Jak je Česká republika úspěšná a efektivní v provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí? Evropská komise o tom na jaře letošního roku 2019 vydala zprávu, přesněji Sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výborů regionů nazvané „Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí 2019: Evropa, která chrání své občany a zlepšuje kvalitu jejich života“. První přezkum byl zveřejněn v únoru 2017, nejnovější zpráva tedy hodnotí uplynulé dva roky.

Po předchozím průzkumu Evropská komise doporučila České republice jednak vytvořit účinný proces posouzení vlivů na životní prostředí, které by mělo podporu společnosti a používalo osvědčené postupy, jednak zavést infrastrukturu a další opatření za účelem přechodu na oběhové hospodářství, a dále zlepšit kvalitu ovzduší v nejvíce postižených regionech.

↗

Oběhové hospodářství díky sdílení či repasování využívá již existující výrobky, suroviny a materiál. V ČR však zatím moc nefunguje. Grafika unenvironment.org

Evropská komise konstatuje, že výsledky České republiky v oblasti efektivního provádění environmentálních politik jsou i nadále poněkud smíšené. V oběhovém hospodářství dosahujeme jen pomalého pokroku. Co je oběhové hospodářství? Jde o způsob výroby a spotřeby, který díky sdílení, pronajímání, opětovnému používání, opravování, repasování nebo recyklaci zhodnocuje již existující výrobky, suroviny a materiály. Tím se prodlužuje životní cyklus produktů a minimalizuje odpad.

Česká republika naopak získala pochvalu za plnění cílů recyklace do roku 2020, nicméně stále musíme vyvíjet obrovské úsilí i v tomto směru, protože hlavním způsobem nakládání s odpadem zůstává i nadále skládkování. Komise v této souvislosti také upozorňuje na stále existující nesrovnalosti mezi statistikami ministerstva životního prostředí a statistikami Českého statistického úřadu.

Komise také uvádí, že u nás oslabila práva na účast veřejnosti v rozhodovacích procesech dotýkajících se životního prostředí. Důvodem je novela stavebního zákona. Co se týká změny klimatu a životního prostředí, zpráva uvádí, že Česká republika plní své závazky v rámci klimaticko-energetického balíčku do roku 2020, za přetrvávající problém však považuje kvalitu ovzduší. Zmiňuje také obecně problém znečištění podzemních vod a intenzifikaci zemědělství, lesnictví, či intenzivní rybníkářství. Vyzývá také k implementaci nařízení o invazních nepůvodních druzích — tento proces u nás trvá již čtyři roky.

Vláda se obecně s hodnocením Evropské komise shoduje, nicméně uvádí, že kvalita a podrobnost informací se napříč kapitolami liší. Senát při projednávání tohoto materiálu přijal usnesení, ve kterém mimo jiné apeluje na Vládu ČR, aby intenzivně řešila problematiku znečištění ovzduší v Moravskoslezském kraji a jednala v této souvislosti i s polskou stranou. Současně Senát vyzval vládu k předložení zákona o invazních druzích.

Zpráva neobsahuje kritiku České republiky za hospodaření s půdou, v návaznosti na platnou legislativu se pohybujeme v jejich mantinelech. Ačkoli zprávu Evropské komise považuji za vyváženou a objektivní, jsem toho soudu, že ochrana půdy je velmi významně podceňována. Je nezbytné jak zajistit udržitelné využívání půdy, zabránit její degradaci půdy a zachovat její funkce, tak výrazně zpřísnit její ochranu před zástavbou. Půda je vyčerpatelným a mimořádně zranitelným a cenným přírodním zdrojem. Politická vůle k radikální změně legislativy ve vztahu k ochraně půdního fondu však zatím není v České republice bohužel na pořadu dne.

Také v oblasti řešení klimatických změn zastává zdejší vláda spíše skeptické stanovisko. Důkazem je zablokování závazného závěru k dosažení emisní neutrality EU do roku 2050 na posledním jednání Rady Evropské unie, které inicioval právě premiér Babiš. Chci věřit, že finské předsednictví EU tuto problematiku vezme za správný konec a vyvolá intenzivní diskusi, jak v této mimořádně závažné otázce nejlépe dále společně postupovat.