Tunisko čeká zkouška demokracie

Linda Piknerová

Smrt prezidenta Kaída Sibsího 25. července představuje první prověrku křehké tuniské demokracie. Jakým způsobem se země, která před osmi lety stála u zrodu arabského jara, vyrovná s odchodem prvního demokraticky zvoleného prezidenta?

Odchod dvaadevadesátiletého prezidenta Sibsího ve čtvrtek 25. července nad ránem byl náhlý, nikoliv však nečekaný, neboť mu předcházely opakované hospitalizace i množství spekulací o jeho zdravotním stavu. Sám Sibsí pak hovořil v červnu v tom smyslu, že nemá zájem se na podzim tohoto roku ucházet o znovuzvolení, a to právě s odkazem na svůj vysoký věk.

Tato sebereflexe, která není u řady jeho souputníků na prezidentských postech vůbec běžná, si zaslouží pochvalu a svědčí o tom, že první demokraticky zvolený prezident Tuniska si byl vědom svých psychických i fyzických limitů a nespojoval existenci úřadu a jeho naplňování se svou osobou.

Absence personalizace politiky a fakt, že instituce je schopná přežít osobu, která ji zastává po omezeně platnou dobu, svědčí o zdravém směřování tuniské demokracie, která tento rok slaví teprve pět let. Právě zvolení Sibsího v listopadu 2014 a přijetí nové ústavy téhož roku bylo přelomovým momentem v dějinách této severoafrické země.

×