V těchto dnech se jedná o zákonu, který by umožnil homosexuálním párům uzavírat manželství. Tato skutečnost v posledních týdnech a měsících opět obnovila vyhrocenou debatu, ve které se zejména představitelé některých církví staví k tomuto tématu velmi odmítavě. Odmítavý postoj vedl některé poslance dokonce k návrhu zahrnout takzvanou tradiční definici manželství do ústavy, což by jakékoli další snahy o změnu v podstatě znemožnilo.

Z mnohých vyjádření a kroků některých církevních představitelů a křesťanských politiků by se mohlo zdát, že hlavním smyslem existence křesťanství je dohled nad sexualitou, ochrana starých pořádku a zastydlé moralizování.

Myslím, že je potřeba těmto církevníkům i těm, kdo se upřímně bojí relativizace základních pojmů, ale i kritikům této podoby křesťanství jasně říci: ochrana manželství, a dokonce ani morálka obecně není jádrem křesťanského vyznání. Před křesťany stojí ve 21. století mnohé výzvy a mnohá ohrožení, ale ta spočívají v hrozící ztrátě hlavního obsahu víry — vědomí Boží lásky ke každému člověku — a nikoli ve změně vnějších forem lidského soužití.

Manželství není, řečeno s učením staré Jednoty bratrské, v křesťanském vyznání „věcí podstatnou“. Mezi věci podstatné patří podle českých bratří jen víra, naděje a láska. Křesťanstvo by se tedy na otázce manželství nemělo štěpit (to je ovšem výzva i pro liberálnější křesťany), ale mělo by energii věnovanou těmto bojům věnovat nové formulaci toho, co je skutečným úkolem křesťanů v dnešním světě. Vývoji lidských institucí v sekularizované společnosti by však mělo nechat průchod. Ve světské společnosti nedává smysl, aby měl láskyplný vztah dvou dospělých lidí dle zákona v některých případech jiná práva a povinnosti.

↗

Gayové a lesby mají v církvích své místo a mají být přijímáni do společenství farních sborů jako všichni ostatní. Foto notanebe.cz

Manželství prochází vývojem i v Bibli, například praotcové i králové starozákonního Izraele byli polygamní. Jeho pojetí se vyvíjelo po celou lidskou historii. Je proto absurdní tvrdit, že jeho změna je nepřípustná. To, co mají křesťané vnášet do diskuse o vztazích a manželství, je podpora všech podob vztahů založených na lásce, rovnocennosti, věrnosti a vděčnosti.

Křesťané odmítající homosexuální manželství často odmítají uznat legitimitu homosexuálních vztahů vůbec a argumentují Biblí i „přirozeností“. Moderní biblistika však přesvědčivě ukázala, že biblické výroky zavrhující homosexuální chování se netýkají současného pojetí homosexuality jako láskyplného vztahu rovnocenných osob stejného pohlaví. Takové vztahy Bible nezná a nekomentuje. Ony často citované biblické výroky podle historické kritiky ve skutečnosti odmítají sexuální násilí (například známý „hřích sodomský“ v Gn 19), sexuální rituály (například Lv 18) a promiskuitu rozšířenou v antickém světě (například Ř 1).

A přírodní vědy již dávno prokázaly, že homosexualita není nemoc, deviace a ani svévole, ale vrozená danost. (K obojímu viz například odbornou práci Problematika homosexuálních vztahů přijatou synodem Českobratrské církve evangelické v roce 2005 a knihu prof. Martina C. Putny z roku 2012 Křesťanství a homosexualita — pokusy o integraci.) Láska dvou rovnocenných lidí stejného pohlaví se od lásky heterosexuálních párů neliší. Pokud křesťané přiznávají partnerské lásce hlubší význam, mělo by právě tohle být hlavním argumentem pro uznání homosexuálních vztahů.

Je zřejmé, že gayové a lesby mají v církvích své místo a mají být přijímáni do společenství farních sborů jako všichni ostatní. Církve se mají snažit o zlepšení jejich postavení a snažit se bořit bariéry diskriminace a pohrdání. Církev má být bezpečným prostorem pro každého a je ostuda křesťanů, že na mnoha místech to tak prostě není. Jsem rád, že například některé sbory a proudy v mé domovské Českobratrské církvi evangelické jsou napřed a že několika registrovaným partnerstvím již bylo i požehnáno (viz rozhovor s evangelickou farářkou Hanou Ducho).

Otázka manželství se zdá být složitější. Nedá se totiž popřít, že Ježíš opravdu jiné než heterosexuální manželství neznal (Mt 19). Na druhou stranu — manželství a rodina nehrály a nehrají pro Ježíšovo učení vůbec tak důležitou roli, jak se snaží někteří tradicionalisté tvrdit, a homosexuální manželství prostě nebylo v Izraeli 1. století společenské téma.

My křesťané se musíme konečně smířit s tím, že ne všechno je v Bibli vyřešeno prvoplánově. Otroctví a nižší společenské postavení ženy Bible také nezpochybňuje, ale fakt, že lidstvo postupně dospělo ke změně, je zcela v intenci křesťanské zvěsti. I apoštol Pavel, který nedovoloval ženám kázat a otroky vyzýval k poslušnosti (jejich pány vyzýval alespoň ke shovívavosti), napsal, že „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Ga 3, 28). Byl to stejně nedokonalý člověk jako my, silně ukotvený ve své době a společnosti, ale díky své víře viděl dál, i když k tomu ještě společenské podmínky nebyly vhodné.

K tomu byl inspirován Ježíšem, který překonával předsudky a svým milosrdenstvím zpochybňoval zavedené pořádky konzervativního náboženského systému tehdejší společnosti. Při prvním pohledu z Bible jinou než heterosexuální podobu manželství opravdu nevyčteme. Když se však zahloubáme do podstaty toho, co Bible a křesťanská tradice o vztazích říká, zjistíme, že pohlaví není tím hlavním bodem.

Manželství je instituce, která dává symbolický rámec partnerské lásce a vytváří prostor pro vzájemnou oporu. Při křesťanské svatbě se milenci veřejně přiznávají ke svému vztahu a před lidmi i před Bohem si slibují lásku a věrnost. Láska je pro křesťany darem. Jestliže si jsou partneři vědomi této darovanosti a závazků, které z ní vyplývají, jestliže spolu chtějí strávit život a být si oporou, a jestliže (v případě křesťanů) věří v Boží přítomnost, pomoc a přijetí, není důvod jim nepožehnat.

V době, kdy se velká část manželství rozpadá a velká část lidí už manželství ani uzavírat nechce, by měli křesťané ve společnosti podporovat a povzbuzovat každého, kdo po takovém svazku touží. Vždyť už starozákonní kniha Kazatel říká: „Lépe je dvěma než jednomu!“