„Označení profesionálních zdržovačů za ekoteroristy není přehnané,“ uvedl ve středu na plénu Senátu Jaroslav Kubera z ODS. Hájil tak úpravu zákona o hodnocení vlivů na životní prostředí (tzv. zákon EIA), přitom mohl narovinu přiznat, že jde na ruku průmyslové lobby. Nebyl v tom nicméně sám, většina senátorů ustoupila stejně jako on tlaku Svazu průmyslu a dopravy a schválila pozměňovací návrh, který usnadní vznik černých staveb.

Kromě faktu samotného stojí za pozornost, jakým stylem především politici z ODS úpravu sněmovní verze zákona hájili. Pokud by zákon v současné podobě byl nakonec implementován, zkomplikoval by soudům podmínky pro přiznávání odkladného účinku pro žalovaná rozhodnutí. Senátoři tak vlastně zabránili účinnému přístupu občanů ke spravedlnosti.

Na plénu Senátu zaznělo zaznamenáníhodných výroků několik, mezi nimi vynikl právě Kubera, který neváhal oprášit krajně rozporuplný pojem ekoterorista. Připomeňme, že jde o klasickou figuru pravicových politiků, kteří se tak snaží opakovaně diskvalifikovat z debaty aktéry ještě předtím, než vůbec začne. Jde o podpásový pokus o jejich delegitimizaci.

Přitom podle předsedy Dětí Země Miroslava Patrika jde o neustálený pojem, neboť může být chápán jako extrémní aktivita na obranu životního prostředí nebo naopak jako extrémní aktivita na poškozování až zničení životního prostředí. „V podmínkách ČR se za ekoterorismus proto opakovaně a účelově mylně považují především požadavky na dodržování základních demokratických principů účasti veřejnosti při rozhodování státu a při dodržování vlastních zákonů,“ uvedl Patrik pro Deník Referendum.

Podobné požadavky jsou běžně trnem v oku lidem, kteří vycházejí z antidemokratických pozic. „Což není nic neobvyklého, známe to z doby socialismu,“ dodává Patrik. Co tedy Kubera vlastně ve středu v Senátu řekl? „Označení profesionálních zdržovačů za ekoteroristy není přehnané. Jde o citát z rozsudku Krajského soudu v Plzni,“ připomněl senátor ODS a pokračoval: „Ten na jaře 2001 zamítl žalobu na ochranu osobnosti, kterou na plzeňského radního Marcela Hájka podal někdejší šéf Hnutí DUHA Jan Beránek, sociolog Jan Keller a další aktivisté. Nelíbilo se jim, že je Hájek veřejně označil za ekoteroristy.“

„Během projednávání žaloby vyšlo najevo,“ pokračoval Kubera na plénu Senátu, „že Beránek a Keller patří mezi 92 aktivistů, kteří v červnu 1996 společně koupili 250 metrů čtverečních pozemku na plánované trase dálničního obchvatu Plzně. Na každého z nich tak připadalo 2,73 metrů čtverečních plochy. Přiznali, že smyslem nákupu bylo zdržování obchvatu. Podle názoru soudu je přesně toto ekoterorismus vážně ohrožující životní prostředí obyvatel Plzně.“

V rozsudku se podle Kubery psalo, že kvůli obstrukcím projede každým dnem centrem Plzně dva tisíce kamionů. „Podle soudce Aloise Svobody je výsledkem to, že Národní onkologický registr diagnostikuje ročně na území okresu Plzeň-Sever-Město 1200 až 1300 nových nemocných se zhoubnými nádory,“ dodal Kubera.

Podle Patrika byl způsob senátora občanských demokratů zavádějící a účelový. „Jde o typické demagogické a účelové zavádějící tvrzení senátora Kubery, který sice zastupuje stranu s názvem „demokratická“, je to pro něj ale nejspíš prázdné slovo,“ tvrdí předseda Dětí Země. Připomíná, že Kuberou citovaný rozsudek pochází z května 2000, nikoliv z roku 2001. „A hlavně: jeho podstatou je, že bývalý Radní města Plzně Marcel Hájek veřejně tvrdil, že vlastníci pozemků v trase jedné z varianty obchvatu Plzně jsou ekoteroristé.

Jinak řečeno, tehdejší soudní spor se týkal ochrany osobnosti. Vůbec nijak nesouvisel se zákonem o hodnocení vlivů na životního prostředí, jehož novelu ve středu projednával Senát. A Patrik připomíná, že sami vlastníci pozemků v trase obchvatu tehdy veřejně upozorňovali, že nákup pozemku se stal jen prostředkem k snazší účasti ve stavebním řízení, šlo jim o způsob, jak hájit svá práva, nikoliv o spekulace s pozemky s cílem mít vysoký finanční zisk.

„Kubera tedy použil nejen irelevantní rozsudek při projednávání v Senátu, ale šel ještě dále, neboť jeho skutečný obsah úmyslně zastřel. Samosoudce Alois Svoboda sice žalobu na ochranu osobnosti ve svém rozsudku, který považuji za exces českého soudnictví, zamítl, nicméně v něm poněkud laicky uvádí, že ekoterorismus chápe jako synonymum pro vztek obyvatel Plzně, kteří se stále nemohou dočkat obchvatu města, ačkoliv jim ho politici slibovali rychle a levně,“ uvedl Patrik.

Soud tehdy uvedl, že plzeňská veřejnost vnímá jako ekoteroristu každého, kdo se podílel nebo podílí na přípravě dálničního obchvatu města Plzně, ať už jako projektant, státní úředník, či účastník řízení a přispěl tak k oddálení jeho dostavby. Podle této neobvyklé definice lze tedy beztrestně za ekoteroristu označit nejen všechny dřívější ministry dopravy, místního rozvoje a životního prostředí, všechny vlastníky dotčených nemovitostí na obou trasách obchvatu a členy zúčastněných občanských sdružení, ale i vedení plzeňské radnice v předcházejících volebních obdobích.

„Kubera se tedy jako obvykle mýlí a je nutné vědět, že je to mistr populismu a demagogie. Jeho tvrzení, které uvedl, mohou být pravdivá, ale s rozsudkem a ani s projednáváním novely zákona nijak přímo nesouvisejí,“ uzavřel Patrik s tím, že jistý druh masivního ekoterorismu v Plzni probíhá i nyní po dostavbě obchvatu, neboť ovzduší města je automobilovou dopravou silně znečištěné.

Hlavním viníkem jsou podle něj politici, kteří to neřeší, ironií osudu hlavně z ODS.