Sobotním druhým kolem senátních voleb skončil volební maraton roku 2010. Pokud na něho budeme nahlížet z hlediska výher či proher pravice a levice, skončil vyváženě. Pravicovou Poslaneckou sněmovnu bude nejméně dva roky doplňovat Senát se sociálnědemokratickou většinou. Na komunální úrovni se nezpochybnitelným vítězem staly občanské koalice, které mnohde bohužel vyklízejí pozice starým mazákům z ODS a ČSSD.

Dvanáct nových senátorů za sociální demokracii je obrovským úspěchem, obzvláště v situaci, kdy je třeba čelit ambicím Nečasovy vlády udělat chudáka z každého, kdo se o sebe z nejrůznějších důvodů nemůže či nedokáže dostatečně postarat. Senát se po sobotě stává místem, kde je možno bránit nejhoršímu, kde je možno předkládat alternativní návrhy zákonů. A volební výsledek také přinutí vládu více vyjednávat o reformách s opozicí.

Petr Nečas si myslí, že výsledek senátních voleb zkomplikuje legislativní proces. Vidím to přesně naopak. Zpřesní ho a zkvalitní. A zabrání bezohledné zlovůli. Bohuslav Sobotka to řekl jasně: „Jde nám o to, aby reformy byly spravedlivé, vyvážené a sociálně únosné. Pokud budou nespravedlivé, chybné, přenášející břemeno na ty nejslabší, tak se proti tomu ČSSD v Senátu postaví."

Senátní volby přinesly i jiné plusy. Nebyli zvoleni někteří papíroví favorité, kteří si obhájením mandátu zřejmě byli jisti. A někteří další měli vskutku namále.

Zvolena nebyla stávající senátorka Liana Janáčková. Nestačila jí ani několikanásobná veřejná podpora Petra Nečase, kterého by za ni měl stihnout trest pekelný. Neboť stát za někým, kdo rozešle voličům zápalky v týdnu, kdy probíhá proces s rasovými žháři, je hodno božího hněvu. Jistě, zápalky jako užitečný volební předmět v minulosti použil kde kdo, ovšem v atmosféře minulého týdne to dokázala jen extremisticky smýšlející Janáčková. A její podporou také premiér. Nebudu spekulovat, s jakou by se potázal předseda některé z vlád na západ od naší země. Pro Českou republiku je bohužel zatím typické, že se nestane nic. Voliči přesto prozřeli a pochopili. Liana Janáčková už v Senátu strašit nebude.

Senát opustí také jeho místopředseda Jiří Liška z ODS. I to je dobrá zpráva. Liška přeci v rámci spravedlivé podpory pravověrných antikomunistů předložil nemorální zákon o protikomunistickém odboji, který Senát přes důrazný odpor senátorů — disidentů Dienstbiera a Pitharta schválil a poslal do legislativního procesu.

Došlo i na Tomáše Julínka. O jeho zdravotnické reformě víme všichni dost. Připomeňme si však také jeho výrok pronesený při volbě senátorského kandidáta na ombudsmana. Tehdy se Julínek neostýchal použít proti Šabatové nechutný argument: Šabatová se přece podílela na komunismu v naší zemi! Ano, ovšem tím, že poukazovala na jeho zrůdnost prožitím dvou let v jeho kriminále v době, kdy jí bylo teprve dvacet. Nemá smysl pátrat po tom, co v éře komunismu dělal Tomáš Julínek…

V Senátu málem nezasedl ani jeho předseda Přemysl Sobotka, se kterým svedl těsný souboj liberecký hejtman Eichler. Ten ve druhém kole získal až neskutečnou podporu voličů, neboť v kole prvním na Sobotku ztrácel pět tisíc hlasů, ve druhém jen dva. A co hlavně, Sobotkovi oproti kolu prvnímu přibylo ve druhém pouhých 312 hlasů! To vše při volební účasti přes 28 procent. Premiér Nečas i v tomto případě nezvládl situaci, když po volbě pravil: „ Přemysl Sobotka dorostl kvalit prezidentského kandidáta.“

Zajímavá je také dosud nepovšimnutá svého druhu prohra jednoho z kandidátů na předsedu ČSSD Michala Haška. Jeho krajský náměstek a jím podporovaný kandidát na senátora Václav Božek v Brně prohrál s Haškovým největším krajským rivalem Stanislavem Juránkem.

Smutné ovšem je, že nebyl zvolen Vladimír Špidla, který by byl nezanedbatelným přínosem nejen pro Senát, ale i pro sociální demokracii a hlavně sociální politiku.

Relativní úspěch v senátních volbách zaznamenali lidovci, kteří mohou znovu ustavit vlastní senátorský klub. Otázkou ovšem je, bude-li jim to politicky co platné, neboť je v Senátu de facto nikdo nepotřebuje. A je na sociální demokracii, zda je dokáže vtáhnout do jednání a vytvořit si postupně z KDU-ČSL ideového spojence. A je ovšem i na lidovcích, zda o to budou stát.

A konečně humorným vítězem senátních voleb je Miroslav Kalousek, který dokázal říct, že i TOP 09 je vítězem voleb: „TOP 09 ve všech letošních volbách potvrdila pozici třetí nejsilnější strany. Senátní volby jsou většinovým systémem kruté pro třetí nejsilnější stranu, ale i osm kandidátů na třetích místech je úspěchem.“

Výsledek senátních voleb, byť pozitivní pro kvalitu naší demokracie, nelze přeceňovat. Rozhodovala pouhá čtvrtina voličů. Je na sociální demokracii, zda na svou stranu dokáže získat další.