Zemřel Jaroslav Kubera, předseda Senátu a provokativní konzervativec

Petr Jedlička

Jeden z nejznámějších členů ODS zemřel nečekaně v pondělí po náhlé zdravotní příhodě. V otázce eventuálního státního pohřbu chce Andrej Babiš respektovat přání rodiny.

Náhle, nejspíše po infarktu, zemřel Jaroslav Kubera — dvaasedmdesátiletý člen ODS s nezaměnitelným stylem, šestinásobný primátor Teplic, výrazný senátor a v posledních letech předseda Senátu. Stalo se tak v pondělí 20. ledna dopoledne. O události informovaly jako první Novinky.cz s odkazem na dva zdroje. V pondělí před polednem potvrdily skutečnost i další prameny.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Celorepublikově byl Kubera znám zejména prací v horní komoře PČR, kde zasedal nepřetržitě od roku 2000, dále též svými provokativními výroky, specifickým humorem a prosazováním pravicového pohledu na všechny myslitelné otázky.

Mezi politiky standardních českých stran patřil k nejvýraznějším odpůrcům ekologických regulací v jakékoliv podobě, politicko-správní dimenze Evropské unie, kterou popisoval jako novou totalitu, důslednějšího úsilí o tlumení klimatických změn či omezování kouření ve veřejném prostoru.

Lidsky byl nicméně mezi ostatními senátory velice oblíben jako příjemný společník, jasně čitelný politik s neměnnými názory a člověk, který se nepřetvařuje.

Zástupci všech politických stran dávají aktuálně najevo šok z náhlého Kuberova úmrtí a vyjadřují soustrast jeho blízkým. V otázce, zda bude mít Kubera státní pohřeb, chce premiér Andrej Babiš respektovat přání rodiny.

    Diskuse
    Nezemřel v neděli 19. ledna odpoledne, ale v pondělí 20. ledna dopoledne. Není to omyl, který by hýbal světem, ale redakce DR by měla na správnost takových údajů dbát.
    January 21, 2020 v 13.27
    opraveno, díky za upozornění
    V bezprostředním dotyku s tím, čemu se říká "majestát smrti", by se žádalo na úmrtí senátora Kubery reagovat tak, jak by se patřilo: totiž hlubokým mlčením. Kdy už nemá smysl znovu rozebírat činy a postoje dané osoby v minulosti.

    Jenže - když v souvislosti s tímto úmrtím velká část české oficiální politiky (a stejně tak část obyvatelstva) reaguje nekritickými oslavy této osoby (a dokonce se uvažuje o tom postavit na její/jeho oslavu sochy! - s popelníkem!!), pak v zájmu pravdy není možno setrvat v tomto tichu. Není možno mlčet.

    Tou pravdou je: senátor Kubera byl prototypem českého pravičáckého fundamentalisty, v jenom z jeho nejnesnesitelnějších ztvárnění celé polistopadové éry.

    Jeho boj proti ekologickému hnutí byl prostě zločinem - zločinem proti celému lidstvu, ať se to vezme z jakékoli strany. Jeho fanatický boj proti omezování kouření na veřejnosti byl tím samým zločinem. Pokud by takto škodil jenom svému vlastnímu zdraví (a podle všeho jsou závažné indicie pro to, že to byla právě tato jeho "svoboda kouřit", která ho nakonec dostihla), bylo by možno nad tím jenom pokrčit rameny. Jenže on dělal všechno pro to, aby touto "svobodou" ničil zdraví i co největšímu počtu jiných lidí; kromě jiného i nekuřáků. Není nic, čím by takovýto cynismus, takovéto pohrdání právy druhých mohlo omluvit.

    Vůbec jeho pojetí svobody ve smyslu "já si můžu dělat co se mi zlíbí, i kdyby proto měl zahynout celý svět" bylo primitivní, hluboce reakční, a českou politickou kulturu permanentně vzdalovalo od standardů vyspělých států civilizovaného světa.

    Jak řečeno, jeho samotnou smrt by bylo možno přejít mlčením; ale z těch oslavných pajánů na něj je vidět, jak hluboce je v české společnosti zakořeněno jeho neblahé dědictví.
    JN
    January 22, 2020 v 13.29
    Mně vadí kouření, Vám zase Kubera.
    To je, pane Poláčku, přesně ten rozdíl mezi "obsahem a formou", který jste zmínil v diskusi pod vedlejším článkem.
    Mně nevadí Kubera, pane Nusharte. Nikdy jsem ho v životě nepotkal, nehodnotím ho nijak jako konkrétní osobu. (Prý měl i nějaké pozitivnější lidské stránky.)

    To co u něj uvádím jako neodpustitelné charakteristiky, to jsou výhradně jeho p o s t o j e - politické, (anti)ekologické, mravní.
    Takže není důležité, ČÍ ty postoje jsou?
    Nechápu, kam tímto poukazem směřujete, pane Nusharte. Samozřejmě že i ty veřejné, politické apod. názory a postoje není možno plně separovat od charakteru dané osoby vůbec. Použil jsem myslím toho výrazu, že dotyčná osoba se takovýmito postoji nevyhnutelně "umaže". I jako zcela konkrétní jedinec. Nicméně - opakuji znovu - já jsem tady primárně nehodnotil osobu jakéhosi Jaroslava Kubery (kterého osobně neznám), nýbrž veřejného aktéra Kuberu, s jeho zcela konkrétními politickými a jinými názory a postoji.