Nedávné prohlášení Koalice proti suchu a následné sdělení ministra zemědělství Tomana ohledně opatření proti suchu mi poněkud připomnělo komunistické heslo „Poručíme větru, dešti“. Miroslav Toman to má v rodině, už jeho otec byl ministrem ve Štrougalově vládě, a tam se poroučelo habaděj!

Ale toto heslo není pouze komunistický produkt. Čtěme Bibli, tam to všechno je! Najdeme zde takových poroučení celou řadu, od utišení moře pod vetchou bárkou až po vytrysknutí pramenu vody ze suché skály. A tato kniha je myšlenkovým základem euroamerické civilizace. Dá se říci, že poroučení máme v genech (nebo spíše v memech). Ovšem i v Koránu najdeme poroučecí pasáže. Tak například prorok poručil hoře, aby šla k němu. Jenže hora nešla a z dalšího textu vyplývá, že Mohamed měl tolik sebereflexe, že šel k hoře sám.

Taková sebereflexe ovšem uvedené koalici i ministru zemědělství zřejmě chybí. Sucho, se kterým se setkáváme v posledních letech, je hora, která se směje našim příkazům. Vytvářet kaskády přehrad, vodohospodářské uzly, manipulační řády, to je zhmotnělé poroučení přírodě, ze kterého, jak se zdá, se neumíme vymanit.

O jaké sebereflexi mluvím? Jak pomohla Vltavská kaskáda při katastrofálních záplavách v Praze? Nijak, jen situaci zhoršila. Přesto se chystá vláda stavět další polopřehradu Nové Heřminovy, údajně pro ochranu Krnova, a plánuje další. Jak pomohly Novomlýnské nádrže zemědělcům při loňském suchu? Nijak. Přesto se vážně uvažuje o dalším zvyšovaní hladiny tohoto socialistického veledíla.

Jak se polní a luční meliorace, tedy odvodnění krajiny, promítlo do prohloubení sucha? Obrovsky. Voda, která se mohla u nás vsáknout, odtekla i s částí ornice k sousedům. Přesto se zatím nechystá nikdo tyto meliorace odstranit. Jak se promítlo smrkové lesní hospodaření do odtoku vody z krajiny? Katastrofálně. Přesto se na kůrovcových kalamitních holinách bude z poloviny sázet zase smrk. Tedy taková sebereflexe zde chybí.

Svědčí o tom také informace od ministra Tomana, že jeho úřad jedná s Evropskou investiční bankou o investičním úvěru na osm miliard korun. Stát by tak měl zajištěné peníze na plánované vodohospodářské projekty, jako je propojování vodárenských soustav nebo stavba přehrad. Anebo na přípravu stavby kanálu D-O-L. Nebo teď už jenom O-L. Nebo jenom O. Hlavně to musí být mega. Nebo raději giga.

Nejde o to vrátit krajinu do stavu, v jakém ji našel a opěval praotec Čech. To totiž nejde, nejen proto, že praotec Čech vůbec neexistoval, ale i proto, že v době, kdy hypotetický praotec mohl hypoteticky přijít, obývalo naši krajinu pár desítek tisíc lidí. Dnes je to desítka milionů.

Můžeme tedy vůbec něco dělat? Něco určitě. Je třeba do krajiny vrátit malý vodní cyklus. O tom se učili žáci ve škole už za mých školních let a učí se to dodnes. Zadržet vodu tam, kde dopadne. Určitě o tom slyšel i ministr Toman. Na pohraničních horách, na Vysočině je třeba zrušit meliorace, obnovit rybníky a mokřady.

Rybníky ale nemohou vypadat jako necky plné kaprů ve zkažené vodě. Musí to být komplexní ekosystémy s pobřežní vegetací. Voda z těchto malých nádrží, z mokrých luk, ale i malých polí ohraničených mezemi a remízky se bude vypařovat a ve formě drobných srážek se zase bude do krajiny vracet. Je pravda, že hlavním problémem současného sucha je změna kontinentálního makroklimatu, ale lepší rozsvítit třebas i jen malou svíčku než proklínat temnotu.

A co dál? Je lépe zalesnit holiny třeba břízou nebo jinými ekonomicky ne příliš výhodnými stromy než tupě sázet smrkové porosty a připravovat budoucí generacím další kůrovcové události, které sucho násobí. Dalším krokem může být vytváření pestřejší krajiny v nížinách, kde jsou nyní velké lány řepky ozdobně prostřídány lány kukuřice.

Krajina je vystavena větrné i vodní erozi. V padesátých letech se zde po sovětském vzoru zakládaly větrolamy, a i když to nebylo úplně ideální, mělo to svůj význam a dnes jsme rádi, že je tam máme. V osmdesátých a devadesátých se budovaly biokoridory, které už měly lepší, řekněme „dyzajn“, ale jejich budovaní se zastavilo na problémech s neochotou majitelů poskytovat zemědělskou půdu na tato opatření.

Komplexní pozemkové úpravy s tím mohou pomoci, ale na to prý nejsou peníze. Přitom finanční prostředky do vhodných pozemkových úprav se v retenci vody v krajině vrátí lépe než peníze investované do stavby velkých a zbytečných přehrad. Problém je v tom, že beton se lépe fakturuje.

Suma sumárum, současné sucho je dáno souběhem globální změny klimatu způsobné člověkem a klimatických cyklů přírodního rázu. V naší krajině problém prohlubuje člověk neuváženými zásahy do krajiny a problém se dalšími neuváženými zásahy nevyřeší. Vyjádření ministra Tomana připomíná prohlášení otylého, který tvrdí, že musí hodně jíst, aby se mohl obezitě lépe bránit.