Pozvolný odchod nesmrtelného politika
Dalibor ZáhoraJeden ze zakládajících členů České pirátské strany komentuje podstatu sporu mezi Pirátem Michálkem a Miroslavem Kalouskem. Michálkův útok na matadora české politiky byl možná nešťastně načasovaný, trefil ale do černého.
Rozmíšky mezi Piráty a TOP 09 ukazují více, než by se na první pohled mohlo zdát. Za zdánlivě malichernými spory je ideový střet o podobu české politiky. Strkanice s Kalouskovým politickým projektem vedou Piráti od samých počátků obou projektů. Média si veskrze zvykla přistupovat k TOP 09 jako k zavedené politické straně, úředně přitom vznikla dokonce až několik dní po České pirátské straně. Zbudována politickým matadorem z části odštěpených lidoveckých politiků, korunována sílící ikonou Karla Schwarzenberga a v základech podepřena Gazdíkovými starosty, k tomu opentlena přízní většiny pravicově naladěných médií, měla raketový start.
Narychlo spíchnutá politická stavba se ale v poslední době postupně hroutí. Na vině je podstata TOP 09, kterou zůstává elitářská politika, jakkoli v úhledném obalu. Ta se totiž v dlouhodobějším horizontu vždy dostane do rozporu s českou rovnostářskou tradicí, budovanou od husitství až po Masaryka (a nakonec i nepovedený komunistický experiment).
Věřím, že právě na tuto tradici mají dnes šanci navázat Piráti. Ti mají jako jediná současná politická strana sílu realizovat model společnosti, kde, řečeno s jejich volebním sloganem, „nikdo nezůstane na vedlejší koleji“. A jednou z překážek na této cestě je právě Kalouskův pomalu skomírající projekt...
V současné Sněmovně má Miroslav Kalousek roli předsedy poslaneckého klubu, ta mu zajišťuje pevnou pozici i pozornost médií. A především mu dává možnost blokovat konstruktivní společné návrhy opozice. Postava Miroslava Kalouska také stále slouží Andreji Babišovi jako velmi účinný strašák, proč nepřipustit opětovný nástup pravice. Babišovi voliči na rozdíl od pražských (a pohříchu i chvilkařských) „bublin“ nezapomínají, co pro ně jméno Kalousek symbolizuje — asociální politiků škrtů. Oproti lépe situovaným skupinám obyvatelstva ji mají stále v živé paměti, protože jejich životy zasáhla nejtvrději. Právě na ně dopadaly třeba buzerující a ponižující experimenty s S-kartami.
Břímě nesmazatelné historie a svého specifického „nastavení“ dělá z Miroslava Kalouska skutečnou žábu na prameni. A nic na tom nezmění ani instalace Markéty Pekarové Adamové na předsednickém postu. Je třeba si nalít čistého vína — obklopena konzervativními místopředsedy zůstává TOP 09 Kalouskovou stranou. A s vrchním strašákem v přední linii půjde na Babiše vyzrát jen velmi těžko.
Výrok Jakuba Michálka byl možná nešťastně načasovaný, trefil ale do černého. Potvrzují to jak vzrušené — a často přehnané — reakce, tak i přizvukující tón dalších politiků. Bývalý předseda lidovců Pavel Bělobrádek připomněl, že to byl právě Miroslav Kalousek, kdo se na politickém kolbišti nechoval vždy podle pravidel a rád ukazoval i silnější lokty, a teď, když mu jeho mladší soupeř dá ochutnat stejnou medicínu, je najednou dotčen. Přisadil si dokonce i poslanecký matador ODS Marek Benda. Kalouska považují za špunt i opoziční kuloáry, jen se to většina obává vyslovit nahlas. Piráti to teď jenom vzali na sebe. Myslím že sledujeme pozvolný konec nesmrtelného politika.
Řada reakcí na konflikt obou politiků se nesla v moralizujícím duchu — podle některých se takové věci ve slušné politice neříkají, podle jiných by měl dokonce Michálek projevovat Kalouskovi jakožto zkušenějšímu politikovi úctu. Zaznívá však i zcela jiný názor. Podle něj mohou Piráti svým manévrem uprostřed další Babišovy kauzy přitáhnout na svou stranu jeho váhající voliče. A na tom podle mě něco bude — kde jinde než v Babišově elektorátu chcete dnes ještě voliče brát?
Piráti se vyšvihli do Sněmovny s překvapivým výsledkem i proto, že se snažili obrousit své některé ostré hrany a stát se především důvěryhodnou silou. To za dva roky sněmovního dění až na pár výjimek potvrzují — žádná jiná opoziční strana nemá srovnatelný tah na branku. A vysokou míru pirátské aktivity i jejich kompetence potvrzují dokonce i jejich odpůrci.
Po celou dobu jsou však politickou konkurencí a podobně naladěnými médii tlačeni právě do příliš pravicových vod — vzpomeňme třeba na Pospíšilovu účelovou kampaň s elektroměry u pražských bytů, která zabránila podniknout racionální kroky v bytové krizi. Pokud mají Piráti přinést změnu v české politice a řešit racionálně reálné problémy, bude nutné jít do čelního střetu s tímto viditelně převládajícím diskurzem a porazit ho. A třeba i společně s Babišovými voliči. Protože spousta z nich u něho končí proto, že jim dosud scházela alternativa.
Pravděpodobně pro jejich vzájemnou spolupráci není ani nutné, aby byli domluvení, podobně jako spolupráce amerických neokonzervativců s islámskými džihádisty nestála na obchodech rodiny Bushů s rodinou bin Ládinů, na které poukázal Michael Moore ve Fahrenheit 9/11, ale spíše na prostém nezávislém sledování společných zájmů, jak to popisuje Adam Curtis v The Power of Nightmares: Obě skupiny sílí tím víc, čím větším strašákem pro okruh lidí, ve kterém získávají stoupence, je ta druhá.
Kalousek a Babiš nebojují o stejné voliče, proto sice všechna Kalouskova vystoupení Babiše posilují, utvrzují jeho voliče v přesvědčení, že musí volit Babiše, aby je ochránil před Kalouskem, a odstrašují je od myšlenek na volbu nějaké Babišovy opozice, protože budí dojem, že Babišova opozice znamená Kalouska, a o Kalouskovi vědí, že znamená zlo, ale Kalousek se nestáhne a dál bude demonstrace proti babišovi sabotovat svou přítomností, protože jeho voličům imponuje, že bojuje proti Babišovi: celkově opozici proti Babišovi Kalousek škodí, ale sám sobě pomáhá.
V podstatě TOP 09 a ANO vystupují jako pravá a levá ruka ďábla. ANO cílí na důchodce a chudší vrstvy pracujících, TOP 09 na mládež a vyšší vrstvy pracujících; společně pak dělají politiku ve prospěch oligarchů, i když ANO hlavně pro toho jednoho.
Střet mezi Piráty a TOP 09 je přirozený, protože tady jde o souboj o stejné voliče. Přestože všichni stárneme, a tak už ani Piráti nejsou vysloveně mladá strana výlučně pro mladé, vznikli především jako strana mladý ajťáků. Jsou tak skutečnými představiteli mladých lidí a vyšších vrstev pracujících, skutečnými obhájci třídních zájmů těchto lidí, ať už je zařadíme do jediné třídy nebo do několika. Pro volební úspěch potřebují přesvědčit co nejvíc těchto lidí, že TOP 09 je, narozdíl od nich, podvod, že Kalousek neslouží voličům, ale klientům. Což je sice pravda, ale Kalouskovi klienti mají dost peněz, aby tuto pravdu přinejmenším silně zamlžili pomocí nejpokročilejších technik reklamního průmyslu.
Získat voliče od Babiše mohou Piráti pouze v případě, že je dokážou přesvědčit, že hájí zájmy všech pracujících, nejen jejich vyšší vrstvy, a stejně tak zájmy důchodců jako mladých — a pokud se jim tohle podaří, aniž by odradili své kmenové voliče.To je opět téměř samozřejmé z hlediska vyššího principu mravního, logiky a aritmetiky, všichni pracující — tedy všichni, pro které jsou rozhodující příjmy z práce, ať už placené dobře nebo špatně, nikoliv příjmy z majetku — skutečně mají společné třídní zájmy, i zájmy důchodců a mladých jsou silně propojené, a to nejen tím, že nikdo mladý, kdo patří k pracující třídě a chce se dožít vysokého věku, se důchodu nevyhne. Skutečnost nicméně usilovně zatemňuje propaganda vládnoucí třídy, a to tak důkladně, že i Piráti sami občas mají problém ji rozeznat a o zájmy starších a chudších doopravdy dbát. Záchranou pro program Pirátů je jejich záliba v politice založené na datech, protože už i data Mezinárodního měnového fondu a Světové banky občas ukazují, že vysoká nerovnost společnosti škodí, že trh je sice dobrý sluha, ale velice zlý pán, a že investovat do veřejných statků je daleko lepší nápad než podporovat a soukromé vlastnictví. Založit na takových datech politiku je ovšem jedna věc, a zprostředkovat ta data voličům a proti tlaku štědře financované propagandy je přesvědčit o správnosti takové politiky věc druhá.
Pro Piráty je riskantní už jen otevřeně přiznat, že jsou v našem současném parlamentu nejlevicovější, natož aby se přímo prohlásili za levicovou stranu. Zeleným nedávno zlomilo vaz právě to, že nenašli odvahu prohlásit se za levici, ale to bylo v situaci, kdy narozdíl od Pirátů neměli co ztratit a silné levicové vystoupení pro ně bylo poslední nadějí na záchranu — přesto nakonec nedokázali překonat strach, který je ve společnosti, kde vládnoucí třída ovládá, vcelku pochopitelně, všechno, včetně toho, o čem se mluví a jak, konec konců opodstatněný.
Stranu, která by obsadila politický prostor nalevo od Pirátů a svedla boj o voliče s Andrejem Babišem, je nejspíš nutné nově založit, ČSSD tento boj vzdala a pro komunisty už je vůbec škoda slov; roli Babišových poskoků konec konců přijala nejen sociální demokracie, ale i Konzervativní strana české malosti. Sociální demokracie se bála postavit v parlamentu do opozice proti Babišovi, a bojí se i v koalici s ním prosazovat tradiční sociálně demokratický program. Sociálně demokratičtí ministři vnitra vystupují už delší čas jako podobně beznadějně tragikomické figurky jako čeští komunisté, a sociálně demokratické ministryně práce a sociálních věcí pravidelně po několika nadějně levicově vyhlížejících pokusech obracejí, jako by jim Andrej Babiš sdělil, že ví, kam chodí jejich děti do dětské skupiny, přebírají pravicovou rétoriku o nutnosti motivovat lidi k práci bídou nezaměstnaných a dohlížet na příjemce sociálních dávek, pokud ty dávky v zájmu rozpočtových úspor rovnou nezrušíme, aby je náhodou nezneužívali, a samy navrhují věci, proti jakým by měly tvrdě bojovat ve chvíli, kdy s nimi přijde Babiš (nebo jeho klon na ministerstvu financí).
Jako kouli na noze s sebou ČSSD táhne dědictví blairismu a korupce, v českých poměrech obojí spojené do zemanovštiny. Kvůli korupci utekli sociálním demokratům voliči k Babišovi, a teď čekají, kdy se objeví někdo, koho by mohli volit místo Babiše, kdy se buď ČSSD zbaví svých korupčníků a papalášů, se kterými mají špatné zkušenosti, anebo kdy přijde nová levicová strana. A protože nová levicová strana, pokud se i nakrásně objeví, stejně bude mít problém získat jejich důvěru, má nejspíš Andrej Babiš svou voličskou základnu jistou, dokud ČSSD úplně nevypadne z parlamentu a neklesne tak hluboko, že už se v ní nenajde opravdu žádná možnost úspěšné kariéry a všichni korupčníci odejdou spolu se sponzory někam jinam.
Třeba k ODS. Na tu bychom neměli zapomínat, ta bude bránit porážce Andreje Babiše, i kdyby TOP 09 zanikla a Miroslav Kalousek beze stopy zmizel. Miroslav Kalousek byl sice nejvýraznější postavou zlopověstné Nečasovy vlády, ale nebyla to čistě jeho vláda, byla to koalice TOP 09 a ODS. Na to Babišovi voliči jen tak nezapomenout — a vzhledem k tomu, co můžeme od ODS očekávat, když se dostane k moci, měli bychom doufat, že nezapomenout. Ďábel má pravých rukou zásobu.
Snad by Piráti, když se jim podaří zvítězit v souboji o voliče s TOP 09, mohli bojovat i o voliče ODS úspěšněji než o voliče ANO. Přece jen ajťáci často pracují na živnostenský list, a tak mají blízko i k živnostníkům, kteří tvoří voličskou základnu ODS. Přitom ODS své voliče, stejně jako TOP 09, prachsprostě klame a podvádí, hubou se k drobným živnostníkům lísá, ale politiku dělá především pro velké firmy, které ty živnostníky na volném trhu nemilosrdně drtí.
Teprve kdyby se Pirátům podařilo demaskovat před voliči jak TOP 09, tak ODS, a vzít pravici všechny voliče kromě těch, jejichž zájmy doopravdy hájí, mohla by snad uvažovat i o výraznější expanzi doleva. Levicová strana, která by vystupovala výrazně nalevo od Pirátů a brala Babišovi hlasy zleva, nám citelně schází.
Schází nám český Jeremy Corbyn, a tak pravou i levou ruku má u nás jen vládnoucí třída.
Porazit Babiše v příštích volbách je možné jen tak, že přijde o spojence. Pokud se do Sněmovny znovu dostane Hamáčkova ČSSD, má Babiš vládu zadarmo. Pokud by byl nucen se přímo a veřejně opírat SPD a KSČM, event. Trikoloru bez legitimizace udajně slušnou politickou stranou, ztrácí a vládne s pytlem blech.
Pokud se TOP 09 prokazatelně neočistí od Kalouska, bude mít nulový koaliční potenciál a bude tedy vlastně bonusem pro nejsilnější stranu. Michálek má pravdu -- Kalousek jako Babišův symbiont udržuje ANO u moci.
...čímž by znovu byly nastoleny poměry, které vynesly nahoru Babiše.
Mimoto hodnota rodového majetku KS mimo republiku vysoce převyšovala hodnotu majetku, o který požádal dle příslušných zákonů, takže snaha hledat u něj touhu po majetku jakožto určující motivaci se míjí se skutečností. Přání navázat na rodinnou tradici byste mu vyčítat mohl, ale je to opravdu zločin, pane Kalousi?
Myslím, že když už teda nám buranským plebejcům hledáte následováníhodné vzory v potomcích české šlechty, měla byste koukat někam úplně jinam. Určitě se najdou vhodnější příklady než KS. Ty se ovšem neangažují v politice a když už, tak nanejvýš v místní. Napadají mě namátkou třeba Mornstein-Žerotínové z Bludova, Šternberkové, Parishové ze Žamberka nebo Kinští z Kostelce nad Orlicí. Jmenovaní většinou neemigrovali, zato je za nimi spousta práce odvedené vlastníma rukama a v profesích hodně daleko od jejich původního sociálního postavení. Ještě nedávno bych tam byl napsal i Černína z Dymokur, ale ten se bohužel začal angažovat ve vrcholové politice...
Ale ozvu se vždycky, když vidím, že se o někom vyprávějí nepravdy. Na jeho původu mi přitom nesejde.
I kdyby se teď labouristé chytili za nos, už se to nedá odčinit.
Nebo by snad bylo spíše na místě hovořit o ideologické zaslepenosti?...
Jiná věc je, že z hlediska procentních zastoupení voličů převažují mírně ty, které volili strany, jež se buď profilovaly proti brexitu nebo jako vedení Labour Party jako brexitově neutrální. Ale to jde Corbynovi spíše k tíži, pokud nedokázal integrovat.
Jinak mám dojem, že čteme každý jiné britské noviny a koukáme se na jiné zpravodajství BBC.
Každý z těch zbylých Britů, kteří ještě trochu doufali, že by se dal brexit odvrátit, se při pomyšlení na Corbyna musí oprávněně vztekat, protože to byl on, kdo veškeré naděje pohřbil.
Dnes je možná naopak miláčkem mnoha brexitářů, protože jeho nevolitelnost vypadala namouduši jako záměrná. Takže svým způsobem v jejich srdcích zůstane jako kladná postava.