Jedno z hlavních sociálních opatření vlády pro období pandemické krize představovala mimořádná okamžitá pomoc: jednorázová dávka vyplácená úřady práce k pokrytí nejnutnějších nákladů. Zjednodušila se sice administrativa, poskytování pomoci ovšem zůstalo za očekáváním. Dávku totiž v prvních měsících obdrželo málo lidí, a navíc podle kritiků nedokázala nahradit systematičtější podporu těch, kteří kupříkladu pracují na dohody.

Podle posledních údajů ministerstva práce a sociálních věcí vedeného Janou Maláčovou (ČSSD) vyhověly úřady práce od prvního března do konce května přibližně polovině z celkového počtu 10 381 žádostí o mimořádnou okamžitou pomoc. Chybovost při vyplňování novějšího zjednodušeného formuláře činila pětadvacet procent. Celkem se rozdělilo více než dvacet milionů, průměrně tedy 3636 korun na jednoho. 

Na průměr ovšem většina žadatelů nedosáhla. Data Úřadu práce použitá v nedávné analýze rezortu práce a sociálních věcí ukazují, že se zhruba tři pětiny dávek pohybovaly od devětačtyřiceti korun do tří tisíc korun. Přesnější vymezení tabulka neuvádí. Vyplývá z ní ovšem, že devět žadatelů obdrželo po absolvování celého administrativního procesu sumu nižší než osmačtyřicet korun.

V rozmezích především nad deset tisíc korun se počet vyplacených mimořádných pomocí prudce snižuje. Maximální možná výše dávek se liší podle šesti různých kategorií, do nichž žádosti spadají, a počítá se z násobků životního minima. Kupříkladu při postižení potřebného vážnou mimořádnou událostí širšího rozměru činí limit zhruba padesát tisíc korun.

V posledním sledovaném období, tedy dubnu a květnu, se navzdory očekávání nevyplatil zásadně vyšší počet dávek než na začátku března. V druhé polovině měsíce počínajícího nouzového stavu se počet mimořádných okamžitých pomocí dokonce propadl téměř o polovinu, byť se zvedla jejich průměrná výše.

Ve srovnání s minulými roky se celková přidělená suma příliš nezměnila. V březnu se na jednorázových dávkách dokonce vyplatilo méně než vloni i předloni. Pomoc výrazněji narostla až v dubnu, kdy se úhrnná částka zvýšila z tří a půl milionu na více než dvojnásobek. Jednotlivé dávky sice byly průměrně výrazně vyšší než v minulých letech, počet úspěšných žadatelů ovšem nikoli.

Podle Ministerstva práce a sociálních věcí trvá vyřizování správně vyplněné a kompletní žádosti hodinu. Pokud schází některá z řady dokládaných položek, proces se protahuje na dny. Poté, co příslušný úřad práce vydá rozhodnutí, mají peníze potřebnému dorazit během tří až pěti dnů. Řada lidí si přitom stěžuje na to, že vyplácení dávek obecně se nyní zpožďuje více než kdy dříve.

Dohodáři nejsou priorita, místo kompenzací mají ošetřovné

Mimořádná okamžitá pomoc podle kritiků ani zdaleka nedosáhla významu, který naznačovaly původní vládní přísliby či rozsah propagační kampaně. V rámci té se na výlepových plochách napříč Českou republikou objevily velkoformátové plakáty s emotivními motivy chudoby a speciálním logem mimořádné pomoci.

Dávka měla pomoci mimo jiné lidem pracujícím běžně na dohodu o provedení práce či pracovní činnosti. Ti jsou sice obecně chápáni jako brigádníci, ale ve skutečnosti jde často o lidi, pro něž tvoří příjem z dohod existenční nutnost.

Právě „dohodáři“ se měli spolehnout výhradně na mimořádnou okamžitou pomoci. Maláčová sice na konci března avizovala přípravu speciálního příspěvku, po jednání kabinetu v polovině dubna ovšem konstatovala, že se plány ruší. Podle ministryně je sektor lidí pracujících na dohodu extrémně různorodý a těm nejohroženějším — kupříkladu matkám samoživitelkám — lze raději pomoci posílením práva na žádost o mimořádnou pomoc, a především zjednodušením administrativy.

Česká správa sociálního zabezpečení evidovala ke konci března více než 222 tisíc Čechů pracujících v rámci dohod. „Případná ztráta příjmů z práce na dohodu pro významnou většinu z nich nutně neznamená ztrátu většiny příjmů,“ uvádí analýza ministerstva práce a sociálních věcí. Riziko vidí u necelé pětiny, tedy asi čtyřiceti tisíc lidí.

Přibližně polovinu dohodářů sice tvoří lidé v pracovním poměru, nemalá část jsou ale také studenti či osoby pobírající invalidní nebo starobní důchod. Podle kritiků je podíl těch, pro něž představují dohody zásadní část příjmu, vyšší než ministerstvo odhaduje. Kupříkladu pracující vysokoškoláci mohou být na brigádnických smlouvách existenčně závislí, přestože je formálně živí rodiče.

„Dohodářům ‚nějaký zdroj obživy‘ zůstal, jen ho asi doma v šuplíku špatně hledají. Mýtus o dohodách coby brigádách na přilepšenou k jinému zaměstnání se uchytil nějak rychle na to, že to v polovině případů prokazatelně není pravda,“ napsal před časem Institut pro sociální inkluzi. 

Po podpoře pracujících mimo zaměstnanecký poměr volá setrvale také poslankyně Olga Richterová (Piráti). „Je několik set tisíc lidí, kteří nemají výraznější úspory. Řada z nich pracovala na dohody. (…) Často jsou to lidé s nízkým invalidním důchodem nebo studenti. Na základě toho, že ministerstvo nyní jako jediné řešení nabízí mimořádnou okamžitou pomoc, ale ta je ve dvou třetinách udělovaná [do tří tisíc korun] se ptám, co chystá. Asi uznáte, že padesátikoruna na měsíc člověka nevytrhne,“ interpelovala koncem května v Poslanecké sněmovně Maláčovou.

Richterová žádala spolu s dalšími zákonodárci obdobu kompenzačního bonusu, o nějž mohou skrze program Pětadvacítka žádat osoby samostatně výdělečně činné. Podpora podnikatelů zasažených pandemickou krizí se sice v průběhu času snižuje, celkem se ovšem v jejím rámci rozdělilo sedmnáct miliard korun na příspěvcích o průměrné výši přibližně dvaceti tisíc. Dohodáři by podle opozice měli mít nárok na jednorázový příspěvek, případně kompenzaci 300 korun denně. Patřičné návrhy ale neprošly. 

Nižší kompenzační bonus pro dohodáře Sněmovna odmítla třikrát. Institut pro sociální inkluzi přitom konstatuje, že by i relativně nevelká suma zaměstnancům mimo hlavní pracovní poměr pomohla násobně více než méně systematická mimořádná pomoc.

Namísto přímé plošné podpory vláda umožnila dohodářům pobírat ošetřovné, a to zpětně od začátku nouzového stavu v první polovině března. Ošetřovné se současně zvýšilo z šedesáti procent denního vyměřovacího základu na osmdesát. Při dvacetitisícové měsíční mzdě tedy činí na deset dnů 4740 korun.

Podmínkou pro dohodáře je ale účast na nemocenském pojištění a aktivita daných smluv, které ovšem musely být uzavřeny před nouzovým stavem. Část dotčených, zvláště těch pracujících v nejvíce nestabilních podmínkách, tedy na ošetřovné stále nedosáhne.

Samoživitelky — stát selhal, není na nájem ani letní tábory

Přestože Maláčová na mimořádnou okamžitou pomoc odkazovala kromě dohodářů také matky samoživitelky, jejich finanční situace se v průběhu pandemické krize zhoršila. Podle údajů Klubu svobodných matek měly po zhruba dvou měsících mimořádných opatření méně peněz zhruba dvě ze tří dotázaných. 

Téměř šedesát procent samoživitelek přitom ani před krizí nedisponovalo takřka žádnými úsporami. Takřka třetina respondentek průzkumu si musela v poslední době půjčit, devatenáct procent si vyjednalo odklad splátek a desetina vyhledala další brigády. „Krize paradoxně nejvíce postihla ty samoživitelky, které pracují a před krizí byly na státu zcela nezávislé,“ konstatuje organizace. O pomoc si úřadům řekla necelá pětina dotázaných — tedy podobný počet, jaký hledal podporu v neziskovém sektoru.

 „Je alarmující, že se třetina samoživitelek musela zadlužit. Znamená to, že podpora státu selhala. Jak jinak si vysvětlit, když se velké procento z nich obracelo se žádostí o pomoc na neziskové organizace? Krize nebyla něco, co si maminky způsobily samy, byla to vnější skutečnost, na niž se snažily reagovat, jak nejlépe uměly, ale jejich možnosti byly limitované,“ uvedla ředitelka Klubu Dana Pavlousková.

Z průzkumu mimo jiné vyplynulo, že dvě třetiny samoživitelek nemohou v tuto chvíli svým dětem zaplatit letní tábory či jiné prázdninové aktivity. Klub alespoň některé z nich finančně podpoří z peněz rozličných dárců. V průběhu krize takto musel přispívat i na potraviny, léky či nájem.