Omlouvám se autorkce sloupku, že využiji reakci na její článek jako prostor na
zveřejnění myšlenek, které se již několik dní potulují mezi mojí hlavou a textovým
editorem. Toto tedy není příma reakce na kritiku našich politiků a jejich orientace na odvětví
s okamžitými finančními zisky, ale se ztrátami pro několik dalších generací. Chci zde osvětlit
jednu z cest, kterou by snad bylo možno použít jako alternativu
ke stavbě dálnic a dalších fabrik také těch na zážitky. V ideálním situaci zároveň může dát práci tisícům lidí
a přivřít rozevírající se nůžky mezi kvalitou života lidí s příjmi blížícími
se nule a naopak nekonečnu.
Jak již bylo napsáno v jiném ze sloupků tohoto periodika, strana se sociálním programem, která
má ale životní prostředí jako jednu z priorit, řeší přesto především aktuální problém zaměstnanosti. Nemůže jen odkazovat na budoucnost. Pokud se tady dálnice stavět nebude, nebudete mít sice práci, ale vaše
děti Vám za nezničenou přírodu poděkují, ale jen pokud je budete moci bez práce uživit. Oproti tomu Strana,
která má žívotní prostředí jako prioritu nejvyšší, nám nabízí zelený průmysl na který je navázáno jistě mnoho pracovních míst, ale za prvé, stále je to průmysl se spoustou negativ,
které se od něj odloučit nedají a řekl bych, že na politiku zaměstanosti je to trochu málo. Chybí mi
odvození nějaké sociální politiky od dalšího pilíře udržitelného života od dobrovolné skromnosti.
Pokud hodnotíme kvalitu života jen dle zcela základního hlediska kvality
přijímaných potravin, je zde velká diference. U člověka s vyššími
příjmy záleží na jeho lakotě, informovanosti a i chutích co si k jídlu koupí pro
člověka s malým příjmem jsou jedinou možností levné často nekvalitní potraviny, jídla
hotová. A to přestože nakupováním surovin by se v celku dalo ušetřit. Nedokonale
uspokojovaná základní potřeba je sama významným faktorem ovlivňujícím zdraví.
Možností, jak této potravinové diskriminace čelit, pokud si nemohu vydělat více
peněz, je opatřit si potraviny, tak jak to dělali předci naprosté většiny z nás už
desetitisíce let zpátky, vypěstovat si vlastní zeleninu, umlít vlastní mouku, chovat
domestikovanou havěť.
Pokud dnes může stát vykupovat půdu pro stavbu silnic, proč by nemohl půdu vykoupit pro lidi bez zaměstání,
ty by mu ji pak spláceli z přebytků při pěstování vlastních potravin. Inspiraci lze najít u pozemkové
reformy při vzniku první republiky. Samozřejmě dnes malohospodařit oproti začítku dvacátého století umí málokdo a proto
by bylo by potřeba se poučit z chyb, které vznikali například při osidlování
pohraničí po vyhnání německých obyvatel, kdy se do zemědělství vrhali lidé, bez znalostí.
Dnes je zemědělsky negramotných předpokládám ještě více lidí. Bylo by proto vhodné vytvořit rekvalifikační
kurz např. "potravinový samozásobitel" nebo "pěstitel, samozásobitel".Tím by zároveň měla být
zaručena dobrovolnost výběru takové práce. Využít by se dali i zkušenosti humanitárních organizací z rozvojových zemích, kde se učí lidé hospodařit.
Obsah kurzu by měli připravit odborníci na permakulturní pěstování
a tradiční extenzivní
hospodářství, ekologické zemědělství. Není to jen samoúčelné vybírat ekologický způsob
hospodaření, poněvadž na menší ploše vycházejí náklady pro pěstování
takovýmto způsobem rozhodně levněji, samozřejmě s velkým podílem fyzické práce.
Nutné by také bylo aby se shodli na vhodném "univerzálním" modelu takového
hospodaření, tím je myšleno jak velká plocha je pro uživení jednoho člověka nutná a
zároveň je možné ji obhospodařit bez drahé mechanizace. Způsob ošetřování,
dle standartů ekologického hospodářství, doplnit chovem skotu nebo ovcí kvůli hojivu pro větší množství pěstitelů.
Vybrat vhodné komodity k pěstování. Z hlediska dietické komplexnosti, odolnosti, vhodnosti
ke konkrétní lokalitě, nenáročné původní kořenové zeleniny, které jsou velmi výživné. Podpořit by se tím
dali i původní odolné odrůdy ovocných stromů a keřů, které kvůli nižším výnosům pro hospodaření ve velkém nejsou příliš oblíbené.
Takové standardizované kontrolované ekologické malorolničení, by sloužilo i jako protipól k průmyslovému zemědělství, s vysokou chemizací, geneticky modifikovaným
rostlinám, orientaci jen na plodiny které mají při pěstování a dalším zpracování
ve velkém množtví také velké výnosy na úkor jejich dietické vhodnosti.
Je ale vhodné abychom v 21.století v České republice nabízeli nezaměstnanému
možnost přilepšovat si činností, kterou konali většinu života i jeho praprapředci?
Stěžujeme si že nemáme vhodné podmínky pro alternativní zdroje energie, nejlepší
solární větrná a vodní elektrárna je přece rostlina a my jsme účinná spalovna na
bimasu, zemědělské půdy tady zatím máme dost tak si ji nenechme zastavět výrobními
halami a dálnicemi, otrávit pesticidy a zamořit geneticky modifikovanými rostinnými
mutanty.