Ve středu 2. prosince odešel bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d’Estaing, ve Francii známý pod zkratkou VGE. Bylo mu čtyřiadevadesát let a nade vší pochybnostt byl významnou osobností minulého století. Do toho současného zasáhl už jen minimálně, zejména kvůli svému již velmi vysokému věku.

Giscard d’Estaing přežil hned dva prezidenty Francie, kteří nastoupili po něm: Françoise Mitterranda a Jacquese Chiraca. Sám se úřadu ujal totiž poměrně za mlada, tedy alespoň na tehdejší francouzské poměry. V roce 1974, když nastoupil po volebním vítězství právě nad Mitterrandem, mu bylo „teprve“ čtyřiapadesát let. Vysloužil si také přízvisko „moderní prezident“.

Jeho sedmileté funkční období bylo plné krizí — hospodářské recese následkem dvou ropných šoků či zostření studené války po krátkém období détente.

Francouzi jej vesměs nepovažují za velikána v porovnání s De Gaullem či Mitterrandem. Ale možná trochu nespravedlivě. Jako prezident si nepočínal špatně. Představoval tu méně nacionalistickou a více liberální pravici a měl vynikající vztahy s USA, což nebývalo zvykem u gaullistů. Jeho otevřenost vůči světu předurčilo možná i toto, že se narodil v Německu, v Porýní, kde byl jeho otec součástí francouzské okupační správy po první světové válce. Právě traumata dvacátých a čtyřicátých let 20. století byla hnací silou mírových snah otců zakladatelů evropské integrace. Giscard to určitě velmi vnímal a hlásil se k tomu.

Zasloužil se o zavedení systémů summitů lídrů Evropského společenství (dnes EU), díky čemuž dostala evropská integrace určité strategické vedení — to, nač se mimochodem odvolává neustále premiér Babiš, ačkoliv druhým dechem snižuje význam Komise a Evropského parlamentu.

Pro Francii bylo Giscardovo období dobou poměrně zásadních vnitřních reforem. VGE se zasloužil například o legalizaci potratů a omezil ekonomickou migraci do Francii, která byla velmi rozšířená v předcházejících dekádách. V oblasti kultury mu vděčíme za založení Musée d´Orsay či Cité de sciences v Paříži.