Carové jsou mrtví, ať žijí jejich nástupci

Linda Piknerová

Druhá vlna změn v severoafrických státech postoupila do další fáze. Po sesazení prezidentů Alžírska a Súdánu se k moci dostávají obtížně identifikovatelné síly, o nichž lze s určitostí říci jen to, že deklarují svůj záměr změnit zažité pořádky.

Odchod alžírského politického matadora Boutefliky na začátku dubna tohoto roku provázely zástupy lidí v alžírských ulicích, kteří otevřeně volali po změně politického uspořádání a odstranění „starých“ politických struktur z čela země. Počáteční nadšení z odstranění nemocného a notně senilního prezidenta vystřídalo napětí z voleb, jejichž uspořádání bylo přislíbeno na počátek července tohoto roku.

Necelý měsíc před jejich konáním však ulice měst opět zaplnili demonstranti, kteří se obávají, že započaté změny ustrnou na mrtvém bodě a z prozatímních politiků se stanou politici na dobu neurčitou. Obavy to nejsou neoprávněné, neboť prozatímní alžírský prezident prohlásil, že zůstane v úřadu do chvíle, než bude zvolen jeho nástupce, což se však ve stávající konstelaci zdá jako dosti obtížný úkol. Původní termín voleb byl totiž odložen na neurčito s tím, že není dostatečný počet kandidátů, kteří by se o mandát ucházeli, a že je tudíž nutné mandát stávajícího „dočasného“ prezidenta prodloužit a dále jednat.

To v běžných obyvatelích vyvolalo vlnu obav z oligarchizace politiky, kterou dobře znají z posledních dvaceti let vlády Boutefliky. Potenciální opoziční kandidáti se odmítají do politického procesu zapojit s tím, že by jejich účast fakticky jen legitimizovala stávající politickou garnituru, která je výrazně napojena na minulý režim. Bouteflika sice vyklidil pole, ale jeho nejbližší stále zůstávají významnými hybateli života v zemi, což vyvolává řadu obav z dalšího směřování.

Na klidu u řadových obyvatel, ba ani vnějších pozorovatelů, nepřidává ani fakt, že v posledních dvou dnech byli zadrženi dva bývalí premiéři sloužící pod Bouteflikovým vedením. Oba byli obvinění z korupce a bez dalších oficiálních informací začali být vyšetřováni. Hlavním „garantem“ stíhání se stává armáda, která představuje nejsilnější strukturu v zemi a jejíž nejvyšší představitel se opakovaně vyjádřil, že je třeba udělat vše pro to, aby korupční chování bylo řádně potrestáno.

Súdánský prezident Bašír si získal pozornost světové veřejnosti hlavně kvůli své toleranci vůči genocidě v Dárfúru, či dokonce její podpoře. Foto genocidewatch.net

Ačkoliv si nelze dělat iluze o kreditu obou zatčených premiérů, faktem je, že ze „stíhání korupce“ se stává nástroj, jak se zbavit prakticky kohokoliv. Znepokojená společnost dlouho demonstrující proti Bouteflikovi totiž přirozeně podporuje politické čistky s tím, že je konečně prostor odstranit staré struktury obohacující se na úkor většinové společnosti. Náklonnost k těmto krokům však může velmi snadno přerůst v etablování nových politických struktur, které budou zdroje bohatého Alžírska odčerpávat opět jen ve svůj prospěch.

Jen o devět dní později byl z úřadu súdánského prezidenta odstraněn Umar al-Bašír, který se pozornosti světové veřejnosti těšil zejména kvůli jím tolerované (či spíše podporované) genocidě v Dárfúru. Po jeho sesazení 11. dubna se otevřela diskuse o tom, jak jej potrestat, přičemž myšlenka vydat jej mezinárodní spravedlnosti na základě mezinárodního zatykače, který na něj vydal Mezinárodní trestní soud, vzala za své a bylo rozhodnuto, že spravedlnosti se dočká v Súdánu.

Nová prozatímní vláda vyjednávající s opozicí však minulý týden ukázala, že její proreformní smýšlení je motivováno spíše snahou dostat se k nově ovládaným mocenským zdrojům a udržet si je. Mnoho mrtvých z minulého týdně, násilí a protesty běžných obyvatel jasně ukazují, že stávající politická garnitura si v ničem s bývalým režimem nezadá.

Obvinění zatčeného Bašíra z korupce, který se od svého sesazení neobjevil na veřejnosti, pak můžeme vnímat jako menší chucpe stávajícího režimu, který je sám korupcí prolezlý. Pokud však obvinění Bašíra dobře mediálně prodá (a to jak vnitrostátně, tak mezinárodně), může se na nějakou dobu zbavit nechtěné pozornosti, kterou na sebe svým chováním strhává.

Situaci v zemi bedlivě sledují také vnější hráči, a to jak regionální — Saúdská Arábie či Egypt, tak globální v podobě USA. Ty již naznačily svou ochotu „přispět“ ke zklidnění situace a plnit roli jakéhosi zprostředkovatele jednání mezi prozatímní vládou a občanskou společností. Jak však poslední hodiny vývoje v zemi ukazují, soud s Bašírem nemusí být zdaleka jediným problémem, s nímž si obrovská a na ropu bohatá země bude muset poradit.

V příhraničním Dárfúru opět začaly působit milice arabského Janjaweedu, které vypalují místní vesnice a zabíjejí jejich obyvatele. Bylo by velmi smutné, pokud by svět upřel pozornost na soud s Bašírem a podpořil stávající prozatímní vládu a současně zavřel oči nad další vlnou násilí odehrávající se naneštěstí na periferii země.