Praha a skvělá senátní většina jednoho hlasu
Jakub PatočkaV Praze a v Senátu se nyní do značné míry rozhoduje nejen o tom, jaký bude příští charakter ČSSD, ale také o vyhlídkách protivládní parlamentní opozice.
V dějích po komunálních volbách se dnes začíná vyjevovat, že Česká strana sociálně demokratická není jen tak ledasjaká strana; jsou to v podstatě strany dvě. Je třeba opravdu důkladného a tvořivého rozvažování, aby člověk dospěl ke kloudné odpovědi na otázku, čím kromě stranické legitimace patří do jedné strany Petr Hulinský a Erazim Kohák.
Ale neabsolutizujme a ctěme presumpci neviny: je dosti možné, že Petr Hulinský vstupoval do ČSSD, a ne třeba do ODS, kam by se zjevně svým pozdějším chováním zařadil lépe, prapůvodně proto, že mu tenkrát, když započínal svou politickou dráhu, byly myšlenky Erazima Koháka bližší než myšlenky Václava Klause. Je nutné připustit možnost, že se až později v labyrintu české politiky ztratil zlákán svody, jimž je vystaven každý přední komunální politik ve velkém městě.
Z jakých motivů vlastně dnes člověk vstupuje do sociální demokracie? Kolik nových členů přichází proto, aby pomohli v české politice překonat kořistnické tendence, a kolik jich přichází proto, že je láká stát se jejich součástí? Právě způsob formování komunálních koalic po volbách skýtá určitou nápovědu, která není právě povzbudivá.
Těžko se bude vyvracet podezření, že valná většina koalic uzavíraných na radnicích mezi ODS a ČSSD, a to nejen v Praze, je vedena právě zištnými motivy. Jsou vzácné situace, které nedávají sociálním demokratům jinou možnost uplatnit vhodně aspoň díl svého vlivu, ale zpravidla jde o dohodu o rozdělení prebend, často sankcionovanou zájmy místních firem a obvykle zahrnující i různá více či méně maskovaná hmotná přilepšení stranickým funkcionářům.
Neustálé diskuse o sociálním státu většinu pomíjí to nejzásadnější: sociální stát není modul přidaný ke státu. * Moderní stát JE sociálním státem. *
Obecně přijaté principy lidských, občanských a sociálních práv mohou a musí mít v něm svou konkrétní podobu, své ztělesnění. A sem nepatří jen zdravotnictví, školství a sociální a důchodové zabezpečení, ale také bytová výstavba, veřejná bezpečnost a veřejná doprava. To by mělo být základem programu sociální demokracie. --
Jinak zůstává stát jen „službou“ jak to včera ve Sněmovně formuloval Jiří Paroubek. To je ale málo! (Moderní) stát JSME my, je to úkol, který jsme zdědili po těch, kdo o něj před námi usilovali. Jestliže se zdráháme převzít za tento úkol odpovědnost, nejsme občany v pravém slova smyslu, a všechno vzývání "občanské společnosti" zůstává jen sterilním mravním apelem.
Neustále opakované výkřiky o nutnosti založení „nové levicové strany“ jsou (v lepším případě) dokladem naivního, nepolitického přístupu k politice.
Některé protikorupční instrumenty by mohly pomoci: vedle zmiňované změny stanov i tlak na zveřejnění různých interních dokumentů a zveřejnění analýz činnosti funkcionářů ČSSD ve zvolených funkcích. Rovněž tak umírněnost odměn v dozorčích a správních radách. Bohužel v tomto sehrála média negativní roli, paradoxně svým paušálním odsudkem všeho sociálně demokratického a levicového, takže skutečná kritika potom musí zapadnout.
Představa Pražanů na barikádách kvůli sestavování "korupčních koalic" je podle mě nereálná, protože volby samotné zajímaly pouze slabou polovinu voličů - v Praze přesně 44,43%. Z této slabé poloviny získala nakonec TOP 09 41,27% zastupitelů, ODS 31,75% zastupitelů a ČSSD 22,22% zastupitelů. (Volebních hlasů 17,85%.) Počítám-li správně, tak zhruba 1/5 z 1/2 je vlastně 1/10 z celku, tudíž kandidáty ČSSD přišlo aktivně podpořit kolem 10% z celku oprávněných voličů. Pokud sečteme všechny hlasy, které obdrželi zvolení zastupitelé za ČSSD dostáváme se k číslu 118 142 hlasů. Tito voliči by tedy hypoteticky mohli vyjít do ulic, ale např. Petr Hulinský obdržel 11 410 hlasů, což je nejvíce ze soc. dem. zastupitelů. (Jiří Dienstbier obdržel 11 035 hlasů, čímž je na třetím místě.) Úplně nejhůř nedopadl ani Miroslav Poche, který obdržel 9 922 hlasů.
Výše uvedeným nechci říci, že by nespokojení voliči ČSSD neměli protestovat, pouze si kladu otázku, jak velkou část pražských voličů tato záležitost vůbec zajímá.
Je autorem či spoluautorem řady knih, jako "Aktuální otázky trestně právní ochrany společnosti před korupcí".
Ve volební kampani je jedním z hlavních bodů "ČSSD pro Prahu", ke kterým se hlásí, heslo "Více slušnosti, méně chamtivosti."
To stvrzuje i svým vlastním podpisem pod osobním krédem: "Slušně a férově ve sportu i v životě".
O své straně tvrdí: "ČSSD je jediná opoziční strana, která může v nadcházejících volbách do pražského zastupitelstva a do zastupitelstva městských částí uspět. Jsme také jedinou stranou, která hájí zájmy obyvatel Prahy před zájmy developerů. Strany současné vládní koalice jsou tak či onak napojeny na nejrůznější podnikatelské skupiny."
Jak to vlastně vypadá s nově zvolenými zastupiteli jednotlivě, bez ohledu na stranickou příslušnost? Jestli je většina nových zastupitelů stejně prodejná jako ti staří, bude v Praze vládnout ten, kdo jim zaplatí, ať už formální stranické barvy vládnoucí radniční koalice budou jakékoliv. Jestliže volby přivedli na radnici dost lidí, kteří to s poctivou prací pro Prahu myslí vážně, je naděje, ale ta naděje nespočívá v žádné koalici stran. Koalici čistých rukou by museli sestavit jednotliví lidé, Zdeněk Tůma, Bohuslav Svoboda, Jiří Dienstbier mladší a další, ze všech stran (včetně KSČM, jestli přivedla na radnici někoho poctivého, každá čistá ruka dobrá) a bez kmotrů.