Nedávno jsem se setkal se svým bývalým spolužákem ze střední školy, nyní je velice úspěšný pražský manažer. Ptal se mne, kdo vyhraje volby a z mé odpovědi byl překvapený. To jsem netušil, odpověděl. Ale naděje na vládu ODS a TOP 09 snad ještě je, přesvědčoval sám sebe. Pak jsme si ještě chvíli povídali a z plné hospody nás vyhodili před desátou večer. Zavírali, kapitalismus-nekapitalismus. Cestou domů jsem si vzpomněl na některé debaty o levici z devadesátých let.

Před několika dny jsem si je oživil znovu. Přečetl jsem si totiž komentář Luboše Palaty v Lidových novinách o neuvěřitelném přátelství Jana Fischera a Roberta Fica: „Jeden typický spořádaný český úředník, v tom dobrém slova smyslu, druhý brutální populista, tvrdý, agresivní, až zákeřný politik každým coulem.“ Jak si tihle dva mohou rozumět, ptal se novinář. Mezi vysvětleními se objevilo, že snad „třeba ta stranická knížka z osmdesátých let může být jakýmsi skrytým poutem“. Palatův komentář jsem si několikrát přečetl a nechtělo se mi věřit, že je duben roku 2010 a že čtu Lidové noviny, které se zaklínají Čapkem. Zavanul z něj puch Českého deníku roku 1992.

Debaty o levici jsem si připomenul ještě jednou. Včera jsem si pročítal volební programy, hesla a archivoval si některé zajímavosti z předvolební kampaně. V oslovování voličů asi největší kus cesty prošla KDU-ČSL. Nedávný programový sjezd se jim povedl, webové stránky vypadají poprvé profesionálně. Zarazila mne však jedna věta: „KDU-ČSL je šancí pro pravicové voliče“, Cyril Svoboda ji ještě dále dovysvětlil: „Obracíme se na české voliče a chceme oslovit zejména ty, kteří uvažovali o volbě pravicových stran. Protože víme, že pravicové strany volí poctiví a slušní lidé, právě jim nabízíme poctivou a slušnou politiku.“ Dost dobře nechápu, proč se křesťanští demokraté nepokoušejí oslovit nerozhodnuté voliče, kteří nesmýšlejí pouze pravicově. Štítí se snad těch voličů, kteří mají hluboko do kapsy, pracují poctivě, ale obávají se z nejrůznějších důvodů pravicové politiky? A pak jestliže „pravicové strany volí poctiví a slušní lidé“, znamená to, že levicové strany volí lidé nepoctiví a neslušní?

Dobře rozumím jedné věci. KDU-ČSL chce zřejmě konkurovat TOP 09, přetahuje se s ní o voliče, ale to je vcelku zbytečné. Průzkumy nenaznačují, že by si oba subjekty měly velice výrazně konkurovat. Rozumím také určitému zneklidnění v KDU-ČSL po článku Jaroslava Plesla v Lidových novinách, který začal takto: „Český pravicový volič má letos těžkou hlavu. Možná dokonce nejtěžší za posledních dvacet let.“ Ze svého kritického přehledu vynechal totiž KDU-ČSL, a to je skutečně vážný důvod ke zděšení... Jako by se strana vracela do roku 1992, kdy před volbami Josef Lux prohlašoval, že jediným přirozeným koaličním partnerem je pro ni ODS Václava Klause. Cyril Svoboda, chce-li uspět, by si měl vzpomenout na některé činy svého předchůdce. Mj. na to, jak dokázal stranu otevřít a posunout do politického středu. Ve volebním období 1992—1996 ji do této části spektra dovedl a plně ji emancipoval. KDU-ČSL nikdy nebude masovou stranou a neměla by se profilovat jako ryze pravicový či ryze levicový subjekt. Její síla spočívá v umírněnosti a kouzlu politického středu.

Mohla by například začít tím, že si připustí, že mohou existovat i slušní voliči, kteří se hlásí k levici či ke středu. Koneckonců jí právě tyto dva tábory několikrát pomohly ve volbách.