„Vaše aktivní, upřímná a odvážná pozice během kampaně inspirovala americkou společnost a obnovila pravou demokracii,“ sdělil Donaldu Trumpovi v blahopřejném telegramu muž, jehož vlastní pojetí demokracie přineslo Bělorusku mezinárodní izolaci, historicky nejtvrdší ekonomické sankce a spolupachatelství na ruské agresi proti Ukrajině.

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko nazval Trumpův volební úspěch „triumfem demokracie“. To zní mimořádně absurdně od diktátora, jehož režim je synonymem represí a totální závislosti na Rusku. Jeho slova adresovaná Trumpovi jsou ale nejspíš projevem zoufalství. Lukašenko může velmi brzy bojovat o přežití.

„Lukašenko zkouší ‚obrátit list‘, tvářit se, že je důvěryhodný a připravený k jednání, ale po roce 2020 a 2022 už by pro něj neměla existovat cesta zpět — prohrál volby, brutálně uchvátil moc a podpořil zločin agrese proti Ukrajině,“ říká Dzianis Kuczynski, diplomatický poradce lídryně běloruské opozice v exilu Svjatlany Cichanouské, a připomíná, že to byla minulá Trumpova administrativa, která uvalila na Lukašenkův režim sankce, včetně lidí zodpovědných za zmanipulování běloruských prezidentských voleb.

Izolace a ztráta legitimity

Lukašenko je u moci od roku 1994. Letos v červenci uplynulo právě třicet let od jeho vítězství v prvních a posledních svobodných volbách v běloruské historii. Je tak posledním postsovětským vůdcem, kterému se podařilo udržet u moci pomocí represí, volebních podvodů a střídavé podpory ze strany Ruska.

Až před prezidentskými volbami v roce 2020 se objevilo několik konkurenčních kandidátů se slušnými šancemi jeho pozici v čele země oslabit nebo zlomit. Všichni však byli buď zatčeni, nebo donuceni k exilu. Exil nakonec z donucení zvolila i Svjatlana Cichanouská, která do prezidentské volby nastoupila jako náhradnice za svého manžela Sergeje, uvězněného krátce po oznámení kandidatury. Poté, co se Lukašenko prohlásil vítězem voleb s údajným ziskem osmdesáti procent hlasů, postavila se do čela masivních, stotisícových protestů.

Lukašenkovy represe vyústily v desítky tisíc zadržených. Několik lidí bylo při protestech zabito. Političtí oponenti, nezávislí novináři, veřejně známé osobnosti, obránci lidských práv, ale i běžní účastníci protestů byli mučeni a odsouzeni ve zmanipulovaných procesech bez možnosti obhajoby k mnohaletým trestům. Uvězněn byl i zakladatel lidskoprávní organizace Vjasna Ales Bjaljacki, nositel Nobelovy ceny míru. V zemi je aktuálně na 1300 politických vězňů, zemi opustily desetitisíce lidí, aby hledali bezpečí a příležitost k lepšímu životu v zahraničí. Lukašenkův režim ztratil poslední zbytky domácí i mezinárodní legitimity.

Totální závislost na Rusku

Sankce uvalené na Bělorusko po volbách v roce 2020 a v souvislosti s podporou ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 zasáhly klíčové sektory ekonomiky, včetně vývozu potaše, ropy a oceli. Země přišla o západní trhy a více než sedmdesát procent jejího obchodu nyní závisí na Rusku.

Lukašenko, který se desítky let snažil balancovat mezi Východem a Západem, definitivně ztratil manévrovací prostor. Rusko rozmístilo na běloruském území vojenské jednotky a taktické jaderné zbraně, čímž Bělorusko nezvratně začlenilo do sféry svého bezprostředního vlivu.

Svazový stát Rusko-Bělorusko, formální projekt z roku 1999, a jeho posilování po roce 2020 jsou symbolem vazalství a běloruská exilová opozice ho označuje za faktickou okupaci. Lukašenkova někdejší snaha zachovat zemi nezávislost, „uchránit ji od války“, ať už to v předchozích desetiletích znamenalo cokoliv, a na tom budovat svou legitimitu tím definitivně padla.

Nejistá budoucnost

Lukašenko si zřejmě od Trumpova vyhlášeného transakčního přístupu slibuje zmírnění sankcí, ekonomické příležitosti a snad i návrat na mezinárodní scénu — třeba v pozici zprostředkovatele jednání s Ruskem. Věří, že Trump, jehož minulá administrativa uvalila na Lukašenka sankce, by je nyní mohl výměnou za zatím blíže nedefinovanou spolupráci zmírnit.

Lukašenko hledá cesty, jak přežít, ale jeho pozice je oslabená. Sankce, ekonomická krize a závislost na Rusku ho nutí k zoufalým gestům. Telegram Trumpovi je stéblem, kterého se chytá, ale zásadní změnu v jeho postavení mu zřejmě nepřinese.