Ježíš vyrůstal v netradiční rodině. Proč gay manželství není v rozporu s Biblí
Veronika DočkalováNemáme právo rozhodovat o tom, co je přirozené, a co nikoli. A pokud chceme hledat argumenty v křesťanském učení, měli bychom skutečně otevřít Bibli.
Biblické vztahy by se dnešním obráncům tradiční rodiny nejspíš nelíbily. Mojžíše vychovávaly tři ženy a když David tesknil po Jonatánovi, řekl: „Tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen.“ Pokud se někdo ohání Biblí, aby vysvětlil své názory, neměl by zapomínat na to, co v knize opravdu stojí. Taková Svatá rodina byl vlastně milostný trojúhelník.
Nevíme, proč Hospodin tvoří věci, které tvoří. Nevěděl to Jób, když nadával na nespravedlivý osud, a nebudeme to vědět ani my o několik tisíc let poté. Nemáme tedy právo rozhodovat, co je přirozené, a co není. My jsme svět nestvořili. Přesto se někteří snaží společnost přesvědčit, že homosexualita není přirozená. Pokud nevyjde tenhle argument, přichází vzývání církevních dogmat a morálky. Pokud ale chceme hledat argumenty v křesťanském učení, měli bychom otevřít Bibli.
Zapovězená homosexualita
Ne že by to v Bibli nestálo. Kniha Leviticus obcování mužů s muži opravdu označuje za ohavnost. Musíme ale pamatovat, že Starý zákon vnímal homosexualitu úplně jinak, než jak ji vnímáme dnes. Tehdy byl homosexuální styk chápán jako záměna rolí mužů a žen, což stálo v rozporu s kultickou čistotou. Stejně tak nešlo nosit zároveň bavlnu a len. Aplikovat kultickou čistotu starých Izraelitů na dnešní společnost je přinejmenším problematické. Kdo pak vysvětlí, že nejvíce evropských katolíků žije ve Středomoří, kde se jí prakticky denně krevety, když Leviticus zakazuje konzumovat korýše?
Přesto tomu tak je, i kdyby se to třeba i nadprůměrně inteligentní lidé pokoušeli relativizovat.
Tímto textem jste se zařadila do zástupu za pana Rolla (http://denikreferendum.cz/clanek/28623-lepe-je-dvema-nez-jednomu) a mnoho dalších před ním. Samozřejmě – když kdokoli bude chtít vykládat Bibli po svém a tak, jak potřebuje, nebo jak je blízké jeho vnímání světa a uvažování, byť ano, volně a svobodně, najde v kombinaci jejích textů, avšak bez skutečného vhledu do problematiky, dozajista to, co potřebuje.
A Duch Svatý na to kouká celý nešťastný a nestačí se divit…
Paní Dočkalová, ve vší úctě, prší z mraků dolů (a ne naopak).