Vážil jsem si vždy oddanosti žánru. Gott je v mnoha ohledech překonával. Jako jeho dávný vzor Elvis dokázal rozsvítit svým hlasem i spotřební kýč.

Viděl jsem ho dvakrát v životě. Poprvé na půdě Svobodného slova, když se vrátil z nepřátelské ciziny až poté, co splnil své smluvní závazky. Husák tehdy nervově nevydržel a vydal slavné prohlášení o tom, že si ho tam můžou nechat. Socialismus se prý obejde bez něj. Jak hloupé!

Podruhé jsem ho viděl naživo. Na vystoupení v beznadějně vyprodané Lucerně mě tuším propašoval Pavel Fořt, jeho dvorní kytarista a aranžér. Stál jsem po celou dobu koncertu na špičkách až v páté řadě kdesi za jeho fanynkami.