Zpráva z Havaje: koncentrace CO2 rostou bohužel rychleji, než se myslelo

Lucie Čejková

Rok 2021 bude nejspíš prvním v historii, kdy koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře dlouhodobě překročí o padesát procent hodnoty před průmyslovou revolucí. Vědci tak usuzují na základě měření CO2 na Havaji i dat z ledovců.

Aktuální informace, s nimiž meteorologové pracují, pocházejí z observatoře Mauna Loa. Nachází se na Havaji poblíž stejnojmenného vulkánu a k výzkumu atmosféry přispívá už od roku 1957. Díky umístění daleko od níže položených a více znečištěných oblastí dokáže spolehlivě monitorovat složení ovzduší. Vědci využívají zejména její data o koncentracích oxidu uhličitého. Foto NOAA Research

O polovinu více než před průmyslovou revolucí a zároveň nejvíce za posledních minimálně osm set tisíc let. Data z observatoře Mauna Loa na Havaji ukazují, že množství oxidu uhličitého v ovzduší je rekordní a roste velmi rychlým tempem.

Měřicí systémy observatoře zaznamenaly letos v únoru a březnu již několik dní, kdy oxid uhličitý v atmosféře přesáhl hodnotu 417 částic na milion (parts per million, ppm). Meteorologové ji považují za důležitou kvůli tomu, že označuje přesně padesátiprocentní nárůst ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí, během které začali lidé poprvé masivně spalovat fosilní zdroje.

Obdobné zvýšení oxidu uhličitého v atmosféře zachytila havajská observatoř i v minulých letech. Letošní údaje jsou však znepokojivé tím, že se koncentrace přes 417 ppm objevily už v prvních měsících roku. Podle predikcí na základě přirozených cyklů CO2 totiž ještě do května dál porostou.

„Očekáváme, že rok 2021 bude první v historii měření, kdy bude úroveň CO2 v atmosféře o padesát procent vyšší ve srovnání s hodnotami před industriální revolucí, a to po dobu více než jen pár dní,“ napsal pro web Carbon Brief Richard Betts, vedoucí výzkumu klimatických dopadů z britské národní meteorologické kanceláře Met Office.

Modely, se kterými pracuje jeho tým, navíc nenaznačují, že by hromadění oxidu uhličitého v ovzduší mělo jakkoli zpomalit. Už příští rok tak pravděpodobně nastane situace, kdy nejen průběžná měření, ale i celoroční průměr o polovinu přesáhne čísla známá z období, kdy ještě lidé nezačali intenzivně využívat průmysl.

„Vzhledem k meziročnímu zvýšení o zhruba dva a půl částice na milion, které jsme zaznamenali i přes propad emisí kvůli pandemii covidu-19, je už teď zřejmé, že rok 2022 bude prvním, kdy i průměrná koncentrace CO2 za rok překročí o padesát procent předindustriální hodnoty,“ vysvětlil Richard Betts.

Množství CO2 v atmosféře trvale a stále rychleji roste. Hladká část červené linie grafu označuje informace získané ze vzorků ledu, vizuálně odlišná část vpravo pak údaje zaznamenané havajskou observatoří. „Zuby“ v grafu reflektují přirozené roční cykly CO2, které vznikají tím, že vegetace během růstu každoročně po dobu několika měsíců vstřebává více oxidu uhličitého. Graf Met Office

Podle britských odborníků lze trvalé zvyšování objemu oxidu uhličitého v atmosféře připsat přetrvávajícímu spalování fosilních paliv, odlesňování a dalším změnám ve využívání půdy, a také uhlíkově náročné výrobě cementu, který slouží zejména ve stavebnictví. „Lidstvem způsobené emise jsou stále hlavním důvodem pro dlouhodobý růst jejich koncentrací,“ uvedli ve zprávě.

Richard Betts rovněž zdůraznil, že emise v důsledku lidské činnosti přibývají nejen setrvale, ale také s rostoucí rychlostí. „Trvalo přes dvě století, než k roku 1986 vzrostly koncentrace CO2 o pětadvacet procent oproti průmyslové revoluci. V roce 2011, o pětadvacet let později, dosáhl nárůst čtyřiceti procent. A teď, jen po jediné dekádě od té doby, už dosahuje padesáti procent,“ shrnul.

Nejvyšší koncentrace CO2 za 800 tisíc let

Porovnávat historické hodnoty oxidu uhličitého s těmi současnými mohou vědci hlavně díky zkoumání vzorků ledu. Vzduchové bubliny v něm ukryté poskytují obraz o tom, jaké složení mělo ovzduší i před stovkami tisíců let.

„Díky tomu teď víme, že v uplynulém milionu let oxid uhličitý ani při cyklických dobách ledových nikdy nepřesáhl tři sta částic na milion,“ popsala novinářka Rebecca Lindseyová, která zpracovává data amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru. „Hodnoty oxidu uhličitého jsou tak dnes nejvyšší minimálně za posledních osm set tisíc let,“ dodala.

Oxid uhličitý patří mezi plyny, které se v zemské atmosféře udržují vůbec nejdéle. Ačkoli tak otepluje planetu pomaleji než například metan nebo oxid dusný, jeho dlouhodobé účinky a rostoucí množství mají na změnách teplot na Zemi podle dosavadních odhadů zhruba dvoutřetinový podíl.

Vědci usuzují, že se na setrvalém zvyšování koncentrace CO2 v ovzduší podílejí především fosilní paliva. Ukončení jejich využívání by tak pomohlo nárůst oxidu uhličitého zvrátit. V opačném případě by podle predikcí mohlo jeho množství ve vzduchu vzrůst na zhruba devět set částic na milion během jednadvacátého století, což by mohlo přivodit nárůst teplot na zemském povrchu zvedly až o téměř pět stupňů Celsia. Důsledky takového vývoje by byly katastrofické.

Další informace

Diskuse

Obávám se, že prohlášení typu, že něco "roste rychleji, než se čekalo", budou v příštích letech výrazně přibývat.

V podstatě platí, co říkal James Hansen v 90. létech. Už tehdy bylo třeba začít stavět jaderné zdroje všude, kde to připadalo v úvahu, a zároveň tvrdě tlačit na rozvoj OZE.

Nestalo se.

Jsou dvacítá léta, jádro je v nemilosti a OZE se rozvíjejí s výjimkou několika zemí velice pomalu. Zato máme spoustu konferencí a závazků, které nikdo nedodržuje. Největší světový znečišťovatel slibuje, ale přitom staví uhelné elektrárny jako divý, druhý největší střídavě uznává a neuznává klimatickou politiku. A křivky všeho rostou a gradují. Je bez šance, že by se na tom příštích dvacet třicet let něco změnilo. Možná víc. Navíc setrvačnost téhleté rozjeté mašiny je gigantická...

Můžeme se utěšovat, že jestli si pospíšíme, udržíme oteplení v bezpečné zóně pod 1,5°C, ale je to samozřejmě úplný nesmysl. Jestli nepříjde nová doba ledová, která by to vyrovnala, čeká nás v příštích desetiletích zatím nepředstavitelná proměna světa. Ostatně už začala, stačí zajet do Arktidy...

To, že vlastně přesně nevíme, co se bude dít, jen že to nebude cool, vyvolává úzkost.

Sám jsem zvědav, jaký bude tento svět zhruba za třicet let, kdy by se mé dny mohly blížit konci...