a i v budoucnu půjde dost peněz na to, aby se jimi bylo možné zabývat na tím větším počtu pracovišť a abych se já jako chemik uživil.
Pro své ryze sobecké zájmy se při tom musím ohradit proti argumentaci v kapitolce Podpora výzkumu v různých vědeckých oborech. Milan Smrž nedávno vyvrátil mé obvinění, že obnovitelné zdroje propaguje pro vlastní zisk http://www.denikreferendum.cz/clanek/9017-hruba-politicka-chyba#comment_7575 Svádí mě to tento argument záludně otočit — přesvědčuje nás o nadějných vyhlídkách obnovitelných zdrojů, ale vlastní peníze na ně nevsadil — nicméně z ryze zištných důvodů je pro mne významnější to, čím Milan Smrž ohrožuje mé vlastní zisky (pročež jsem se domníval, že chce ty peníze pro sebe). Porovnávání, jaké obory výzkumu podporuje jaderná energetika a jaké obnovitelné zdroje, vyznívá, zvláště ve spojení s požadavkem na dotace pro obnovitelné zdroje, jako prosazování neoliberálního přístupu k vědě: Nedávat na vědu veřejné peníze, odkázat ji na podporu soukromými podnikateli — a veřejnými penězi dotovat ty podnikatele.
Jsem pro, aby stát financoval výzkum obnovitelných zdrojů. On to konec konců dělá, proto se mohu spolehnout, že z toho koukají peníze i pro mne. Jsem (nejen) ze zištných důvodů pro to, aby stát štědře financoval všechy směry výzkumu.
Jsem zásadně proti tomu, oč řada zejména pravicových politiků ruku v ruce s průmyslovými lobbisty skutečně usiluje, aby stát utahoval kohoutky vědě a místo do ní lil peníze do průmyslu s tím, že průmysl bude výzkum financovat efektivněji. Jsem proti dotacím (nejen) obnovitelných zdrojů energie a zejména musím jako přímou hrozbu pro své vlastní příjmy odmítnout aurgumentaci, že dotace pro podnikatele v oboru přinesou peníze výzkumu. Můj zájem je, aby ty peníze šly přímo na výzkum, ne abych musel čekat na kost, kterou mi podnikatelé hodí.
Hodně příspěvků se týkalo fotovoltaiky, další směřovaly k úsporám, ať již vylepšováním svítivých diod, snižováním spotřeby počítačů nebo vývojem počítačů na nových principech (magnetické prvky místo elektrických, kvantové počítače). Nic se netýkalo jaderné energetiky.
Jádrem příspěvku o biomase byla katalýza prodlužování uhlovodíkových řetězců: jak vyrobit z metanu benzín a naftu. Motivací byla obnovitelná energetika: Pěstování energetických plodin a výroba biopaliv konkurují pěstování plodin jedlých a výrobě potravin, v podstatě je to zločin. Řešením je držet zemědělství zaměřené na jídlo, vyrábět potraviny, ty sníst, a odpad zpracovat na bioplyn. Když dokážeme metan z bioplynu zřetězit na vyšší uhlovodíky, budeme mít tolik benzínu a nafty, kolik si vyděláme.
Mohlo by to být řešení problémů, které si teď přiděláváme podporou spalování biomasy, bohužel ne všech. Obnovitelnost obnovitelného zdroje je k ničemu, pokud nemáme udržitelnou spotřebu; i fosilní paliva konec konců nejsou nic jiného než přeměněná biomasa, problém není v tom, že je spalujeme, ale v tom, že naše civilizace stojí na možnosti spálit je v množství, které se ukládalo miliony let, okamžitě. Dokážeme si prohnat střevy tolik jídla, aby z našeho bioplynu bylo dost paliva pro naše automobily i kamiony zásobující naše supermarkety?
Nevím jestli tím myslel pouze ty zbytky z jídelem, snad jo, protože jinak by to znamenalo, že 10 milionů lidí vyprodukuje výkalů a odpadů z jídla a k tomu ještě nevím kolik milionů chovaných zviřat vyprodukuje také výkalů, které uvolní tolik plynu, který spálením přes kogenerační vyrobí teplo jen pro 3tisíce lidí a to je fakt málo. Snad jsem to špatně pochopil.
Ale i tak asi nebude vydatnost příliš velká a vyrábět z metanu atd. benzín a naftu, tak to bude asi samo o sobě náročnější než spalovat rovnou tu směs plynů jímanou přímo z odpadů (výkalů) ne?
Nenapsal byste více informací?
Díky.
Příspěvek v konferenci (poster) se týkal chování molekul na povrchu katalyzátoru při Fischer–Tropschově reakce, přeměna bioplynu na kapalná paliva byla zmíněna pouze jako důvod, proč má smysl právě tohle zkoumat, a když se pro osvěžení paměti dívám do sborníku abstraktům, ani o ní v abstraktu onoho posteru nic nenacházím. Web pracoviště http://www-jenkins.ch.cam.ac.uk/ je také na podrobnosti skoupý. Zbývá Wikipedie:
https://secure.wikimedia.org/wikipedia/cs/wiki/Fisher-Tropschova_synt%C3%A9za
https://secure.wikimedia.org/wikipedia/en/wiki/Fischer%E2%80%93Tropsch_process
Anglická verze je podrobnější, s širším přehledem, co všechno lze pomocí Fischer–Tropschovy syntézy přetvořit v něco jako benzín nebo naftu. Píše se tam i o možnosti vyrábět palivo z oxidu uhličitého (nejlépe prý rozpuštěného v mořské vodě, kde je ve větší koncentraci než ve vzduchu), tedy napodobit fotosyntézu (nejsnáze s jadernou energií, ale možná by to se sluneční šlo taky).
Bioplynu se dále věnuje Milan Smrž v dalších dílech svého seriálu (pravděpodobně s obvyklým přehnaným optimismem).
Taky se mi líbí, jak zastánci jádry tvrdí, že nic jiného není možné. Inu, to už nejspíš tvrdili loupači pazourku, když se posmívali prvním kovovým nožům...
K panu Tožičkovy. Pokud máte na mysli pod označením "největší průmyslová katastrofa" havárii v jaderné elektrárně Fukušima, tak bych jen připomenul, že zde nedošlo k žádné zdravotní újmě civilního obyvatelstva a ani u personálu a záchranářů nedošlo ke zdravotní újmě vlivem radiace. Zahynuli pouze dva zaměstnanci na následky zranění přímo při zemětřesení. Při výbuchu v Synthesii patrně zahynulo více lidí. Pochopitelně několikaměsíční evakuace není určitě pro obyvatelé z okolí elektrárny příjemná. Ale pokud něco zaslouží označení největší katastrofa, tak jsou to následky zemětřesení a cunami, které patrně zabilo téměř třicet tisíc lidí a ze spoustu domovů udělalo trosky.
Kdo není s Klausem a Orbanem je proti využívání jaderné energie. Zajímavé, že fašizující politici preferují atomovou energii.
To co podpoříme dnes nás jedné z těch představ přiblíží, proto pokud, jak sám říkáte že podporujete OZE, tak by se to mělo projevit i v současných názorech, ačkoli někdy to nebude řešení zatím nejefektivnější. Tím vysvětluju co jsem měl namysli pokud jsem psal, že nejste ještě zcela rozhodnutý zastánce OZE. Zatím jste zastánce dalších jaderných elektráren.
Ale tohle není příspěvek k diskuzi o technice ale o filosofii.