V roce 1976 vyšel ve sbírce zákonů ČSSR Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (takzvaná Helsinská smlouva). Tím se stal pro Československo závazným, ale tehdejší normalizační režim si s tím hlavu moc nelámal. Přesto bylo možno závazky v tomto paktu obsažené mezinárodně reklamovat, tedy domáhat se alespoň diplomaticky i mediálně jejich plnění. Ale soudně to moc nešlo, protože soudy nebyly svobodné a reálně je držel v rukách vládnoucí režim. Navíc smlouvy uzavřené z iniciativy OSN nejsou vymahatelné prostřednictvím sankcí — na rozdíl od závazků Evropské unie a u Soudního dvora EU v Lucemburku.

V roce 2004 vstoupilo Česko do EU a v předvstupních smlouvách se zavázalo k respektování a naplňovaní evropského práva, mimo jiné tedy dvou velmi důležitých směrnic o ochraně přírody: Směrnice o biotopech a Směrnice o ptácích. Tehdejší vláda podepsala tyto závazky stejně, jako husákovský režim podepsal Helsinskou smlouvu. Totiž v naději, že je nikdy nebudou muset plnit, a že „s nimi zase pěkně vydrbeme“.

Bývá zvykem si sem tam kopnout do EU, jak nás omezuje a co nám zase „oni“ vymysleli. V oblasti životního prostředí a ochraně přírody jsou ale evropské instituce k nezaplacení, protože státy bývalého východního bloku si své přírody neváží. A tak i naše (už demokraticky zvolená) vláda s „nesnesitelnou lehkostí“ pohrdá mezinárodními závazky. Naštěstí pro přírodu už nemá v rukou soudní ani zákonodárnou moc.

Česko tak čelí zatím předběžnému (pilotnímu) řízení ze strany Evropské komise ohledně neschopnosti zajistit ochranu některým evropsky významným lokalitám, především jde o Soutok — Podluží (území kolem soutoku řek Moravy a Dyje). Přitom o ochraně tohoto území formou rozšíření Chráněné krajinné oblasti Pálava se uvažovalo dlouho před vstupem do Evropské unie.

Poté, co byl návrh publikovaný ve sbírce zákonů ČR a EU, je tento závazek právně vymahatelný. Na zajištění jejich ochrany měla Česká republika šest let. Lhůta začala běžet 15. 1. 2008 a marně uplynula 15. 1. 2014. V případě Soutoku — Podluží se vyhlášení zastavilo na nespecifikovaném odporu starostů některých obcí. Nyní se proces horko těžko opět rozbíhá s tím, že ho paradoxně brzdí sám stát, prostřednictvím svého podniku Lesy České republiky.

Ochránci přírody (tak řečení ekoteroristi) jsou často investory (tak řečenými „divelotry“) obviňováni z úmyslného a zlovolného brzdění veřejně prospěšných staveb. Často bývají také nařčeni z velmi bizarních aktivit, jako je vypouštění zmijí, sázení stromů za svitu reflektorů, aby je nikdo při tom neviděl. Vrcholu dosáhla Klára Dostálová (ANO), ministryně pro místní rozvoj a poslankyně, která prohlásila: „Nesmí se stát, že se u stavebního řízení najednou objeví sysel nebo jiné chráněné zvíře a celé řízení se zruší. Dneska se prý syslové různě převážejí jen proto, aby se zabránilo výstavbě“.

Připomíná mi to rétoriku husákovského režimu, který disidenty, kteří se dovolávali listiny základních práv a svobod, dehonestoval, označoval je za zaprodance a samozvance a podsouval jim často velmi bizarní pohnutky. Dnes je přitom Listina základních práv a svobod v České republice součástí ústavy. Říká, že každý má právo na příznivé životní prostředí a každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. A také je zde uvedeno, že při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

O právech státu, investorů a „divelotrů“ stavět kde co (včetně například zcela zbytečného kanálu Dunaj-Odra-Labe) se v ústavě nic nepíše. V našem ústavním pořádku také nikde není nic o právech státních organizací bojkotovat a blokovat plnění mezinárodních závazků, tak jak to dělají Lesy ČR. Vytváří se pak dojem, že někdo má rád sysly a zmije, někdo zase dálnice a kanály, a každému je třeba vyhovět (tak jak to dělala myšička s kašičkou — tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic)

EU do toho díky zmíněným směrnicím vnesla určitý řád a subjektivní dojmy je možno z větší části vyloučit. A díky evropským institucím je možno domáhat se spravedlivého řešení.

Fakta:

1998: Ve „Státním programu ochrany přírody a krajiny“ v části Prioritní úkoly je uvedeno: Rozšířit rozlohu CHKO Pálava a Český ráj. Termín: 31. 12. 2003 (Český ráj byl rozšířen, Pálava ne)

2004: Vstup do EU, závaznost směrnic o ochraně přírody, Směrnice o biotopech a Směrnice o ptácích.

2005: Vyšlo nařízení vlády ČR 132/2005, ve kterém bylo explicitně uvedeno, že evropsky významná lokalita Soutok — Podluží bude chráněna formou CHKO, NPR a NPP.

2008: Publikování návrhu evropsky významných území (EVL) na území České republiky v Úředním věstníku EU. Zde je uvedena též Evropsky významná lokalita Soutok — Podluží

2014: Marně uplynula lhůta pro zabezpečení právní ochrany EVL Soutok — Podluží. Ve stejném roce podána stížnost k Evropské komisi

2018: EK zahajuje po marném neoficiálním vyjednávání pilotní řízení, které při další nečinnosti či kličkování ČR přejde do infringementu, který běžně končí vysokou pokutou.