Článek Michaela Hausera mě zaujal, protože se pokouší o jistou objektivizaci jednoho ze směru úvah na téma KSČM. Z osobního poznání vím, že debaty o programovém směřování KSČM se odehrávají, resp. neodehrávají na dvou úrovních. Ta „vnější“ — podobně jako Hauser ve svém textu — se snaží vyjádřit své více nebo méně zprostředkované informace, poznatky vlastní i vnesené jinými a celý diskurz se často ocitne izolovaně jako zajímavý postřeh, který však předčasně utichá ve víru někdy i řízeného nezájmu.

Úroveň „vnitřní“ je pak o něco komplikovanější a vyžaduje sofistikovanější přístup. Pod pojmem „vnitřní“ totiž rozumím zejména aktivní účast samotných zástupců diskutovaného předmětu. V tomto případě tedy členy KSČM, kteří by byli dostatečně odborně vybaveni a neméně ochotni „jít“, jak se říká, „s kůží na trh“ do podobných debat. Za oponující příměr nyní nepovažují moderované televizní debaty, kde více než na obsahu a formě sděleného záleží na dobrém rozpoložení diskutéra a barvě košile. A v tento moment se může celá problematika tohoto tématu začít výrazněji „drolit“ a nabývat specifičtějších kontur.