Zatímco politické strany zahájily horkou část předvolební kampaně, většina médií začíná spekulovat o možnostech povolebního uspořádání. Spekulace ovšem nejsou vedeny snahou analyticky čtenářům přiblížit reálné možnosti vládního uspořádání po volbách, ale sofistikovaně manipulovat se čtenáři tak, aby pravicový tisk ovlivnil jejich předvolební jednání.

Tak například server týden.cz pod nadpisem Co nás čeká po volbách čtenáři sděluje, že existují pouze tři možnosti povolebního uspořádání: levicová vláda sociálních demokratů s podporou KSČM, velká koalice ČSSD a ODS nebo pravicová vláda občanských demokratů s TOP 09.

Včera pak publikoval portál iDnes.cz ještě bizarnější text, v němž Tereza Strnadová píše o pasti šéfa sociálních demokratů: „I kdyby teď vyhrál volby, bylo by mu to k ničemu. Koalici by prostě neposkládal, neměl by s kým. Vyplývá to z vyjádření šéfů ‘malých‘ stran, které mají podle průzkumů naději, že se dostanou do Sněmovny,“ dělá mladofrontovní autorka textu propagandu pro ODS.

Varianty povolebního uspořádání

Spekulace pravicového tisku o pouhých třech — pravicová složená z ODS a malých stran, levicová jako spolupráce ČSSD a KSČM a velká koalice ČSSD a ODS — možnostech povolebního uspořádání se ve světle tradic koaličních vlád u nás jeví evidentně jako v lepším případě nepoučené plácnutí do vody, v horším a pravděpodobnějším případě jde o manipulaci čtenářů ve snaze strašit návratem vlády komunistů v případě vítězství sociálních demokratů.

Novináři tu navazují na tradici mobilizace — započatou Václavem Klausem — voličů proti straně, jež je pokračovatelkou více jak stoletého sociálnědemokratického hnutí, k němuž se hlásilo nemálo úctyhodných lidí. Za všechny jmenujme Tomáše Masaryka.

Skutečnost je však složitější i jednodušší současně. Jednodušší v tom, že principiální možnosti povolebního uspořádání jsou pouze dvě: buď vládu sestaví sociální demokracie anebo pravicové strany. Složitější v tom, že faktické varianty konkrétního vládního uspořádání jsou mnohem pestřejší, než jak je český tisk redukuje.

Ostatně tuto možnost si uvědomuje i předseda ČSSD Jiří Paroubek, který v posledních týdnech nejednou upozornil na fakt, že se do Poslanecké sněmovny může dostat více subjektů, než bylo doposud obvyklé.

„To tady vytvoří trochu jinou situaci a jestli, upřímně, levice včetně komunistů nebude mít většinu, tak vznikne pravicová vláda, to je zřejmé. I z pozice, že by ODS měla třeba osmnáct, dvacet procent hlasů, může s těmi středo-pravými subjekty vytvořit vládu, a to pak jaksi se už nemáme o čem bavit," prohlásil například Jiří Paroubek.

Možných koalic může být mnohem více, a současně není definitivně uzavřeno, kdo se ve Sněmovně nakonec skutečně ocitne. Propaganda v pravicovém tisku sice říká, že sociální demokraté nebudou mít partnery, nicméně zapomíná připomenout, že pokud vláda malých stran s ODS nebude možná, což je více než pravděpodobné, malé strany mohou začít uvažovat úplně jinak.

Za všechny argumenty stačí připomenout situaci po minulých volbách, kdy byl Miroslav Kalousek ochoten jít do vlády spolu se sociální demokracií za tiché podpory komunistů.

Na rozdíl od pravicového tisku si komplikovanost možného rozložení mandátů po volbách uvědomuje Jiří Paroubek, který vytrvale nemluví o jedné, nýbrž minimálně o dvou možnostech vlády ČSSD v případě jejího volebního vítězství.

První možností je pro něho středolevá varianta koaličního vládnutí, druhou pak jednobarevná vládá sociální demokracie. Předseda ČSSD podle svých slov upřednostňuje takovou podobu vlády, která sociální demokracii umožní splnit co největší část jejího programu.

Na rozdíl od mobilizujících novinářů vytrvale artikuluje preferenci vlády sociální demokracie se stranami napravo od nich. „Tak to prostě je. S komunistickou stranou do vlády nepočítám,“ řekl například 21. března Jiří Paroubek v televizi Prima.

Problematičnost průzkumů předvolebních preferencí

Jakoukoliv předpověď povolebního uspořádání nicméně komplikuje nízká vypovídací hodnota současných průzkumů preferencí politických stran ve vztahu k reálnému volebnímu výsledku. Stačí vzpomenout na preference Koalice lidovců a Unie svobody ještě na jaře roku 2002 a porovnat jej s jejím faktickým výsledkem ve volbách o několik měsíců později. Nikdo tehdy nepředpokládal, že Koalice nakonec výrazně prohraje i s komunisty.

Taktéž před volbami v roce 2006 byly výstupy průzkumů stranických preferenci odlišné od volebních výsledků. Třeba agentura STEM předpovídala v březnu i dubnu 2006 pětapůl procentní rozdíl mezi ODS (26,7 a 26,8 % hlasů) a ČSSD (21,8 a 21,3 % hlasů) zatímco ve výsledku voleb byl rozdíl mezi nimi pouhá tři procenta a jejich celkové výsledky byly radikálně vyšší, když obě získaly přes třicet procent hlasů.

Je totiž evidentní, že s blížícími se volbami se volební přízeň přesouvá od menších stran k velkým. Tato tendence — a to je podstatné — taktéž platí v dlouhodobé perspektivě: zatímco ve volbách roku 1996 získaly obě největší strany dohromady těsně nad 56 % hlasů, o deset let později to bylo už více než 67 %.

Výsledek tak nakonec může být diametrálně odlišný od současných předvolebních preferencí těchto dnů a přání iDnes.cz či týdne.cz. Proč? Jednak se v posledních týdnech před volbami volební debata do značné míry redukuje na prinicpiální spor o sociálně-ekonomickou podobu a charakter českého státu mezi ČSSD a ODS.

Současně platí, že mnozí voliči ČSSD, kteří chodí volit primárně s motivací ekonomickou (a spoluzodpovídají za tradičně horší výsledky této strany v evropských, krajských či senátních volbách, kdy velká část z nich zůstává doma), mohou v průzkumech deklarovat nerozhodnost.

Za již konstantní pravdu je pak možné považovat fakt, že voliči KSČM své preference v předvolebních průzkumech mnohdy zapírají, avšak dlouhodobě pevné a stabilní jádro komunistů se nakonec vždy ukáže být neobyčejně disciplinované.

Volební prognóza Deníku Referendum

Jakákoli seriozní volební prognóza se musí odvíjet ve dvou krocích: za prvé uvážit, které strany se ve sněmovně nakonec ocitnou, a teprve za druhé promýšlet, jaké možnosti povolebního uspořádání se tím naskytnou.

Kdo se tedy do Parlamentu nakonec dostane?

Za téměř jistého vítěze voleb lze již nyní pokládat sociální demokracii, jejíž volební zisk opět zřejmě výrazně přesáhne 30 %.

Na druhém místě skončí ODS, ale jednak kvůli svým vnitřním problémům a jednak kvůli tvrdé konkurenci ve svém vlastním prostředí utrpí se sociální demokracií dosud nejtvrdší prohru, když skončí mezi 20-25 procenty.

Třetí zůstanou jako obvykle komunisté.

Čtvrtá a podle DR poslední jistá parlamentní strana je TOP 09 se ziskem kolem 10 %.

Pátou stranou, která bude o svou existenci bojovat na hraně, ale nakonec díky silné a věrné voličské základně ve Sněmovně vytrvá, je KDU-ČSL.

Následuje pět stran, které podle DR skončí pod pětiprocentní hranicí, i když mohou získat nad 1 % hlasů: Věci veřejné, jejichž bublina podle nás stihne splasknout, zůstanou u 4 %, Strana zelených zaplatí za své chyby a skončí pod 3 %, Zeman zjistí, že sociálně demokratičtí voliči nejsou tak hloupí, jak si myslel, a zůstane pod 2 %, Suverenita a Piráti, budou bojovat o 1 %.

Důležité přitom je, že doslovná přesnost této předpovědi, není pro reálné varianty povolebního uspořádání zase tolik podstatná. Ani eventuální vstup Věcí veřejných do Sněmovny na ní mnoho nezmění. Svou roli sehraje i český volební systém, který radikálně diskriminuje proti malým stranám, takže zisk 5-7 procent hlasů přinese jen 2-4 procenta mandátů.

Vycházíme z toho, že už po minulých sněmovních volbách získaly ČSSD a KSČM sto mandátů. Během čtyř let se politické klima výrazně změnilo v jejich prospěch, jak ostatně napověděly i krajské a senátní volby před dvěma lety. Rovněž demografie společnosti se změnila ve prospěch levice.

Z těchto důvodů považujeme za prakticky jisté, že ČSSD spolu s KSČM budou mít po těchto sněmovních volbách většinu. O podobě příští vlády tudíž budou rozhodovat na 90 % sociální demokraté.

Přitom možnosti reálných koalic jsou tyto:

I. ČSSD, TOP 09, KDU-ČSL, případně menšinová ČSSD a KDU-ČSL, TOP 09 tolerovaná. Jiří Paroubek tuto variantu dle svých slov upřednostňuje a odpor TOP 09 prudce ochabne ve chvíli, kdy zjistí, že koalice napravo od středu není možná. Tato koalice je podle nás nejpravděpodbnější variantou, pokud to bude aritmeticky možné. TOP 09 může například do koalice vstoupit výměnou za post předsedy Sněmovny (Kalousek) a podporu svého kandidáta do funkce prezidenta (Scwarzenberg). Pravděpodobnost dle DR: 35 %.

II. Menšinová ČSSD tolerovaná KSČM, případně menšinová ČSSD a KDU-ČSL, tolerovaná KSČM. S vysokou pravděpodobností nastane, pokud nebude aritmeticky možná levostředová koalice, anebo pokud budou požadavky TOP 09 příliš vysoké. Za určitých okolností může být právě toto cesta k zlomení anachronického vlivu komunistů na českou politiku, a varianta tak může mít víc předností nežli nevýhod. Pravděpodobnost dle DR: 35 %.

III. Velká koalice ČSSD a ODS. Občanští demokraté by museli strašně prosit, velice se ponižovat a komunisté i TOP 09 by museli dělat příliš velké cavyky. Jiří Paroubek je jedním ze dvou suverénně nejobratnějších politických stratégů u nás, takže jistě po volbách bude vyjednávat i v tomto směru. Ale příliš pravděpodobný takový výsledek není. Protože tím druhým je Miroslav Kalousek. Pravděpodobnost dle DR: 20 %.

IV. Koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, VV. Pokud pravice získá v těchto volbách více mandátů nežli levice, ztratí česká politika logiku. Pravděpodobnost dle DR 9 %.

Budoucnost české politiky — navzdory propagandě většiny českého tisku — tak závisí na vnitřní i vnější kultivaci sociální demokracie. Problém vlády sociálních demokratů totiž bude spočívat v tom, že ve Sněmovně se nebude vyskytovat alternativa k ní, kterou by mohli voliči, jimž záleží na kvalitě politické kultury, zájmech školství, ekologie, kultury či občanské společnosti, pokládat za lepší nežli bude sama vláda.

Strany, pro něž tak přičinlivě pracuje český pravicový tisk, totiž tuto alternativu v očích kriticky početné části voličů prostě představovat nemohou.