Financování vysokých škol v České republice je dlouhodobě neuspokojivé, ale v kontextu aktuální situace již zcela neudržitelné. Stačí uvést jediný údaj, aby bylo jasné, že takto není možné pokračovat. Podíl financí na vysoké školy z rozpočtu MŠMT klesl za posledních deset let o celou třetinu! Český školský systém ani samy vysoké školy se za tu dobu nezměnily tak, aby bylo takto obrovský pokles možno jakkoli hájit. Občasné výroky o meziročním navýšení prostředků jsou v tomto kontextu až urážlivé.

Odborní asistenti tvoří polovinu všech akademiků na vysokých školách. Odborný asistent v humanitních oborech, které jsou na tom finančně nejhůře, má za sebou zhruba dvanáct let vysokoškolského studia. Po bakalářském a magisterském stupni nezačal absolvent naplno pracovat, ale studoval nejvyšší možný stupeň vzdělání (PhD.). Přitom dostával nízké stipendium a musel si přivydělávat bokem (stipendium činí zhruba 11 tisíc, průměrná mzda v soukromé sféře je přitom pro vysokoškoláky 68 tisíc). Během doktorátu obvykle publikoval odborné články, strávil minimálně několik měsíců v zahraničí a sepsal několikasetstránkovou disertaci.

Pokud chtěl a měl „štěstí“, po obhájení disertace získal v tuhé konkurenci místo odborného asistenta na některé z tuzemských vysokých škol. Na této pozici je garantovaný plat zhruba 32 tisíc hrubého. Pokud není odborný asistent součástí nějakého grantu, což je zvláště v prvních letech po doktorátu velmi obtížné, je tato částka leckdy i realitou.

Po odborném asistentovi v humanitních vědách chce jeho katedra a fakulta, aby obstál ve srovnání s dalšími vysoce kvalifikovanými odborníky. A to nejen v rámci své katedry či univerzity, ale i v celonárodním a mezinárodním srovnání. Odborný asistent totiž nejen vyučuje, ale neodmyslitelnou součást jeho práce tvoří i vědecká činnost. Věda je přitom i v humanitních oborech silně internacionalizovaná a od odborného asistenta se očekává, že bude publikovat v dobrých časopisech v zahraničí, bude jezdit na mezinárodní konference a takovéto konference pořádat, podávat granty a soutěžit v nich s vědci z jiných českých i zahraničních pracovišť.

Když se svými kolegy každoročně při bilančním pohovoru probírám, zda jejich vědecká činnost snese toto mezinárodní srovnání, z okna kanceláře vidíme náborový plakát na místo prodavače v supermarketu. Nástupní mzda na pozici prodavače činí 32 tisíc korun — je tedy stejná jako tabulková mzda odborného asistenta. I prodavači v supermarketu si samozřejmě zaslouží dobrou mzdu, nároky na odborného asistenta na vysoké škole mají ale přeci jen dosti jiný charakter.

Kromě povinného nejvyššího dosažitelného vzdělání musí odborný asistent například psát články v angličtině, studovat literaturu v několika světových jazycích, umět se zorientovat v rozsáhlých grantových předpisech, vystupovat před studenty, odbornou i laickou veřejností a to i v angličtině a na mezinárodní scéně.

Především však musí být schopný porozumět tomu, kam lidstvo dospělo v poznání určitého jevu, musí být schopný oddělit nepodstatné a okrajové přístupy od těch, které nás posouvají dále. Takto pochopené poznání musí být schopný zprostředkovávat svým studentům, kolegům i veřejnosti a pokoušet se toto porozumění dále prohlubovat. Udržovat kontakt s tím nejlepším, co se v dané oblasti ve světě vyzkoumalo, není vůbec triviální úkol.

Zbyteční a jinde neuplatnitelní? Nesmysl!

Někdo by mohl namítnout, že odborný asistent má sice mnoho velmi specializovaných schopností, ale v jiném zaměstnání by je neuplatnil, tudíž nemá kam odejít. Není to pravda, což jasně ukazují jak statistiky nezaměstnanosti absolventů humanitních oborů, tak má vlastní zkušenost.

Platy učitelů na středních školách se naštěstí v posledních letech dosti zvedly a začínají o mnoho výše než platy odborných asistentů. Kromě této pro vysokoškolského pedagoga „přirozené“ alternativy, se však člověk s humanitním vysokoškolským vzděláním uplatní velmi dobře ve státní i soukromé sféře.

Uvedu několik konkrétních příkladů mých známých a přátel. Po dokončení humanitně orientovaného vysokoškolského studia zamířil jeden z mých kamarádů do diplomacie a již řadu let úspěšně zastupuje zájmy České republiky u našeho klíčového zahraničního partnera. Jiný kolega odešel do médií a pracuje jako zahraniční zpravodaj. Kolegyně, která vystudovala filosofii a sociologii, vede akviziční oddělení velké mezinárodní korporace. Několik kamarádů z filosofie působí v pozici specialistů online marketingu. Spolužák z filosofie pracuje jako vedoucí datový analytik pro IT společnost. Nemusím jistě zdůrazňovat, že mzdy na těchto pozicích jsou o mnoho vyšší než mzda odborného asistenta.

Není náhodou, že se absolventi humanitních oborů dobře uplatňují i mimo svět univerzit. Pokud jste již při studiu vedeni k tomu, abyste se snažili porozumět těm nejlepším, leckdy velmi složitým myšlenkám vašeho oboru, budujete tím i obecnější schopnost netriviálně porozumět různým situacím a problémům.

Nároky kladené na odborné asistenty — a ještě přísněji uplatňované na docenty a profesory — nelíčím proto, že bych s nimi nesouhlasil a chtěl je oslabit. Naopak je třeba, aby české univerzity tyto nároky uplatňovaly důsledně a tím přispívaly ke vzdělanosti celé společnosti. Domnívám se ale, že na ně nesmíme zapomínat v kontextu debat o vysokoškolských platech.

Česká republika si bude muset velmi rychle vybrat, jestli chce mít na svých vysokých školách mezinárodně zapojené akademiky, nebo bude dál zaručovat pouze stávající ostudně nízké mzdy. V minulých letech řada odborných asistentů, docentů i profesorů snášela špatnou situaci díky lásce k oboru a pocitu smysluplnosti z práce se studenty. V poslední době už ale přestalo být možné se základním platem odborného asistenta — a leckdy i se základním platem docenta či dokonce profesora v humanitních vědách — normálně vyžít.

Pokud i nadále budou vysoké školy zaručovat odborným asistentům filozofických fakult mzdy ve shodné výši, jakou nabízí pokladním supermarket přes ulici, přestane být možné po akademicích žádat, aby dostáli nárokům, které jsou na vysokoškolské pracovníky po celém světě kladené. Bude-li vláda i nadále na univerzity dávat o třetinu menší podíl rozpočtu než před deseti lety, může se s kvalitním vysokým školstvím definitivně rozloučit.