God save America
Zdeněk BártaBaptisté z Westboro děkují na svých webových stránkách střelci, který zabil federálního soudce Johna Rolla a postřelil kongresmanku Gabrielle Giffordsovou. Ať už jde o úlet jednotlivce nebo rozšířený postoj, je to výrazem náboženského fanatismu, který je nebezpečný.
Novinky.cz zveřejnily informaci o tom, že američtí fanatičtí baptisté napsali na svých stránkách k vraždění varizonském Tucsonu mimo jiné: „Bůh seslal střelce, aby vás zabil, a nyní sedí na nebi a směje se. Váš federální soudce je mrtev a vaše kongresmanka, pyšná hříšnice propagující buzny a vraždění (nenarozených) dětí, bojuje o život. Bůh se sám mstí na tomto vzpurném domě a naše církev se modlí za vaše zničení — více střelců, více hromadících se mrtvých těl, mladých, starých, vůdců i následovníků — všech. Za svou zkázu si můžete sami.“
Doufám, že to není pravda, že se jedná jen o úlet nějakého šílence, který se prohlásil být baptistou, tj. křesťanem. Pokud však se oficiální baptistické církevní kruhy od podobných výroků nedistancují a nepodají trestní oznámení za schvalování vraždy, bude to alarmující.
Někteří konzervativní křesťané v USA jsou odjakživa značně odpornou sedlinou lidství, o to odpornější, že se zaštiťují právě křesťanstvím. Ale vytvářet atmosféru nenávisti, která vede, či přímo nabádá k zabíjení — to je opravdu velmi zlé a jako bychom se vraceli k časům kukluxklanu.
Snad se s tím Spojené státy vyrovnají, snad tato událost bude mít podobný ozdravný účinek, jako měla smrt baptistického kazatele Martina Luthera Kinga, snad … Jedno je však jasné: fanatičtí křesťané jsou stejní jako fanatičtí muslimové. Všichni fanatici jsou strašlivým zlem — o to strašnějším, že se zaklínají svým bohem, svou ideologií.
Údajné výroky amerických fanatiků jsou samozřejmě absolutním popřením všeho křesťanského, celé Bible, vší naší kultury postavené na křesťanských principech a všeho humánního, a jsou naprosto neospravedlnitelné. USA se vzepjaly ke zvolení humanisty Baracka Obamy, jehož vzorem je M.L. King. Začínám se bát o Obamův život víc, než dříve. God save America před pomatenými idioty, kteří v božím jménu nenávidí a nabádají k vraždění. Bůh chraň celý svět před odpornými fanatiky ať jej nazývají Hospodinem, Alláhem, či jakkoli.
Píše se to těžko a s hodně špatným pocitem, ale pravda to je.
Atentátník se asi krom jiného inspiroval i "seznamem cílů k odstřelení" vytvořeným S.Palinovou.
"Byla to totiž nejen Palinová, která ze své stránky v sobotu narychlo sundávala mapu symbolicky zobrazující volební obvod Giffordsové jako terč hodný k odstřelení. Levicově zaměřený politický blog musel stejně spěšně odstraňovat diskusní příspěvek, který kongresmanku označoval za mrtvou jen proto, že se rozhodla nehlasovat pro Nancy Pelosiovou."
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=687553
U nás takové seznamy vznikají také. I u nás existují "křesťané", kteří by na "Boží trest" reagovali podobně.
Tohle je věc, která nemá hranice ani geografické, ani církevně denominační. Jen hranici mezi vírou a sebezbožštěním, dobrem a zlem.
Ondřej
Není to tak dlouho, kdy americký televizní evangelista Pat Robertson vyzýval ve svém pořadu k zavraždění venezuelského prezidenta Hugo Cháveze.
Pokud jde o české poměry, stačí podívat se na diskuse na jinak solidním serveru ChristNet (www.christnet.cz). Jeho provozovatelé konečně v poslední době sáhli k odstraňování příspěvků vybízejících k násilí nebo podporujících násilí, ale dlouho se tam beztrestně a bez odezvy páchaly verbální přečiny definované trestním zákonem jako hanobení rasy národa, etnika a přesvědčení, pomluva, propagace hnutí směřujícího k potlačení lidských práv. .
Když Adam Borzič píše, že tito lidé křesťany být nemohou a nejsou, vyjadřuje svou touhu po křesťanství, které má co dělat s Ježíšem. Ano, tito lidé opravdu nemohou být křesťany v tomto normativním smyslu. Bohužel jimi jsou ve smyslu empirickém. Ano i toto v reálném prostoru křesťanství potkáváme a je třeba kromě přání, aby to tak nebylo, prozkoumat i motivy, proč to tak je. Je třeba se podívat, jaké pojetí víry a následování vede k fanatismu a jaké podoby křesťanství fanatismus pravděpodobně vylučují. A to nás může vést k překvapením.
Z něj pak vyplývá i vztah člověka k druhým lidem, ke světu okolo.
Druhým pólem pak národně-kulturně-politické praporečnictví, kde je Bůh redukován na fángli, která zhmotňuje komplexy skupinové i komplexy jedinců.
Trochu se to podobá fotbalovým hooligans. Ti nedrsnější z nich se leckdy neobtěžují ani sledováním zápasu (sportu) a "bojují za svůj klub" vandalismem a násilím, ověšeni jeho emblémy a barvami. Při tom všem se cítí věrnějšími sparťany, baníkovci, slávisty etc. než sami hráči.
Ondřej
Jde mi prostě o to, že vnitřně vzato rozdíl mezi oběma postoji, které srovnáváte, je ostrý, je to jasný předěl mezi vírou a nevírou či nevěrou. Ale chci říct, že zvenčí to tak snadno rozlišit nejde. Jde mi to, že potkávám lidi hlásící se křesťanství popsaným způsobem (bez ohledu na konfesi). Potkávám je osobně nebo na internetových diskusích. Jak je odlišit? Podle čeho předem odhadnout, že se od nich dá čekat "boj za svůj klub", možná i vandalismus a násilí. Bylo by dobře být dopředu varován.
Nejspíš bych se ptal, zda taková výpověď, která od nich vzešla může vzniknout z osobního vztahu s tím Ježíšem, o kterém svědčí evangelia. Rád bych tady zůstal v intencích celé I.J 4.
Ondřej
(VIZ: http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/vecni-petenti-ve-sluzbach-pana-vanka/)
Mínil-li to jako varování Bartoš, neumím posoudit. On obecně rád "odhaluje spiknutí". Také by mu nebylo proti mysli, kdyby u "věčných petentů" a jejich příznivců probudil obavy a pocit, že jsou "pod lupou" D.O.S.T.u
Ondřej
Ondřej
P.S. Podklad pro tu úvahu vidím zde:
http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/nwo-a-audience-u-prezidenta-klause/
Připadá mi analogické tomu vymezení, na němž svoji interpretaci křesťanství, resp. Svatého Pavla staví Alan Badiou: jádrem zvěsti je podle něj univerzalismus založený ve věrnosti subjektu k Události, kterážto věrnost jednotlivce radikálně vyjímá z příslušnosti do konkrétní tradice, komunity, z poslušnosti či konformitě k nějaké kolektivní identitě; je to tedy překonání jakéhokoliv partikularismu, "klubismu". Já v tom ale vidím problém, společný, řekl bych, všem názorům inspirovaným abrahámovským monoteismem. Překonání partikularismu a konformity vůči nějaké skupinové tradici (a její morálce - která třeba říká, že nelze vlastního syna použít jako krvavou oběť) se opírá o ještě autoritativnější požadavek loajality, jakým je věrnost charismatické osobnosti nějaké Události. S oblibou říkám: Bůh, jenž je nekonečně milující, je také nekonečně žárlivý.
Stavím - trochu weberovsky - proti té dominanci charismatu u Badioua autoritu tradice (ne jako vylučující alternativu, ale jako vyvážení jiným typem autority), tj. zohlednění faktu, že vždy již stojíme na nějakém hodnotném místě, v nějakém dědictví s nějakými závazky, neexistuje žádný opravdu absolutní počátek, v němž by se jednotlivec mohl opravdu cele znovuzrodit. Toho jsou krásným dokladem první generace amerických puritánů - tento svět se svými starými křivdami nás vždycky dostihne a my nemůžeme říct "Já žiji pro Ježíše, nepatřím k Vám".
Ale i tradice má ve svých kořenech nějakou Událost a s ní požadavek absolutní loajality. Proto je třeba ještě třetí zdroj autority - racionalitu zákona, spočívající v procesu tvorby společné demokratické vůle, v níž se realizují, hledají společnou řeč, ale také se vzájemně hlídají různé věrnosti různým Událostem. Jiné řešení neznám.
Pokud budeme vycházet z knih SZ i NZ, o "absolutní loyalitě" se mnoho nedozvíme. A již vůbec ne jako o té "jedinné správné cestě" To až z různých interpretatací interpretací interpretací. Dozvíme se však mnoho o útěku a návratu, ztrátách a hledáních, věrnosti a nevěře, křivolakosti a narovnáních.
Např. : V Podobenství o marnotratném synu (L 15, 11 - 32) je jednání onoho "absolutně loyálního" bratra viděno jako dost ke škodě - ke škodě otcově.
Ondřej
P.S. K původnímu problému diskuse uvádím dva biblické odkazy:
L 9, 51-56
51Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma
52a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.
53Ale tam jej nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.
54Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“
55Obrátil se a pokáral je: „Nevíte, jakého jste ducha.
56Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“ A šli do jiné vesnice.
L 13, 1-5
1Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.
2On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?
3Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
4Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma?
5Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“