Pokud se věnuje Deník Referendum energetice, většinou jsou zde uveřejněné úvahy a analýzy zaměřené proti jaderné energetice. Například nedávný článek Milana Smrže. Ten v diskusi pod svým článkem přímo vyzval k tomu, aby čtenáři napsali, v čem se mýlí. Proto jsem si dovolil napsat úvahu, která prezentuje odlišný názor. Námitky protijaderných aktivistů také nedávno shrnulo hnutí Calla. Pokusil bych se rozebrat názory prezentované právě v těchto dvou materiálech a ukázat, kde a jak jsou mylné.

Úplně na začátek je třeba zmínit jeden diametrální rozdíl v přístupu příznivců jaderné energetiky a protijaderných aktivistů. Příznivci jaderné energetiky (tedy aspoň jejich většina a určitě já) netvrdí, že energetické potřeby lidstva vyřeší jaderná energetika samotná. Podporují výzkum a vývoj ve všech oblastech energetiky (tedy i obnovitelné — solární, větrné …), zlepšování jejich efektivity, ekologických i ekonomických parametrů. Navrhují realizovat v daném regionu takový energetický mix, který odpovídá místním přírodním, ekonomickým a ekologickým podmínkám v dané době. A pochopitelně podporují využití efektivních a smysluplných úspor energie. Apriori nevylučují žádný zdroj. Protijaderní aktivisté naopak tvrdí, že postačí pouze obnovitelné zdroje a všechny ostatní, hlavně jaderné, se musejí zakázat.

Podíl různých zdrojů na výrobě energie

A teď konkrétně k jednotlivým námitkám proti jaderné energetice, které se objevují ve zmíněných i dalších publikacích protijaderných aktivistů. Velice často uvádějí, že jaderná energetika nemůže výrazně přispět k řešení energetických problémů a snížení produkce oxidu uhličitého, protože se nyní podílí na světové produkci elektrické energie pouze necelými 14 %. Nebo, jako například Milan Smrž, rovnou uvádějí podíl jaderné energetiky v celkové energetické produkci, který je jen 2,6 %. To je způsobeno tím, že jaderná energetika se v současné době téměř výhradně využívá k výrobě elektrické energie. Stejně tak ovšem se využívají dominantně k výrobě elektrické energie i větrná a solární zařízení. A Milan Smrž i další protijaderní aktivisté už cudně mlčí o tom, že podíl na výrobě elektrické energie je v současnosti u větrných elektráren pouze 1,1 % (tedy více než o řád menší než u jádra) a solární energie pouhopouhých 0,06 % (tedy více než dvěstěkrát menší). Biomasa se pak na výrobě elektrické energie podílí pouhým 1,0 %. Podíl fotovoltaiky a větru je pak pochopitelně na celkové produkci energie zmenšen stejným způsob jako u jádra, a tak u větru s bídou dosáhne pouhých dvou desetin procenta. Biomasa má v celkovém objemu produkce energie podíl okolo deseti procent, ale to je způsobeno hlavně tím, že pálení dřeva je dominantním zdrojem energie těch nejchudších oblastí. Stejně jako i v dalším textu jsem využil jako zdroj statistiku IEA (Mezinárodní agentury pro energii) pro rok 2008. Produkce energie je obor s vysokou mírou setrvačnosti a změny v těchto číslech neprobíhají v posledních letech nijak dramaticky, takže nám prezentovaná čísla mohou dát velmi dobrou představu o situaci.

Jediným obnovitelným zdrojem srovnatelným s jádrem jsou hydroelektrárny, jejichž podíl na výrobě elektrické energie je 16,2 %. Problémem je, že hlavní podíl na tom mají obrovské vodní nádrže, jejichž další výstavba je ekologicky problematická a není pro ni přebytek vhodných míst. Zatímco existují velké státy, které dominantní část své elektrické energie produkují pomocí jádra, neexistuje jediný stát, kde by dominantnější část dodávaly vítr nebo fotovoltaika. Můžeme si to dokumentovat na dvou velkých evropských státech, které mají velice podobnou velikost produkce i spotřeby elektrické energie. Vydaly se však úplně jinou cestou v energetice.

Mohou obnovitelné zdroje nahradit jádro, uhlí a plyn?

Francie vyrábí 76,5 % elektrické energie pomocí jádra. To jí umožňuje vyrábět pouze 4,7 % elektrické energie pomocí uhlí a 3,8 % pomocí plynu. Její výroba elektrické energie je tak velice čistá a ekologická a téměř bez produkce oxidu uhličitého. Naopak Německo, které nám dávají ekologičtí aktivisté za vzor, produkuje pouze 0,7 % elektrické energie v solárních elektrárnách, 6,4 % pomocí větrných a 3,1 % pomocí biomasy. Je vidět, že tyto obnovitelné zdroje dají dohromady pouze deset procent. Jádro produkuje v Německu 23,3 % elektrické energie, tedy více než dvojnásobek toho, co obnovitelné zdroje. Ovšem zdaleka nejvíce elektrické energie zde produkují zdroje chrlící oxid uhličitý. Jednak uhelné elektrárny, které produkují 45,6 %, a pak plynové, u kterých je to 13,7 %. Produkují dohromady tedy více než polovinu německé elektrické energie. I z toho je vidět, že odstavované jaderné elektrárny v Německu nenahrazují obnovitelné zdroje, ale uhlí a plyn.

Teď si může někdo vzpomenout na nedávný článek Jana Beránka a zarazit se. Vždyť píše, že za posledních deset let dominuje v Evropě v instalovaném výkonu zemní plyn, následován větrnými elektrárnami a solárními zdroji. Pro to je ovšem jednoduché vysvětlení. Solární a větrné zdroje pracují velice nepravidelně a většinu doby podávají daleko menší výkon než je ten instalovaný. Solární či větrná elektrárna v dobrém místě dodá za rok v nejlepším případě pouze okolo desetiny toho, co jaderná elektrárna o stejném výkonu. Protože elektrickou energii nedokážeme zatím skladovat, musí být neustále za každý výkon v solárních či větrných elektrárnách připraven ekvivalentní výkon v uhlí nebo plynu. Takže ten obrovský nový výkon postavených plynových elektráren je určen právě pro vyrovnávání velice nestabilního výkonu větrných a solárních zdrojů. I když se tak postaví velký výkon těchto obnovitelných zdrojů, tak stejně většinou místo nich šlape plyn nebo uhlí. A situace se v případě stavby dalších solárních či větrných zdrojů bude zhoršovat, protože v případě bezvětří či zatažené oblohy v daném regionu nefungují všechny tyto elektrárny.

Z toho je vidět, že v případě zákazu jaderné energetiky požadovaného protijadernými aktivisty bude velice těžko řešitelný problém i jen nahrazení jádra obnovitelnými zdroji. Přece jen se mi zdá pravděpodobnější nahrazení uhlí ve výrobě elektřiny v celosvětovém měřítku zhruba zečtyřnásobením výroby elektřiny jádrem než nahrazení uhlí a jádra pomocí zvýšení produkce větrných elektráren padesátkrát nebo solárních téměř tisíckrát. A to neberu v úvahu nestabilitu těchto zdrojů, která nutně vede k tomu, že vždy by musela být velká část elektrické energie vyrobena pomocí plynu nebo uhlí v elektrárnách, které by tyto obnovitelné zdroje zálohovaly. A i v současném Německu jsou si nereálnosti odstoupení od jádra vědomi nejen odborníci, ale i řada politiků. Je jim jasné, že situace, kdy se nestaví ani jaderné elektrárny, ani páteřní vedení, které by převádělo větrnou energii ze severu na jih, a zároveň se deklaruje radikální snížení produkce oxidu uhličitého, není příliš dlouho udržitelná. Nedávné prodloužení provozu jaderných elektráren tak je právě důsledkem nemožnosti naplnění ideologických deklarací v reálných podmínkách.

Cena elektřiny z různých zdrojů

Milan Smrž sice připouští, že v současnosti je elektřina z větrných a solárních zdrojů dražší než z jádra, ale představuje si, že v budoucnu budou náklady na obnovitelné zdroje stále klesat a podle něj brzy bude cena energie z nich nižší. Myslím, že tyto předpoklady nejsou moc realistické. Nedá se například předpokládat, že pokles ceny solárních panelů bude i nadále tak rychlý jako v posledních letech. Zvláště proto, že byl do značné míry způsoben obrovským nárůstem jejich výroby v Číně s její lacinou pracovní silou a energií hlavně z uhlí. Na druhé straně lze v případě rozjezdu jaderné renesance a sériovější výstavby jaderných bloků čekat její zefektivnění a snížení nákladů. Ne sice tak masivní, ale přesto významné.

Dalším důležitým aspektem je i to, že pan Smrž a další protijaderní aktivisté neberou v úvahu další velice významný faktor. Solární a větrné zdroje jsou velice proměnné a nestálé. Finanční důsledky tohoto faktu do jejich ceny nezapočítávají. Jak už jsem uvedl v předchozím textu, musí být v záloze za tyto obnovitelné zdroje nějaký stabilní a pohotový zdroj jiný. V současnosti, a třeba právě v Německu, se to řeší hlavně plynovou elektrárnou. A cena elektřiny z ní je hlavně dána cenou plynu, a tak je daleko vyšší než z jádra a uhlí. Takže daní za využívání větrných a solárních zdrojů je i produkce relativně drahé elektřiny pomocí plynu.

Dá se navíc čekat, že v budoucnu cena plynu dále poroste. Hrubé srovnání cen elektřiny z různých zdrojů jsem popsal před více než dvěma roky v článku pro Neviditelného psa. V té době si také nechal u společnosti Enviros tehdejší ministr životního prostředí za Stranu zelených vypracovat studii, jaké jsou možnosti omezení produkce oxidu uhličitého při výrobě elektrické energie u nás. Z ní vycházely možnosti obnovitelných zdrojů velmi omezené a fotovoltaika jako vyloženě ekonomicky nejhorší řešení. Vzhledem k apriornímu zákazu využití jaderné energie v zadání studie, vycházela jako jediná možnost využití plynu. Jak už jsem zmiňoval, doprovází intenzivní využití plynu k výrobě elektřiny i každé intenzivnější využívání větrných a solárních zdrojů. Jaká jsou hlavní rizika využívání plynu při výrobě elektrické energie pro naší republiku, jsem popsal v tomto článku. Mezi další problematické prvky patří, že plyn je intenzivním zdrojem oxidu uhličitého. Jeho produkce je sice poloviční oproti uhelným zdrojům, ale přesto dost vysoká. Navíc je plyn velice dobře využitelný v dopravě, kde může alespoň částečně nahrazovat ropu v případě jejího nedostatku. Takže by bylo rozumné jej šetřit právě třeba pro tyto účely.