Sociolog Jan Keller ve spolupráci s ekonomem Jiřím Štegem a iniciativou ProAlt představují svoji polemiku s návrhem důchodové reformy ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka.
1. Rizika je nutno diverzifikovat
Diverzifikace rizik je pouhým lživým označením pro oslabení průběžného systému. Soukromé fondy se na základě tohoto tvrzení nestanou o nic bezpečnější. Ministr Drábek tvrdí, že je lepší nosit vejce ve více košících, a chce přimět občany přendat vejce z košíku, který pravicové vlády nechaly poněkud ztrouchnivět (viz např. zastropování odvodů pojistného), do nového a zjevně bezedného košíku fondového systému.
2. Průběžný systém je v kritickém stavu
V současnosti zaváděné parametrické změny — zvýšení hranice odchodu do důchodu na 65 let pro muže i ženy — snižují nároky na výplatu důchodů z průběžného systému o čtvrtinu. To znamená snížení nákladů na penze o desítky mld. Kč. Kde jsou takto ušetřené prostředky?
3. Konkurence mezi penzijními fondy snižuje náklady
Zkušenosti ze zemí, v nichž soukromé fondy soupeří, svědčí o opaku. Do hry totiž vstupují náklady na propagaci, na management a na rozsáhlou síť makléřů, které jsou placeny z příspěvků pojištěnců a snižují výši jejich výplat. Při deklarovaném odporu k jakékoliv regulaci nelze předpokládat, že vláda bude schopna zavést účinný systém regulace těchto nákladů.
4. Účast v soukromých fondech je dobrovolná
Dobrovolná účast by měla znamenat možnost dobrovolně do fondu nejen vstoupit, ale také z něj vystoupit, pokud např. nebude zhodnocení prostředků odpovídat smluvním podmínkám. Vláda rovněž důsledně mlčí o řešení situace pojištěnce, který přestane být schopen z objektivních důvodů (ať už z důvodu úrazu, nemoci, nezaměstnanosti, předluženosti aj.) odvádět své příspěvky.
Posílení tohoto prvku zkrátka neplacením takolika peněz státu a prorodinnou politikou by mi přišlo praktičtější než možnost dávat část peněz místo státu Kalouskovým kamarádám. Kdo má děti, ten se o ně postará a ve stáří se ony postarají o něj. Pokud si je blbě vychová, jeho smůla. Pokud žádné děti nemá, může si peníze, které by do nich vložil, sám šetřit na stáří. Řešilo by to i problém demografického vývoje, protože potomci (dobře vychovaní, aby dobrovolně přispívali) by byli podstatnou zárukou budoucnosti člověka. Né jen ono "stát se o mě postará".
A nemít děti je legitimní volba. Někdo dá společnosti více, když tu energii vloží třeba do veřejné angažovanosti (což může vést ke ztrátě většiny času na soukromý život) nebo do vědy. Aniž by z toho měl peněz.
Petr Nečas: Tím, že jsme šli uměřenou cestou. Nevyvádíme z průběžného systému sedm nebo devět procent, ale uměřená tři procenta. Kritice ČSSD ale určitě nemůžeme zabránit. Už jen kvůli tomu, že má těsně před sjezdem. Ale je rozdíl mezi tím něco vykřikovat a pak doopravdy reformu zrušit. ČSSD bych chtěl také upozornit na to, že jejich sociálnědemokratičtí kolegové ve Švédsku zavedli v podstatě stejný model, o kterém my mluvíme nyní. Budeme o dohodu s ČSSD usilovat, ale odpovědnost musí nést vládní koalice. Nemohou mít právo veta.
Lukáš Kraus: Fakta pane premiére, ne plochý populismus. Tedy k věci. Čtyři švédské důchodové fondy mají našlápnuto k jejich nejhoršímu výsledku vůbec. Vše směřuje k obrovským ztrátám po roce 2008 a to v rozmezí 150-200 miliard švédských korun, možná i víc. Celkově ubylo ve fondech 20 procent majetku za jediný rok. Většina finančních prostředků diverzifikovaných penzijních fondů je investována do akcií, tj. 55-65 procent svého majetku. První, druhý a čtvrtý fond má v akciích něco málo přes 60 procent. Třetí fond o něco méně, tedy 56 procent. Strop pro podíl akcií je 70 procent.
Kromě akcií penzijní fondy investovaly především do pevně úročených složek a nemovitostí. Pravidla říkají, že nejméně 30 procent kapitálu musí být investováno do pevně úročených investic.
Stockholmská burza klesla v roce 2008 o 42 procent. Fondy avizují, že se budou pohybovat kolem minus 20 procent. To jsou fakta za rok 2009 a to se ještě bavíme o fondech, které jsou státem pevně regulovány, nejde o komerční penzijní fondy naprosto nezávislé na státu, jak připravuje vaše vláda.
Specielně současná krize na finančních trzích, krize neoliberalismu, dává jasné doporučení. Ne destrukci průběžného penzijního systému. Proto by měla sociální demokracie v ČR preferovat spíše norskou penzijní reformu, která začala platit v tomto roce. Nebo se držet českého modelu, ale nenechat ho záměrně podfinancovaný.
Jinak to co hoši dělají a nehledají zdroje v přemíře korupce a její snížení a snižování s tím, že jde skutečně ne o důchodovou reformu, ale o daňovou reformu a přesun prostředků do privátních rukou, bez garancí návratnosti a ani prosperity různých fondů. Kdyby takové pilíře měly naše mosty, tak by se na ně nikdo neodvážil vstoupit. Je ovšem paradoxem, že tato vícepilířová opatření zase povedou k rozšíření a zvětšení tunelů, které již takto jsou obludné....
Ještě asi bude nutno zkvalitnit práci zdravotních pojišťoven a zprivatizovat i ty... Vždyť i ony se nevědí rady s prostředky z veřejných prostředků a evidentně si nevědí s hospodařením s těmito prostředky rady. To soukromníci pečlivě vybraní budou jistojistě vědít...