Český stát má nulovou představu o tom, jak se prezentovat dovnitř i navenek. Zatímco okolní země, například Německo nebo Nizozemsko, mají už léta jednotný vizuální styl státní správy, u nás se stále dokola vypisují nesmyslné soutěže na loga úřadů a na propagaci České republiky v zahraničí. Každé české ministerstvo pak pořádá bombastické tiskové konference, na kterých onanuje nad vlastním logem, pokaždé od jiného autora v úplně jiném duchu. Ba co hůř, ta loga se cyklicky obměňují, jak přicházejí a odcházejí ministři. Výsledkem prezentace státu je notně navinulý kočkopes, jenž nedává smysl nikomu ani na úřadech, natož pak občanům.

Stejné je to s propagací České republiky venku. V roce 2005 vypsalo Ministerstvo zahraničí soutěž o logo České republiky, v níž zvítězil variabilní vizuální styl od studia Side2 s komiksovými bublinami. Ten se bohužel nikdy pořádně nezavedl do praxe, protože jej torpédovali sami úředníci, kteří nebyli ochotni se s ním ztotožnit. Roku 2012 vyhlásila agentura CzechTourism vlastní soutěž v podstatě na totéž. Vítězné řešení od studia Marvil s odvážným konceptem Czech Republike CzechTourism po půl roce zahodil a později úplně vykastroval na Česko — země příběhů.

Aktuální logo Czech Republic: The Country for the Future, které navrhl Pavel Fuksa, si (bez soutěže) zadal Úřad vlády společně s Radou pro výzkum, vývoj a inovace jako podporu „inovační strategie České republiky 2019—2030“.

↗

Těžko říct, komu je značka vlastně určena, ale skoro bych se vsadil, že za rok nebo za dva také zmizí v propadlišti dějin, že jde o jednoúčelový výkřik do tmy. Smysl mi logo moc nedává ani po přečtení explikace, v níž autor mimo jiné píše „české národní barvy jsou umístěny tak, aby evokovaly modrý klín i červený a bílý pruh“. Ve skutečnosti se značka v aplikacích objevuje skoro výhradně černá, takže o nějakém klínu nemůže být řeč.

Ke kampani existuje řada líbivých plakátů, jdou však úplně proti smyslu slova „inovace“, poněvadž se — podobně jako i většina ostatních Fuksových prací — neobracejí k inovativní budoucnosti, ale čerpají z vizuálního kódu 50. a 60. let. Ze všeho nejvíc evokují prehistorické reklamy na čisté ulice, mír, glutasol a amerického brouka. Nehledě na to, že totožný princip Pavel Fuksa aplikuje na televizní kanály, metropolitní plán nebo na pivo. Ve výsledku jsou potom jednotlivé výstupy naprosto zaměnitelné.

↗

↗

Ministr průmyslu Havlíček plánuje do budoucna jakési sjednocení ministerstev do jednoho systému: „Logickým krokem by v další fází byl tzv. rebranding — tedy vytvoření grafického manuálu, ze kterého by se vytvářela loga nová.“ To je úvaha nad jiné chvályhodná, protože Česká republika si jednotnou prezentaci zaslouží.

Ale s největší pravděpodobností se nic takového nestane; jde jen o další z pěkných marketingových hesel, co nemají reálný základ. Navíc pro takové úvahy stávající Fuksovu značku vůbec nelze použít, ta má svůj konkrétní účel ve smyslu oné „inovativní strategie“, jenže v ostatních kontextech fungovat nebude. Muselo by se nutně jednat o úplně jinou zakázku s dramaticky odlišným zadáním a logicky i výsledkem. Je zřejmé, že jsme svědky dalšího plácání do větru, jež připomíná vládní sliby bilionových investic.

Současná česká vláda „odborníků“ (a estébáků) sveřepě pokračuje v nekompetentním přístupu a amatérismu předchozích politických reprezentací, které vyhazovaly peníze za hloupé soutěže a desítky zbytečných log. Andrej Babiš to nakonec vystihl přesně, když říkal, že „jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla“.