Typograf Pecina: Ptejte se čtenářů až za rok, jestli se jim nový web líbí

Petr Bittner

Deník Referendum má po deseti letech nový web. Petr Bittner zpovídal autora grafické podoby, oceňovaného typografa Martina T. Pecinu.

Noviny jsou podle Martina T. Peciny zřejmě nejsložitějším typografickým úkolem. Foto Zuzana Panská

Vloni jsme vás oslovili s otázkou, zda byste nenavrhl grafickou podobu pro nový web DR, který nahradí původní, deset let starý. Proč jste na to kývl?

Primárně pro možnost pustit se do projektu, který před sebou nemám každý den. A svou roli sehrálo i to, že jde o nezávislé médium, ne o nějaký moloch ze svěřenského fondu kteréhosi miliardáře, který se svými novináři domlouvá kompro na politickou konkurenci. 

Noviny, ať už tištěné nebo webové, jsou zřejmě nejsložitější typografický úkol, co si dovedete představit. A třebaže jsou dnešní noviny založeny více na obrazu, než tomu bylo v minulosti, základem je pořád ještě textové sdělení — práce s nadpisy a perexy, popiskami obrázků, vyznačováním, navigace uvnitř média.

Proč jsou noviny graficky nejsložitější? V čem spočívají jejich největší specifika?

Především v komplexnosti a permanentní proměnlivosti. V tištěné grafice je text uzavřený, definitivní, statický, dá se ovšem vyladit do nejmenších detailů. Na webu se obsah může měnit každým okamžikem a každé zařízení má jinak nastavený formát a mantinely. Takže vytváříte spíše informační a navigační systém, obecný rámec pro fluidní obsah. Neupravujete jednotlivé články a nemáte pod kontrolou finální produkt.

Čím jste chtěl nový Deník Referendum odlišit od jiných médií? A proč?

Chcete-li se odlišit od konkurence, nikdy toho nedocílíte slepým opakováním žánrových schémat a klišé. Nemá cenu ohlížet se na průměr, protože potom člověk k průměru zákonitě sklouzne. Odlišovat se znamená myslet jinak. 

Digitální média dnes až na výjimky nedělají designéři a typografové se zkušeností z klasických tiskovin a časopisů, a tak jsou výsledky mnohdy bezradné: kombinují tu pět písem, tu deset velikostí, tu dvacet řezů. Můj přístup je zcela opačný — vystačím si se dvěma písmy a třemi velikostmi, což je pro noviny a na dnešní poměry extrémní řešení. To ovšem neznamená, že nemůže být funkční, přehledné, srozumitelné. A snad i nadčasové.

Martin T. Pecina
Martin Pecina je typograf, grafický designér a publicista. V oboru pracuje osmnáct let a je v něm nepřehlédnutelnou postavou. Upravuje beletrii, poezii, odbornou literaturu a výtvarné katalogy pro přední česká nakladatelství a galerie. Pravidelně publikuje texty o písmu, typografii a grafické úpravě knih na svém blogu Typomil a v českých i zahraničních časopisech. Za své grafické úpravy opakovaně získal ocenění v soutěži o Nejkrásnější české knihy roku či mezinárodní European Design Awards.

Vybral jste tohle řešení proto, že podle vás nějakým způsobem vyjadřuje i DR a jeho redakci?

Nejsem si jistý, zda teď roli grafického designéra trochu nepřeceňujeme a nepřipisujeme mu nějaké skoro až nadpřirozené schopnosti. Takové totiž nemá. Vyjadřovat grafickou úpravou lze možná povahu knihy nebo atmosféru filmu, ale noviny je potřeba představit si jako stroj, kde jde v prvé řadě o funkční kvality, o čitelnost a vnitřní vztahy. Sám nemám rád, když se u obhajob vizuálních stylů dočítám omračující explikace, v nichž se střídá Jung s Diskobolem a lanýž s párkem v rohlíku.

Možná vás ale překvapí, že ta grafická střídmost i bauhasovské lpění na geometrii jsou pevně propojeny s levicově orientovaným progresivismem počátku dvacátého století. Kruhové elementy byste našli na sbornících Devětsilu, u Teigeho i Sutnara. A knihy z nakladatelství Družstevní práce si jako jeden z úkolů kladly nabídnout moderní a levnou knihu širokým vrstvám, aby tím přispěly k rozvoji vzdělanosti a vymetly staletou zatuchlost načančaných bibliofilských tisků s ornamentální výzdobou, vázaných v kůži a tištěných na ručních papírech. 

Na prvním místě je obsah, nikoliv grafika

Co podle vás na novém webu ocení čtenáři?

Čtenáři zpočátku neocení vůbec nic. Budou se rozčilovat, že se změnilo písmo, že už nemají barevné profilové obrázky, že se informace o autorovi přesunuly zleva doprava a tak podobně. Začne to zhruba za pět minut v komentářích pod naším rozhovorem, kde nám budou spílat a hrozit. Ale to je úplně běžná, normální reakce. Probíhá u každé citlivější práce, větší instituce nebo výraznější změny.

Z mé zkušenosti je lepší počkat půl roku nebo rok a až teprve pak se zkusit čtenářů zeptat na názor. Jakmile si uvyknou na nové řešení, ve chvíli, kdy z nich opadne paralýza ze změny, dostanete diametrálně odlišnou zpětnou vazbu. Možná potom vaši čtenáři ocení větší a čitelnější písmo, přehlednější navigaci, intuitivnější titulní stranu webu, propracovanější systém mezititulků nebo odrážek, práci s obrázky či responsivní verze pro mobilní zařízení. 

Deník Referendum celou svou existenci usiluje o kontinuitu s československou humanistickou tradicí. Vztahuje se váš grafický návrh nějak k takovému úsilí?

Označovat grafické řešení za humanistické by mi přišlo poněkud chtěné a krkolomné. Takový slovník v oboru nepoužíváme, byť v typografii existují i takzvaná „humanistická“ písma.

Můj přístup je tradiční jen v tom slova smyslu, že vzniká s vědomím historické kontinuity, se znalostí meziválečné avantgardy či typografie šedesátých let. Z podobných pozic ale vycházela i ta — dnes již bývalá — podoba webu, jejímž charakteristickým prvkem bylo například logo DR triviálně vepsané do kruhu. Usiloval jsem o současné pojetí, kde na prvním místě je obsah, nikoliv grafika nebo nějaká kvazi-intelektuální konstrukce. Přesto si myslím, že svou radikální koncepcí — i přes svou zdánlivou jednoduchost — je výsledek nezaměnitelný jak v českém, tak i v mezinárodním kontextu.

Co pro vás znamená skutečně svobodné novinářství?

Jistotu, že stále existují média a novináři, kteří se nemusejí zodpovídat premiérovi, psát na jeho přání či objednávku anebo preventivně podléhat autocenzuře. Je mi srdečně jedno, zda ti novináři píší články z levicových nebo pravicových pozic, nebo takové dělení vůbec neuznávají. Dokud se opírají o fakta, dokud brání svobodu, demokratické principy, pluralitu názorů a liberální pojetí světa, pak mají svůj nezastupitelný význam a usnadňují nám ostatním orientaci v komplikovaném světě, který nás obklopuje.  

Původní web DR přežil deset let. Vydrží nám tak dlouho i tento?

Váš web byl už delší čas ve stavu klinické smrti, ale svou vinu na tom měl i překotný vývoj internetu a mobilních zařízení. U podobných projektů je vždy ambice dělat je na deset let dopředu. Jenže budoucnost je zamlžená a zatím ani náznakem netušíme, kam dospěje digitální komunikace a svět v roce 2030. Můžeme pak spolu zajít do lékárny pro nějakou náhražku alkoholu a pobavit se o tom. Třeba se vlastní naivitě roku 2020 srdečně zasmějeme. 

Na začátku jste říkal, že jako autor novinového webu de facto nemáte pod kontrolou finální produkt. Svěřujete redaktorům a redaktorkám své dílo k užívání s klidným srdcem?

Všechno musí skončit — láska, život i práce pro Deník Referendum. Ve chvíli, kdy tu věc dáte z ruky, děláte to s odevzdaností člověka, který neví, co se s celým pracně budovaným systémem stane ve chvíli, kdy jej začnou používat (a bourat) neukáznění redaktoři…

Samozřejmě vůbec nechápu, na co narážíte. Tenhle rozhovor je u konce!

    Diskuse

    Seznam nejčtenějších článků se přemístil na úplné dno, seznam nejdiskutovanějších zmizel. Z mého pohledu je to úplně špatně.

    Za druhé -- diskusní příspěvek, který jsem napsal, někam zmizel. U článků navíc nejde vidět, kdy byly zveřejněny.

    Je to celé špatně.

    Za třetí --- teď se mi ukázalo, že jsou v diskusi dva příspěvky, ale nemám nejmenší tušení, jak je zobrazit...

    No, příspěvky už se zobrazily, asi to ze začátku drhlo, ale chybějící kolonka nejdiskutovanější a chybějící datumy u článků jsou dle mého špatně.

    Celé je to mnohem nepřehlednější než starý web.

    JN
    March 9, 2020 v 8.45
    Přáním vydavatele nejspíše bylo omezit

    svobodnou výměnu názorů.

    Za páté -- kde je za čtvrté?

    March 9, 2020 v 10.4
    skvělé!

    Skvělá práce, krásný web a výbornej rozhovor - gratuluju! A vůbec si nestěžuju :)

    IH
    March 9, 2020 v 10.36
    Po neděli

    "Z mé zkušenosti je lepší počkat půl roku nebo rok a až teprve pak se zkusit čtenářů zeptat na názor."

    Jasně. Jen je otázka, zda to ještě budou současní čtenáři...

    Já asi jsem ten konzervativní socialista. Není tedy divu, že jsem znechucen a že vidím pokračování svých diskusních příspěvků tak 50 na 50 ( a to ještě hlavně pro specifický důvod započetí tohoto mého, ostatně snad nikoli hektického, angažmá).

    Samozřejmě, že bych si do bytu nadšeného "bytového typografa" nepustil. I kdyby třeba škemral přede dveřmi (a to jsem celkem velký dobrák). Ale nejde (primárně) o zvyk, který je mou (naší) železnou košilí. Měnit se má, co se porouchalo. Ne to, co slouží, co je součástí našich životů a co máme rádi. Navíc to, co vnímáme jako natolik samozřejmé, že se můžeme plně soustředit na podstatné, tedy obsah. Takové prostředí je škoda bourat a dvakrát škoda je peněz na náhradu. Tančíme dobové tance.

    Významné je ovšem, že nás zde vlastně jen dostihl zásadní neduh světa.

    P.S. Když moc přistřihla v roce 1983 Melodii a málokdo tam byl ochoten poté psát, vzrostlo písmo, takže si čtenáři, stávající se právě bývalými, povídali, že teď je časopis leda pro slepé.

    JN
    March 9, 2020 v 10.58
    Diskusní příspěvky se možná

    zobrazují s velkým zpožděním. Účel?

    Předchozí byl napsán v 10:59

    + Další komentáře