Carové jsou mrtví, ať žijí jejich nástupci

Linda Piknerová

Druhá vlna změn v severoafrických státech postoupila do další fáze. Po sesazení prezidentů Alžírska a Súdánu se k moci dostávají obtížně identifikovatelné síly, o nichž lze s určitostí říci jen to, že deklarují svůj záměr změnit zažité pořádky.

Odchod alžírského politického matadora Boutefliky na začátku dubna tohoto roku provázely zástupy lidí v alžírských ulicích, kteří otevřeně volali po změně politického uspořádání a odstranění „starých“ politických struktur z čela země. Počáteční nadšení z odstranění nemocného a notně senilního prezidenta vystřídalo napětí z voleb, jejichž uspořádání bylo přislíbeno na počátek července tohoto roku.

Necelý měsíc před jejich konáním však ulice měst opět zaplnili demonstranti, kteří se obávají, že započaté změny ustrnou na mrtvém bodě a z prozatímních politiků se stanou politici na dobu neurčitou. Obavy to nejsou neoprávněné, neboť prozatímní alžírský prezident prohlásil, že zůstane v úřadu do chvíle, než bude zvolen jeho nástupce, což se však ve stávající konstelaci zdá jako dosti obtížný úkol. Původní termín voleb byl totiž odložen na neurčito s tím, že není dostatečný počet kandidátů, kteří by se o mandát ucházeli, a že je tudíž nutné mandát stávajícího „dočasného“ prezidenta prodloužit a dále jednat.

To v běžných obyvatelích vyvolalo vlnu obav z oligarchizace politiky, kterou dobře znají z posledních dvaceti let vlády Boutefliky. Potenciální opoziční kandidáti se odmítají do politického procesu zapojit s tím, že by jejich účast fakticky jen legitimizovala stávající politickou garnituru, která je výrazně napojena na minulý režim. Bouteflika sice vyklidil pole, ale jeho nejbližší stále zůstávají významnými hybateli života v zemi, což vyvolává řadu obav z dalšího směřování.

×