Biblické vztahy by se dnešním obráncům tradiční rodiny nejspíš nelíbily. Mojžíše vychovávaly tři ženy a když David tesknil po Jonatánovi, řekl: „Tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen.“ Pokud se někdo ohání Biblí, aby vysvětlil své názory, neměl by zapomínat na to, co v knize opravdu stojí. Taková Svatá rodina byl vlastně milostný trojúhelník.

Nevíme, proč Hospodin tvoří věci, které tvoří. Nevěděl to Jób, když nadával na nespravedlivý osud, a nebudeme to vědět ani my o několik tisíc let poté. Nemáme tedy právo rozhodovat, co je přirozené, a co není. My jsme svět nestvořili. Přesto se někteří snaží společnost přesvědčit, že homosexualita není přirozená. Pokud nevyjde tenhle argument, přichází vzývání církevních dogmat a morálky. Pokud ale chceme hledat argumenty v křesťanském učení, měli bychom otevřít Bibli.

Zapovězená homosexualita

Ne že by to v Bibli nestálo. Kniha Leviticus obcování mužů s muži opravdu označuje za ohavnost. Musíme ale pamatovat, že Starý zákon vnímal homosexualitu úplně jinak, než jak ji vnímáme dnes. Tehdy byl homosexuální styk chápán jako záměna rolí mužů a žen, což stálo v rozporu s kultickou čistotou. Stejně tak nešlo nosit zároveň bavlnu a len. Aplikovat kultickou čistotu starých Izraelitů na dnešní společnost je přinejmenším problematické. Kdo pak vysvětlí, že nejvíce evropských katolíků žije ve Středomoří, kde se jí prakticky denně krevety, když Leviticus zakazuje konzumovat korýše? 

↗

Ježíš byl počat mimo manželství, Marie ani nevěděla, s kým dítě čeká. Josef se o jejím těhotenství dozvěděl až v době, kdy si ji měl brát. Ilustrace Wikibooks

Pokud se podíváme na slavný případ Sodomy a Gomory, najdeme také zapovězení homosexuality, která je zde potrestána zničením obou měst. Nebo tak se to alespoň většinou vykládá. Když Lot ubytuje posly Boží ve svém domě, následně za ním přijdou muži sodomští a gomorští a žádají ho, aby jim posly Boží vydal, aby je „poznali“. To je starozákonní eufemismus pro pohlavní styk.

Klasická interpretace příběhu pak nebere v potaz, že tu nedochází ke konsenzuálnímu sexu, ale de facto ke znásilnění a ponížení. Tento text tak lze vyložit i jako příběh o potrestání za pokus o znásilnění. K němu může dojít jak při heterosexuálním, tak homosexuálním styku.

Tři mámy

Mnohdy ale odpůrcům LGBT komunity nevadí sex. Ten se odehrává většinou v soukromí a není tak na očích. Často je problémem soužití osob stejného pohlaví, které jeho odpůrci vnímají jako nepřirozené nebo ohrožující mravní výchovu nezletilých. Asi bychom neřekli, že Mojžíš nějak trpěl, když ho vychovávaly tři ženy: jeho matka, jeho sestra a faraonova dcera. Chybí tu otec, který by poskytl údajně tolik potřebný mužský vzor.

Ježíš sice mužský vzor mohl nalézt v Josefovi, ale v tradiční rodině nevyrůstal. Byl počat mimo manželský svazek, Marie ani pořádně nevěděla, s kým dítě má, a Josef zjistil, že je jeho nastávající těhotná až v momentě, kdy si ji měl brát. Tento příběh prakticky ukazuje rozpad tradiční rodiny. Té, ke které tolik vzhlížíme. Je proto ošemetné brát si biblické příběhy za vzor. Pokud se ovšem nerozhodneme je idealizovat nebo si z nich vybrat jen to, co potřebujeme.

Definice manželství chybí

Zároveň narážíme na asi největší rozpor v aktuální debatě o LGBT komunitě v českých zemích. V Bibli nikde není napsáno, jaké by mělo manželství být. Kniha Leviticus mluví o tom, s kým by muž neměl mít sex (je tu zavržen incest), ale nepíše se, co je manželství a kdo jej uzavírá.

Nelze ani opominout společenské změny, které se děly, dějí a ještě se dít budou. Obecně se v Bibli spíše mluví o promiskuitě než o formách partnerství. Apoštol Pavel ve svém dopise do Říma sice píše o hanebnostech mezi osobami stejného pohlaví, ale je potřeba jeho slova zasadit do dobového kontextu.

V Římě mohl mít muž-občan sex s kýmkoli, jen ne s mužem-občanem. Mohl se tak vyspat s otrokem nebo nedospělým mužem. Pavel tu spíš brojí proti bezhlavému braní si toho, co člověk chce, o zneužití moci a podpoře sociální nerovnosti. Uzákonění gay manželství se ve všech státech, které ho přijaly, vztahuje na jedince, kteří chtějí uzavřít sňatek, ne si užít s otrokem.

V manželství je důležitá láska a vzájemná péče. V manželství sdílíme starost o děti, dům, zahradu, psa, kočku nebo fikus. Chceme překonávat překážky a čelit výzvám. V knize Kazatel se praví, že je lépe dvěma než jednomu. V Genesis stojí, že není dobré, aby člověk byl sám.

Dnes často slýcháme, že jsme se stali příliš individualistickými a že nás ovládá egoismus. Ale co nás před těmito špatnostmi ochrání? Péče. Pomůže nám ochota a chuť starat se o druhé, vydávat se jim a nést s nimi těžkosti jejich životů. A právě o to v manželství a v rodině jde.

Pakliže je zde nějaká skupina lidí, která z hlubin současné zahleděnosti do sebe sama volá „Ale já se chci starat! Chci si vzít! Chci pečovat!“, jaký argument máme, abychom jí to neumožnili? Představa o určitém ideálu? Vždyť příběh Josefa a Marie nám jasně říká, že tak to nefunguje. Místo toho nám sděluje, že náš život a naše přežití jsou založené na boji s rozdíly mezi lidmi a na neustálém odpovídání „ano“ na životní a Boží výzvy. Stejně jako to dělali naši předci ve Starém i v Novém zákoně.