K manifestu radikálního liberalismu
Lubomír ZaorálekAutor reaguje na Manifest radikálního liberalismu, zamýšlí se nad vývojem v české společnosti a přibližuje sociálnědemokratické pojetí svobody.
Jistá paní učitelka na gymnáziu mi ukázala slohové práce, které studenti napsali o hodnotách, jež pokládají za klíčové ve vlastním životě. Co ji údajně nejvíce zarazilo, byla změna, kterou podobné úvahy prodělaly za posledních deset let. Drtivá většina studentů prý pokládá za to nejdůležitější — vybudování vlastní kariéry a dostatečné finanční zabezpečení. Teprve pak až přichází na řadu budování partnerského vztahu, rodiny, citového mikrosvěta apod.
Sám se setkávám opakovaně se studenty a mladými lidmi, kteří otevřeně přiznávají, jak je pro jejich život zásadní dosáhnout brzy úspěchu, prosadit se, mít vysoký plat. Stejně jako autorům Manifestu radikálního liberalismu mi připadá, že neoliberální ideologie slaví úspěchy. Možná to platí jen dočasně. Možná řada těch dnes sebevědomých mladých za pár let svůj dnešní žebříček přehodnotí. Ale dnes to vypadá, že pro mnohé jedinou jistotou je právě prožívaná přítomnost a neomezená svoboda individua, které má konečně možnost se prosadit, uplatnit a uspět.
Jaképak porozumění „vlastním dějinám“ se proboha ukazuje v chování stranických špiček ČSSD tváří v tvář předvolebním kampaním jaké probíhají v Praze 5 nebo v Mostě? Proč ČSSD jasně nedeklaruje, že není „výtahem k moci“?! Protože ve skutečnosti NIČÍM JINÝM není?
Teď už není čas na debaty. Právě proto je asi tvůrci manifestu bezvýhradně podporující současný režim, tak najednou nabízí. Doba už zraje k činům, což ČSSD ještě nepochopila.
Jiří Pehe manifestem vyzdobil svou stránku nazvanou „Politický zápisník / Political diary“ a dole se dočteme, že „Manifest vyvolal po svém zveřejnění ŘADU REAKCÍ, zde jsou odkazy na některé z nich: Ivan Štampach, Deník Referendum, Jakub Patočka, Jiří Dienstbier, Jaroslav Šabata, Lukáš Jelínek, Lubomír Zaorálek, František Kostlán“.
Takže je to celkem fajn. Nebylo to nadarmo, má to ohlas, akce se vydařila. A třeba se teď někdo dokonce pustí i do četby „Demokracie bez demokratů“.
Parodická hodnota (připusťme i tu možnost, že také parodie byla záměrem autorů) je slabá. Shoda je ještě tak v tom, že autoři jsou DVA. Literárně je to ale bída (asi velká zásluha Šterna, Pehe obvykle píše líp) ve srovnání s kterýmkoli SKUTEČNÝCH manifestů.
Nelze také vyloučit, že se touto duchaplností budou zabývat američtí studenti v rámci výuky na pražské University of New York. Pro ně to bude „zajímavé“. A koneckonců je dneska skoro jedno, za co a k čemu kdo dostane akademický titul.
Podrobnější analýzu chybných východisek manifestu jsem publikoval zde:
http://www.blisty.cz/2010/9/24/art54636.html
Její stěžejní myšlenka je tato:
"Chcete odstranit nešvary kapitalismu: koloniální války, korupci, proměnu politických stran na agenty kapitálu, bezohledné ničení životního prostředí?
Pak musíte odstranit kapitalismus!"
Pochybuji, že podobné reakce si pan Pehe dá na blog.
znovu připomínám: cituji z titulků filmu Rise Of Evil (Nástup zla):
"...SA je zničená, hladová, toužící po boji s kýmkoli.Můžu o tom psát ? Ne, protože Hitler neprodává noviny.Víš co ano ? Drby! Podívej se na dnešní titulní stranu. Bavorská farmářská dívka má náboženské vize. Vydali jsme toho deset vydání za poslední čtyři dny.
-Dává lidem naději.
-To dělá i Hitler ! Lidé nechtějí skutečné zprávy. Jsou deprimující. Nechtějí slyšet o ničem s čím by snad mohli něco dělat.
Jako bychom zhloupli, oslepli...."
Pro mladší generace, které vyrůstají pod vlivem jazyka, který jim po dvacet let úporně vnucuje dnešní vládnoucí ideologie, je např. těžko pochopitelné, že dělnické hnutí bylo bojem za sociální, občanská a lidská práva, nebo – jak trefně říkáte – „za uznání toho, že jsou také lidmi a nikoliv jen hands“. Považují proto nutně sociální, občanská a lidská práva za něco abstraktního, nebo za něco, co je možné teprve tehdy, až „na to budeme mít“.
Hezké ráno
Kolegovi Šimsovi:
Nenáboženské jádro Desatera vyjadřuje nutná pravidal pro soužití mezi lidmi, bez nichž by toto soužití nebylo možné. Proto je Desatero jen jendou z forem, v níž je existence těchto pravidel reflektována, uvědomována.
Toto jádro není vázáné na žádnou zvláštní kulturu, ani náboženství, ale jen na obecné podmínky lidské existence jako společenských bytostí.
Argumenty v kritice monoteismu najdete zde: http://www.valach.info/kazdy-monoteismus-je-totalitni/ a v knize, v níž tento text vyšel.
Naproto nesouhlasím s pojetím kořenů totalitarismu. K tomu zásadnímu a obsáhlému tématu jsem se již podrobně vyjádřil, včetně projektu alternativy ke kapitalismu zde: http://www.kosmas.cz/knihy/148806/svet-na-predelu/
recenze na ni vyšla i v tomto deníku zde: http://www.denikreferendum.cz/clanek/tisk/710-nesem-vam-novinu-poslouchejte .
Jak jsme již spolu diskutovali, vidím alternativu v systému založeném na přímé demokracii a zaměstnaneckém vlastnictví podniků. Kromě knihy kolegy Bláhy a mé na toto téma, je možné k tomuto tématu číst i tuto: Hospodářská demokracie v praxi. Vydal KSLP, Praha 2009.