Já tvrdím, že politická slabost nestalinistů v KSČM vzniká z izolovanosti, kterou si sami zavinili. Naschvál jsem nemluvil o studentském levicovém lidu na západě, ale o bývalém východním Německu a zvlášť o Polsku, kde byly po roce 89 podobné výchozí podmínky. V Polsku se rozvíjí kulturně politické hnutí inspirované autory jako Butlerová, Žižek atd., protože ty odpovídají dnešnímu vidění světa, v němž hrají roli témata jako feminismus, menšiny, multikulturalismus, ekologie, kulturní průmysl, a samozřejmě současný sofistikovaný kapitalismus.

Tradičním marxismem myslím tradiční marxismus-leninismus, v němž se tato témata chápou jako pouhé odrazy ekonomické objektivní reality a de facto se ignorují. Hlavní rozdíl mezi neo- a postmarxismem a marxismem-leninismem je v šíři témat. Marxismus-leninismus nemá politický a myslím ani teoretický potenciál, protože tato témata nedokáže nastolit a zapracovat do své teorie. Je zabetonovaný sám v sobě a neplodný, Althusser by řekl "nevědecký". Dnes existuje např. feministický nebo ekologický marxismus, který používá i pracovní teorii hodnoty, ale ani o něm se člověk v produkci teoretiků KSČM nedočte.

Izolovanost se projevuje i v ekonomických a sociologických analýzách společenské reality. Pokud tyto analýzy mají splňovat základní měřítka vědecké práce, měly by obsahovat diskusi s jinými autory, kteří se od smrti Marxe a Engelse zabývali stejnými problémy. Zde to není Žižek, Butlerová atd., kteří nedělají ekonomii nebo sociologii, ale celá řada jiných autorů. Např. u pracovní teorie hodnoty dnes existuje několik proudů, jedni mají stejný názor jako Josef Heller, jiní vyšli ze Sraffovy kritiky, a koncept vykořisťování staví na jiných základech, nebo jsou i ti, kteří pracovní teorii hodnoty rehabilitují, ale mění Marxovy výchozí předpoklady (o homogenitě míry získu v rámci celé ekonomiky). Diskuse o těchto věcech je i v češtině na stránkách Soku http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=147&Itemid=28

Totéž platí o teorii imperialismu, která jde dál, než je ta Leninova, protože se změnily podmínky. Arrighi, Mészáros aj. např. mluví o globálním nebo americkém stadiu imperialismu. A stejně tak to platí o modelech socialismu. V češtině vyšla kniha Kybersocialismus od Cockshotta a Cottrella (ke stažení zde http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=254&Itemid=28), v níž se odpovídá na otázky, které Josef Heller klade. Je to jeden z modelů, a každý na ně odpovídá trochu jinak, ale jde o to, že i tohle téma je dost rozpracované a že v knize "Bojíte se socialismu?" se autoři tváří, jako by byli jediní, kdo se tím dnes zabývá.

Josef Heller to staví tak, že západní levicoví teoretici, kteří např. odmítli pracovní teorii hodnoty, se plně přidali "k mainstreamu buržoasní ideologie," aniž se ptá, zdali ji opravdu odmítli. Rozpracovávat ji pomocí dnešních teoretických nástrojů, jako je matematické modelování, není totéž, co odmítnutí. Není tohle nálepkování pohodlný způsob, jak si ulehčit práci? Místo toho, aby se studoval i protivník, jak doporučoval Marx, a teprve pak se s ním polemizovalo, používá se postup, který mi připomíná, Josefe Heller mi promine, postup užívaný v minulém řežimu: západní levicové myšlení je teoreticky nesprávné, protože odráží buržoazní ideologii. Podobně by se dalo tvrdit, že teorie dnešních teoretiků KSČM odrážejí ideologii minulého režimu. Ale takhle nikam nedojdeme.

Ars longa, vita brevis.

Uniká mi, i když jsem spis dvojice autorů pod názvem Bojíte se socialismu? četl, v čem je rozdíl Hellerova autorského pojetí a pojetí jeho kolegů vůči neostalinistické ideologii minulého režimu.

Domnívám, se, že mám sociální cítění i kritické myšlení a že se mi dostalo, chtě-nechtě vzdělání v marxismu. Mým vlastním přičiněním to nebyla jen četba popularizačních brožurek, ale i četba klasiků. Jsem kritický ke kapitalismu a nemám růžové vidiny spravedlnosti založené na ušlechtilém cítění vlivné intelektuální menšiny. Je mi jasné, že jsou tu ekonomické-sociální souvislosti a že je nutná rázná politická akce.

Ale představa, že stačí opakovat sebegeniálnější Marxovy postřehy a analýzy mě děsí. Má-li být Marxův dějinný impuls plodný pro další cestu dějinami, musí ti, kdo se Marxem inspirují, jeho podněty nově, v nových souvislostech promýšlet. Musí objevovat komplementární sociálně kritické a sociálně kreativní myšlenky a podněty pro praxi mimo marxistický proud. Tím netvrdím, že právě a jen neomarxisté, které objevuje a české intelektuální levici předkládá Michael Hauser, jsou definitivním novým, promyšlením a domyšlením marxismu. Beru je jako pokusy a snahy. Osobně bych, ovšem jako nemarxista hledal podněty nejen u nich.

Ale velmi bych si nepřál být přistrkáván kamsi k "buržoazní ideologií." Už jsem si jednou za službu buržoazní ideologii odseděl čtyři roky a vážné si kladu otázku, jak by to se mnou a s mými přáteli dopadlo, kdyby zvítězili čeští nestalinští marxisté. Jeví se jim teror leninský lepší? Nebo vybíjení neozbrojených a nebojujících ideových nepřátel ve Španělsku ve 30. letech? A ještě komičtější mi připadá, když tam jsou řazeni Alhusser, Žižek, Badiou nebo Hauser.

Možná je tu čas, osobně jsem přesvědčen, že ano, kdy musí být marxovské podněty nově promyšleny a zapracovány do programu politické akce, např. politického programu pro nějaké, pokud možno blízké, parlamentní volby. Ale velmi opatrný bych byl při obnoveném známkování z marxistické ortodoxie.

Naprosto souhlasím s Ivanem Štampachem. Dívejme se kolem sebe, znovu promýšlejme situace, programy, inspirujme se, diskutujme, ale méně se známkujme z klasiků jiné doby...Osobně odmítám třídní vidění, kastování z levé či pravé části politického, občanského spektra.


14. leden 2010 v 0:36

Jiří Paroubek píše: "Fakt, že některé sociální skupiny, jako například učitelé, zdravotnický personál, lékaři či hasiči a další příslušníci středních vrstev, háji svůj sociální status, je pochopitelné a logické."

Lukáš Kraus píše: "Fakt, že některé společenské segmenty, jako například učitelé, zdravotnický personál, lékaři či hasiči a další zaměstnanci hájí přinejmenším svůj současný status v rámci občanské společnosti, je pochopitelné a logické.


Všechno začíná u rétoriky. Například moderní internacionální socialista už nepoužívá termín vrstva či dokonce třída, ale segment, společenské segmenty v bohaté občanské společnosti, jelikož takovou společnost chceme programově. Přizpůsobme tedy slovník programu. Za program se stydět nemusíme.

Vrstva evokuje něco uzavřeného, utěsněného, konzervativního, rigidního vahou determinujícího a znevolňujícího kapitálu.
Sociální demokraté v rámci PES preferují propustnost, svobodu a hlavně rovnost šancí.

Osobně třeba nepatřím do žádné vrstvy. Necítím se být uzavřen, deklasován nikým. Přátele mám různé a není to o financích, ale o společných zájmech, dialogu, obohacení.
Kdybych měl přátele dle financí, což termín "vrstva" evokuje, řadil bych se s norským platem mezi ty..."kdo z vás to má". Jsem ale socialistou a sleduji ve svém životě segmenty a jejich interakce, proměny, spojování, rozdělování, vnímám konkrétní osudy, občany, podstatu člověka. Sleduji život, ne pohyby na bankovních kontech či šourání dřeváků v pasážích nákupních center.

Sociální demokraté neuvažují třídně, ale směřují k ideálu humanismu, kde se veškerý lidský potenciál každého z nás plnohodnotně realizuje bez omezení, bez determinace zlobou, závistí a malostí. Sociální demokraté bojují proti růstu ghett, kastám, pouliční kriminalitě, mafii.

Všichni lidé jsou si rovni a na tom se nic měnit nebude.

Je to vlastně stejné, jako když "ekonom" požívá vykuchaný ukazatel HDP a ne třeba HDI. Prosím tedy upřímně o zvážení mých občanských připomínek k rétorice. Třeba mediálního experta ČSSD. Sociální demokraté nejsou ve válce s žádným občanem ČR, který dodržuje zákony a neokrádá bližního svého, nemanipuluje s ním. Slovník by měl tedy jasně evokovat smíření, jelikož to je znakem opravdového pochopení jemných mezilidských interakcí.

Hezký den
Lukáš Kraus

Josef Heller – politický analytik - Praha
Vážení pánové,
bylo mi jasné, co se stane, když i v tomto liberálním, téměř akademickém prostředí budu prezentovat marxistické stanovisko ( i když nestalinské) a použiji přitom kategorií, které sice překroutil a dehonestoval stalinismus, která však přesto jsou v rámci metodologie marxismu určitým způsobem definované,zakotvené (zase i když potlačené hrubým politicko-ideologickým tlakem po listopadu – proto odmítám se jich jen z důvodů propagandistické úspěšnosti vzdát – bylo by to, jako kdybych kapesníku říkal nosočistoplena). Z podstaty marxismu (i toho nestalinského) vyplývá, že ve společnosti diferencované na třídy a skupiny vytvářející se na bázi různých odstínů postavení ve vztazích vlastnictví výrobních prostředků nemůže být žádný intelektuál mimo určitou ideologii (nemusí to být ideologie třídy, ke které on sám objektivně patří, může jít o směsici ideologií – velmi zajímavá je např. směsice stalinismu a současné buržoasní ideologie, se kterou se často setkávám v KSČM – není to nic divného, jde o ideologii dvou vládnoucích tříd – řídícího aparátu protosocialismu a buržoasie – ale vždy nějaká ta ideologie převládá a určitým způsobem vymezuje poznávací možnosti daného intelektuála. To, jestli se někdo cítí nebo necítí být ovlivněn ideologií (naprostá většina intelektuálů to zuřivě odmítá), zda si myslí, že třídy nejsou, není žádný argument. Je to argument jen v rámci jeho ideologicky determinovaného pohledu na svět a teprve dlouhodobá společenská praxe může zásadně prověřit, zda tento jeho názor či pocit má oporu v objektivní realitě. (Podotýkám, že i já argumentuji v rámci určitého ideologicky determinovaného pohledu, v rámci tohoto pohledu ale platí i další argument – moje ideologie – ideologie neprivilegovaných vrstev, zejména rodícího se kognitariátu – zatím nebudu definovat - na rozdíl od ideologie předlistopadového řídícího aparátu nebo buržoasie je ideologií objektivně progresivní třídy a poznání neomezuje, ale naopak stimuluje – viz např. osvícenství v době vzestupu buržoasie)
Zklamalo mne, že jeden z diskutujících se snížil k určité logické zkratce v duchu současné vládnoucí ideologie – a to je argumentování počtem mrtvých v důsledku stalinských zločinů. Uvažoval takto – byly zločiny stalinismu, stalinismus užíval určité kategorie marxismu (diskutující už si nelámal hlavu s tím, zda je stalinismus užíval v duchu skutečného marxismu nebo své vlastní ideologie), takže kdo používá těchto kategorií (byť i v jiném smyslu) je stalinista a schvaluje mrtvé – ale takto lze pánové zabít každou diskusi.
Takže bych velmi prosil o to, aby než vznesete argument proti mým argumentům si uvědomili, v jakém rámci váš argument platí, že je třeba ho zkonfrontovat se skutečnou praxí a dále, což diskusní příspěvky pánů nesplnily, že i můj argument je platný v určité logice, kterou nemusíte přijmout, ale měli byste ji rozumět, seznámit se s ní a nesppléhat jen na povrchní, propagandou vypěstovanou automatickou reakci typu – kdo mluví o buržoasní ideologii, zastává ideologii předlistopadové vládnoucí třídy, tak jako já se pokouším porozumět logice vaší (například, jak si někdo může myslet, že lidé jsou si rovni, když je společnost rozpolcena hlubokým a čím dále tím zřejmým vlastnickým rozdílem).
A tady mne totálně zklamal pán, který prohlásil, že četl naši knížku Bojíte se socialismu a přitom prokázal, že jí možná přeběhl očima, ale nic nepochopil. Mimochodem – rozdíl mezi naším a stalinským pojetím je tam explicitně vymezen hned v úvodu a rozhodně musí být každému průměrnému čtenáři jasný po přečtení kapitol charakterizujících systém protosocialismu. Stalinisté tento rozdíl velmi dobře cítí a proto se nad naší metodologií přímo zalykají nenávistí. Ale ovšem – tam, kde je proces poznávání limitován ideologií současné vládnoucí třídy (podotýkám že řada intelektuálů této ideologii podléhající o tom nemá ani tušení a zuřivě to odmítá, ale ideologie vládnoucí třídy má velikou schopnost prosytit společnost, včetně množství vzdělaných a čestných lidí, dokonce i se sociálním cítěním), tak autor prostě není emočně s to přijmout a postřehnout rozdíl mezi stalinismem a nestalinským marxismem jako ideologií neprivilegovaných vrstev, konec konců tzv. kognitariátu. Takže tolik jen první reakce na příspěvky pánů
Pánové, nezlobte se, že Vám tady kážu úplně elementární základy marxismu, o kterém se (bohužel mylně) domníváte, že jste ho studovali (pouze jste formálně přeběhli pod tlakem politiky a ideologie minulé vládnoucí třídy řídícího aparátu pár pouček a po listopadu si zase řada z Vás osvojila možná obdobně povrchně pár ideologických stereotypů nové vládnoucí třídy a hned jste vůči skutečnému marxismu (který navíc hájí politicky velmi slaboučké síly) získali imunitu. K tomuto závěru jsem došel hned po přečtení příspěvků pana Krause a Štampacha.
Abych to neprotahoval – K Michalu Hauserovi – mám pocit, že se náš rozhovor zacyklil. Vidím to tak, že jsem položil velmi konkrétní otázky, co říká neomarxismus k tomu a tomu a místo toho jsem se dověděl, že má úplně jiná a širší témata (to jistě má, ale na to jsem se neptal a nadto jde o témata leckdy druhotná, i když módní – myslím, že je úplně jasné, že otázka teorie pracovní hodnoty zásadně determinuje i ženskou otázku. Netvrdím a netvrdil jsem, že některými otázkami se zabýváme jen my – jen jsem se ptal – přiznal jsem neznalost děl neomarxistů – čím mi mohou být konkrétně užiteční – jestliže se těmi nejpodstatnějšími věcmi nezabývají, pak jsem vyhrál já. A naposledy opakuji otázku na M.Hausera – co chápe pod pojmem marxismus-leninismus, jehož chápání se dnes zásadně změnilo, tento pojem uchvátili stalinisti jako označení ideologie minulé vládnoucí třídy, my raději mluvíme o marxismu, a nejde o to, že chceme jen přežvykovat věty klasiků, ale o to, že v nich stále ještě nalézáme více inspirací pro zkoumání zcela nové reality, než kdekoli jinde, včetně neomarxismu, který často prokazuje, že ten skutečný a stalinismem nepokroucený marxismus vůbec nezná. Vidí tedy M.Hauser vůbec nějaký rozdíl mezi stalinismem a našimi názory?

Pane Hellere, obávám se, že se pohybujete v zavedených schématech a že Vám unikl obsah této diskuse, která chce schémata překonat. Vašemu pojetí odpovídá poučka: Nejsi ortodoxní marxista --> popíráš třídní diferenciaci podle vlastnictví výrobních prostředků. Když jsem protestoval proti zařazení tzv. "neomarxistů" nebo nemarxistických kritiků kapitalismu k "buržoazní ideologii," bylo to proto, že neobhajuji současná vlastníky výrobních prostředků a ideové odůvodňování jejich vlastnictví a jejich vlády, nýbrž naopak jejich pozici kritizuji a sleduji úvahy, jak tuto situaci změnit.

Neargumentoval jsem počtem mrtvých v důsledku stalinských zločinů, jak píšete. Přečtěte si, prosím, diskusi znovu. Odmítl jsem jako nedostačující distanci pouze od stalinistického pojetí marxismu, protože stejně zločinné a s humanistickou podstatou socialismu rozporné byly předstalinské zločiny systému v porevolučním Rusku a zločiny ve jménu nestalinského marxismu ve Španělsku. Je třeba, pane Hellere, velmi vážně prozkoumat, co na marxismu, nejen staliniském, je násilné a antihumanistické, a co činí z reálných (reálně uskutečněných) pokusů o socialismus v některých případech popření humanismu, popření člověka a v praxi nelidský teror. Toto je závažný a relevantní argument a nesmí to být povrchně odmítnuto jako argumentační úskok. Chcete-li k nějaké přijatelné interpretaci marxismu, která by přitáhla další spojence, musíte se s tím vyrovnat do hloubky a vážně. Měl byste se stejnbě smýšlejícími uvažovat, jak by musely být Marxovy myšlenky uchopeny a interpretovány, aby se naplnila jejich angažovaná, humanistická podstata.


Pane Hellere, polemizujete s tím, co zde nikdo netvrdí, nebo aspoň to netvrdím já. Ani jsem nenaznačil, že byste zastával ideologii předlistopadové vládnoucí třídy. Nepopřel jsem ani třídní vztahy ve společnosti. Tvrdím něco jiného, a domníval jsem se, že je to zřetelné. Vaše apriorní odmítnutí "neomarxistických" interpretací en gross jako buržoazní ideologie nevystihuje jejich intenci. Tvrdím, že je to hledání lepší interpretace vlastnických a mocenských vztahů, než ta, ke které se v poměrech kolem poloviny předminulého století propracoval Marx a který zastávali a zastávají jeho netvůrčí epigoni.

Pane Hellere, nesouhlasit s Vašimi myšlenkami je něco jiného, než "přeběhnout očima" a než "nepochopit." Nejsem idiot, mám patřičné vzdělání, kniha je srozumitelná. Knihu jsem pochopil a s některými jejími aspekty nesouhlasím. Možná se časem zeptáte se kterými a pak teprve začne diskuse. Ale myslím, že deník není prostorem pro takovou náročnou intelektuální práci.


Neprivilegované vrstvy, pane Hellere, reflektují prostřednictvím svých vzdělaných reprezentantů svou situaci a hledají z ní pro sebe a pro celek společnosti východisko v politické akci. Toto myšlení neprivilegovaných vrstev se však, neubírá výlučně cestami Vaší interpretace marxismu. Je vyjadřováno i jinými podobami marxismu, které ještě proto nejsou buržoazní ideologií a jinými (nemarxistickými) politickými filosofiemi, které se prostě nenechají přistrčit do přihrádky buržoazní ideologie a budou hájit to, že jsou politickou filosofií hájící zájem neprivilegovaných vrstev.

Páne Hellere, klidně kažte, nikdo se nezlobí. Diskuse i nesouhlasné stanovisko, může být a v tomto případě je přátelským aktem! Připouštíte vůbec představu, že myšlenkový nesouhlas nemusí být osobním nepřátelstvím ani obhajobou nepřátelské ideologie? Ale uráží mě, když mé dlouhé a podrobné studium marxismu denohestujete jako "přeběhnutí pár pouček." Poučky ideologů minulého režimu mi byly lhostejné. Nebylo na nich nic, oč by se zkoumající mysl mohla zachytit. To, co jsem studoval, byla díla klasiků ve filosofickém kontextu. Budu hájit, že Marxovy myšlenky a myšlenky některých postav, které na Marxe (tvořivě nebo epigonsky) navazují,m znám dobře. Nenechám se školácky mentorovat. Připustím konkrétní námitku, tedy poukaz, co z mých konkréítních výpovědí o marxismu této idoelogii neodpovídá, kde projevuji její neznalost a kde ji v důsledku této neznalosti chybně interpretuji. Za opravdu vulgární pokládám Vaše povýšené soudy, že "řada z nás si osvojila možná obdobně povrchně pár ideologických stereotypů nové vládnoucí třídy." Děláte ze mne a z podobně smýšlejících hlupáky. To je nečetný úskok a ne seriózní diskuse.

Nechci přímo zasahovat do Vaši diskuse s kolegou Hauserem, ale zaráží mě, že mu v závěru píšete, že jste vyhrál. Toto, pane Hellere, opravdu není hra. A pokud jste tím mínil něco jiného, totiž, že jste zvítězil, tak musím namítnout, že diskuse nesleduje vítězství nebo porážku diskutujících, nýbrž vítězství nebo porážku pravdy.

Těším se, pane Hellere, na závažnější a solidnější podobu diskuse o tématech, která nás společně zajímají. Jen bych prosil, abyste mne nementoroval, nýbrž abyste diskutoval jako rovný s rovným.

Slovo "současná" do prvního odstavce nepatří, zůstalo tam po opravě textu.

Josef Heller - Politický analytik

Vážený pane Štampachu,
když diskutují lidé, kteří se navzájem neznají a mají každý své určitý způsoby, jimiž vnímají třeba text, dochází vždy k nedorozumění. Byl jsem si vědom, že k tomu dojde i v tomto případě a že k tomu i sám přispěji. Pokud jsem vyvolal dojem, že někoho mentoruji a stavím do nerovnoprávné pozice, tak se omlouvám. Svůj diskusní příspěvek jsem považoval jen za úvod k delší diskusi, po kterém se bude vysvětlovat.
Ale pane Štampachu – vžijte se do situace člověka, který bojuje za všemi prostředky potíraný a deformovaný a upozaďovaný názor (a to jak od stalinistů a vedení KSČM, tak, řekněme oficiální vědecké obce, který má bohaté zkušenosti s tím, že připomínky oponentů jen velmi málo kdy reagují na skutečné mé teze a vycházejí ze znalosti mé metodologie. A ruku na srdce – příspěvek Váš a pana Krause byly v podstatě takovéto. Byla to v podstatě emocionální reakce, nemluvě už o tvrzení, že nemůžete rozeznat rozdíl mezi stalinismem a naším pojetím.
Ten druhý příspěvek už je něco jiného – velmi uvítám diskusi o konkrétních problémech:
Např. – jaký je Váš názor na teorii pracovní hodnoty?
Co si představujete pod pojmem ideologie (to vůbec není samozřejmé)?
Jsou třídy a pokud ano, na jakém principu?
Jakou alternativu ke kapitalismu vidíte?
Atd. – máte proti mně výhodu – četl jste mou knížku a můžete s ní polemizovat konkrétně.
A nakonec - zase musím „mentorovat“, že Vaše pojetí buržoasní ideologie je strašně zjednodušené (pokud jste ho projevil). Být v zajetí buržoasní ideologie, která má řadu variant, vůbec nemusí znamenat hájit slepě soukromé vlastnictví, tak jako třeba u mne pojetí tříd a třídního boje vůbec neznamená, že chci snad budovat gulagy, dobývat Zimní paláce, likvidovat fyzické příslušníky třídy apod. Ostatně – u mne není třída ani tak skupina lidí, jako určitá sociální role, která sice rozhodujícím způsobem ve statistickém průměru determinuje myšlení a jednání velké skupiny lidí, ale každý jednotlivec ji zvládá jinak a nadto hraje ještě řadu jiných rolí, které se s tou první kříží (např. profesní, etnickou apod.)
K jinému Vašemu výroku – vezmu-li za bernou minci, že určitou metodologii můžu postihnout relativně konečnými bazálními charakteristikami, tak skutečně marxismus, jako názory M a E a V.I.L. nemůže být, jestliže jeho nositel odmítá teorii pracovní hodnoty, ekonomickou rámcovou determinaci vědomí a jednání a třídně sociální diferenciaci rozvíjející se na bazi mnohotvárných vlastnických odstínů, marxista být nemůže. Může být za něj uznán pouze omylným celospolečenským konsensem nebo vlastním subjektivním rozhodnutím. Tato teorie může být třeba i lepší než marxismus, ale marxismus to není. O tom, že by neomarxistická teorie byla lepší – více se shodovala s objektivní realitou – mne zatím nikdo nepřesvědčil, proto jsem se zeptal. Nešlo mi o to „vyhrát“, což snad muselo být každému jasné, možná neobratně jsem vyjádřil, že fakt, že neomarxismus i podle M.Hausera neřeší problémy, které já považuji za důležité, je potvrzením mého konstatování. Kéž by se z diskuse nevytrácela elementární logika.
Je mi samozřejmě líto, že jste se jako jiní mí přátelé, stal obětí stalinské zvůle, přesněji řečeno politiky a ideologie minulé vládnoucí třídy řídícího aparátu, který prohřešky proti vlastní omezené a čím dále tím více reakční ideologii obratně parazitující na marxismu vydávala za prohřešky proti marxismu skutečnému. Ale prosazování třídních zájmů státní mocí reakční třídy se táhne celými dějinami postprvobytné společnosti. Mne sice nezavřeli, nemohu se s Vámi srovnávat, ale problémy jsem měl taky, měl jsem totiž hříchy z r.1968.

Pane Hellere, díky za Váš poslední příspěvek. Na Vaše otázky odpovím stručně s krátkým komentářem a doporučuji uspořádat nějaké kolokvium s účastí zastánců zde diskutovaných názorů. Možná by půdu pro něj mohla poskytnout Masarykova demokratická akademie, zeptal bych se na to.

a) Domnívám se, že pracovníkovi není kompenzována hodnota práce, jíž vloží do konečného produktu. Že ekonomická racionalita v rámci stávajícího sytému vede zaměstnavatele k tomu, aby pracovník v penězích a různých nepřímých kompenzacích v zásadě jen tolik, co stačí k obnově jeho pracovní síly. Netroufám si vyjadřovat to matematicky.

b) Ideologií míním soubor idejí, jimiž se odůvodňují praktické ekonomické zájmy, a to buď přímo, anebo různě zprostředkovaně.

c) Jednou ze společenských diferenciací vedle rozdílů etnických, příjmových, vzdělanostních, pohlavních, věkových ap. je i diferenciace podle vztahu k výrobním prostředkům. To můžeme archaicky nazvat třídní diferenciací. Nemyslím, že třída je přesně vymezená skupina lidí. Četní jednotlivci se ocitají zároveň v obou pozicích.

d) Jako alternativu ke kapitalismu vidím demokratický, pluralitní socialismus.

Můj komentář: Marxem se nechám inspirovat, ale na rozdíl od mých oblíbenců Fromma, Marcuseho, Kosíka, Fajkuse a Fišera nejsme marxista. Proti marxistickému materialismu kladu realistický personalismus a substanční pluralismus.

Pane Štampachu,myslím si, že k marxismu máte blíže, než si myslíte. Máme solidní platformu k diskusi, to kolokvium bychom já a můj nejvýraznější spoluautor F.Neužil velmi uvítali - pokud bude na obecně teoretické platformě a ne ke KSČM. Ještě k té ideologii - v zásadě se shodujeme, ale já ji asi chápu šířeji - jako jakýsi "výron plynu" (nálady, empirické zkušenosti i teorie), která se rodí v prostředí určité třídy a v zásadě!!! - rámcově - odrážejí její postavení, její zkreslený ( u reakční třídy, u progresivní spíše adekvátní) názor, pocity apod. Tento "výron plynu" se v jisté míře relativní samostatnosti vznáší nad hlavami příslušníků třídy, většinu z nich zasahuje a prosycuje, získává ji intelektuály a organizátory třeba i z jiných tříd, ovlivňuje (zvláště u vládnouc í třídy) řadu příslušníků jiných tříd ( i třeba zájmově zcela protichůdných). Má vliv na poznávací schopnost jak řadových občanů, tak na intelektuály a podle míry reakčnosti či progresivity třídy tuto poznávací schopnost umocňuje nebo blokuje. Například stále znovu mne osobně rozčiluje nedobytnost stalinistů, kteří ve své ideologické zaslepenosti zcela odmítají zjevná a prověřitelná fakta (existenci gulagů, Katyň atd.), ale přesně totéž platí třeba o senátoru Štětinovi a jeho ani ne tak antikomunistických, ale především antimarxistických výlevech.
Hezký den

Jsem rád, že jsme si vyjasnili míru shody při existujících rozdílech. Už před 9 léty po mém vystoupení k 11. září v ČTV mě nynější pan president označil za "marxistického teologa." Kruh se uzavírá, i když teologem už se necítím být.

Vím o Vašem úctyhodném zápase s tak řečenými stalinisty, vím jak na Vás útočí údajní mladí komunisté a jak je nesnadné stát uprostřed. Z jiných souvislostí znám, jak je nesnadné být nepřizpůsobivý.

DR určitě čte kolega Černý a možná začneme uvažovat o možnosti kolokvia na toto téma.

Přiznám se, že si Marxe vážím, ale odmítám třídní vidění mezilidských interakcí. Kritizuji Marxe z humanistických pozic, kritizuji Marxe za kastování z autentických, lidských pozic.

Kritizuji ho za technicistní, masové, plošné vidění světa, kritizuji ho, jako by to učinil například občan Jean-Jacques Rousseau. Bořím a odmítám vykolíkované třídy, odmítám vidět společnost takto svázanou, na věky determinovanou šestáky, odmítám vidět člověka jako součást stroje. Vidím organismus složený z miliard malých součástek a jejich touhu po svobodě a lidském štěstí na této krásné planetě. Vidím jedotlivce, ne masu, třídu. Vidím vzdělané lidi s kritickým rozumem a touhou bojovat za lepší svět.

Jsem v Norsku, kde jsme si rovni. Vše jde ale bezespou stále vylepšovat. Panuje zde neuvěřitelná míra vzájemné tolerance a v lidech všech segmentů panuje pocit sebeúcty. Kapitalisté jsou zde pouze „dělníci kapitálu“, kteří kapitál nespravují pro moc, pro znevolnění bližního svého (na to jsou zde nesmírně přísné zákony, gender atd.) , pro ponížení, ale pro blaho komunity.

Norsko je na 147 místě na světě v síle ochrany zaměstnanců dle statistik neoliberální SB, kdy je prvním místem myšlena ta nejslabší ochrana. Přesto je Norsko na desátém místě v ukazateli celkově přátelského prostředí pro podnikání. Zvláštní, co říkáte? Že ta společnost vytvořit jde bez vidění tříd či třídního nepřítele.

Kde panuje tedy třídní, ideologický rozpor, kastování, když je organismus celé společnosti po desítkách silně levicových vlád v Norsku od roku 1945 takto vycentrovaný do propustnosti, rovnosti šancí a dále se dolaďuje každý den?

Jsem ve městě, kde aktuálně největší kapitalista, vlastník pochází z těch nejchudších poměrů a často mi ukazuje dům, ve kterém vyrůstal, jelikož se tu všichni známe. Ten člověk je dnes miliardářem, ale zůstal v komunitě a v komunitě reinvestuje, vymýšlí nové projekty a na tom práci, ale neznevolňuje. Komunita by ho totiž okamžitě odsoudila, kriminálka zajistila a to by byl konec jeho podnikání.

Hledejme živé příklady a na to jsem upozorňoval a ostatně i Ivan Štampach. Můžeme vést nekonečné diskuse o minulosti klasiků a jejich slovech, nebo se soustředit na činy dnešní doby. Myslím si, že v ČR je práce nesmírně. Budu rád, když začnou komunisté v ČR studovat programatiku třeba zdejší SV. Nesmírně bych si přál takto autentickou, živou, obohacující, pulzující radikální levici i ve vlasti. Zatím tam bohužel není. Věřím v lepší dobu a jednotnou levici i v ČR.

Hezký den

Dobrý den pánové,

pro Masarykovu demokratickou akademii by kolokvium, které navrhuje Ivan Štampach, bylo velmi zajímavé; navíc páteří tradičního auditoria MDA jsou Obrodáři a osmašedesátníci, tedy publikum pro takovou debatu kvalifikované. Problémem je termín - do konce června je obsazeno, takže něco uspořádat můžeme až na podzim. Pokud vydžíte do podzimu, určitě se na nějaké akci domluvíme.
Jan Černý, ředitel MDA

V tom, co psal Josef Heller v diskusi se docela dobře projevilo to, co jsem nazval jako izolovanost, kterou si teoretici KSČM sami zavinili. Uvedl jsem několik autorů, kteří na Hellerovy otázky odpovídají, a kteří usilují o podobné věci jako Josef Heller, ale ty pro něj zůstali neviditelní. Píšu, že Žižek a Butlerová nejsou sociologové a ekonomové (tj. nezabývají se tím typem otázek, které klade JHeller), ale že tu jsou neomarxističtí autoři, kteří se věnují pracovní teorii hodnoty a dalším věcem. Josef Heller mi podsouvá tvrzení, že žádní takoví nejsou. Jenže sám je musí znát, např. v úvodu ke své knize v pozn. č.9, s. 15 odkazuje na text o rehabilitaci pracovní teorie hodnoty, který jsem zmiňoval. Tam se mj. probírají nové verze pracovní teorie hodnoty. Je komické, že i ti autoři, kteří zastávají pracovní teorii hodnoty, jsou onálepkováni jako nositelé viru buržoazní ideologie.

JHeller má jasno: neomarxismus a postmarxismus jsou poplatné buržoazní ideologii, kdežto náš marxismus je ten pravý, protože odráží objektivní realitu. Přesně tento postoj je tím, co ho váže k ideologii minulého režimu, která se dá nepřesně označit jako stalinismus, takže by to byl antistalinistický stalinismus. (Proč pojmy jako "objektivní realita" nebo "odraz" patří k ideologii minulého režimu viz Žižek "Fetiš strany" in "Podkova nade dveřmi".)

Izolovanost, za kterou si sami mohou, se projevuje v samotném pojetí ideologie. Když JHeller píše, jak že jí rozumí, nechce uznat, že má spojence, jako je Althusser nebo jiní. Nechápu zkrátka, proč teoretici KSČM chtějí za každou cenu objevovat Ameriku.

Setrvávání ve velmi vitálně hájených anachroních pozicích je velmi často v našich poměrech následnou reakcí jedinců neschopných čelit konfrontaci s pluralitním společenským systémem. Nejde jen o levé fundametalisty, ale i pravé fundamentalisty a lecjaké ideologie.

Pan Heller je mezi dvěma ohni, z jedné strany na něj útočí ti, které nazývá stalinisty, na druhé straně kritici kapitalismu, kteří se k marxismu nehlásí nebo jsou marxismus nově promýšlejí (a stávají se "neomarxisty"). Je to nesnadná pozice. Jsem rád, že se naskýtá možnost si v klidu na pár hodin sednout na půdě Masarykovy bohužel už ne dělnické akademie a probrat to.

Chci se teď pokusit o zprostředkování mezi stanovisky Josefa Hellera a Lukáše Krause, i když předpokládám, že si i poté každý podrží své stanovisko.

Pan Heller stanovil čtyři body, které určují jednak třídní charakter zastávané ideologie a jednak její blízkost marxismu v jeho pojetí. Ač se osobně nehlásím k marxismu, odpověděl jsem poctivě, beze snahy za každou cenu vyhovět, na tyto body a pan Heller mne identifikoval v blízkosti marxismu. Kolega Kraus třídy odmítá.

Když jsem se přihlásil k třídnímu pojetí ve shodě s JH a zdánlivě v rozporu s LK, mohl jsem navázat i na křesťanskou sociální etiku. Její reprezentanti uznávají rozpornost dvou pozic zaměstnance a vlastníka výrobních prostředků. Jen je třeba ujasnit, že to není vztah bohatých a chudých. Leckterý zaměstnanec může být mnohem bohatší, než leckterý vlastník výrobních prostředků. Nejsou to také, jak připouští i JH, vymezené skupiny lidí, společnost není jednoduše rozparcelována na vlastníky a zaměstnance. Mnozí mohou být v jednom vztahu zaměstnanci a v jiném vlastníky a (spolu)zaměstnavateli (např. jako vlastníci akcií). Jde o rozpornost rolí a z nich vyplývajících zájmů. Nemyslím, že by si autentický marxismus liboval v třídním rozvrstvení společnosti. Spíše ji s politováním konstatuje a jde mu o jeho překonání.

Domnívám se ve shodě s různými marxistickými i jinými autory, že tak jako již existuje demokracie občanská, tak ře se musí prosadit i demokracie sociální. Občanská demokracie bez demokracie sociální je vyprázdněná, často jen formální, plně nerealizovaná. Sociální (sociálně-ekonomická) demokracie je žádoucím doplněním a rozvinutím demokracie pouze občanské.

V různých diskusích se střetávají názory na to, jak rozpornost zájmů vlastníků a zaměstnavatelů na straně jedné a zaměstnanců na straně druhé překonat. Humánně a eticky orientovaní zaměstnavatelé nepochybně existovali a existují a mohou lokálně zmírnit dopad rozporných zájmů. Spokojí se s menším příjmem a rozdělí jeho část mezi zaměstnance. Kultivovanost a civilizovanost severských zemí je zřejmě tomu nakloněna. Jenže s tím nelze počítat jako s univerzálním řešením. Cestou k sociální spravedlnosti není přemlouvat vlastníky a zaměstnavatele.

LK uvádí příklad z Norska. Země, kde se dlouhá desetiletí uplatňoval sociálně demokratický program, nejsou třejmě už příkladem typického kapitalismu s ostrým třídním konfliktem. Česko naproti tomu překvapivě ukazuje dvacet po sametové revoluci, že hlavní konflikt je třídní. Podívejme na ostré předvolební půtky. Netýkají se sporů např. generací, sporů genderových, etnických. náboženských. Vše se (znovu?) točí kolem jediného sporu, kolem konfliktu levice a pravice.

LK prostě podle své zkušenosti popisuje situaci relativního překonání či snad postupného překonávání třídního konfliktu a ukazuje to, co by snad připustil i JH, že k překonávání sporných zájmů práce a kapitálu může docházet umírněně, prostřednictvím voleb a cestou postupných reforem, při zachování pluralitní demokracie. A motivací může být to, co LK zdůrazňuje, a co s ním sdílím, totiž humanismus.

To

Pane Kraus,
ctím vaše mladické nadšení, uznávám, že Norsko může být tou lepší variantou kapitalismu, tak jako československý typ protosocialismu byl nejúspěšnějším modelem ze všech zemí sovětského modelu. Ale obávám se, že Váš názor zde vyslovený vychází spíše z neznalosti marxismu (to není kritika – předpokládám, že jste velmi mladý člověk a s marxismem jste se důkladně seznámit nemohl – nestačí jen si sem tam něco přečíst nebo si přečíst třeba nějakou druhotnou literaturu vypovídající o marxismu (ať už stalinské nebo buržoasně ideologické provenience), musí k tomu být odborníci učitelé a určité společenské prostředí. Mezi námi je zásadní rozdíl v jedné věci – Vy na to jdete přes city a morálku a já přes chladný rozbor objektivně ekonomikou napsaných rolí (to je marxismus, Vás nechci nálepkovat, neznám Vás). Připomínám zásadní tezi marxistického pojetí společnosti – základem společnosti je to, s čím lidi působí na přírodu a vyráběji potřebné věci, služby apod. a taky vztahy vlastnictví výrobních prostředků. To se sice automaticky, u každého jedince, nepromítá i do vědomí a jednání člověka, např. v politice, kultuře, náboženství apod., ale přece jen to ten vývoj vědomí tzv. nadstavby rámcově determinuje.Podotýkám ve formě statistických zákonitostí, v průměru, v dlouhodobé perspektivě apod. – např. tak, že ze 100 lidí spojených objektivní vlastnickou rolí jich třeba 60 uvažuje velmi obdobným způsobem, vyznává stejné hodnoty atd. – řada jednotlivců se z toho úplně vymyká – viz Marx a Engels příslušníci buržoasní třídy nebo já, který jsem celý život žil v prostředí řídícího aparátu a přesto jsem jeho zásadním kritikem nebo příbuzný jednoho významného osmašedesátníka, který je v podstatě stalinista. Vědomí není pasivním automatickým odrazem ekonomiky, občas se opožďuje za mantinely ekonomiky nebo je naopak přebíhá, někdy (hitlerismus) jako by se od ekonomiky vůbec odtrhlo apod. Takže třeba i ten hodný norský kapitalista má své limity a i u něj se v průměru promítají do jeho vědomí.
A teď je další věc – my jsme od Marxových dob to pojetí třídy trochu rozpracovali – třída není nějaká vykolíkovaná skupina lidí, jak jste napsal. Třída je napsaná ekonomická role – u kapitalisty např. říká – podmínky kolem tebe způsobily, že jsi vlastníkem výrobních prostředků (vězte z historie, že k tomu základnímu rozdání karet docházelo zlodějnou, vražděním, bezohledností pánů k feudálním nevolníkům, lichvou atd. – říká se tomu původní akumulace kapitálu), tak se musíš chovat takto: koupíš si pracovní sílu,zaplatíš ji hodnotu pracovní síly (tj. množství životních prostředků a služeb nutných na její reprodukci – i s rodinou, důchodem apod. – dnes je ta hodnota pracovní síly velmi vysoká, zvláště u vzdělaného kvalifikovaného pracovníka), pak prodáš výrobek a po uhrazení nákladů na pracovní sílu i výrobní prostředky ti zbude ještě něco – to je nadhodnota, kterou ti pracovní síla vytvořila a tu si strčíš do kapsy zdarma.Samozřejmě to nemůžeš jen projídat, ale musíš investovat, kupovat další pracovní síly a ty ti budou produkovat další a další nadhodnotu. Když tohle nebudeš dělat a to v takové míře vykořisťování, aby ses vyrovnal ostatním kapitalistům, tak o svůj kapitál přijdeš. Jinak vůbec nevadí, když budeš hodný, starat se o své dělníky, kamarádit se s nimi, zlepšovat ze svého osobního důchodu jejich podmínky- to je tvůj problém. Ale přivlastňovat si nadhodnotu musíš. A ten kapitalista nebo ten, kdo se tím kapitalistou chce stát si tuhle roli musí nastudovat – někdo ji dělá dobře, někdo špatně a přestane být kapitalistou někdo může dokonce, jako Engels, být kapitalistou, vykořisťovat, aler z nadhodnoty podporovat dělnické hnutí a chtít kapitalismus zbořit.
Podotýkám – psal jste o tom, že kdyby kapitalista vykořisťoval, tak ho odsoudí komunita a bue honit kriminálka – to rozhodně ne, on přece žádné zákony neporušuje, společnost je v morálce i právu zvyklá na to, že si přivlastňuje bezplatně nadhodnotu- to nikomu nevadí. Naopak v dějinách to v jisté době přineslo velký rozvoj, stimulovalo to lidi k práci.
Takže mluvit o třídách neznamená mluvit o nějakých sešikovaných a spoutaných masách – ne – třída je množina jednotlivců, která se pokouší (většinou musí – je postavena do dané situace) hrát určitou roli. Kromě toho hraje každý jednotlivec ještě řadu jiných rolí – profesní, etnickou, náboženskou, sousedskou atd. Ale tímto složitým divadlem se přece jen prosazují objektivní zájmy velkých skupin a tyto skupiny většinou jednají podle nich. V Norsku to může být hezké, byla to vždy netypická vývojová oblast, ale vraťte se sem a uvidíte, jak jsou tady třídy zřejmé – jaký je rozdíl, jestli jste dítě autobusáka nebo velkého podnikatele, proberte si programy stran a uvidíte, že jedny hájí tvrdě zájmy té privilegované menšiny a jiné se zase, ne vždy důsledně, snaží prosazovat zájmy těch druhých – přečtěte si pana Štampacha, který mezi námi prostředkuje a říká hodně moudrého a není komunista ani marxista. A v jiných kapitalistických zemích – třeba v třetím světě – je to ještě horší, stačí se dívat i na americké filmy. Zavírat oči před tím a žít si norský sen – to je útěk před pravdou.
Nemyslete si, že když Marx objevil třídní boj, chtěl rozeštvávat společnost, aby získal moc. Zjistil, že vykořisťování plyne z určitého typu ekonomiky, že to nespraví slova, ale že je nutné změnit ekonomiku, aby mezi lidmi nebyly rozdíly ve vlastnictví výrobních prostředků. Ale tady se dopustil chyby – myslel si, že stačí udělat poltickou revoluci, uchopit moc, zestátnit výrobní prostředky a nastolit vládu dělnické třídy a bude všechno v pořádku. Jenomže to tak nebylo, ekonomika stále ještě lidi rozdělovala, vznikla nová vládnoucí třída řídícího aparátu a její stalinská ideologie a politika atd.
Takže dnes na to musíme jinak. Kapitalismus překonat musíme, ale může to jít bez násilí, gulagů apod., bez diktatury, ale naopak demokraticky pluralitně, samo kapitalisté budou přijímat některé nutné kroky – zejména to hlavní – že jako vlastníci budou v podnicích působit sami zaměstnanci – že vznikne samosprávné společenské vlastnictví. A to je ve zkratce program nestalinského marxismu.

Pane Černý,
rád počkám na podzim, protože už brzy začnu dlouhodobě marodit (páteř). Když přežiju, tak se přihlásím.

M.Hauser
Kupodivu s autory, jejichž kritickou reakci na své pojetí jsem očekával, jsem schopen se domluvit, ale kamarád Míša Hauser, snad marxista – nemohu to posoudit, vlastně jsem spolu nikdy zásadně nediskutovali, projevuje neobyčejnou odolnost vůči mým argumentům a stále překrucuje moji logiku, aniž by odpověděl na mé konkrétní otázky.
Napsal jsem v reakci na M.Hausera, že pro rozvoj nestalinského marxismu nevidím žádné štěstí v tom, že bychom v naší nestalinské teoretické činnosti něco přebírali od neomarxistů (to označení jsem použil nekvalifikovaně – nevylučuji, že ho M.Hauser chápe jinak, já ho použil jen jako symbol pro ty, kdo podle mne opustili podstatné „cihly“ marxismu – nevím , proč bych říkal „černoch“ tomu, kdo je celý zelený). Přiznal jsem se, že nejsem na neomarxisty v mém pojetí, které považuji jen za levicovou i když zajímavou variantu (politicky prospěšnou atd.) buržoasní ideologie, odborník a že mne v podstatě nezajímá, v čem měli nějaký poznávací přínos proti těm horším, variantám buržoasní ideologie – doplňuji – to je věc odborníků na dějiny myšlení, to já nejsem. Prohlásil jsem, že vzhledem k nutnosti efektivně využít svého krátícího se životního času, mne zajímá jen jedno – co vědí neomarxisté o podstatných procesech probíhajících v objektivní realitě, co by nevěděl už Marx či další klasikové a co vím já. Vytýčil jsem 4 okruhy, které já považuji za podstatné. Chtěl jsem se poučit. Od M.Hausera jsem tohle poučení neobdržel – jen pár neurčitých zobecnění a nálepek, co nevidím, kde mám spojence apod. – ale to mne nezajímá. Nechci dělat nějakou vědeckou politiku, chci prostě poznat, jak se ta kolečka v objektivní realitě otáčejí. Autora, který přijímá teorii pracovní hodnoty, třídy, ideologii jako určitý výraz vědomí třídy atd. za neomarxistu nepovažuji – ale pořád se ptám, co ví on, co nevím já. Pak se na něj rád vrhnu a budu ho studovat. S překvapením také zjišťuji, že M.Hauser má méně marxistické, takové víc politicky nesnášenlivé pojetí než pan Štampach. Já přece tu ideologii reakční třídy nevidím nějak nesnášenlivě, jako jed či virus, jen jako odraz zájmů, zkušeností a nálad lidí spojených určitou sociální rolí, za jakýsi výron plynu z třídy do společnosti. Odmítl mé pojetí ideologie, ale zase se ani slovem nezmínil proč, stejně jako neodpověděl na mé otázky.
A jestliže M.Hauser tvrdí, že podle Žížka pojmy „objektivní realita“ nebo „odraz „ sbližují moji metodologii se stalinismem, tak pak musím mít vážné pochybnosti o jeho pojetí marxismu a ocítám se v pokušení porušit zdejší etický kodex.
Míšo, vyložil jsem svůj názor dostatečně správně a přesně, abys mi zase neutekl někam bokem? Odpovíš mi na mé 4 otázky zcela konkrétně?

.
Pan Petrásek
Pane Petrásek, zdravím Vás jako prdůch penzistu, ale na základě čeho jste došel k názoru, že moje pozice je anachronní a nesprávná? Neschopnost vnímat pluralitu projevujete spíše Vy, že apriori odmítáte jednu možnou pozici, totiž že je možné určit, co je pravdivé a co ne, že pravda je shoda poznávacího subjektu s objektivní realitou. Starší nemusí být horší než to nové!! Co když na anachronní postmoderní pozici působí spíše M.Hauser? Vy znáte mé pojetí? – (z této útržkovité diskuse ho znát nemůžete). Co proti němu konkrétně namítáte? Nechcete přece říci, že na úrovni je jen ten, kdo podle módy neustále střídá své názory?
Co si vůbec představujete pod pojmem ideologie – máte něco proti mému výkladu tohoto pojmu? A nebo jste se jen nechal strhnout momentální emocí?

Pane Štampach,
Vy jste mne pochopil, nemám co dodat, snad jen upřesním, že přemlouvání zaměstnavatelů by nepomohlo, ale nemusí se ani střílet, protože přece jen se lidstvo posouvá a i z dějin vznikání kapitalismu známe formy přechodu, kdy sama logika ekonomiky přiměla alespoň část dosud vládnoucí privilegované třídy se transformovat (viz např,. tzv. nová šlechta v Anglii, atd.). Samozřejmě ani to nebude nějaká procházka růžovým sadem, i to bude sice demokratický a nenásilný, ale přece jen třídní boj. Zezdola pro něj bude připravovat půdu vědecko-technická revoluce, změna charakteru práce a pracovníků směrem ke kognitariát (vědci a spol), které už nebude možná efektivně vykořisťovat tradičními formami. Seshora musí působit politický a kulturní a ideologický tlak zainteresovaných tříd a skupin, zejména rodící se třídy samosprávných vlastníků. Jakékoli případné výbuchy násilí mohou tento vývoj jen zpomalit nebo dokonce přehodit výhybku na kolej zániku lidstva.