Ještě k slepé uličce, možná nejen KSČM
Josef HellerJosef Heller reaguje na diskusi o vývoji a potenciálu současné komunistické strany. Navzdory stalinistickým proudům a pragmatikům bez idejí uvnitř strany by rád viděl KSČM jako politickou formaci hájící zájmy neprivilegovaných vrstev.
Díky Michaelu Hauserovi a Haně Svobodové se na stránky Deníku Referendum dostala velmi potřebná diskuse nad charakterem a budoucností KSČM. Jako snad stále ještě vědecký pracovník „v žoldu“ KSČM bych se v ní rád omočil.
Patřím totiž k tomu názorovému proudu v KSČM, který je rovněž hluboce nespokojen se stavem KSČM, s tím, jak využívá nemalého levicového potenciálu, který je kolem ní seskupen a zejména s tím, jak stydlivě se staví k otázce kritiky prvního historického pokusu o alternativu ke kapitalismu — protosocialismu a k projektu nového, tentokrát snad již životaschopného socialismu. Ten podle mne a mých přátel nemůže být jiný než demokratický, humánní a založený na formě zaměstnaneckého, samosprávného vlastnictví, které se bude prosazovat ve svobodné ekonomické soutěži s jinými formami vlastnictví, zejména s kapitalismem. Toto své „krédo“ jsem vychrlil hned na začátku, aby bylo jasné, s kým mají čtenáři Deníku Referendum tu (pochybnou) čest. Ale o tom můj příspěvek do diskuse není.
Slabinou různých kritických pohledů na KSČM jdoucích od upřímně levicově cítících autorů bývá totiž nedostatečná znalost procesů probíhajících v KSČM, neznalost konkrétních lidí, z jejichž myšlenek a aktivit se tyto procesy skládají, a to nejen těch pár nahoře, ale především těch, kteří tvoří její členskou základnu. Já například vedu již od příchodu do aparátu KSČM v roce 1993 urputný boj s různými nešvary ve straně, zejména s tvrdošíjným setrváváním části stranických politiků spíše nižší úrovně, ale i části členů, ponejvíce pražských, na pozicích, které lze směle označit jako stalinské. Je s podivem, že právě tito soudruzi a soudružky, i když se neustále snaží rehabilitovat nejen Stalina, ale všechny rysy stalinismu přítomné v minulém systému, který měl ovšem i nezanedbatelné historicky progresivní rysy, se cítí tímto zkratkovitým označením hluboce dotčeni. Ostře protestují proti „nálepkování“. Sami ovšem „nálepkují“ s oblibou a lidi jako jsem já obdařují tituly jako „zrádci“, „revizionisté“, „sociáldemokratizátoři“, v mém případě také „trockisté“ či „anarchosyndikalisté“. Leckteří z nich mne dokonce ani za právoplatného komunistu-soudruha nepovažují (ostatně já je taky ne).
Už dlouho mnozí na levici, včetně části ČSSD čeká, až se v KSČM vynoří jasně vymezená platforma, která se rázně distancuje od minulého systému (jde o systém, ne o ty nebo ony prvky, které samy o sobě mohou být kladné, ale takové se dají najít i v pravicových nebo fašistických režimech. První prvky sociálního státu v západní Evropě zaváděl Bismarck, Mussolini a koneckonců i Hitler).
S Josefem se asi shodneme na tom, že bez takové platformy KSČM čeká dlouhé umírání oddalované snad jenom tím, že někteří se ještě více naučí jednat pragmaticky. KSČM bez antistalinské platformy se mění v překážku, která ztěžuje vznik nové radikálně levicové strany.
Pokud snad KSČM představuje jistou hráz neoliberalismu, pak bez své vnitřní proměny, tj. vnitřního politického boje, se za chvíli rozpadne (bude to strana s antikapitalistickou rétorikou a reálkapitalistickou politikou).
Proč je potom antistalinské pnutí v KSČM stále tak slabé? Mám za to, že to je proto, že nedokázalo přitáhnout lidi zvenčí. A proč? Jedním z hlavních důvodů je to, že jí zůstala cizí témata, která jsou pro dnešní angažované lidi důležitá: ekologie, feminismus, menšiny, alternativní životní styl. I když pak KSČM mluví o právu na práci apod., nestačí to, protože tam chybí tento rozměr a právo na práci se mnohdy prosazuje tak, že se má rozšířit těžba hnědého uhlí v severních Čechách.
Je to fatální chyba, která se odvíjí od toho, že straničtí teoretici ignorují jako údajně "módní" ty radikálně levicové autory, kteří se těmto tématům věnují. V prostředí Die Linke je mezi mladou generací běžné číst takovou Judith Butlerovou nebo Slavoje Žižka. V Polsku vzniklo významné kulturně-politické hnutí kolem časopisu Krytyka politiczna http://www.krytykapolityczna.pl/ které čerpá ze současných levicových autorů. Vidím to přesně naopak než Ty, Josefe. Tím, že se inspirují autory jako Žižek, Wallerstein, Butlerová jsou blíž lidem, kdežto teoretizování v mezích tradičního marxismu-leninismu od lidí vzdaluje.