Již několik let vědci a ekologové oprávněně varují před drastickým vymíráním hmyzu. V dnešním umělém, zdánlivě na přírodě nezávislém světě se může zdát, že se nejedná o nic zásadního. Opak je pravdou. I vymírání hmyzu je neklamnou indicií, že život na planetě se hroutí.

Každá část celku je totiž důležitá i pro celek samý, vše je propojeno. Nejen obrazně — i hmyz je naše tělo. Umírá-li hmyz, umíráme už i my, jen to zatím nejsme schopni chápat.

Země bývá nazývána „planetou hmyzu“. Sedí to docela dobře, pokud vyjdeme čistě z počtů. Hmyz svou druhovou rozmanitostí této planetě dominuje. Na váhu je pak Země planetou rostlin, které poutají skoro osmdesát procent objemu živé hmoty. Po nich následují nejmenší formy života — bakterie. Těch je asi desetina. Vše ostatní, včetně lidské i hmyzí populace, je vtěsnáno do poslední desetiny.

Zásadní však je, že od počátku lidské civilizace se celková rostlinná biomasa — a celková biomasa na Zemi — lidskou vinou snížila zhruba dvakrát. A s ní hmotnost hmyzu.

Tak jsme svým způsobem života ochudili planetu — a nakonec i sebe samé — o ohromnou zásobu planetární spíže. Je smutným paradoxem, že jsme to zavinili zejména odlesňováním a zemědělstvím — tedy snahou se najíst.

Proč tolik vadí, že hmyz odchází? Je enormně důležitý. Nejen jako zdroj potravy pro statisíce druhů. Je také jednou z hlavních složek přírodních „úklidových“ čet. A zejména — část rostlin si hmyz vychovala, aby se mohly rozmnožovat. Velmi krátkou oklikou jsme tedy opět u lidské obživy.

Dnešní masivní hubení hmyzu znamená náš budoucí hlad. Hmyz ničíme na intenzivních polích, kácením lesů i naší neschopností nechat aspoň některé stromy zestárnout. Hmyz přichází o místo k životu — v obrovských počtech jej ničí automobilová doprava a rostoucí teploty.

Poslední studie navíc potvrdily, co si hmyzoznalci i ekologové mysleli už dávno: dalším smrtícím prvkem pro hmyz je i obrovský světlený smog. Celou noc zářící města a obrovské aglomerace s miliony lamp, to je neúprosná hmyzolapka pro bezpočetné zástupy malých tvorů. Hmyz se domnívá, že jde o měsíc, celou noc na ně doráží, až zemře vysílením. Noční světlo omezuje schopnost hmyzu nalézt zdroj vody či partnera. Až třetina můr se vůbec nedožije rána.

Otázka „Nesvítí někde zbytečně?“ dnes patří také ven, do ulic měst. Týká nočního osvětlení, reklam, reflektorů osvěcujících památky. Přebytek elektřiny nepřináší jen pozitiva, jak jsme si bláhově mysleli. Hmyzu nese masovou smrt. Další z tisíců poplašných signálů, na které se musíme naučit slyšet, chceme-li přežít.

Hovořím za hmyz, neumí totiž mluvit. Po našem soucitu zatím marně volá svým umíráním. Uslyšíme jeho nenápadné odcházení?